Nevím jak dlouho to trvalo, ale po nějaké době jsem na tváři ucítila něčí dotek. Trochu jsem se lekla a tak jsem sebou cukla a oči rychle otevřela.

,, Klid, to jsem jenom já. Máme přestávku. Nemáš hlad, nebo nechceš ven?"

,, Já nevím. Hlad asi mám a dojdu si na záchod," řekla jsem a promnula si oči. Když jsem vystoupila do tváře mě uhodil chladný vzduch. Celkem mě to překvapilo. Poslední dny bylo příjemně a doufala jsem, že Jaro už skutečně dorazilo. V rychlosti jsem vyřídila, co bylo nutné a vydala se zpět do auta. Daisy už tam byla a hned mi podala horký čaj a bagetu. Byla jsem ráda i za tuto obyčejnou svačinu. Trochu mi vyhládlo, ale únava byla stále stejná. Pořád jsem měla chuť spát a dospat to, co jsem zanedbala během předešlé noci. Vlastně jsem nechápala, jak může být Daisy tak čilá.

,, Daisy?"

,, Hm? Copak je?"

,, Jak to děláš, že jsi tak čilá a necítíš se unavená? Já bych byla schopná prospat celé dny."

,, Na to si časem zvykneš a tu únavu taky nebudeš tak vnímat. Tohle byla tvoje první dlouhá cesta," řekla a upila kávy. Já udělala to samé s čajem a jedla bagetu. Musela jsem uznat, že jsem nemalé prase, když jsem z trička stírala dresing.

,, Vypadáš zamyšleně, stalo se něco?" zeptala jsem se a zmačkala papír od bagety. Byla jsem za čaj vděčná. Zahřál mě a já na chvíli měla pocit, že mám trochu energie.

,, Ne, nic se neděje. Vše je v pořádku. Mělo by se snad něco dít?"

,, Nad něčím přemýšlíš. Takhle jsi se chovala i předtím a já doufám, že tentokrát mi to řekneš."

,, Dobře, řeknu ti to," odpověděla a já se napila. Udělala to samé a prázdný hrnek odložila stranou.,, Když jsi usínala, něco jsi řekla. Ty si to nepamatuješ?"

,, Asi mi to budeš muset trochu přiblížit. Když usínám, říkám spoustu věcí," odpověděla jsem a rukou si přejela po zádech.,, Už mě to skoro vůbec nebolí."

,, Aha. Nic, neřeš to. To je vlastně jedno," řekla a sklonila hlavu. V jejích nádherných očích jsem zahlédla zklamání.,, Nezáleží na tom."

,, Dee, co se děje? Jsem občas hrozný člověk a mnoho věcí z hlavy vypustím," řekla jsem otočila její hlavu k sobě.

,, Tohle bys ovšem zapomenout neměla. Dá se pochopit cokoliv, ale neříkej mi, že si nepamatuješ, co jsi řekla," začala a já se snažila vzpomenout na svá slova.,, Sice je to možná brzo, ale pokud to tak cítíš, měla bys to vědět," řekla a já zahlédla lesknoucí se slzy v jejich očích.

,, A já myslela, že jde o něco jiného. Měla jsi to říct rovnou," odpověděla jsem a usmála se.,, Já se lekla, že jsem řekla něco špatného."

,, Myslela jsi to vážně?"

,, Řekla jsem jen to, co cítím. Kdybych to necítila, neřekla bych to. A musím přiznat, že jsi se mi líbila od první chvíle, co jsme se viděly."

,, A mohlo to být už třeba jinak, kdyby se nestalo tam to?"

,, Možná ano, možná ne. To už je teď jedno. Důležitější je, co je teď. Co bylo, už důležité není a musíme jen zapomenout."

,, A ty dokážeš zapomenout tak jednoduše na to, co se stalo?"

,, Úplně jednoduše to nepůjde. Ale pokusím se o to. Daří se to jen díky tobě, protože mi s tím pomáháš."

,, Jen jsem dělala, co bylo potřeba. Pořád si to dávám za vinu."

