V ten moment jsem chtěl ten mobil vzít a praštit s ním o zeď. Zpropadená Blair musela všechno pokazit. Toužil jsem Amy doběhnout a pokračovat v tom, co jsme načali, ale už by chybělo to kouzlo. Ten magický moment, když mě přes to všechno políbila, mi připomněl další vzpomínku na tu noc. Její vůně vlasů, když zaklonila hlavu... zatraceně další vzpomínka. Ty kalhotky...všechno mi najednou dávalo smysl.

Došlo mi i co jsem jí řekl. Vyhodil jsem jí. Proto mi řekla to s tím znásilněním. Využila situaci, že jsem si to nepamatoval. Ta potvora!

Takže přeci jen podlehla a byla moje. Byla moje! Stalo se to, co jsem celou dobu chtěl. Nemohl jsem v tu chvíli být spokojenější. Vlastně mohl... kdybych mohl položit hlavu na její nahý hrudník.

Celý víkend byla opět pryč a já jsem se s ní nemohl spojit ani telefonicky. Byla bez signálu nebo si jednoduše vypnula mobil, abych se jí nemohl dovolat. Přeci slibovala, že si spolu promluvíme. Nedělní večer mi přišla konečně textovka, že se její matka necítí dobře a v pondělí brzy ráno bude v domě. Na moje zoufalé zprávy už nereagovala. Ta holka byla oříšek.

Pondělní deštivé ráno mě úplně odpudilo od dobré nálady. Zalezl jsem si do kanceláře a vyřídil si pár telefonátů. Odpoledne měl přijít konečně poprvé Jerry jako můj nový asistent. Byl jsem rád, že s tím souhlasil a pomalu se do toho dostane. Jednou to bude i jeho živobytí.

Mohlo být těsně před obědem, když mi vešla do kanceláře Amy. Musel jsem zamrkat, abych zahnal panický strach ze snění.

,,Rád tě vidím."

,,Měla jsem cestu okolo."

,,Posaď se."

,,Neruším tě, doufám?"

,,Ne."

,,Dobře. Vlastně ti dlužím vysvětlení." nervózně se posadila do přední části křesla a tiskla k sobě svojí kabelku.

,,Konečně." opřel jsem se o hranu stolu.

Hledala zřejmě odvahu, protože se několikrát nadechla a pak zase vydechla.

,,Nevím, jak to říct."

,,Tak, jak to bylo? Vážně jsem udělal něco proti tvojí vůli?"

,,Ne. Jen sis mohl odpustit ty kecy. Nejsem žádná děvka na jednu noc. Nejsem jako ta tvoje Blair ani jiná štětka. Žádné ,,vypadni" na mě neplatí. Až budu chtít odejdu. Rozuměl jsi mi?" vzteky se postavila a rozhazovala rukama jako by mi měla jedna přistát.

Už jsem otevíral pusu k odpovědi, když se otevřely dveře.

,,Co je?" zamračil jsem se na Deana.

,,Je tu policie. Mají povolení k prohlídce. Nejspíš něco hledají." podíval se směrem k mému trezoru.

,,To ne!" zpanikařil jsem.

,,Bylo by možná snazší, kdybys jim to dal rovnou, protože to tu beztak najdou."

Jestli to tu najdou, tak mě pošlou do chládku. Chodil jsem sem a tam. Dean za sebou zavřel dveře, aby je trochu zastavil.

,,Co nesmí najít?" snažila se vmísit do mých problémů.

,,Když před pár lety dělal otec rekonstrukci, napůjčoval si od špatných lidí. Samozřejmě, že to pak vrátil, ale zadlužil tím hotel hypotékou. Aby nám ho nesebrali, vyžadovali nesmyslné měsíční splátky, které jsme nemohli v žádném případě zvládnout platit ke všem těm výdajům spojených s hotelem. Proto jsem ač nerad musel pokračovat v otcových šlépějích a nějakým zámožným parchantům pral peníze v kasínu. Platili za to slušné peníze. Nešlo o nic víc než o to, abych si od nich vzal ty špinavé a proplatil jim výhru v kasínu."

,,Chápu."

,,Za tohle mě posadí do chládku. Kdo se postará o děti?"

Rovnou jsem šel k trezoru a vyndal tu složku. Neměl jsem jí kam schovat. Zapalovač jsem neměl a nic jiného nemělo smysl. Vinu by mi stejně dokázali.

Praštil jsem s tou složkou na stůl.

,,Tady jsou čísla účtů, částky, jména a další voloviny." hlas se mi třásl.

,,Jak na tebe přišli?"

,,Někdo asi promluvil. Určitě to byl ten hajzl Ryan."

Kdo jiný by mě chtěl potopit a šel rovnou na věc. Možná zmáčknul někoho, kdo o mně věděl dostatek, aby mě položil. Nedalo se nic dělat a já jsem musel odejít za nimi.

Těsně u dveří jsem se zastavil a musel jsem to udělat.

,,Jestli mě zavřou, už bych to nemohl nikdy udělat." rozeběhl jsem se zpět ke smutné Amy.

Vzal jsem si její obličej do dlaní a políbil. Kéž bych mohl i víc. Jako poslední večeře před smrtí.

Snažil jsem se zachovat klid, když jsem se podíval těm uniformovaným parchantům do očí.

,,Nějaký problém, pánové?"

,,Dostali jsme na vás oznámení, že nelegálně uznáváte vysoké finanční částky za falešné výhry. Máme povolení k prohlídce."

,,Prosím."

Ze dveří kanceláře se vyploužila Amy. Její oči jako by chtěly snad něco říct. Jenže nic nestihla, protože za mými zády zazněl potlesk.

Ryan s úsměvem na rtech. Chtěl jsem po něm vystartovat dát mu pěstí, ale Amy mě zastavila.

,,Nedělej si další potíže." zasáhla i dlaní o můj hrudník.

,,Jen ho nech, Amy. Ať si vybije vztek. Možná už nebude mít jinou možnost."

,,Co si myslíš, že tímhle dosáhneš?"

,,Půjdeš sedět."

,,Aha a tím si myslíš, že se staneš majitel?" začal jsem se smát.

,,Ještě budeš rád, abych ho od tebe koupil za pár šlupek."

,,,To ho radši věnuju charitě, ty bastarde."

Dean vycítil také problém a nahrnul se k nám.

,,Kde je ta složka? Fízlové jí nenašli." prudce jsem se na něho otočil.

,,Jaká složka?"

,,No ta..." pokýval hlavou.

,,Marcu, já už musím pro Nickyho do školy. Hodně štěstí."

Obešla mě Amy a zastavila se u Ryana, který ji něco tiše říkal. Odkud jí znal? Nakonec však otočila hlavu a s mírným úsměvem na mě zamrkala. Co jsem si pod tím měl vysvětlit?