Pokud bych řekla, že jsme šly spát po půlnoci, zřejmě bych lhala. Hodiny byli to poslední, co mě zajímalo. Když jsem se vzbudila, vedle mě bylo prázdné místo a hodiny ukazovaly skoro jedenáct dopoledne. Pomalu jsem vstala, vzala lahev a zapila si prášek, který jsem měla předepsaný. Na sebe jsem si vzala tričko s kraťasy a vydala se pomalu do kuchyně. Z kuchyně se linula jakási vůně, kterou jsem nedokázala k ničemu přiřadit. Měla jsem radost, že se pokouší vařit a udělat mi radost, ale když jsem viděla, jak se snaží škrábat brambory nožem, trochu jsem se o ní bála.

,, Dobré ráno, lásko," řekla jsem a došla k ní. Usmála se a přitáhla si mě k polibku.,, Jak jsi se vyspala?"

,, Dobře, jak ty?"

,, Vedle tebe by se mi probouzelo mnohem lépe," podívala jsem se na hrnec a zkoumala, co vytváří.,, Oč se tady pokoušíš?"

,, O kuřecí plátek s broskví a sýrem a k tomu brambory. Ale na vaření jsem asi vážně levá."

,, A smím ti pomoct?"

,, Budu ti vděčná. Takhle bychom se nějakého oběda nedočkaly," pokrčila rameny a zesmutněla.

,, To je v pohodě. Vše se naučíš. Nemůžeme jíst jen dovážené jídlo, tohle nás vyjde levněji," reagovala jsem na její posmutnělou tvář a znovu jí políbila.,, Maso jsi osolila a opepřila?"

,, Přesně to jsem udělala," odsouhlasila a já se usmála. Z šuplíku jsem vytáhla škrabku a vzala brambory, které k tomu měla v plánu udělat.

,, Pokud máš tohle, neškrábej to nožem. Když sem tě viděla, měla sem strach, že přijdeš o prsty."

,, To se stát nesmí, ty totiž potřebuji," odpověděla a já se pousmála.,, Kvůli práci."

,, Jasně, že kvůli práci. Kvůli čemu jinému, že," pokrčila jsem rameny a když jsem oškrábala pár brambor, zase jsem jí k tomu pustila. Nalila jsem si šťávu a poté se odebrala do obýváku. Překvapilo mě, že tam jsou tři rohlíky a ještě vlažný čaj. Zda předpokládala, kdy vstanu, vědět nemohu. Ale jelikož už chystala oběd, nečekala jsem to.

,, Máš tam čaj a rohlíky. Klidně si je dej, kdyby náhodou nebylo tohle k jídlu!" zavolala z kuchyně a já se nad tím pousmála.

,, Nepovídej, slepá ještě nejsem. Ale ty jsi a vždy budeš ta nejdokonalejší," odpověděla jsem a hned se do jednoho z rohlíků zakousla. Musela jsme uznat, že čaj mi osladila skvěle a to bylo snad poprvé, co se to někomu povedlo. Na tohle jsem byla poněkud náročnější, někdy jsem to chtěla sladší, někdy méně sladké. Převážně to bylo podle nálady, kterou jsem po ránu měla.

,, Chutná?" ozvalo se od dveří do obýváku a já se leknutím zakuckala.

,, Je to skvělé. Dokonce dobře oslazené a tak si nemám nač stěžovat."

,, Ještě, aby jsi si po takové dokonale noci na něco stěžovala," sedla si vedle mě a já se na ní tázavě podívala.,, Nebo se ti to nelíbilo?"

,, Líbilo, ale nevaříš náhodou?"

,, Maso je hotové a brambory nebudou hned."

,, Tak to jsem na to tvé kuchařské veledílo zvědavá. Cože jsi začala vařit sama od sebe?"

,, Nechci vypadat nemožně a nechat vše na tobě. Žijeme spolu a tak se musíme o tohle podělit."

,, To není pravda. Nemusíš se do toho nutit. Ale je dobře, že se o to chceš pokusit. Miluju tě."

,, Já tebe mnohem víc. A udělám cokoliv si budeš přát."

,, Takže, když tě poprosím o pizzu, uděláš mi jí?"

