Do Calais, jsme dorazily krátce před třetí hodinou odpolední. Cesta pro mě byla vcelku utrpení. Ať už díky bolestem rukou nebo díky ruce, kterou měla Dee na mém stehně.

,,Konečně," řekla jsem, vylezla z auta a protáhla se. Lehce jsem promnula zápěstí a opřela se.

,,V pohodě? Vážně nechceš prášek?" zeptala se a došla ke mě. Venku bylo podle nedalekého teploměru čtrnáct stupňů a jen díky sluníčku, to nebylo moc znát. I přesto jsem na sobě měla mikinu a trochu se do ní zachumlala.

,, Asi si ho vezmu. Třeba to trochu pomůže," souhlasila jsem a zalezla do auta. Dee mi rovnou ruce znovu namazala a převázala.,, Půjdeme se někam najíst?"

,, Já mám hlad jako vlk. Takže určitě bych šla. Nějakou dobrou restaurací tu určitě najdeme," souhlasila a já si jí v nečekanou chvíli přitáhla k sobě. Naše rty jsem spojila v dlouhém polibku a poté se usmála.,, Miluju tě."

,, Neumíš si představit, jak moc miluju já tebe, Dee. Přijde mi, že každým dnem tě miluji víc a víc."

,, Sam?"

,, Ano?"

,, Nechci tě ztratit. Nikdy. Slib mi, že nikdy neodejdeš."

,, Vždyť já tebe taky ne, zlato. A neodejdu, pokud mi k tomu nedáš důvod. Neodejdu dokud si pro mě smrt nepřijde."

,, Není nějak brzo na řeči o umírání?"

,, Byl to jen příklad. Ještě umřít nechci. Ráda bych ještě něco zažila, než umřu," odpověděla jsem a přitulila se.,, Tak jdeme?"

,, Můžeme," souhlasila a po řádném zabezpečení auta, jsme se vydaly městem k nějaké pěkné restauraci. Dee mě držela kolem pasu a tak jsem šla v její těsné blízkosti.,, Nevadí ti to?"

,, Pokud tobě nevadí, že na nás všichni koukají, tak nevadí. Naopak, cítím se víc v bezpečí a hlavně příjemně."

,, To jsem moc ráda, Sam. Napadla mě otázka. Co by jsi dělala, kdyby se ti ozvala tvoje bývalá?"

,, Co bych dělala?" zeptala jsem se opačně a vydala se k jedné restauraci.,, Nevím. Záleží na tom, co by chtěla. Pokud by se chtěla bavit rozumně, mluvila bych s ní."

,, Co kdyby tě chtěla zpět?"

,, Odmítla bych, protože mám nejlepší ženu pod sluncem a nikdy bych jí nevyměnila."

,, Já, ale nejsem tvoje žena," řekla a opatrně si mě přitáhla k sobě.,, Jsem pouze tvá přítelkyně."

,, Co není, může být," odpověděla jsem a políbila jí. Poté jsme vešli do restaurace a usadili se do zadní části k rohovému stolu. Číšník u nás byl téměř hned a tak jsem si společně s Dee objednala limonádu.

,, Co ty ruce? Bolí to méně?"

,, Budeme se pořád bavit o rukou? Můžeme řešit něco jiného?"

,, Promiň, štve mě, že tě to bolí a nehlídala jsem, zda to není moc utažené. Mohlo to být horší."

,, Mohlo, ale není. Za pár dní to bude dobré a zapomene se na to," reagovala jsem a udělala číšníkovi místo na stole, aby mohl odložit sklenice. Jídlo jsme vybraly téměř hned a tak jsme zase zůstaly samy.,, Jak se stavíš ke zvířatům?"

,, Chtěla by jsi nějaké?"

,, Mám takový sen. Je to mluvící papoušek. A ráda bych si ho pořídila. Ale jelikož budeme bydlet spolu, nechci to dělat bez tvého vědomí."

,, Problém s tím nemám, ale ještě bych počkala. Musíme proto vše zařídit a pak nějakého sehnat. Chce to pečlivý výběr," odpověděla a usmála se. Přišlo mi, že je neustále zamyšlená a rozhlíží se kolem sebe. Číšník nám donesl jídlo a já se dala s chutí do jídla.

,, Nad čím pořád přemýšlíš? Vypadáš docela zamyšleně."

,, Nad ničím důležitým. Nad tím, kudy pojedeme do Calais a musím rozvrhnout čas."

,, Dee, kdyby se něco dělo, řekla by jsi mi to? Musíme spolu mluvit a to o všem."

,, Kdyby se něco dělo, řeknu ti to. Ale myslím si, že je všechno v naprostém pořádku," odpověděla a usmála se. V jejím obličeji jsem však viděla starost. Měla z něčeho strach a mě nutilo přemýšlet, co jí tolik trápí.

,, Dee, já ti věřím, ale mám pocit, že mi teď lžeš. Něco předemnou tajíš a pokud to tak je, řekni mi to."

,, Netajím před tebou nic závažného. Vlastně nic, co by se týkalo tebe a měla bys to vědět," odpověděla a pokračovala v jídle. Já měla během chvilky dojedeno a jen jsem upíjela limonádu.,, Půjdeme se projít až dopijeme? Uděláme zase nějaké fotky."

