Na cestě jsme byli skoro čtyři hodiny a já na chvíli usnula. Ucítila jsem lehký dotek jejich rtů a tak jsem se usmála.

,, Klidně můžeš spát. Zastavila jsem na krátkou přestávku. Nemáš hlad nebo na něco chuť?"

,, Jako myslíš na tebe?"

,, To jsem na mysli neměla. Spíše jsem myslela něco sladkého nebo slaného. Či zda ti mám vzít něco k jídlu a pití?"

,, Vezmi od každého něco. Jsem v tomhle nevyzpytatelný člověk. A když budu mít hlad, žízeň a chuť na něco, tak to se mnou budeš mít hodně těžké."

,, A obzvlášť až přijdou tvé dny, že?" podotkla se smíchem a já si povzdechla.

,, Pravda je, že jsem si to vždy odbyla ve chvíli, kdy jsem neměla náladu."

,, Ani o tom nevím."

,, Nemusíš vědět vše, zlato. A jdeš už něco koupit? Nebo tam mám dojít sama?"

,, Už jdu," odpověděla a během chvilky zmizela z auta a následně i z dohledu. Celou dobu jsem se usmívala a přemýšlela nad tím, co vše se za poslední dny událo. Pro Dee jsem měla speciální dárek, který jsem jí chtěla dát až doma. Těšila jsem se na to, až ho dostane, ale spěchat jsem s tím nechtěla.,, Nad čím přemýšlíš?" ozvalo se a já nad tím jen mávla rukou. Přinesla dvě plné tašky, které dala do zadního prostoru. Zpět donesla colu, brambůrky a každému bagetu.,, Stačí?"

,, Jistě, drahá. Jsi nejdokonalejší žena pod sluncem."

,, Ach ta ironie v tom hlase," povzdechla si a já otevřela dveře.,, Kam jdeš?"

,, Vyřídit jisté záležitosti," odpověděla jsem a odběhla do budovy čerpací stanice. Mohly jsme jít společně, když šla nakoupit, ale tohle jsem byla já. Veškeré plány jsem dokázala překopat do základů. A to ať se jednalo o cokoliv. Zpět jsem byla za pět minut. Připoutala jsem se a Dee se dala opět na cestu.

,, Daisy? Mohu se na něco zeptat?"

,, Jistě, ptej se."

,, Nikdy jsem v dětském domově nebyla. Jaké to tam pro tebe bylo? A znáš své rodiče?"

,, Nestěžovala jsem si. Vychovatelky tam byli skvělé, vařily tam výborně a měla jsem tam spousty přátel. Občas někdo odešel díky adopci, ale to je život," rozpovídala se a já se usmála.,, Rodiče jsem nepoznala. V domově mi řekli, že se mě vzdaly hned po porodu."

,, A vážně nechceš rodiče najít a zeptat se, proč to udělali? Třeba k tomu měli vážné důvody."

,, Sam, nechci o tom mluvit. Kdyby mě chtěli poznat, najdou si mě. To samé mohu říct já k tvým rodičům. Zkusit je vyhledat a promluvit si."

,, Já nad tím přemýšlela několikrát, ale nemám odvahu je vyhledat. Zklamaly mě tak moc, že bych nedokázala mlčet."

,, Chápu to. Stejně tak se snaž pochopit ty mě. Ty by jsi své rodiče hledala, kdyby jsi ani nevěděla, kdo jsou?"

,, Těžko říci. Já s těmi svými vyrůstala. Ale bohužel nedokázaly přijmout to, že nebudu žít s mužem, ale s ženou."

,, Rodinu ti nenahradím, ale lásku ti dám všechnu, co mám."

,, Proč by jsi mi jí nenahradila? Třeba budeme mít jednou svojí rodinu."

,, Na tuhle debatu je brzo. Víš, že zítra spolu budeme měsíc?"

,, Vím to, nemusíš mi to připomínat. Nejsem úplně pitomá," odpověděla jsem a do úst vložila několik chipsů najednou.

,, Tobě se to blíží, co? Jsi pěkně protivná," řekla se smíchem a já se na ní překvapeně podívala.,, Nebo jsi unavená."