,, Nemusíš. Děkuju, že jsi vůbec přišla. Nebýt tebe, kdo ví, co by se stalo. Kdybych nebyla pod tvým dohledem, nenašla jsi toho doktora. Třeba bych tady už nebyla," odpověděla jsem a vzala jí do svého medvědího objetí.

,, A udělám klidně i víc, když mi poradíš, co."

,, Stačí mi, že mám tebe. Že mám člověka na, kterého se mohu spolehnout a mohu mu věřit. A to ve všem. Člověka, co cítí to samé jako já."

,, Proč jsi mi neřekla dřív, že ke mě cítíš něco víc? Vyhýbala jsi se mým dotekům, pohledům a podobně."

,, Měla jsem strach. Měla jsem strach, že mě odmítneš a nebo si jen užiješ a pak se mi budeš vyhýbat," řekla jsem a sklonila hlavu. Mrzelo mě, že ji říkám pravdu. Že ji říkám to, co jsem si o ní myslela a mohu jí tím ublížit. Že mě díky tomu třeba pošle k vodě a žádný vztah mezi námi, nikdy nebude.

,, Ty už jsi někdy něco takového zažila? Že si s tebou jen někdo užil a pak tě odkopl?"

,, Řekni mi jméno jednoho člověka, který si tím neprošel," řekla jsem a podívala se ven.,, Vím, že ti teď třeba přijdu odporná a pochopím to, když si to celé rozmyslíš a najdeš si někoho lepšího," odpověděla jsem a podívala se na ní. Se zájmem mě pozorovala a usmívala se. Snad i přemýšlela.

,, Ty jsi si vážně myslela, že se zachovám jako všichni ostatní?"

,, Já nevím. Prostě jsem měla strach. Zažila jsem si toho hodně a nikomu jsem nedokázala důvěřovat. A já nevěřím, jen tak někomu," odpověděla jsem a opřela se. Sice to nebylo příjemné, ale nebolelo mě to tolik jako ráno.,, Omlouvám se."

,, Pořád tě ty záda pálí a bolí, že?"

,, Už ani moc ne. Je to už mnohem lepší," odpověděla jsem a pohodlně se usadila.

,, Koupila jsem nějaký krém, který tu měli. Jestli chceš, namažu ti to. Je to na hojení ran."

,, Souhlasím, budu moc ráda, když mi to namažeš," řekla jsem a odebrala se z dohledu kolemjdoucích. Dee ještě zatáhla clonu a přidala se ke mě. Když se její ruce dotkly mých zad, bylo to velice příjemné. Krém studil, ale její teplé ruce to dokázaly vynahradit.

,, Vypadá to, že za pár dní už to nebude ani vidět a budeš moct chodit i bez trička," řekla a já se musela zasmát.,, Jen předemnou tedy."

,, Už jsem se chtěla ptát, zda to myslíš vážně a mohu kdekoliv chci."

,, Sam, mrzí mě, že jsem ti takhle ublížila. A pokusím se, aby se to neopakovalo," řekla a skutečně to vypadalo, že je jí to líto.

,, Mě to, ale nevadí. Jen to trochu bolelo a pálilo. Ale teď je to v pohodě. Co se stane v zápalu vášně, se odpouští."

,, Já vím. Jen nechci, aby se to opakovalo. Proto se o tom s tebou snažím mluvit. Nerada bych ti znovu ublížila, abys mi pak něco vyčítala."

,, Neublížila jsi mi. Jen jsi to prožívala víc, než třeba kdykoliv jindy. Což já samozřejmě nemohu posoudit."

,, Takhle to nemyslím. Mohla bych třeba udělat něco, co by se ti nemuselo úplně líbit."

,, Nevadily mi svázané ruce a ani zavázané oči. Nevadí mi, že mám stopy po tvých prstech na svých zádech. Co horšího by se mohlo stát?" zeptala jsem se a na chvíli se zamyslela.

,, Tak teď by mě zajímalo, co tě napadne."