,, Nechci, aby tam byli vidět ty obvazy. Tu fotku by to kazilo."

,, Nekazilo. Protože jsi na každé fotce jako princezna. Já tě tam tedy jako princeznu vidím."

,, Přeháníš. Jsem normální člověk, jako ty. Ale projdu se ráda," odpověděla jsem a dopila skleničku s limonádou. Tentokrát jsem zaplatila já a poté jsme se vydali na procházku městem.,, Jak dlouho se znáš s Danielem?"

,, Proč tě to zajímá? Proč tě vůbec zajímá Daniel?"

,, Neříkám, že mě zajímá. Jen se na něj ptám. Nikdy jsi o něm nemluvila."

,, Neptala jsi se na žádné mé přátele a tak jsem neměla nějak potřebu o něm mluvit," odpověděla a kráčela vedle mě.,, Znám ho asi šest let. Je to celkem super chlap a vždy jsem se na něj mohla se vším obrátit."

,, Měly nebo snad máte spolu něco?"

,, Sam? Tuhle otázku jsi nemyslela vážně, že ne?" zeptala a zastavila se.,, Potom, co spolu zažíváme, se zeptáš na tohle?"

,, Jen bych se nerada znovu zklamala. Zažila jsem to a nechci být zase jen nějakou hračkou," řekla jsem a ucítila jak si mě přitáhla k sobě. Hned mě políbila a rukou mi zajela do vlasů.

,, Pro mě nejsi žádná hračka a nikdy nebudeš. Nikdy bych si s city druhého člověka nehrála. Já tě miluju Samantho. Víc, než cokoliv, ano? Nikdy jsem s Danielem nic neměla a nikdy mít nebudu. To jen s tebou."

,, Promiň, omlouvám se. Mám jen strach."

,, Nezklamu tě, rozumíš? Nikdy. Kdybych s tebou nechtěla být, nebudu chtít, abys byla semnou v jednom bytě."

,, To máš pravdu. Tohle bys rozhodně nechtěla," odpověděla jsem a objala jí.,, Odkud ho znáš?" nedalo mi to a snažila jsem se vyzvídat dál.

,, Na něčem se domluvíme, ano?" zeptala se a já se vzdálila.,, Zapomeneš na nějaké  jméno Daniel a budeme se bavit o jiných věcech. O nás, budoucnosti a taky o tvých zápěstích. Což znamená, že se posadíme na lavičku a já ti obě zápěstí namažu a převážu."

,, Od chvíle, co jsi s ním mluvila, jsi jiná. A mě to nutí přemýšlet, kdo to je. Přemýšlím, zda to nemá něco společného s tím, nač jsi se mě ptala," řekla jsem a vydala se k lavičce. Posadily jsme se a Dee se stále usmívala.,, Ale chápu, až budeš chtít, řekneš mi to a teď o tom mluvit nebudeme."

,, Zlato, poznáš ho až na to bude správná chvíle. A vše ostatní ti taky řeknu, ale ne teď. Potřebuji si vše pořádně promyslet a vyčkat na tu správnou chvíli," odpověděla a začala mi rozvazovat ruce.

,, Chceš se semnou rozejít? Nebo mě snad požádat už o ruku?"

,, Rozejít se s tebou rozhodně nechci. Ublížila bych tím nejen tobě, ale hlavně sobě," odpověděla a já si oddechla.,, Chceš, abych tě požádala o ruku? Dneska jsme spolu přesně měsíc."

,, Neříkám, že by se mi to nelíbilo, to ano. Ale není na to brzy?"

,, Brzy není nikdy na nic."

,, To říkáš zrovna ty, která předemnou něco tají a odmítá mi to říci?" zeptala jsem se a sykla bolestí. Ranky se začaly zatahovat, ale modřiny byli celkem bolestivé. Nebyli naštěstí tak velké a tak jsme doufaly, že brzy zmizí.

,, Přestaň s tím. Já ti to řekni. Jen to nebude hned teď. Nemůžeš si vynucovat něco, co ti teď říct nechci. Rozejít se s tebou nechci, žádat o ruku zatím taky ne. A není to nic nepříjemného. Stačí?"

,, Dobře, nerozčiluj se. To bych se tu měla snad rozčilovat já, ne?"

,, Ty? A proč? Vždyť víš úplně všechno, sakra!"

,, Dee, nevím. Mě jen štve, že mi nedokážeš říct všechno. Že to tajemství máš a zřejmě se to týká nás obou. Já žádné nemám. Ale pokud bych měla a týkalo by se to náš, řekla bych ti to."

,, Já ti to taky řeknu, ale nebude to teď. Prostě se necítím na to, říct ti to v tuhle chvíli, ano? A nedonutíš mě k tomu."

,, Nechci tě k tomu nutit, ale tohle prostě nenávidím, ano? Nechápu, že máš potřebu předemnou něco tajit," odpověděla jsem a zvedla se. Cítila jsem beznadějně a trošku i nervózně. Pocit, že máme spolu v tuhle chvíli vydržet v jednom autě ještě několik dní, byl frustrující.