,, Najdu si recept na těsto a zkusím to. Ale pravděpodobně to nedopadne dobře a jedlé to moc nebude."

,, To byla legrace. Tu si radši objednáme, protože ani já bych jí nezvládla," usmála jsem se a políbila jej.,, Neměla by jsi se podívat na ty brambory?"

,, Na to je brzo, ne?"

,, Dala jsi na hrnec pokličku? Zapnula plotýnku?"

,, Samozřejmě."

,, Tak jdi zkusit, zda nejsou už měkký," popohnala jsem jí a sledovala jak neochotně odchází do kuchyně.,, Sama jsi se do toho dala, tak se netvař tak nešťastně."

,, Ale pomoct by jsi mi mohla."

,, Už jsem ti ty brambory oškrábala. Ostatní jistě zvládneš sama," rozhodla jsem se jí v tom nechat. Pokud se chtěla naučit vařit, musela na vše přijít sama.

,, Já myslela, že by jsi ty brambory třeba slila."

,, To zvládneš, zlato," řekla jsem a upíjela čaj."

,, Pokud se mi něco stane, je to tvoje chyba, jasný?"

,, To víš, že ano," odkývala sem a přitom se usmívala. Doufala jsem, že se jí nic nestane. Věřila jsem jí a věděla jsem, že si dá pozor. Svoje ruce měla ráda a byla opatrná i při tom nejmenším riziku úrazu.

,, Do hajzlu!" zaslechla jsem a tak jsem se vydala do kuchyně. Trochu jsem měla obavy, že jsem jí přecenila a měla jsem tam být.,, Jsem si spálila ruku, jak jsem slévala ty brambory," odpověděla a já jí na ruku pustila studenou vodu. Brambory byli v hrnci a tak jsem se nemusela obávat o naší večeři. Víc mě ovšem trápila její ruka.

,, Asi jsem tě trochu přecenila. Máš tu nějakou lékárničku?"

,, Mám. Je tam mast na popáleniny a obvazy. Je to nahoře ve skříni," řekla a já přikývla vydala jsem se do ložnice. Nikdy mi nedovolila jí donést věci, ale tentokrát mi v tom nebránila. Otevřela jsem dveře skříně a vytáhla malou krabičku s nápisem lékárnička. Můj pohled však upoutala větší krabice na dně skříně. Patočka jsem si, že její věci nemám zkoumat, ale moje zvědavost byla v tomto větší. Když jsme jí otevřela, lehce jsem si zkousla ret. V krabici se nacházela spousta věcí, které se daly různě využít.,, Tak kde jsi?!" ozvalo se a já to rychle zavřela. Během chvilky jsem byla v kuchyni a snažila se na sobě nedat nic znát.

,, Promiň, měla jsme hovor. Volali mi z kriminálky."

,, Aha, co chtěli?"

,, Nic důležitého," řekla jsem a vyndala mast s obvazy. Na ruku jsme jí dala mast a začala ruku obvazovat.

,, Že jsem neslyšela jak mluvíš a ani zvonit telefon."

,, Záleží snad na tom?" zeptala jsem se a vzala náplast. Kousek jsem utrhla a obvaz zalepila.,, Měla bys to přes ten obvaz ledovat."

,, Neprohlížela jsi mi věci, že ne?" zeptala se a já ztěžka polkla. Vzrušení od pohledu na oné věci v mém těle kolovalo, ale přesto jsem se usmála.

,, Ne. Říkala jsi, že to nemám dělat a tak jsem to neudělala."

,, Dobře. Budu ti věřit. Ale řekla by jsi mi to, ne?"

,, Jako, že bych to přiznala? Tak na tohle mě už snad znáš až moc dobře."

,, Je mi jasné, že by jsi to nepřiznala. Vzala jsi si léky?" zeptala se a hodlala udělat sobě kafe a čaj.

,, Ty si jdi sednout, já to udělám. A léky jsem si vzala. Další si vezmu večer," stoupla jsem si ke konvici a začala jí plnit.,, A zvládnu to," reagovala jsem na to, jak mě sledovala. Nakonec se odebrala do obýváku a já si povzdechla. Snažila jsem se uklidnit svůj tep, aby nepojala sebemenší podezření a z hlavy se pokusila vytěsnit pohled do krabice. V obýváku jsem se stavila pro svůj hrnek a nádobí a za chvíli se vrátila s obědem a kávou s čajem.