,, Spíše se unavená. Minulou noc jsme toho moc nenaspaly a ještě se vzbudily moc brzy. Ale bude to dobré. Pár chipsů, trocha coly a budu zase jako neviňátko."

,, To já nebudu nikdy." nad její větou jsem se pozastavila a nechápavě na ní pohlédla. Byla ten nejhodnější člověk a tak jsem nechápala to, co tím chtěla říci.,,  Jsem takový andílek s ďáblem v těle. Něžná a romantická. A poté se ve mě může probudit ten ďáblík a to té romantiky tolik nezažiješ," vysvětlila a já si odkašlala. Moje představy o tom, co by se mohlo dít, pracovaly naplno a tak jsem se musela zhluboka nadechnout.

,, Jo. Výborně. To nevadí. Ráda poznám tvé další já," odpověděla jsem a přitom se dívala jiným směrem.

,, Tebe to rozhodilo?" zeptala se a ruku mi položila na koleno.

,, Ne, vůbec ne. Jsem naprosto v pohodě," reagovala jsem a pak pohlédla na zcela soustředěnou ženu, která řídila a dávala pozor, co se děje kolem ní.,, Samozřejmě, že ano. Rozhodilo by to zřejmě každého."

,, Tak to se omlouvám. Tohle jsem nechtěla. Jen říkám pravdu."

,, To je v pořádku. Já tě chci poznat úplně. Chci vědět jaká jsi a co dokážeš. Chci znát vše, co se týká tebe."

,, Řekněme, že jsi poznala pouze jen začátek. To, co se mnou zažíváš je ta andělská část."

,, Ta ďábelská je horší?"

,, Dá se to tak říct."

,, Může ta ďábelská část bolet?"

,, To doufám ne, ale to třeba časem zjistíš. A vůbec, co jsi mi to koupila?" zeptala se a já si povzdechla. Doufala jsem, že na toto téma nedojde. Nechtěla jsem jí lhát. Ale nechtěla jsem jí to dávat teď.

,, To se třeba jednou dozvíš. Nejlépe až doma."

,, Už tomu říkáš doma? Takže jsi to myslela vážně, že budeš u mě?"

,, Samozřejmě, že jsem to myslela vážně. Nebudu si z tebe dělat srandu, když vím, jak moc o to stojíš. A proč tomu říkám doma? Bude to náš společný domov."

,, Jen mě napadlo, jak to řekneme šéfové? Budeme jí nějak muset vysvětlit, proč se toho bytu vzdáváš."

,, Řeknu jí, že jsem se zamilovala a rozhodla se po měsíci vztahu nastěhovat k jedné skvělé osobě. Osobě, které za to, co pro mě udělala, patří velké díky. K osobě, kterou moc miluju," řekla jsem a chytla Dee za ruku.

,, Zase mi tak moc neděkuj. Z části je to moje chyba. Pokaždé jsem tě nechala samotnou a dala jim tak šanci něco takového provést."

,, Tohle není tvoje chyba a nikdy nebude. A nebudeme se k tomu vracet, dobře?"

,, Nikdy mi nevymluvíš, že to není pravda. Vždycky se to stalo..."

,, Daisy, zavři tu pusu, nebo ti jí zavřu já sama!" zvýšila jsem hlas a viděla jak se pousmála.,, Mě to moc k smíchu nepřijde. Chci na to zapomenout a dokud o tom budeš mluvit, tak se to rozhodně nestane."

,, Už na mě nezvyšuj hlas, dobře? Řídím a sama bys měla vědět, že na řidiče hlas zvyšovat nesmíš.A už vůbec ne na mě," podotkla a zvedla přitom prst. Snad, aby tomu dodala důraz. Ale bohužel to mělo opačný efekt a já se musela začít smát.,, Tobě přijde něco k smíchu, mladá dámo?"

,, Ano, přijde," odpověděla jsem a snažila se nesmát. Ale ve chvíli, kdy zvedla onen prst, vzpomněla jsem si na svou profesorku ze školy.,, Připomněla jsi mi tím zdviženým prstem profesorku ze školy. Teď jsi doslova vypadala jak nějaká přísná profesorka."