,, Vezmeš snad na mě pásek? Nebo mi nedovolíš mluvit? Budu tě muset poslouchat na slovo a když to neudělám, čeká mě něco, jako trest?"

,, Popravdě jsem čekala cokoliv, ale že tě napadne něco takového, to ani náhodou," odpověděla a zhluboka se nadechla.,, Jedná věc je, že bych ti fyzicky nijak neublížila."

,, Takže psychicky, ano?" skočila jsem jí do řeči a ona mě okamžitě zpražila pohledem.

,, Neskákej mi do řeči, děkuju," upozornila mě a přikývla. Chytla jsem jí za ruku na jejíž hřbet jsem jí párkrát políbila.,, Samozřejmě, že bych ti neublížila ani psychicky," řekla a zakroutila nad tím hlavou.,, Záleží mi na tobě. A pokud bych dělala něco, co nechceš, určitě bys mi to řekla, že?"

,, Podle toho, co by to bylo. Ale kdyby se mi to skutečně nelíbilo, řekla bych ti to ma sto procent," odpověděla jsem a sedla si těsně vedle ní.,, Nemáme náhodou chvilku volného času?" zeptala jsem se a krátce jí políbila na krk. Polibek jsem stihla ještě jednou, než mě od sebe odtáhla.

,, Měly bychom pokračovat v cestě a ty to víš moc dobře. Chceme domů dorazit brzy, ne?" zeptala se, ale nijak se nebránila ddalšímu doteku mých rtů na jejím krku.,, Takhle odtud neodjedeme."

,, Tak pojedeme o chvíli později. Je v tom snad nějaký problém?" zeptala jsem se a rukama se snažila dostat pod její volnější tričko. Ruce však chytla a na několik centimetrů se vzdálila. A však zůstávala v mém objetí.

,, Ten problém je jednoduchý," začala a sledovala mě.,, Prvním problémem jsou tvoje záda. Druhý problém je, že jsme na krátkodobém parkovišti, kde nemůžeme být celou noc. Je to dostatečné vysvětlení?" zeptala se dívala se mi do očí. Neměla jsem to zrovna moc ráda, přišlo mi to divné. Přišlo mi zvláštní se někomu dívat delší dobu do očí a nic neříkat. Člověk v nich občas dokázal číst. V těch jejích jsem viděla pouze lásku a důvěru. Dávala mi pocit bezpečí, který jsem potřebovala.

,, Nestačí. Protože ta hodina navíc, by nebyla problém a nikdo by si toho ani nevšiml."

,, A já bych pak podle tebe měla řídit, ano? Soustředit se na jízdu?"

,, Ono to má něco společného s řízením?" zeptala jsem se a obkročmo se na ní posadila. Věděla jsem, že jí to není úplně jedno. Viděla jsem, že má problém se ovládat a už ani neprotestuje proti tomu, abych u ní byla tak moc blízko.

,, No, nemá. Ale já bych asi pak nebyla schopná nějakou dobu řídit a mít zodpovědnost za náš život.  Vždyť nám chybí pouze pět hodin jízdy."

,, Ale ty jsi říkala, že můžeme dorazit na firmu později, ne?" zeptala jsem se a krátce jí  políbila. Polibek mi opětovala a rukou mi zajela do vlasů.

,, Ale čím dříve tam budeme, tím lépe," odpověděla a pokusila se vstát. Nedovolila jsem jí to a odmítla se z ní hnout.,, Notak. Budeš pak ležet ve své posteli. Není to lákavé?"

,, Na to mám v tuhle chvíli odlišný názor."

,, Jo, že se vůbec ptám, že? Ty jsi si teď postavila hlavu a budeš dělat...." nedokončila, protože jsem spojila naše rty a začala jí jemně líbat. Polibky mi začala oplácet a přitiskla si mě blíže k sobě. Rukama jsem jí zrovna začala vyhrnovat tričko a dotkla se jejího horkého těla, když se ozvalo rázné zabouchání na dveře. Leknutím jsem nadskočila a nebýt Dee, ležela bych na zemi.

