Bylo to tenkrát pár dní po tom, co jsem se dozvěděla o svém těhotenství a neustále jen uvažovala nad tím, jakým způsobem jim to povím. Co tomu máma řekne nebo co poví na tu svatbu?

Nastoupila jsem jako statečná holka. Byla doma sama a já byla jen ráda. Mel jsem nechtěla mít jako asistentku a tohle bylo jen mezi námi.

Máma mi otevřela s nadšením a posadila si mě do kuchyně nad palačinkami a kakaem. Kousala jsem se do rtu s roztřesenýma rukama a hledala vhodnou chvíli. Ani jsem se neobtěžovala si sundávat Marcův prsten. Prostě mi ho nasadil on a já ho nikdy nesundám.

,,Jsem ráda, že jsi přišla. Dlouho jsme se takhle neposadily a neštěbetaly." usmála se a odhodila utěrku na linku, aby mohla zasednout ke stolu.

,,Jo. Moc mě to všechno mrzí. Mel i já jsme se dostaly do špatné společnosti." zůstala na mě nechápavě zírat.

,,Jak to myslíš?Jaká špatná společnost?"

,,Ryana."

,,Proč by měl být špatná společnost. Právě naopak. Je to nejlepší, co naší rodinu potkalo. Jsem ráda, že jste mu s Mel tak pomohly. Prý ten chlápek, šel do chládku." usmívala se jako by z toho měla upřímnou radost.

Ano, šel sedět oprávněně, nikdo na něho nic neušil, ale i tak nemusela se smát cizímu neštěstí.

,,Kéž bys to znala i z druhé strany." zesmutněla jsem a pohrávala si se lžičkou od kakaa.

,,A proč se o to zajímáš?"

,,Protože Ryan je ten špatný. Ne ten druhý."

,,Amy, on naši rodinu vytáhl ze špíny a zaplatil dluhy po otci. Jsem ráda, že jsme někoho takového našli ať už je to špatný člověk, k nám se nikdy neotočil zády. Tobě sehnal dobrou práci. Vlastně, co tam teď děláš? Pořád se o ty parchanty staráš?" mluvila jako by si do huby neviděla, když potahovala z cigarety a vyfukovala kouř do výšky.

,,Jo starám."

,,Mel si našla chlapa jak se patří. Jsem na ní hrdá. Už zbývá jen, aby si jí vzal. To bude svatba... dovedeš si to představit? Melanie Northonová..." zasnila se. ,,...kéž by sis našla taky někoho na úrovni. Nechceš seznámit s tím zubařem? Docela hodný kluk to je."

,,Mami, vím, že tě to bude mrzet, ale já už jsem zadaná." prudce otočila hlavou a vyfoukla mi kouř téměř do obličeje, jak byla šokovaná.

,,Cože? Ty? Co je to za blbečka?"

Než jsem stačila odpovědět, mezi dveřmi stála Mel. Naštěstí bez Ryana.

,,Sestřičko, to je překvapení." ušklíbla se.

,,Ahoj Mel. Přišla jsem za mámou, abych si s ní otevřeně popovídala."

,,Jo o Marcovi?" odvětila sestra.

,,Vždyť ten už sedí ne?" vložila se do toho máma a típla cigaretu.

,,Jo sedí, ale dokáže divy i z basy." nasupeně si založila ruce na hrudi.

,,To máš pravdu." štěkla jsem po ní.

,,Jaký divy?"znuděně těkala mezi mnou a sestrou.

,,Jsem jeho manželka."

Máma poklidně upila trošku ze své černé kávy než jí došlo, co jsem řekla. Pak nadzvedla jedno obočí a začala se hlasitě smát.

,,Cože? Čí že jsi manželka?"

,,Marca Northona." dodala jsem.

,,Toho chlápka,co sedí? Co to plácáš?" nevěřícně se mi vysmívala.

,,Jo podepsala mu to, aby dostala ty jeho parchanty do opatrovnictví." protočila Mel oči a chtěla máme naznačit, že ten sňatek byl uzavřený jen z tohoto důvodu.

Máma chvíli jakoby přemýšlela, podívala se na můj prst a popadla mě za něj,aby si onen osudný prstýnek prohlédla zblízka.

,,Nepodepsala jsem mu to, abych dostala jeho sourozence do péče, ale protože jsem s ním těhotná."

To už na mě nevěřícně zíraly obě. Kde byl ten smích, který zněl celým bytem.

,,Amy, tohle není vtipné." zamračila se na mě Mel.