,,Na tebe musí být člověk přísný. Děláš pak hrozné kraviny a přemýšlíš nad kravinami."

,, No dovol! To není pravda!" začala jsem se bránit a sklonila hlavu.

,, Sam, přiznej si to. Chtěla jsi už dvakrát skončit se životem. Dvakrát jsi se opila jak se k ženě zrovna nesluší. Několikrát jsi mě poslala do háje a nechci pokračovat dál."

,, Dobře, máš opět pravdu. Tak jako vždy."

,, Třeba z tebe bude jednou žena jak se sluší a patří. Jen vedle sebe potřebuješ někoho, kdo tě k tomu povede."

,, Tím myslíš sebe?"

,, Samozřejmě. Vždyť já nedělám nic špatného a mohu ti jít příkladem."

,, Nic špatného? Nepiješ alkohol? Nekouříš? Jíš zdravě?"

,, Alkohol jsem si občas dala, ale převážně to bylo víno. Kromě toho klubu. Proč se ptáš na kouření?"

,, Protože, tady nahoře," řekla jsem a sáhla do přihrádky.,, Je krabička s cigaretami, kde půlka chybí."

,, Koupila jsem je tu noc, když jsi spala a my se hádaly. Prostě, když to mezi námi nebylo úplně ideální a kouřila," začala a já je dala zpátky.,, Nevím, co mě to napadlo. Alkohol jsem nechtěla, když jsem pak měla řídit."

,, Necítila jsem to z tebe."

,, Šla jsem znovu do sprchy, vyčistila si zuby, navoněla oblečení ještě byla pak nějakou dobu venku."

,, Aha. Děkuju, že jsi mi to řekla. Jen doufám, že už si nikdy nedáš."

,, Pokud k tomu nebude důvod, nedám. Není to ani nijak dobré. Jen mě to trochu uklidnilo," odpověděla a zajela do vedlejšího pruhu.,, A chceš snad začít jíst zdravě?"

,, Občas můžeme jíst trošku zdravě. Ale spíše to bylo ironicky na to, že mi můžeš jít příkladem."

,, Takže až se vrátíme, uděláme si těstovinový salát."

,, Jen zeleninu a těstoviny? Žádný salám nebo maso do toho?"

,, Ano. Jen zeleninu a těstoviny. Jinak by to nebylo přeci zdravé. To spíše naopak," odpověděla a já souhlasně přikývla.

,, To bychom, ale neměly jíst ty chipsy a místo koly, bychom měli pít vodu."

,, Ne tak rychle, ano? Tohle začneme praktikovat až doma. Zády potřebujeme něco na pevné nervy. A občas něco na doplnění energie."

,, Se hned nečerti. Byl to jen malý návrh."

,, Tvých návrhů už bylo dost, Sam," reagovala a já se naoko urazila.,, Kdybychom se třeba jednoho dne chtěly vzít," začala a já jí v šoku pozorovala.,, Jaké by jsi chtěla příjmení? Svoje nebo by jsi si vzala mé?"

,, Dee? Vážně? Jsme spolu měsíc. Ani nevíš, zda spolu budeme ten další nebo vůbec za rok a ty řešíš svatbu?"

,, Jen jsem se zeptala. Je to jen otázka. Nic víc."

,, Samantha Hauser? To nezní špatně. Možná bych si vzala tvé příjmení. Aby to podtrhovalo to, že jsme rodina," odpověděla jsem a pohlédla na navigaci. Do první cílové zastávky jsme to měly necelých patnáct minut.,, Jak to vidíš na procházku po městě?"

,, Jak se cítíš?"

,, Ráda se tam projdu, ale nechci tě někam tahat, pokud jsi unavená, půjdeme dát sprchu a spát."

,, Pokud by ti to nevadilo, budu ráda. Po osmi hodinách za volantem jsem celkem vyčerpaná," odpověděla a odbočila na parkoviště. Když jsme zastavily promnula si oči a začala sbírat prázdné sáčky od chipsů a vzala obě láhve od coly a naházela vše do prázdné tašky.,, Vezmeš věci?"

