/Part Nico/
Počkat! Teď měla vykecávat Annabeth! Běž už do háje Piper s tou čaromluvou!
Ok...  Hazel, Clare a ten zbytek beru, ale on?! Vážně, Michaela Jacksona bych tu nečekal! Jasně, že mi došlo, kdo to je. Ale stejně! Je to divný.
'Jak se cítíš Nico?' zeptal se.
Hm. Právě jsem se probral z kóma, nesnesitelně mě bolí hlava a nemůžu pohnout nohama, ale jinak super. Říkal jsem si v duchu. 'Bylo i hůř.' zašklebil jsem se. 'Co doma?' zeptal jsem se.
'Ale... Jako vždycky.' Odpověděl mi. Jasně, zase utekl.
Ostatní na nás vrhali nechápavé pohledy. Rozhodl jsem se je trochu potrápit. 'Tohle je Michael Jackson. A no...' jeho pobavený pohled a gesto rukou mě umlčelo.
'To jste vážně tak tupí?' zeptal se s dušeným smíchem, ale taky trochu dotčeně.
Konečně se vzpamatovala ta jediná osoba, co tu má mozek, Hazel. 'Tati?' Chytrá, moc chytrá. Pochválil jsem ji v duchu.
'To mě ani neobejmeš?' usmál se na ni. Počkat! Cože?! On se usmál?! On chce po Hazel objetí?! Začínám pochybovat, že ho vůbec znám.

---------------------

/Michael, alias Hádes/
Hm. Tak jo, něco vám k tomu povím. Vážně se mi do toho chce, ale... Nico je Nico.
Můj syn tam seděl a bavil se s ostatníma, ale něco ho trápilo. Hazel mě objala a začala se vyptávat na doost zvláštní otázky typu: 'Jak se má Persephona?' nebo 'Můžu se někdy podívat do tvého paláce?' Celkem mi Persephonu připomněla. Brr. Jsem rád, že jsem tady. Najednou se ozval Nico.
'Hazel, nech už tátu. To já jsem tu chromej.' zasmál se. Měl pravdu, jeho nohy se při dopadu rozlámaly. I on to nejspíš věděl.
'Nico... Mrzí mě, co se ti stalo.' Řekl jsem upřímně. Pockat! Co to se mnou je?! No jo, můj syn se přizabil a asi nebude chodit, ale jinak jsem v pohodě.
'Já... Asi už bych měl jít. Persephona by mě mohla... No tak... Brzo se uzdrav.' Popřál jsem Nicovi a proklouzl jsem do stínu.
Když jsem byl zase v podzemí, chtělo se mi zase pryč. Persephona na mě vyjela, kde jsem byl. A no... Takový ty obyčejný otázky...

A teď mě předhodíte Ammemait... Já vím, je to strašně krátký a ten konec nic moc, ale já za to fakt nemůžu! Jsem jenom malej šílenec! No dobře... Trochu větší... Dobře jsem dost velkej šílenec, ale nedokážu se vžít do boha... Je to snad zločin?! Hm.. Jo je =D A no přeju hezkej den... Stejně tyhle moje řečičky kolem nikoho nezajímqjí... Ale když já jsem strašně upovídaná.... Kdybych psaa jako kecám tady, tak jsem za vodou a mám to napsané =D