,,Po-počkej, takže ty mi tu tvrdíš, že čekáš jeho dítě a jsi jeho manželka? A ten obrovský hotel je teď tvůj?" zírala na mě s otevřenou pusou máma.

,,Tak nějak." utrousila jsem, protože jsem měla dost těch vypočítavých dotazů.

Kde byly otázky, jak dlouho jsi v jiném stavu? Jak se bude jmenovat? Je všechno v pořádku?

,,To je tedy pecka. Ryan o ten hotel usiluje už druhou generaci a tobě se to podaří během pár měsíců a to ani nejsi pěkná. Kdybych to věděla, vykašlala bych se na nějakého Ryana a radši bych zvolila rovnou pana majitele Marca. Taky je to docela fešák." zasnila se Mel a já měla chuť jí praštit.

,,Vidíš, Amy je chytrá. Ani nemusí být pěkná. Hlavně, že dosáhla svého jen tím, že to má v hlavě."

Hryzala jsem se do jazyka, abych něco neřekla. Ty kousavé řeči těch dvou mi zvedaly žaludek. Kéž by tady byl táta.

Měla jsem pár dnů do porodu a funěla jsem jako lokomotiva. Ten den jsem seděla v pohodlném křesle své kanceláře, když s úsměvem na rtech nakráčela máma až ke mně. Rozhlížela se jako by snad byla v muzeu.

,,Neruším tě,doufám." posadila se opatrně do křesla a spokojeně se pošklebovala.

,,Ne. Chceš si se mnou dát oběd?"

,,To bych ráda." rozzářily se jí oči.

Umírala jsem hlady a nemohla jsem čekat až odejde. Bylo mi jasné, že to jen tak nebude. Procházela jsem hotelem a připadala si jako nejvíc. Jerry mi předával poštu, Kylie s managerem se mnou potřebovali projednat další záležitosti ohledně rekonstrukce bazénu a máma se jen spokojeně usmívala a připadala si důležitě. Připodobnila bych její důležitost k prkénku na záchodě.

,,Tak moje dcera vlastní hotel." uculovala se a očima sledovala každého, kterého jsme minuli, aby si ověřila, že si jí všiml.

Kabelku hodila na předloktí a kráčela vedle mě jako by jí to tu patřilo.Povzdechla jsem si, protože jsem čekala jakoukoliv hloupou otázku k mému obřímu břichu.

Objednaly jsme si něco k jídlu u servírky a máti se na mě snad poprvé pyšně zadívala.

,,Kdy nám koupíš nějaký byt?" připadala jsem si jako by mi spíš dala facku.

,,Cože?"

,,Teď když máš tohle, neříkej, že bys nám nemohla pořídit nějaký pěkný byt nebo dům na pláži."

,,Takhle jednoduché to není."

,,Jak to, žene? Vybereme si s Mel nějaký byt a ty ho pak zaplatíš. Jsem tvoje máma. Vždycky jsem věděla, že z tebe něco bude." našpulila rty jako na malé dítě.

Vážně? Tohle jsem od ní slyšela poprvé. Vždycky jsem byla tlustá nula a najednou takový převrat?

,,Přišla jsi jen kvůli tomu?"

,,Vlastně ne.Chtěla bych tu za pár měsíců uspořádat narozeninovou oslavu ve velkém stylu. To budou holky a sousedky čumět, kdo je moje dcera."nadzvedla bradu a přimhouřila oči.

,,To se pokusím zařídit. Neměj obavy."

,,Dokonalé.Proč nedáš nějakou funkci i Mel a Ryanovi. Víš přece, jak se o ten hotel snažil. Byl jeho dědečka a zasloužil by si to."

,,O tomhle nerozhoduju."

,,A kdo?"

,,Marc."

,,Vždyť sedí?" ušklíbla se.

,,Ano, ale pořád je majitel on a já jen pomáhám s chodem. I když jsem jeho manželka nemohu hotel prodat, zadlužit, propouštět a měnit funkce bez jeho vědomí a souhlasu."

,,Tak to s ním prober. Sousedky už se v tom vrtaly, jak to že Mel nepracuje v tom tvém hotelu. A proč jsme nedělali žádnou velkolepou svatbu? Měli byste to udělat. Víš, jak by Hollandová zírala?pořád mluví o tom svém vysokoškolském budižkničemu, co dělá v New Yorku vedoucího elektra."

Jedno odpoledne s mámou mi stačilo a měla jsem plnou hlavu nesmyslů. Nehodlala jsem přistoupit ani na jedinou její žádost.