,, Kdo otravuje?"

,, Řekla bych že policie. Nemáme tu, co dělat."

,, Máme práce dost," řekla jsem a rychle se upravila. I přesto jsem si nebyla jistá, zda na nás nebude něco poznat a dotyční nevytuší, co se tu odehrávalo. Když jsem otevřela dveře, stály tam skutečně dva muži v uniformě.,, Dobrý odpoledne, pánové," začala jsem anglicky a sledovala jej. Byli celkem překvapení, ale zřejmě pochopili, že jejich rodným jazykem s nimi mluvit nebudu.

,, Dobrý den, omlouváme se, že rušíme," řekl jeden a pohlédl za mě. Podle pohledu jsem hádala, že je zamnou Dee.

,, V pořádku, stalo se něco?"

,, Jen už tu jste delší dobu, tak jsme chtěly upozornit, že tady se nesmí přespávat. Kdyžtak se přesuňte o pět kilometrů dál."

,, Za chvíli budeme pokračovat v jízdě. Jen čerpáme povinnou přestávku," odpověděla Dee a sledovala mě.

,, Tak v tom případě v pořádku. Mějte se hezky a nezlobte se. Nashledanou," odpověděl muž a než jsme stačily cokoliv říct, dali se na odchod. Hned jsme zalezly dovnitř a Daisy si evidentně oddechla.

,, Proto chci odtud pryč, co nejdříve. Rakušáci nás moc nemusí."

,, To už je jedno," řekla jsem a posadila se na místo spolujezdce. Stále jsem se o záda pořádně neopírala.

,, Ty jsi naštvaná na mě? Můžeš mi říct důvod? Mohu snad za to, že zrovna přišli?"

,, Můžeš za to. A víš proč? Protože kdyby jsi nezdržovala, mohlo být vše jinak," odpověděla jsem a opřela si hlavu o zeď.,, Můžeme jet, nebo mám řídit?"

,, Vážně jsi naštvaná? To snad nemyslíš vážně, že ne?" zeptala se a já se dívala i nadále z okna.

,, Aha, takže madam se urazila, protože nedostala to, co chce? To je absurdní."

,, Nejsem uražená. Ale stála jsi o to stejně jako já a schválně jsi mě odmítala. Snad jakoby jsi věděla, že přijdou a k ničemu tak nedojde."

,, Ještě řekni, že jsem jim zavolala a domluvila se s nimi na tom. Že jsem si to tím pojistila."

,, To nemohu posoudit. Než jsme sem přijely, spala jsem," odpověděla jsem a opět zavřela oči.

,, Takže ty si to vážně myslíš? Ty si vážně myslíš, že to bylo domluvené? To je výborný, Samantho. Myslela jsem, že mi důvěřuješ," řekla a otočila klíčkem. Za chvíli se auto rozjelo a my se vydaly na cestu. V jejím hlasem bylo slyšet zklamání. Zklamání, které jsem způsobilá já.

,, Omlouvám se, Dee," řekla jsem a povzdechla si.,, Nemyslela jsem to tak," snažila jsem se omluvit a přitom jí cítila za ruku. Ruku však stáhla a položila na řadící páku.

,, Jak si vůbec něco takového můžeš myslet? Proč bych to proboha dělala? Myslíš si, že bych se tě pokusila zbavit takovýmto způsobem? Taky mě štvalo, že nás vyrušili."

,, Já vím. Moc se omlouvám, nevím jak mě toto napadlo. Můžeš mi to odpustit?" zeptala jsem se a sledovala jí. Vypadala zamyšleně a přitom se soustředila na jízdu.

,, Nedokážu se na tebe zlobit. Už sem ti odpustila," odpověděla a já se pousmála.,, Asi si na ty tvoje nálady budu muset zvyknout, že?"

,, Asi ti nic jiného nezbyde. Ale udělám cokoliv proto, aby se to neopakovalo. Jen občas mluvím rychleji, než přemýšlím."

