„Mlčenlivý člověk často skrývá více, než si myslí."

-autorka příběhu

Kate si se staženými rty do úzké linky prohlížela záhyby na svých dlaních. Oči upírala nemilosrdně do země, ani je jednou nezvedla, aby nemusela čelit Lydiinu tvrdému pohledu. Vždy ji její pohled pořezal jako ostré sklo. Snažila se neuhýbat, ale dnes oči nezvedla, jelikož se jí zvedal žaludek. Nebyla schopna čelit jejím narážkám.

Od doby, kdy okolo ní profukoval čistý vzduch, když vyšla ze Stasiiných dveří, motala se jí hlava. Migréna znovu převzala vládu nad jejím tělem a pomalu se dostavilo i fyzické vyčerpání. Pod očima se jí skvěly hluboké tmavé kruhy a oči měla stále zarudlé. Barva jí z obličeje vymizela, až zůstala jen bledost.

Tlumící léky, které si ráno vzala, než odešla z bytu, už nezabíraly. Svět se okolo ní divoce točil, jako by se ocitla na kolotoči. Z hrudi se jí dral výkřik, který ale utlumila. Svět se okolo ní proměnil jen v jednu jedinou rozmazanou šmouhu.

Ale jasně se jí zobrazovalo Kařino tělo. Mladou dívku neznala, ale přesto jí zanechala Otisk na duši. Cítila na sebe nepříjemné mrazení, když k ní její duše natahovala prsty, aby si ji vzala s sebou. Když se někoho ze Služebníků Smrti dotkne pozemská duše, zemře. Pokud ji ale odvolají z tělesné schránky moc pozdě nebo brzy, duše jim zanechá něco ze sebe.

Caitlyn už několikrát posílala nebožtíkovu duši na onen svět. Ale nikdy se jí nestalo, že by si s ní vytvořila Otisk. Tohle se nestávalo moc často. Jen opravdu někomu, jehož duše v sobě zanechávala silně prožité emoce. Často se jednalo o pramenící pomstu, lítost ze zmařené lásky nebo jen silně zakořeněnou nenávist.

Ale Kara doutnala jako oheň, spíše hořela jako nezkrotný plamen. Toužila se tomu, kdo ji zavraždil, silně pomstít, nechat ho trpět. Caitlyn očekávala, že její duše je natolik silná, aby si probojovala cestu zpět do světa živých a usídlila se v nějakém použitelném těle.

„Caitlyn, proč jsi odvála její duši sama, bez toho, aniž bys počkala, až se dostaví někdo zkušenější, kdo má více praxe?" zahnala ji Lydia do kouta.

Kate pevně zaťala ruce v pěst, až jí zbělely kloubky na prstech. Lydia ji nutí, aby o sobě pochybovala, nedůvěřovala svým schopnostem. Ale ona se od ní nenechá zlomit, bude bojovat o svou hrdost, ale i čest.

„Čekáme na vaši odpověď, slečno," poklepávala si netrpělivě prsty na rukou o stůl mladá žena, která předtím vyslýchala Anastasiu. Jen se chovala o něco tvrději a z jejího hlasu čišelo pohrdání. Caitlyn z jejího postoje poznala, že nenávidí křížence.

Když ji někdo pozoroval z dálky, nevšiml si zvláštních rysů, ale někdo blízko její smíšenou krev při důkladném prozkoumání poznal ihned. Do obličeje s ostřejšími rysy jí většinou spadaly tmavé vlasy, které ho zjemnily. Ale po odhrnutí vlasů vykoukly špičaté uši, na jejichž konci zůstávaly namalované ornamenty ve tvaru propletených květin. Její oči ji ale prozradily nejvíce, jelikož většinou slabě pableskovaly.

„Služebnice Smrti se podřizují Velké Radě, která má v sobě každého zástupce z řádu," probodla ji žena pohrdavě pohledem. Služebnice Smrti z jejích úst však znělo jako sprostá nadávka. Vlastně ji tak neoznačovala, jen poukázala na to, že ji považuje za nečistého křížence.

