Ona mě nechala spadnout!! Ona mě málem zabila!! Hm. Asi se s ní rozejdu! jo, asi jsem se nepředstavil. Jsem Nico di Angelo. Syn Háda. A chodím s tím bláznem, co mě nechala spadnout!
 K tomu, co se stalo.
Padal jsem a křičel. Najednou mě někdo chytil za pas. Ve vteřině jsme se zřítili a já se praštil do hlavy o strom  a cítil jsem ostrou bolest v pánvi. Můj zachránce ležel nehnutě vedle mě. Byl to Jason. 'Jasone...' Zašeptal jsem. Nic. Zkusil jsem to znova. 'Jasone?' Zas nic. Dobře teď jsem panikařil. Můj bro ležel nehnutě na zemi, kvůli mně. Pokusil jsem se vstát, ale nedokázal jsem se pohnout. Zaslechl jsem zoufalý výkřik. Nedokázal jsem ho identifikovat. Někdo mi začal prohlížet ránu na hlavě. Nedokázal jsem určit kdo. Další člověk zvedl Jasonovo tělo a někam ho odnesl, mimo moje zorné pole. Myslím, že ho odnesl Frank. Najednou jsem se i já zvedl do vzduchu. Cítil jsem jak mě někam nesou. Odnesli mě na nosítkách. Potom jsem upadl do bezvědomí.

---------------

Probral jsem se v nemocnici. Nedokázal jsem ale otevřít oči nebo pohnout jakýmkoli svalem. Bylo to strašné. Slyšel jsem Hazel a Clare. Uslyšel jsem jak říkají: 'Probudil se... Jak se cítíš?'

Někdo jim odpověděl, asi Jason. 
'Jde to. Jak je na tom?' Zeptal se jich. Asi myslel mě. 

'Ještě se neprobral. Je mi to tak líto. Já... Tohle jsem nechtěla! Proč ho shodil? Je to moje vina! Promiň mi to Jasone.' Rozvzlykala se Clare. Jo, její hlas poznám. Chodím s ní dost dlouho.
Jason jí odpověděl. 'Mně se neomlouvej. On je napůl mrtvej.' Počkat, cože? Já se cítím celkem živě! 

Ucítil jsem něčí ruku na té své. Mezi vzlyky nějaké dívky mi na ruku padaly slzy. 'Prober se.' Zašeptala... Počkat... Reyna? 
Další hlas rozechvěle konejšil Reynu, nebo spíš sám sebe: 'Probere se... Musí.'
Znova jsem usnul.

----------------

Tentokrát jsem se probudil a mohl jsem otevřít oči. Ale to bylo tak všechno vylepšení mého stavu.
Vedle mě seděla Hazel. 'Nico! Ty žiješ! Ty ses probral! Vážně ses probral!' Pokusil jsem se pohnout rty, ale marně. 'Nico?' Zeptala se vyděšeně. Podíval jsem se na ni na znamení, že ji slyším. 'Prosím, řekni něco! Prosím.' Nedokázal jsem to. Snažil jsem se alespoň vydat nějaký zvuk. Nedařilo se. po mé tváři se skutálela slza. Dala mi napít nektaru a propašovala do mě ambrozii. Pak mi stáhla víčka a já zas usnul. 

-----------------

Konečně jsem se probral, Bylo pozdě v noci, ale já se mohl hýbat, mluvit. Super! Ale moje nohy. Nemohl jsem pohnout nohama! Posadil jsem se. Tentokrát u mě nikdo nebyl. 'Tak já se probudím a nikde nikdo?' Zeptal jsem se.Nejradši bych skákal do vzduchu, ale nedokázal jsem pohnout nohama. Najednou se u dveří někdo pohnul.

Byla to Clare. 'Konečně. Nico! Promiň mi to! Promiň... promiň...' Došla až ke mně a objala mě. já jsem ji políbil. Asi bych měl být naštvaný, ale já nemohl. tak moc mi chyběla. Tak moc jsem se zžíral, že jí nedokážu uklidnit. 'Miluju tě.' Zašeptal jsem. Odtáhla se a zavolala. 'Vzbudil se! Žije! Slyší mě někdo? Žije!'
Ihned se dovnitř vřítili Percy, Annabeth, Reyna, Hazel, Frank, Cheiron, Calypso, Rachel, Carter se Sadie, a.... 

Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale musím to udělat napínavé! A až neukamenujte mě za Nica!  Mně se to hodilo kvůli té postavě, která se tam objeví... Zkuste hádat :3 Je to celkem čekané... Nebo ne? :3