,, Bolí to jako čert," řekla a promnula si onu ruku.,, Pomůžeš mi?" ukázala na maso a já vzala příbor a maso jí během chvilky nakrájela.

,, Pár dní to rozhodně ještě bolet bude," odpověděla jsem a dala se do jídla.,, Povedlo se ti to. Je to moc dobré. Myslím, že nebudeš špatná kuchařka."

,, Ty jsi mi ty věci prohlédla, že ano?"

,, Ne, neprohlédla," zalhala jsem a dívala se do svého talíře. Její ruka se objevila na mém stehně a já měla problém pokračovat v jídle. I přesto jsem pokračovala a dělala, že se nic neděje. Svou ruku posunula výše a můj tep opět nabral na obrátkách.

,, Poznám, když lžeš."

,, Tak teď se pleteš," pokrčila jsem rameny a vložila do úst další sousto. Ona udělala to samé a přitom mě pozorovala.

,, Podívej se mi do očí a řekni, že jsi se nepodívala."

,, Jestli jsi si nevšimla, máme na stole jídlo a já mám hlad," odpověděla jsem a s úsměvem se na ní podívala.,, A pokud nepřestaneš, podívám se."

,, Dobře, ale kdyby jsi se podívala, nic bych ti za to neudělala. Nemám tam, co schovávat. Jen si myslím, že na určité věci je dost času," odpověděla a já se napila. Jídlo jsem už měla skoro v sobě a ona na tom nebyla jinak. Během chvilky jsme dojedly a já odnesla všechno nádobí.

,, Musím si teď odpočinout. Za noha mě zase dost bolí."

,, Vždyť odpočívej a já pustím televizi, co ty na to?" zeptala se, já se o ní opřela a v tu chvíli její zdravá ruka zamířila pod mé tričko. Rychle jsem jí vytáhla a chytila.

,, Říkala jsem, že chci odpočívat," řekla jsem a zapnula ovladačem televizi.

,, Stejně vím, že jsi se podívala. Poznám, když mi lžeš."

,, Tak, když to víš, proč se mě na to ptáš?"

,, Třeba doufám, že mi přestaneš lhát a řekneš to sama," odpověděla a otočila si mou hlavu k sobě.

,, Promiň. Moje zvědavost byla prostě mnohem větší," odpověděla jsem a ucítila její rty na svých. Polibek jsem jí začala vracet a rukou zajela do jejích hedvábných vlasů. Posadila jsem se pohodlněji a rukou zajela pod její tričko. Nebránila mi a lehce mi vzdychla přímo do úst. Dlouho jsem se s tím nepárala a tričko jí stáhla. Rty jsem se hned přesunula na krk a usmála se, když mi hlavou uhnula na stranu. Postupně jsem sjížděla níže a donutila jí si lehnout.

,, Nepřestávej," šeptla a já vzala mezi rty její bradavku. Druhou jsem obstarávala prsty a její hlas nabíral na intenzitě. Užívala si to a já také. Málo kdy jsem měla převahu. Málo kdy byla ona dole a já to měla ve svých rukách. Rty jsem začala sjíždět stále níž a cítila jak se podemnou její tělo prohýbá. Nakonec jsem se opět vracela nahoru a jednou rukou sklouzla mezi její stehna. Zrovna když začala hlasitě vzdychat, ukradla jsem si její rty a snažila se jí trochu utlumit. Nemusela jsem to dělat, ale nikdy jsem si nebyla jistá, zda jsme opravdu samy.

,, Miluju tě a budu tě milovat vždy," šeptla jsem a i nadále se rukama a rty věnovala té nejúžasnější osobě.,, Nikdy jsem nikoho tolik nemilovala," řekla jsem  a ucítila jak se její tělo stahuje.

Děkuji za přečtení této kapitoly. Pořád mám k tomuto nápady a tak zatím ukončovat nebudu. Během psaní se vyskytl nápad na další příběh, který možná spatří světlo světa ❤️