„Budu nucena znovu kontaktovat tvého nadřízeného, ne-li někoho z Velké Rady. Chceš snad přijít o své místo, Caitlyn?" zkusila ji znovu přemluvit Lydia.

Caitlyn potřásla hlavou, aby se jí tmavé vlasy znovu svezly do tváře a zahalily ji jako neprostupný závoj noci. Pravidla Astrálců krutě odmítala a nehodlala se jim podřídit. S autoritami nikdy nevycházela, protože pravidla nenáviděla. Respektovala pouze pár lidí. Anastasiu, protože vždy dala na její podněty a domněnky. Willa, jelikož ho znala od dospívání a naučil ji pár chvatů, aby se sama ubránila. Po smrti své matky Stasiiny rodiče považovala i za své vlastní, takže i jim podléhala.

Ale ze svého řádu dala jen na jednu osobu. Její trenérka a učitelka, která si ji vzala pod sví křídla, když její matka zemřela. Naučila ji své triky, ale předala jí i veškeré vědomosti. Vytrénovala Caitlyn v dobrou Služebnici Smrti. Portia ji však pomalu opustila, i když v jejím životě stále zůstávala někde vzadu. Pořád si k ní však chodila pro radu, i když trénovala nové žáky.

Dala by teď cokoliv za to, aby s ní tady Portia seděla. Stiskla by ji za ruku a donutila, aby zhluboka dýchala. Uklidnila by se, možná by ze sebe něco vymáčkla. Ale Portia by jí i sdělila, co by měla vlastně dělat.

„Opravdu chceš, abych to takhle udělala, Caitlyn? Zostudíš jméno své matky přede všemi," nabádala ji Lydia ostražitě.

Kate se přikrčila jako útočící divoká šelma. Vzplál v ní vztek a neuhasitelný žár. Nikdo neměl právo tohle vytahovat. Nevěřila na to, že by se její matka otáčela v hrobě. Už je dávno mrtvá rodné jméno nese pouze ona. To je tak všechno, co jí zbylo. Matka ji nechala samotnou, opustila malou utrápenou holčičku. Ale ta vyrostla a stala se z ní žena.

„Na rodné jméno stejně už dopadá dlouho vrstva špíny a prachu," odfrkla si.

Mladé ženě se vypočítavě blýsklo v očích. Opatrně se ke Caitlyn naklonila. „Ale co Anastasia? Zjevně by se jí moc nelíbilo, kdyby musela za tvé prohřešky pykat ona sama. Na tebe se nevztahují naše zákony, ale Anastasia by jistě..."

„Fajn, co chcete vědět?" přerušila ji tvrdě Caitlyn.

Vyděsilo ji, že by za všechno pykala Stasia, když nic neudělala. Ale ani Kate nic neprovedla. Jen odvála duši, když ji moc trýznila. Ale Astrálcům se to zjevně nelíbilo, protože si zjevně chtěli poslechnout, jestli jim mrtvá Kara nenechala vzkaz nebo zamlžené vzpomínky, které by jako útržky skla proplouvaly vzduchem.

Ale nic proti ní neměli. Jen splnila svou povinnost, když už lidská schránka byla nepoužitelná. Ale oni na ni hledali kdejakou chybu, aby jí přišili něco, co vlastně ani neudělala. Výpovědi svědků jim moc nepomohli, protože se žádný nenašel.

„Anastasia jen našla svou kamarádku mrtvou a ty jsi jako správná Služebnice odvála její duši. Ale její povinností bylo tě zastavit, protože ohledně Kary mohla předpokládat, že ta mladá dívka bude prahnout po pomstě a bude se chtít vrátit. Než jste něco udělaly, bylo potřeba udělat bezpečností opatření a uzamknout její duši v okovech," sladce se na ni usmála žena.

„Co ode mě chcete?" vybuchla Caitlyn, až se její hlas rozlehl po celé místnosti. Žena se spokojeně ušklíbla, protože ji dotáhla tam, kam potřebovala.