,, Ty mi nevěříš?"

,, Samozřejmě, že ti věřím. Potom všem ti věřím víc, než komukoli jinému. Nikdy jsem tak moc nikomu nevěřila. A zároveň mám strach, že mi v něčem lžeš a teď nevíš, jak to říct."

,, V čem ti podle tebe lžu? Řekni mi, v čem ti lžu," zeptala se a oči se jí mírně zaleskly.

,, To právě nevím. A ráda bych věděla, co se tu sakra děje. Vidím, že tě něco trápí. Že nad něčím neustále přemýšlíš," začala jsem a poodešla.,, Pokládáš mi nějaké otázky, ale nechceš mi vysvětlit, proč mi je pokládáš. Co za tím vším je. Jsem zmatená, Dee," říkala jsem a rukama si zajela do vlasů.,, Pak mluvíš s nějaký Danielem o kterém jsi nikdy nemluvila. Tvrdíš, že se znáte dlouho, ale říkala jsi, že tvoje jediná kamarádka je Sharlotte. A nejednou se objeví nějaký frajer a ty ho nazýváš kamarádem? Neříkala jsi, že ve Švýcarsku žiješ pět let? Odkud je? Odněkud se musíte znát. Nespadl přeci z nebe."

,, Už jsi skončila? Ráda bych taky něco řekla."

,, Co bys ráda řekla? Že mám na to jméno zapomenout? Dělat, jakoby neexistoval? Že mě s ním seznámíš, až na to bude správná chvíle?"

,, Sam, můžeme si to tady užít a já ti slibuji, že až se vrátíme, vše ti řeknu. Šlo by to? Pokud o tom budeš pořád mluvit, pořád nad tím budu přemýšlet. Mohu tě o to poprosit?"

,, Nevím, zda to půjde. Mám to tady," ukázala jsem na hlavu a došla k ní. Krátce jsem jí políbila a prsty přejela po tváři.,, Neumím si představit, že bych bez tebe měla strávit jeden jediný den. Že bych tě neviděla, nemohla tě držet ani políbit. Že bych vedle tebe nemohla usínat a nemohla se vedle tebe probouzet. Umřela bych bez tebe. Klidně se s tebou odstěhuji na druhý konec světa, ale nenechám tě odejít samotnou. Nedovolím, aby mi tě nějaký Daniel vzal. Tohle mu nikdy nedovolím."

,, On mě ti vzít nechce. Proč by to dělal? Je ženatý a myslím, že hodně šťastný. A já o lásku muže nestojím. Stojím pouze o tvou lásku."

,, Řekla jsi mu, že někoho máš? Ví o mě? Ví, že máme jedna druhou?"

,, Měl by to snad vědět? Ví, že nejsem na chlapy. A svou přítelkyni mu chci představit osobně. Nechci tě představovat po telefonu."

,, Však můžeme přes videohovor. A proč jsi mu neřekla, že někoho máš. Že jsi šťastná?" zeptala jsem se a po několika vteřinách ucítila její rty na svých. Polibek jsem jí vrátila a odtáhla se.

,, Protože je to moje a tvé soukromý. A poznáš ho až přijedeme. Ano? Nechci se hádat kvůli nějakýmu chlapovi. Chci si tuhle cestu užít a dívat se na to, jak si to užíváš ty. Nic víc teď prostě řešit nechci, ano? Můžeme to tak udělat?"

,, Já se o to pokusím, ale moje zvědavost je prostě větší. A hlavně bych se pak ve Švýcarsku nerada dozvěděla něco, co mě hodně zklame."

,, A musíš nad tím přemýšlet? Není možnost, jak bych tvé myšlenky odvedla jiným směrem?" šeptla mi do ucha a mezi zuby vzala můj ušní lalůček.

,, Dee, jsme mezi lidmi. A pokud chceš můj rozum udržet v nějakých mezích, přestaň."

,, Třeba to nechci. Chci, aby jsi byla myšlenkami jinde. Chci, aby jsi kvůli mě pomalu ztrácela rozum. Teď se půjdeme projít a uvidíme, co se s tím pak dá dělat, co ty na to?"

,, Ty prostě víš...."

,, Vím jak tě umlčet?" zeptala se, když mě přestala líbat a já pouze přikývla.,, To prostě musím umět. Občas moc mluvíš a moc přemýšlíš. Takže teď budeme řešit cestu, procházku a to, co je teď, ano?"

,, Ale..."

,, Žádný, ale. Prostě na to zapomeň. Neptej se a neřeš to. Řeknu ti to, ale ne teď a ne tady. Miluju tě a neudělám nic, co by ti nějak ublížilo. Ublížila bych i sobě. Nikdy tě nechci ztratit, Sam."

,, Já tebe také ne," odpověděla jsem a objala jí. Bylo mi tak nejlépe. Bylo to něco, co jsem potřebovala. Bylo to objetí milovaného člověka.

Moc děkuji za přečtení této kapitoly. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování. Co podle vás Dee skrývá? Proč o tom nechce mluvit teď? Je Daniel opravdu jen kamarád?"