,,Co si zajít na dřívější oběd?" nadhodila Kylie, když jsem jí vezla ze školy, která končila v jedenáct dopoledne.

,,Proč ne?" zaparkovala jsem podle jejích instrukcí a trochu jsem dostala nepříjemnou nostalgickou reakci.

Byla to totiž ta restaurace, kde jsme se scházeli s Ryanem. Neustále mě bombardoval, že nemůže nalézt Mel a jak se jí muselo něco stát.Obviňoval Marca, ale tomu jsem nevěřila. Chtěla jsem tomu přijít na kloub. Máma byla na sedativech a ačkoliv Marca neznala, sváděla na něho snad i svojí zácpu.

Vcházela jsem dovnitř, když Kylie zajišťovala volný stůl. Rozhlížela jsem se po volném místě, když jsem jako opařená zůstala stát.

Ryan a Melani?Ještě před pár minutami mi psal, že nic nového nemá. Lhali mi, ale proč?

,,Amy?"

,,Nepůjdeme jinam?" polkla jsem naprázdno.

,,On je tu taky Ryan? Ani se ti nedivím, že bys nejradši odešla. To i já."

,,Kdo je to?" dělala jsem nevědomou.

,,Posadíme se tamhle na zahrádce." vedla nás servírka ke stolu v zadní části.

Nedokázala jsem popsat své pocity. Sestra nebyla nezvěstná. Ryan mi lhal a stejně tak i ona. Co tím sledovali? Chtěli snad, abych mu nedůvěřovala a šla tvrdě proti němu?

To se spletli, protože tímhle si podepsali ortel.

,,Dědeček měl dva syny. Našeho otce a Ryanova tátu Aarona. Zatímco otec makal v hotelu od svých dvaceti, Aaron měl jiné starosti. Chodil do bordelů, na večírky, chlastal, fetoval a rozhazoval rodinné jmění. Dědeček onemocněl a táta se musel chopit vedení. Aaron samozřejmě odmítal a dál se utápěl v zábavě. Jeho žena se raději vyprovodila ze světa sama. Proto měli jen jednoho syna Ryana. Strýc byl vážně parchant. Nezajímala ho rodina ani hotel. Dědeček se proto na smrtelné posteli rozhodl změnit závěť. Celý hotel odkázal otci a strýc dostal jen nějakou almužnu a letní sídlo ve Fort Lauderdale. To mu bylo málo a tak se po dědečkově smrti vykašlal na chlast a děvky a začal otci házet klacky pod nohy. V tom pokračoval i jeho syn Ryan po jeho smrti. A teď stále nedokáže vstřebat, že je hotel naší rodiny a ne jeho."

Tolik jsem chtěla křičet, co po mně chtěl, ale nedokázala jsem to. Styděla jsem se.

Odvezla jsem Kylie k Renatě a cestou domů zastavila v hotelu, abych si konečně otevřeně popovídala s Marcem. Bylo to pro mě těžké, ale on mi pomohl s pravdou ven. Vlastně mi na to nic neodpověděl.

Co mi však naprosto vyrazilo dech, byla ta kouzelná pusa. Opravdu se odvrátil od dveří a popadl mě za tvář. Naše rty se jen tak hladily, dokud nepronikl jazykem k mému. Třásla jsem se tolik, že jsem doufala, aby nic nepoznal. Než jsem stihla zareagovat nebo ho stihla obejmout, vytratil se.

Zůstala jsem sama se svými pocity. Nikdy jsem do nikoho skutečně zamilovaná nebyla, ale tohle nejspíš byly ty endorfiny, které mi vzápětí vyčarovaly ten tupý škleb ve tváři. Prohlížela jsem očima tu červenou složku na jeho stole. Nemohla jsem dovolit, aby šel sedět. Ne teď, kdy ve mně vyvolával takové pocity. Chtěla jsem s ním sledovat filmy, jít na večeři, trávit všechen volný čas, tulit se k němu a ne, jen chodit do společně místnosti, abych mu donesla koláč a obdržela letmé pohlazení po ruce.

Popadla jsem tu složku a nacpala si jí do kabelky.

Ryan tu samozřejmě nemohl chybět. Jeho hra mě nutila podvádět.

,,Tady hra končí. Snad sis ho moc neoblíbila." zamrkal na mě Ryan.

,,Nemyslím si." odvětila jsem domýšlivě a dala se na útěk s tou zázračnou složkou plné špíny.

Byla jsem pekelně nervózní, protože jsem nemohla vědět, jestli to bylo všechno. Mohl mít něco i v počítačích nebo to mohli vyštrachat podle výpisů z účtu.

Dean samozřejmě musel vystrašit celou rodinu. Elena neposeděla ani na minutu. Jerry pálil jednu cigaretu za druhou a Kylie brečela. Nicky nesměl nic poznat a tak jsem mu dovolila playstation.

Marc přišel až dost pozdě večer. Vypadal vyčerpaně a utrápeně. Všichni se mu hned vrhli do náručí. To mě donutilo se zasmát a zamyslet se nad svojí vlastní rodinou. Nikdy jsme nebyli pospolu jako oni. Matka vyhranila mojí sestru jako všemohoucí a já jí nedokázala konkurovat v ničem.

,,Jak ses z toho dostal?"

,,Ty jsi nás vyděsil."

,,Nepůjdeš sedět, že ne?"

Zasypali ho dotazy a prosbami, aby je tu nenechával. Tohle jsem nemohla jen tak nechat. Vzhlédla jsem a naše pohledy se střetly. Marcův byl plný vděčnosti a uznání. Vůbec jsem na sebe nebyla hrdá.

Pustil všechny a kráčel pomalu až ke mně.

,,Ty víš, za co děkuju."

Očima jsem zabloudila kamsi k rohu koberce, když mě čapnul za bradu a namířil svá ústa k mým. Vážně a před celou rodinou? Za jeho zády se ozvalo hlasité jásání, potlesk a pískání. Marc se opřel o moje čelo a usmál se.

,,Ještě to neskončilo, ale tohle mě hodně zachránilo."

Otočil se na zbytek rodiny, která ohromeně zírala.

,,Od kdy jste spolu?"

,,Kecáš!" špulil uznale Jerry rty.

,,Moc vám to přeju. Hodně štěstí." políbila nás Elena na tvář jako bychom se právě vzali.

Tuhle noc jsem nechtěla být sama. Vysprchovala jsem se a šla za ním. Tahle postel ve mně vyvolávala zvláštní pocit. Mísilo se tu vzrušení, touha a žízeň po jeho těle.

,,Jsem ráda, že ses z toho vyvlékl."

,,Nemyslím si, že úplně. Ryan to nevzdá."

,,Já vím."

,,Co ti řekl?"

,,Kdo?"

,,Ryan. Mluvil tam na tebe něco."

,,Abych si tě příliš neoblíbila, protože jsi skončil, ale já ho neposlechla. Je pozdě na jeho rady." poklekla jsem na jeho postel.

,,Pojď ke mně." připravil paže k dechberoucímu objetí.

Hladil mě ve vlasech a držel jako by mě nechtěl nikdy pustit.

,,Zlobíš se na mě za tu lež, co jsem ti řekla?"

,,Jsme si kvit. Já jsem tě neměl vyhazovat. Zpanikařil jsem."

,,Zpanikařil? Proč?"

,,Já sám nevím. Nerozumím ničemu. Nechápu sám sebe."

,,Už na to nemysli. Lehni si a spi. Potřebuješ to." odtáhla jsem se.

,,Potřebuju tebe." strhl mě zpátky na sebe.