,, To vidím. Ale s tím budeme muset něco udělat. Nerada bych, aby se tohle stalo u šéfové," odpověděla s úsměvem.

,, Mohu mít na tebe otázku?"

,, Samozřejmě, ptej se."

,, Moc o tobě vlastně nevím. Přesto jsme spolu už spaly," začala jsem a sledovala zda mě poslouchá.,, Co jsi dělala za práci, než jsi sem přišla? A jak dlouho tu pracuješ?"

,, Proč tě to zajímá?

,, Jsem zvědavá a ráda bych o tobě věděla více."

,, O mojí bývalé práci, mluvit nechci. Mám k tomu své důvody," odpověděla na první otázku. Radost mi to neudělalo, chtěla jsem to vědět.,, A tady pracuju skoro tři roky."

,, Proč o tom nechceš mluvit? Nemáš na to příjemné vzpomínky?"

,, To zase říct nemohu. Ta nepříjemná vzpomínka byla jen jedna. Ale nedokázala jsem v té práci pokračovat," reagovala okamžitě a vypadalo to, že zesmutněla.,, Prosím, nemluvme o tom."

,, Nutit tě samozřejmě nebudu. Třeba mi to jednou řekneš sama. A, co tě tak baví ve volném čase?"

,, Nejsi až nějak moc zvědavá?"

,, Je snad špatně, že se ptám?"

,, Ne, ale nějak moc vyzvídáš."

,, Chci jen o tobě vědět, co nejvíce," odpověděla jsem a sledovala jej. Soustředila se, ale byla naprosto uvolněná.

,, Ráda čtu, procházím se, odpočívám a poslouchám hudbu. A, co ty? Když už se ptáš, budu se ptát také. "

,, Já před tímhle dělala po barech a podobně. Nic bezpečného, ale neměla jsem na výběr," odpověděla jsem a napila se.,, A já většinou ve volném čase byla v posteli a odpočívala. Převážně jsem dělala v noci a tak jsem se to snažila dospat."

,, Takže jsi to taky neměla úplně jednoduché."

,, Někteří to mají mnohem složitější. Takže svým způsobem jsem na tom byla dobře," řekla jsem a pokrčila nad tím rameny.

,, Teď budeš mít na odpočinek dva dny. Po takovéhle cestě, jsou dva dny volno," začala a já zpozorněla.,, Mohly by jsme zajít do města na nákupy a já bych tě tu pořádně provedla, co ty na to?"

,, To beru. Ráda si město pořádně projdu. Nebyl teď na to nějak čas," odpověděla jsem, ale stále přemýšlela, proč nechce mluvit o svém předešlém zaměstnání. Co se jí stalo, že o tom nechce ani slyšet. Nehodlala jsem jí nějak provokovat a tak jsem raději mlčela.

,, Vím nad čím přemýšlíš. Ale vážně o tom nechci mluvit. Jednou se to třeba dozvíš."

,, Jak to můžeš vědět? Čteš mi snad myšlenky?"

,, Obě víme, že nad tím přemýšlíš."

,, Dobře, máš pravdu. Přemýšlím nad tím, co se ti muselo stát, aby jsi na tu práci zanevřela."

,, Už to vypusť z hlavy, ano? Až ti to budu chtít říct, řeknu ti to," odpověděla a naštvaně se na mě podívala. Chápala jsem to, jako ukončení debaty  a toho se i držela.  Byla jsem ráda, že se na mě nezlobí. Byla jsem naštvaná na svou pusu, která slova vypustí dříve, než já bych to promyslela. Po chvíli mi to nedalo, natáhla jsem se k Dee a políbila jí na tvář. Usmála se na mě a pustila rádio. Celou cestu jsme si zpívaly a povídaly si, když jsme písničku neznaly. Měla jsem pocit, že vše je zase v pořádku a já si život začínám opět užívat.

Díky za přečtení kapitoly. Snad se líbila a těšíte se na pokračování. Jakou práci Dee dělala a nechce o tom mluvit? Co se jí tam muselo stát, že je jí to nepříjemné? To víc v dalších kapitolách.