,,Co ti udělal?"

Tlak mi vystoupal k nebeským výškám, plíce stávkovaly, jak potřebovaly více kyslíku a můj obličej dostával sytě červenou barvu.

Vzteky jsem se postavil proti Amy, která uhýbala pohledem jako bych byl já ten špatný.

,,Tak co?" zavřískal jsem nahlas až sebou škubla a prudce zavřela oči.

Vypadala spíš jako by se měla každou chvilku rozbrečet.

,,Jen mě škrábl na stehně. Dave mi to ošetřil. Jsem v pořádku."

,,Bylo to kvůli té složce?"

,,Ano." vydechla a konečně se mi podívala do očí.

,,Jak se to, kurva, mohl dozvědět? Jak o ní věděl? Já toho parchanta zabiju." dal jsem se k odchodu, ale Amy za mnou něco hulákala a snažila se mě zastavit.

,,Prosím tě, nedělej si ještě další problémy. Tohle přesně chce, abys ho napadl a měl s tím polízanice." zastavil jsem se.

,,Tohle mu neprojde." ohlédl jsem se ještě po Amy a vzal za kliku.

,,Počkej. Musím ti něco říct. Slib mi, že se nebudeš zlobit."

V ten moment jsem netušil, co se mi snažila říct a ani jak jsem se měl zachovat. Dokulhala až ke dveřím, aby mě chytila za ruku a táhla k pohovce.

,,Já... vlastně znám Ryana už dlouho. Moje sestra s ním chodí."

Nemohl jsem věřit vlastním uším.

,,Jak jako, že ho znáš?"

,,Tvoje asistentka je moje sestra. Nastrčil jí tam. Odtud věděl o té složce."

Upřel jsem na ní zrak a čekal až mi řekne, že si dělá legraci.

,,Ne. Tohle nemyslíš vážně." chtěl jsem vstát, ale ona mě donutila se znovu posadit.

,,To není všechno."

,,Jak to myslíš?Ještě někdo hraje falešnou hru?"

,,Dean."

Málem jsem spolkl jazyk, jak mě zaskočila. Zadržel jsem dech a tápal očima po záchytném bodě, který by mě snad uklidnil.

,,Jak to víš?" vykoktal jsem ze sebe.

Povzdechla a opět uhnula pohybem.

,,Moje sestra s tím parchantem za mnou tenkrát přišli, abych tu dělala chůvu a donášela na tvého tátu. Chtěli, abych to tu prohledala a všechno jim nahlásila." zavřel jsem oči, abych se hodil do klidu.

,,Co dál?" ztěžka jsem polknul.

,,Ryan mi zpočátku přišel jako fajn chlap. Měla jsem ho ráda. Líbil se mi a tak jsem na to kývla. Chtěla jsem se mu jen zalíbit, ale k ničemu mi to nebylo. Jen mě využíval."

,,Počkej to je ten Ryan, kterého jsi tenkrát zmínila?"

,,Jo."

,,Pecka." vložil jsem si obličej do dlaní.

Takže Amy byla zabouchnutá do toho kreténa Ryana.

,,Moc mě to mrzí."

,,Tak tebe to mrzí. Hmm..." zhluboka jsem dýchal, abych ovládl svůj vztek.

,,Ano. Když jsem se k němu otočila zády, začal mi vyhrožovat. Pak se po mojí sestře slehla zem. Tvrdil, že v tom máš prsty. Nevěřila jsem tomu. Měla jsem správné tušení, protože jsem je potkala v jedné restauraci spolu. Lhala mi i moje vlastní sestra."

,,Měl bych tě litovat?"

,,Ne. Chápu, že jsi na mě naštvaný. Samozřejmě si půjdu zabalit. Omlouvám se." postavila se.

,,Proč jsi tedy vzala tu složku?" zastavila se a já nadále hypnotizoval nohu od stolu.

,,Chtěla jsem ti pomoct. Vím, že je to málo, ale přísahám, že udělám cokoliv budeš chtít."

,,Tak fajn. Vypadni."

Hlasitě vydechla. Bylo mi jí svým způsobem líto, ale tohle jsem si vážně nezasloužil.

Popadl jsem ještě telefon a zavolal do hotelu.

,,Jerry, jsi ještě v hotelu?"

,,Jo, brácha, ještě makám, co chceš?"

,,Jdi do kanceláře Deana a všechny jeho osobní věci mu sbal. Oznam ochrance, aby ho do hotelu za žádnou cenu nepouštěla a jen mu předali tu krabici s věcmi."

,,Proč? Řekneš mi k tomu něco?"

,,Je to Ryanův zvěd."

,,No do prdele. Ještě, že jsi na něho přišel tak brzy."

,,Jo. Díky."

Třásl jsem se vzteky. Tolik let dělal u otce a teď i pro mě. Veškeré zlo v hotelu mělo svého původce. Musel jsem vypadnout. Práskl jsem dveřmi jak jsem nejvíc uměl.

Nasedl jsem do auta a uvelebil jsem se na barovou stoličku nedalekého clubu. Potřeboval jsem hodně alkoholu a pozornosti, takže jsem nebyl líný zavolat i Blair.

Sotva dosedla vedle mě, na displeji se objevilo sestřino jméno. S nádechem jsem hovor přijal, i když jsem jí sotva slyšel přes hudbu.

,,Co je?"

,,Marcu, kde sakra, jsi?"

,,Pryč. Co chceš?"

,,Proč Amy stojí u dveří s kufry a Nicky u ní brečí jako malý dítě? Drží ji za nohu, aby neodcházela. Co jste si zase provedli?"

,,Neřeš to a uklidni Nickyho."

,,Nevolala bych ti, kdyby to šlo. Už přes hodinu se o to snažím, ale on dokola vzlyká a nechce jí nechat jít. Mluví o tom, že už bude hodný a že je jako jeho máma, aby ho taky neopouštěla."

Praštil jsem pěstí do baru a típnul Kylie hovor.

,,Musím domů." podíval jsem se na Blair.

,,Pojedu s tebou."

Taxík nás odvezl domů a takovou tragédii jsem v životě neviděl. Amy klečela u Nickyho, který byl úplně bez sebe. Plakal z plných plic a držel jí za nohu. Slzy mu kapaly až z brady a podnosem se nafukovala nudle. Poklekl jsem k němu a Blair ho začala bezvýsledně konejšit.

,,Ona za to nemůže. Neměl jsem ti to říkat." ronil slzičky dál.

,,Nicky, prosím tě. Nech jí odejít. Promluvíme si o tom jindy."

,,Ne. Chci jít s tebou." vzhlédl k Amy, která měla taktéž rudé oči.

,,Nicky, to nejde."