A/N hey there! Takže! Další dávka vzruša je ready k přečtení. Jak už jste stihli zjistit, vždy když se Stella s Ravenem setkají v tváří tvář, jiskry lítají a prostě vždy to má co do sebe. Nečekejte nic jiného tentokrát. Tak hezké čtení přeji! Ocením každý voty a názor v komentech! Děkuji!

Stella

Stella nemohla uvěřit tomu, že ji nechal jen tak zdrhnout. To k němu nějak nepasovalo. Vždyť to je otravný šťoural, nebo ne? Třeba mu ten zážitek ze včera, nějak poškodil mozek. Jinak si to neuměla vysvětlit. Otočila se, aby se přesvědčila o tom, že ji nepronásleduje. Ale ne. Zahlédla jeho temnou, shrbenou postavu, jak se proplétá davem. Ale měl skloněnou hlavu a v ruce měl zapálenou cigaretu. Přidala tedy na rychlosti, aby se už ztratila ve školních chodbách.
I když měla spíš chuť zmizet z povrchu zemského a to doslova. Cítila neustálou přítomnost jejích bodyguardů a to ji neskutečně rozčilovalo. A to byla na zemi od včerejší noci. Dokonce postávali ve stínech, kolem domu.
Přišlo jí to naprosto přehnané a rozhodně tím spíš přitáhnou pozornost Temných. Protočila oči. Vzpomněla si, jak dostala vynadáno od Amélie a následně i od Eryho, který se v noci přenesl k ní do pokoje. Oba jí štvali.
Ale nejvíc ji děsilo to, že Raven evidentně neuposlechl její rozkaz a nešel za Eruanem. Jelikož by dostala vynadáno ještě víc od Eryho a hlavně Raven, by se nechoval, tak jak se chová. Tiše zaklela. Netušila přesně, jak se s touto situací vypořádat. Ještě se nenaučila ovládat lidské myšlenky a podle všeho je tohle to hodně těžké se naučit. Tak, co s ním má dělat? Děsilo jí to a zároveň, jako by se jedné její části značně ulevilo. Zná stránku jejího tajemství a přinejmenším to zvládá celkem dobře.
Nezpanikařil. I když by měl. Která z jeho známých vyniká v šermu a umí cestovat světlem. Troufala si říct, že asi ani jedna, když nepočítá sebe. I když možná ani nemá nikoho, kdo by něco takového uměl, jelikož nemá žádné přátele.
Ani ona nebyla jeho přítelkyně. Sice cítila nějaké to spojení s ním, ale už dobře věděla, že něco takového s ním a v její situaci, pěstovat prostě nemůže. Zatnula zuby a vpochodovala do třídy. Nikoho vůbec nepřekvapilo, když se tu znenadání objevila, jelikož Meldon vše zařídil, což v překladu znamenalo, všichni tady podstoupili šťourání v hlavě. Ne že by si toho někdo vůbec všiml i bez toho zásahu. Naprosto neviditelná se usadila na svém obvyklém místě a až pak si uvědomila, že vedle ní s největší pravděpodobností bude sedět Raven a málem nahlas zasténala.
Objekt její otrávenosti vplul do místnosti asi vteřinu před zvoněním. Nejpozoruhodnější na té chvíli bylo to, že se otevřeně pozdravil s Eruannem, který tu byl ještě před jejím příchodem. Ona ho ignorovala. A jak to tak vypadalo z jejího nejlepšího přítele a jejího souseda od naproti se stali kamarádi. Nebo uzavřeli nějaký pakt. Protočila nad tím oči a zavrtala se do své židle.
Neměla se na zem tak moc těšit, teď by se nejraději zase přenesla tam, kam s konečnou platností patří. Nenáviděla se, za to jak se neustále litovala, bylo to ubohé. Ale v nějakém bodu jejího života se něco zhroutilo a od té doby si připadá, jako největší ztroskotanec.
Ani nechtěla vidět svůj odraz v zrcadle, jelikož se neustále tváří, jak nafouknutá bublina.
Její zamračenost se prohloubila, když se vedle ní na židli svalil Raven s dobrou náladou. Vůbec ho nechápala. Musela se držet, aby se na něj zpříma nezadívala. Ucítila závan jeho vůně, společně s jeho energií a oboje potají ochutnala. Zatajila dech.
„Je ti dobře, Ellë?" zašeptal směrem k ní, aniž by se obtěžoval se na ni podívat. Vrhla na něj jeden pohled.
„Proč by mi sakra nemělo být dobře?" zasyčela nakvašeně.
„Jsi nějaká napjatá," málem sklouzla ze židle, když jí to zašeptal do ucha. Naskočila jí husí kůže po celém těle a namáhavě se nadechla.
