Pohled Marka:

Už jsme zbyli jen dva týmy, portuje nás to na závěrečný boj, když dopadneme vidíme před sebou Markét a Kela. Na jednu stranu jsem rád že vydrželi až do konce a na druhou je mi jasné že buď zemřou oni nebo my. ,, Nechci proti vám bojovat kluci"  řekne Markéta. ,,Ani já ne" řeknu a všichni se na mě překvapeně podívají. Přijdu blíž k Markétě a pustím svůj meč na zem,jen se na mě zmateně dívá. Pohladím jí po tváři ,,zabij mě, lepší když zabiješ ty mě než kdybych musel zabít já tebe" ,,Marku to nejde, nemůžu tě zabít, musí existovat způsob jak bychom se odtud mohli dostat všichni a živí" těšilo mě že i přes to jak jsem se k ní choval a co jsem udělal mě nechce zabít ačkoli nechápu proč. ,, Žádná jiná cesta není ale jsem rád že ti na mě záleží, protože mě na tobě taky" objala mě a do ucha mi pošeptala něco co jsem ani nedoufal že od ní někdy uslyším ,, miluju tě" když mě pustila tak dodala ,, a proto musím udělat tohle" řekla a sama se bodla mečem. ,,Nee" ozvaly se tři hlasy můj, Gejmříkův a Kela. ,, Zachránila jsem tě už podruhé" usmála se během toho co umírala. Najednou se zablesklo a já se ocitl zpátky ve svém pokoji. Co se stalo, proč jsem tady, bože to ne doufám že je Markéta v pořádku...

Pohled Markéty:

Potom co jsem se obětovala abych zachránila Marka a kluky jsem se ocitla zpět doma a živá. Zajímalo by mě jestli se kluci taky dostali ven a jestli ano uvidím je ještě někdy?

Další část, všichni se vrátili do normálního světa, uvidí Markéta kluky ještě někdy nebo se jejich cesty minou