Mě bys tady nečekal, co? Annabeth se vymlouvá na školu a jelikož já školu podle Ann flákám, tak jsem tady.
V nemocnici(?) v Novém Římě jsme všichni seděli u Nica a ptali se ho. No, hlavně já. Znám ho od jeho deseti let. Tak se mi nediv. Smál se, ale něco ho trápilo. Zas tak natvrdlej nejsem. I když Ann si to myslí.
'Co tě trápí, Nico?' zeptal jsem se.
Přestal se smát a zatvářil se smutně. 'Asi budu už navždy mrzák.' Dobře, tohle jsem nečekal.
'Není možnost ti ty nohy zpravit?' zeptal se Carter. Já nadskočil. Až teď jsem zaregistroval, že tam stál. Přímo za mnou!
'Já nevím, ale nejspíš ne.' zavrtěl Nico hlavou. V tom mě něco napadlo.
'Co Apollon? Ten by to přeci dokázal, ne? Tenkrát po bitvě u Empire State Building taky Cheironovi vyléčil nohy.' Řekl jsem můj nápad.
'A kde by se tu vzal...?' Skočil někdo Ann do řeči.
'Já?' ozvalo se od dveří.
'Nico jseš populární. Už druhej bůh.' zašklebil jsem se. Apollon se podíval Nicovi na nohy.
'Myslel jsem, že Cheironovi nohy bylo to nejhorší.' Usmál se.
'Vám to přijde vtipné?!' vyjela moje malá sestřička. Vypadala, že se každou chvíli sesype, ale držela se.
'Uklidni se, Clare. Nemohu za to, že ho Jupiter shodil z oblohy.' Pokusil se ji uklidnit bůh. Už na něj nevrhala vražedné pohledy, ale rozvzlykala se.
'Je to moje chyba! Všechno je to moje chyba!' brečela. Došel jsem k ní a objal ji.
Nico se podíval na Apollona. Ten se usmál. 'Půjde to Nico, neboj se. A ty Percy. Odnauč se říkat naše jména tak nahlas, že je tě slyšet v New Yorku.' na to bych zapomněl. Bohové nemají rádi, když řeknete jejich jméno nahlas.
Bůh slunce přišel k Nicovi, který se bolestně zašklebil. 'Zůstaneš ležet.' Nařídil mu a zmizel. To žádnej bůh nepoužívá dveře?
'To bylo divný.' Udělala Sadie udivený obličej.