„Přestaň," zahučela. Profesorka už přišla do třídy. To, že tu Stella je, nijak neokomentovala. Jen ten prevít vedle ní si nedá pokoj. Měla však pocit, že vyrukuje ještě s větším kalibrem. Určitě si nedá pokoj.
„A s čím? Stello? Pověz?"
Věděla, že Raven bude provokatér, ale až takový, to zase ne.
„A i kdyby, co se zajímáš, nemá ti být náhodou vše ukradené. Včetně mě?" uhodila hřebíček na hlavičku. Když se na něj otočila, aby mu věnovala vítězoslavný úsměv, mračil se na ni.
„Ale mě zajímají záhady a v tvém případě je toho tolik na odhalení, že mi nedáš spát," vydechl. Stellin úsměv okamžitě pohasl.
„V mém případě není nic k odhalení a už vůbec ne tvým nekonečným šťouráním," zase ztrácela trpělivost.
„Ale všechno je to tvoje vina, Stello! Nezajímala bys mě, kdybys..." nic dalšího se nedozvěděla, jelikož je okřikla učitelka.
Začínalo jí docházet, že tohle nezvládne. Raven je prostě moc...moc od všeho. Jediné, co jí napadlo, s ním udělat, bylo zvlášť radikální a trochu se to neslučovalo se zákony, které by měla dodržovat, jako Bohyně.
Možná, kdyby ho pořádně vyděsila..., ne to by nepomohlo. Když ho ani doteď nic z toho, čeho se stal svědkem nevyděsilo, tak ona už s tím nic nenadělá. Buď se mu bude vyhýbat, jak jen to půjde, nebo tohle nedopadne dobře. Ani pro ni a už vůbec ne pro něj.
Ulevilo se jí, když konečně skončilo vyučování. Naštěstí se Ravenovi nepodařilo dál do ní rýt. Takže se zvedla a rychle se prosmýkla ven ze třídy, hned jak zazvonilo. Ani Ery ji nestihl zastavit. Stella si to razila davem mladých lidí, který vytékal ze všech tříd. A pak zapadla na záchody. Nikdo tu nebyl, jelikož se nikdo nezdržuje s toaletami, když můžou spěchat domů. Shodila ze zad batoh a přešla k širokému zrcadlu. Frustrovaně vydechla a pak spustila studenou vodu, aby si opláchla obličej. Okamžitě pocítila tok energie tohoto živlu. Pousmála se a ponořila ruce do té chladivosti. Pak vrzly dveře. Nečekala, že sem někdo přijde, tím méně, že to bude zrovna on. Málem z něho měla infarkt. Trhla sebou, když uviděla jeho tvář v zrcadle. Odskočila od umyvadla, ani nestihla uzavřít kohoutek.
„Tady nemáš co dělat!" zavrčela rozladěně. Otírala si mokré ruce do kalhot a mračila se na jeho hezkou tvář. Neodpověděl a pomalu se k ní přibližoval. Byl jak panter na lovu. Nebála se ho, ale i tak se jí srdce rozběhlo jako o závod. Důvod jí však nedocházel. Rozklepala se, když došel až k ní. Neustále ji fascinoval. Jak ji může někdo jako on, tak přitahovat. Ví, že je s ním něco v nepořádku, ale nějak jí to nebrzdilo.
„Jsi tu ty, takže tu je všechno s čím mám co dočinění," promluvil konečně, po dlouhé chvíli, kdy si ji jen prohlížel.
„Proč se do mě montuješ? Vždyť jsi přece věčně otrávený, apatický Raven Beuchamp. Nějaká holka ho nezajímá," snažila se ho odradit. Ale tvrdost a odhodlanost, která se odrážela v jeho pohledu, byla jasná.
„Smiř se s tím, copak jsi to nepochopila? A mimochodem to ty ses mi připletla do cesty, takže... Pokaždé, když jsem na tebe narazil, snažil jsem se o tobě vyzvědět více. Co měl znamenat ten včerejšek?" přešel rovnou k věci, bez obalu. Zatraceně. Do prdele!
Nevěděla, jestli má nadále hrát, že nemá tušení, o čem to mluví, nebo mu vynadat.
„Měl jsi jít za Erym!" rozhodla se pro tu druhou možnost, ale i tak jí to samotné znělo spíš jako další výmluva.
„Proč bych za ním měl chodit? Já pomoct nepotřeboval, ale to spíš ty jsi potřebovala. Možná... sakra nevím," v tu chvíli vypadal bezradně. Díval se na ni tím svým temným pohledem, kterým se jí zavrtával až do duše a při tom měl povytažené obočí.