,, Samozřejmě. A mám si vzít to červené pyžamo s jahůdkami, abych byla sladká, nebo mám spát jen v tričku?" zeptala jsem se a přitáhla si Dee k sobě. Naše rty byli od sebe pouhých několik centimetrů.

,, Můžeš spát klidně nahá. Aspoň ucítím teplo tvého těla na tom svém," odpověděla a lehce si zkousla spodní ret. V tu chvíli jsem naše rty spojila v polibku. Ten mi ráda vrátila a nakrátko prohloubila.,, Jdeme."

,, Jo, jdeme. Ale stále jsi mi neodpověděla."

,, Teď si vezmi to pyžamo. Venku je příjemně, ale nahá že sprchy nepůjdeš."

,, To bych nešla ani za milion. Nejsem cvok," odpověděla jsem a zasmála se. Dee mi dala část svých věcí a k tomu jsem dala ty své. Mezitím posbírala veškerý nepořádek a cestou do sprch jsme to vyhodily. Sprcha proběhla rychle a během několika minut jsme byli opět uvnitř auta.

,, K večeři nám dneska musí stačit polévka z pytlíku. Nevadí?"

,, Nevadí," zakroutila jsem hlavou a stále pozorovala Daisy. Ta připravovala polévku a u toho se usmívala.,, Máš neuvěřitelně dokonalý úsměv."

,, Nepřeháněj. Budu se červenat."

,, Vážně. Máš dokonalý úsměv, nádherný oči, krásné tělo," začala jsem a nespouštěla z ní oči.,, Je to teprve měsíc. Tedy až zítra bude. Ale už teď vím, že bych bez tebe nedokázala být," řekla jsem a vzala si od ní misku s polévkou. S chutí jsem se dala do jídla, ale nepřestávala pozorovat Dee.

,, Proč mě pořád takhle pozoruješ? Mám snad špinavý obličej?"

,, Ne. Pozoruji že, protože tě miluju a přemýšlím, nad čím přemýšlíš ty."

,, Na něco se tě zeptám, ano?" odpověděla a já zpozorněla. Tahle otázka  značila vždy průšvih a problémy. Nakonec jsem přikývla.,, Milovala by jsi mě, kdybych nebyla ta, co si myslíš?"

,, Asi nechápu otázku."

,, Kdybych byla úplně někdo jiný, než ti teď říkám."

,, Pokud nejsi hledaný nebezpečný zločinec, nebo tak, milovala bych tě pořád. Sice by bylo těžké pochopit, proč jsi mi to neřekla hned, ale já tě miluju a budu tě milovat ať jsi kdokoli."

,, Dobře. Protože tě taky miluju a to si pamatuj, dobře? A nikdy se tvé lásky nevzdám a budu o ní bojovat."

,, Dee, snažíš se mi tímto něco říct? Pokud ano, řekni mi to teď. Pokud nejsi ta, co říkáš, chci vědět kdo jsi," řekla jsem, odložila naše misky a sedla si jí na klín.

,, Jsem a vždy budu tvoje dokonalá Dee, Sam. Člověk, kterého miluješ a on miluje tebe, ano? V tuhle chvíli nenaznačuji vůbec nic. Nepřemýšlej nad tím."

,, Opravdu? Nerada bych se něco dozvěděla na poslední chvíli. Pokud něco skrýváš, měla bys mi to říct. Máme spolu bydlet."

,, Teď půjdeme spát a zítra vyrazíme na cestu. Čeká nás ještě dlouhá cesta," odpověděla a já si položila svou hlavu na její rameno.

,, Nejradši bych takhle zůstala pořád a už se odtud nevracela. Nemáme tu žádné starosti a vše je tu naprosto dokonalé."

,, Všechny starosti zanedlouho zmizí," reagovala a zvedla se semnou v náručí. Když jsme si lehly, přitulila jsem se a zavřela oči. Snažila jsem se nemyslet na její slova, ale nešlo to. Milovala jsem jí a nikdy bych nepřestala. Ale trápila mě otázka, co tím myslela.

Moc děkuji za přečtení této kapitoly. Co myslíte, že tím Dee myslela? Chtěla tím snad něco naznačit? Měla by to Samantě vysvětlit hned? Nebo je správné, že s tím chce ještě počkat?