„Jen nám řekni všechno, na co si vzpomeneš," povzdechla si Lydia a jediným pohled zastavila ženu v dalším vyhrožování. Tohle nepokládala za profesionální.

„Ten den jsem vytáhla Anastasiu ven, abych ji trochu odpoutala od všedních starostí. Zdála se mi přetažená, když sebou tolikrát házela i při spánku. Donutila jsem ji, aby šla se mnou. Celou dobu jsme se bavily, dokud jsem nezaslechla tiché volání, které se hned proměnilo v rozzuřený ryk.

Kařina duše se vznášela v prázdnu a vyzařoval z ní nenávist, ale i vztek. Chystala se vrátit do svého těla, než z něj vyprchá život, ale nepodařilo se jí to. Byla to ta nejsilnější duše, s jakou jsem se kdy setkala. Prostě jsem ji odvála. Nic víc se nestalo," založila si ruce na hrudi.

„Můžeš jít, Caitlyn. Očekávej, že tě budeme ještě kontaktovat v průběhu, když si budeme potřebovat doplnit mezery," propustila ji Lydia.

Kate dupala po schodech jako vzteklý slon v porcelánu. Schody se pod ní divoce otřásaly a těžké rány a kroky se rozléhaly po celé Akademii. Někdo by si mohl myslet, že se po celé chodbě prohání vojsko a svádí svou konečnou vítěznou bitvu. Ale překvapilo je, když na ně zpoza rohu vykoukla rozzuřená Caitlyn se rty staženými do úzké linky.

„A mám toho od té furie akorát tak po krk," vybafla trpce na překvapenou Anastasiu, která si povídala v rohu s Kierou a hnědovlasou Emilií s opálenou pletí. Její vlasy připomínaly rozteklou čokoládu.

„Ehm, Emilio, tohle je Caitlyn, má kamarádka. Služebnice Smrti," představila ji s povzdechem Anastasia.

Kate jen odměřeně kývla na pozdrav. V očích se jí blýskalo a přepadla ji frustrující nálada. Rozhodně se nechtěla s nikým seznamovat, takže bez řečí popadla Stasiu za ruku a odtáhla ji do haly a nakonec ven. Ani Willovi nemávla na pozdrav.

„Caitlyn, zastav se! To bolí!" zavyla Anastasia.

Od paže k rameni se jí pomalu šířila bodající, tepavá bolest, která studila jako led. Připadalo jí, že Kate zamrzla ve velký kus ledu a ani teplé sluneční paprsky ji nerozehřály.

Caitlyn se teprve probrala, až když zaslechla bolestné zaúpění své kamarádky. Zastavila se uprostřed pohybu a opatrně k ní otáčela své šokované oči. Nechápala, že by jí byla schopna ublížit. To by nikdy neudělala. Ale Anastasia se na ni dívala s bolestí v očích a se skrčeným obličejem si mnula paži.

„Promiň," pustila ji Caitlyn provinile. „Nechtěla jsem ti ublížit, nevím, co se to se mnou stalo."

„To nic, za to nemůžeš, Kate," usmála se na ni Anastasia.

„Ale já ti ublížila, Stasio. A to jsem si slíbila, že to nikdy neudělám. Porušila jsem svůj slib! Snažila jsem se dodržet aspoň tenhle," zatla ruce v pěsti, až jí zbělely kloubky na prstech.

„Víš, co bys potřebovala, Kate? Spánek a já taky. Jdeme ke mně domů, dneska přespíš u mě. Jdu se omluvit z práce. Ty na mě počkej u jezírka, prosím," poprosila ji, než zmizela v budově.

Caitlyn se zatím šourala k zářivé vodní hladině. Paprsky se po ní rozbíhaly, takže se leskla jako zrcadlo nebo nádherný diamant. Celé jezírko obklopovaly vysoké stromy, které poskytovaly silný stín. Kate na jedné větvi zahlédla papouška. Lydia pro ně měla slabost.

Jindy by dlouho zkoumala jeho barvy. Dodávaly by jí radost a naději. Teď si však připadala ztracená.

OPRAVENO: 20.06. 2020