„Ty potřebuješ pomoct!" ujistila ho. Potřebuje, aby mu někdo hezky vymazal vzpomínky na její osobu a Nildon. Ale sama netušila, jak to udělá, jelikož by jí Archi zabil, kdyby zjistil, že Raven byl u toho jejího uklouznutí. To nemohla riskovat, už teď si o ní myslí, že je naprostá nána. Ona sama to udělat neuměla, a kdyby s tím teď přišla k Erymu, asi by s ní vyrazil dveře. Bezvýchodná situace!
„A to jako proč? Já nejsem ten, co umí máchat mečem, jako by to dělal od kolébky a už vůbec neumím mizet lusknutím prstů. A to jsem ještě nezmínil ty další věci, na které si kupodivu nepamatuji, ale vím, že je tu ještě hodně věcí související s tebou a tou vší podivností," pěkně to shrnul a i když by to na něm nikdo nepoznal, ona zaznamenala náznak rozmrzelosti a možná i strachu. Nechápal to a to ho děsilo. Konečně něco, co uniká jeho inteligenci. Mohla by se mu vysmát, že mu šplouchá na maják, ale ona mu to jednoduše nemohla udělat.
„Nemohl bys to nechat? Dělat, že jsi to neviděl, nebo lépe, že jsi mě nikdy nepoznal. Věř mi, bude to tak pro tebe lepší a možná i bezpečnější," snažila se uklidnit klepající se hlas a být co nejvíc upřímná, ale když si myslela, že by na něj něco takového mohlo platit, tak se hluboce zmýlila, nehnul se ani o píď.
I když se vlastně pohnul směrem k ní a tak couvala, dokud nenarazila na umyvadlo.
„Řekni mi jediný rozumný důvod, proč bych měl zapomenout," promlouval svůdně prohloubeným hlasem. Co to sakra zkouší?
„Právě jsem ti ho řekla a mohl bys prosím tě zůstat stát tam, kde jsi?" její slova na něj neměla pražádný účinek.
„Nic jsi mi neřekla a myslím, že i sama moc dobře víš, že já toho nenechám, dokud mi neřekneš to, co chci,"
„Ale já ti to neřeknu!" vzdorovitě si založila ruce na prsou. Nesnášela jeho aroganci. Ukáže mu, že ne vždy dostane to, co chce a kdy chce. Jenže když mu přes rty přelétl úsměv, začala mít pochybnosti. Když udělal další nevyhnutelný krok směrem k ní, přemýšlela nad tím, že by se zase vypařila. Pak to zavrhla. Ničemu by tím nepomohla.
„Co hodláš dělat, vymlátit to ze mě?" výsměšně mu pohlédla do očí.
„Myslíš, že jsem ten typ? A neměl bych se obávat spíš já? Že na mě vytasíš ty svý pochybný zázraky a kouzla?" záměrně nechal sklouznout tón svého hlasu níž, takže se pěkně rozléhal po místnosti a rozvibroval její nervová zakončení.
„Nemyslím si, že jsi... jaký zázraky, to nejsou zázraky? Pochybnými? Co si to sakra dovoluješ!" pořádně si ani neuvědomovala, co to plácá. Měl na ni moc velký vliv. Už zvedla ruku, aby mu uštědřila pořádnou facku a zahnala ho do patřičných mezí. V podstatě by to ani nepomohlo. I tak ji stihl zarazit. Pořád měl větší sílu, i když ona uměla zacházet s mečem. On byl chlap. Popadl ji za zápěstí a držel ho v ocelovém sevření. Stella už začínala být pomalu zoufalá. Jeho dotyk způsoboval hormonové vzbouření v celém jejím těle. Vlastně celé její tělo šlo proti jejímu mozku. Doufala, že srdce je stále v bezpečí.
„Tak mi to vysvětli," šel na to mile. Ale ta dychtivost v jeho očích ho prozrazovala a ji to stále drželo na uzdě.
„Copak to nechápeš? Nemůžu, Ravene, prostě nemůžu. Nech to být," trochu zapracovala na svém imunitním systému a to hlavně aby bránilo proti němu. Takže se zadívala někam do dálky za ním, aby jí minuly účinky jeho pohledu. Jenže, on najednou pustil její zápěstí a jeho ruka se objevila po jedné straně jejího krku. Prudce se nadechla a jejímu boji byl konec. Střetla se z jeho žhnoucíma očima. Skoro nedýchajíc čekala, co bude dělat dál, protože ona se na nic nevzmohla. To bylo po druhé, co se mezi nimi dělo něco takového. Nevěděla, jak přesně tu situaci nazvat. Protože, on to bral jako donucovací prostředky a ona jako hodně žhavé a zákeřné prostředky.
Kousek normálního uvažování jí zůstalo.
„Proč si se mnou tak zahráváš, když víš, čeho bych mohla být schopná," bohyně v ní, jakoby se teprve teď probudila, jako by si tady až s ním uvědomila, že to ona by tu měla být ta, co má navrch. Dokázala na rtech vykouzlit vědoucní úsměv. Toho sice trochu překvapilo, ale úsměv jí opětoval.
