„Jak jsem si mohla myslet, že je v tobě něco dobrého!" zakřičela Ina a stále snažila dostat z pout, které ji boleli na rukou. „Varoval jsem tě a nebo snad ne? nepamatuješ si ty sny, ve kterých jsem ti říkal, aby jsi do tohohle města nikdy nejela?! Měla jsi poslechnout moje varování."Cítila jeho ledový dech. Nedívala se na něj. Nemohla ho už ani vidět, měla zavřené oči a pak cítila jak ji pohladil po tváři. Jimin si všiml, jak po se po jeho dotyku napnula, měla z něj strach. A je mu se to líbilo. Naklonil se k ní ještě blíž a políbil ji na krk. Miloval, když cítil na svých rtech její pulz. Její srdce bušilo, jako o závod. Nemohla se nijak bránit, kdyby měla rozvázané ruce aspoň by si našla zbraň, ale takhle. Jak by mohla přemoci upíra?

Celý zbytek dne do noci byla svázaná, sama v pokoji. Jimin někam zmizel a ona nevěděla, kdy se zase objeví ve dveřích. Viděla v okně, že už se stmívalo a doufala, že ji někdo přijde zachránit. Snažila se propojit s Jiminovými myšlenkami, ale dokázal je pěkně zablokovat a ignorovat. I když se mu stále snažila nadávat, věděla, že on ji neslyší. Potřebovala na toaletu a měla takový hlad. „Jestli chceš Jimine další krev, budeš se muset o mě aspoň trochu starat!" vykřikla a zároveň mu poslala silnější naštvanou myšlenku.

Jimin stál v obchodě a prohlížel si regály s instantním jídlem. Potřeboval, něco koupit Ině, určitě bude mít hlad až se vrátí. Celý den si užíval mezi lidmi, když už se nemusel tolik ovládat, stále mu stačila krev od Iny. „Dej nám Inu nebo tě budu muset zabít Jimine." ozval se za ním hlas. Podíval se na Namjoona a usmál se. „Hmm, nechci." řekl a pokračoval dál v nakupování. Ale Jin ho zastavil a Jimin si všiml, že ho všichni obestoupili. „Hele hoši, nemáte na mě. A já nemám zrovna teď náladu se prát.". „Jsem starší něž ty Jimine." řekl Jin. „Ano, to jsi, ale jsi slabý, nebo ti mám snad připomenout událost, která se stala před pár dny? Poslala tě Rada, aby jsi mě zastavil, abych přestal vraždit ty nevinné dívky, ale na nic jsi se nezmohl a co Rada? Proč si pro mě nepřišla sama? Protože už ani nemůžou. Nemůžete mě zabít, pokud nechcete zemřít vy. Takže sbohem kluci." řekl Jimin a zaplatil jídlo, které koupil. Oni ho, ale stále pronásledovali až za obchod a do ulice. Tentokrát ho Tae zastavil. „Můžeme tě zabít, kdy se nám zachce, jak jsi řekl sám, Rada nezvládá bránit města před takovými upíry, jako jsi ty a ty jejich pravidla je akorát omezují. Jin už nepatří pod Radu ani jeden z nás. Jsme tu ve městě na vlastní pěst a rozhodli jsme se tě zabít, tak to uděláme." řekl klidně Tae a Jiminovi zmizel úsměv, jakmile vytáhl stříbrný nůž a zabodnul ho Jiminovi do pravého ramene. Jimin padl okamžitě na kolena. Bolest jím projela a on vyplivl krev. „Tohle se mi bude hojit dlouho." řekl a díval se ostatním do očí. Najednou mu došlo, že tu nejsou všichni. Jungkook? Jungkoo chybí. „Kde máte toho nejmladšího?" zeptal se a Tae mu vytáhl nůž z ramene a Jimin zase začal plivat krev. „Dělá pro nás jednu prácičku, mezi tím, co ty se tady budeš brodit v kaluži své krve."řekl Yoongi. Cítil, jak se mu rána pomalu hojí. „Jakou prácičku....?" ani to nedořekl, protože mu to došlo. „Vy jste poslali Jungkooka pro Inu?! Jste normální?! On je nebezpečnější pro ni víc než já!" vykřikl Jimin. Tak moc rád by se zvedl a běžel směrem za ní, ale Tae mu zase zabodl nůž do levého ramene, protože se jeho první rána začala zotavovat, a oni ho potřebovali udržet ještě chvíli na to, aby Jungkook dostal Inu do bezpečí. „Věř mi, nic horšího než ty už není." řekl Namjoon a Jiminse snažil přečíst Ininy emoce a cítil moc dobře, že je v nebezpečí.

Ina se lekla, když se rozrazil dveře. Ale byl překvapená, když v nich viděla Jungkooka. „Jungkooku?! Co tady děláš?!" vykřikla. „Přišel jsem tě odsud dostat." řekl a rychle ji zničil silou pouta a ona byla volná. Hned jak se posadila a uvolnila, objala ho. Jenže Jungkook byl velmi ve špatném stavu. „Proč tohle děláš? Na tohle nejsem připravený" řekl a cítil její vůni, vůni jejích vlasů, její krve. Byl moc blízko, cítil její srdce její tep. Ina se už chtěla do něj odtáhnout, ale nemohla. Jungkook ji držel pevně. „Jungkooku?!Mohl...." přimáčkl si ji blíž. „Promiň, bude to jen chvilka, jen kapička." řekl a a než se Ina nadála jeho tesáky ji pronikli do kůže a její krev mu vytryskla do úst. Cítil její krev na jazyku. Jeho oči se rozzářili. Ina se ho snažila dostrčit a žádala ho, ale byl v takovém transu, že ji neposlouchal. „Jimine. On mě vysaje, nemůže přestat." poslala Jiminovi myšlenku a doufala, že ji slyšel.

Jimin uslyšel její myšlenku a okamžitě byl na nohou. Tae mu chtěl zase zabodnout nůž do už zahojeného pravého ramene, ale tentokrát se mu Jimin vyhnul. „Nechte ho jít. Myslím, že máme problém." řekl Namjoon. „Jungkookův tep stoupá, jeho srdce tluče, takže musí pít její krev." a všichni se podívali na věcičku, kterou měl Namjoon v ruce. Byl to přístroj který hlídal mladé upíry, aby nepili lidem krev, a jakmile pili jejich srdce se rozbušilo a přístroj to zaznamenal. Jimin to už vidět nemusel, byl rád, že ho nechali jít. Běžel co nejrychleji k Ině, která křičela o pomoc. Najednou nechtěl, aby zemřela Jungkookovu rukou. Jen on ji může zabít, nikdo jiný.