„Protože, tě chci zase vidět v akci. Včera jsi vypadala vážně... sexy," teď byl od ní vzdálený tak tři centimetry. Copak si myslí, že je nějaká Xena, princezna bojovnice?
„Mohlo by se ti to šeredně vymstít a ani nevíš, jak moc ráda bych tě vyděsila k smrti," oplatila mu stejným svádivým tónem.
„Udělej to,"
„Nedělej to,"
„Dohaduješ se s nesprávným člověkem," oponoval.
„Tak to na tom jsi stejně..." možná chtěla ještě něco, možná ne. To už neví. Protože, když se k ní s konečnou platností naklonil, aby jí políbil, prostě to neustála, nebo spíš její přirozená stránka. Ani se nestihl dotknout rty těch jejích a voda, doteď tekoucí za jejími zády, následovala její rozbouřené pocity. Najednou uslyšela necharakteristický šum, oba dva se od sebe v tu samou chvíli odtáhli. Stelle došlo hned, co se děje. Jen už neměla čas to zastavit. Po obou jejích stranách se zjevily dva tlusté provazce vody, dokonale vymodelované. Vypadalo to, jako by ji dva hadi chtěli uchránit, před nebezpečím, představující Raven. Stihla si všimnout jeho šokovaného výrazů, nutno dodat, jak skvělý pohled to byl na něj. Poté se oba vodní proudy spojily v jeden a ten pak zlil Ravena od hlavy k patě. Zajímavé, že na Stellu nedopadla ani kapka, všechno to schytal Raven. Vypadal, jako zmoklá slepice, kterou někdo hodil po hlavě do vany.
Stella na něj zírala s ústy dokořán. Vůbec netušila, že by něco takového její podvědomí mohlo udělat, ale čemu se diví, už jednou ho přeci s nervy na dranc vyřadila z provozu.
Tohle ale bylo vtipné. Vlasy měl zplihlé a jednotlivé prameny se mu lepily na obličej. Pomrkával na ni skrze ně a Stella se neovládla. Vyprskla smíchy.
Takhle se hodně dlouhou dobu nepobavila. Bolelo jí břišní svalstvo a málem se zadusila, jak nemohla popadnout dech.
„Co to do prdele mělo být?" slyšela ho promluvit, ale nedokázala se přestat smát. Pokaždé, když se na něj podívala přes slzící oči, bylo to ještě horší. Snažil se vyždímat trochu té vody ze své černé mikiny.
„Mohla by ses prosím tě přestat smát?" zavrčel nevraživě. Což ji rozveselilo ještě víc.
„To se ti snadno řekne," vysoukala ze sebe a ukročila do strany, aby se mohl vidět v zrcadle. Ten pohled byl pro bohy. Vůbec nečekala, že začne dělat to, co začal.
On se začal smát!
A byl to ten nejdokonalejší zvuk na světě. Oba dva se na sebe podívali a propukli v další salvu. Stella se musela držet umyvadla. Raven schválně třásl hlavou, takž kolem sebe házel kapkami. Po hodně dlouhé době se konečně uklidnili. Bylo to úžasné vidět věčně zachmuřeného Ravena v záchvatu smíchu a ještě k tomu smějící se sám sobě.
Po chvíli se na záchodě rozléhalo jen jejich zrychlené dýchání a občas cákot dopadajících kapek.
„Takže teď, když jsem dostal nedobrovolnou sprchu, dočkám se nějakých odpovědí?" pozvednul obočí. Teď když bylo po všem, zase s tím začíná. No, i když právě teď na vlastní oči viděl, co dovede s vodou. Pokud mu to neuniklo teda, což evidentně ne.
„Tys to neviděl? Prasklo potrubí. A mimochodem, varovala jsem tě. Nezahrávej si se mnou," našpulila ústa a pak proklouzla kolem jeho zmoklé osoby. Jelikož byl na kost promáčený, nemohl ji jen tak dohonit, aniž by si toho někdo nevšimnul. Počítala s tím, že teď tak hodinu stráví pod sušákem, né-li déle.
„Zatraceně, Stello, okamžitě se vrať..." další proud sprostých nadávek už neměla potěšení si vyslechnout, protože se za ní zavřely dveře. Musela se sama pochválit, jak dobře to nakonec dopadlo. Jenže to je jedna bitev z mnoha. A v těch dalších už nemusí vyhrát. Ale dá do nich celé své srdce. A mezi tím? Se bude snažit přijít na kloub svým hypnotickým silám. Aby už ho navždy zbavila vzpomínek na to vše a možná i na ni.
Myslela to vážně.