Když Daemon zaparkoval před školou, chtěla Ina už odejít, ale zastavil ji. „Neboj se tady určitě zapadneš Ino. Přeji hodně štěstí." řekl, ale stále ji nepustil. Čekal na odpověď? „Dobře díky." řekla rozpačitě. Konečně ji pustil. Otevřela dveře a stále se zvláštním pocitem zamířila do budovy školy. Všichni na ni koukali. Šeptali si. Nevšímala si jich. Někteří dokonce na ni i ukazovali a říkali o ní že je divná, i když moc dobře věděli, že je slyší. „Ta nová, teda vypadá divně, s ní budou určitě samé problémy." zaslechla. Snažila se to nevnímat. Našla svoji třídu a rozhodla se s nikým nekomunikovat. Jenže to samozřejmě nešlo. I když se posadila do zadní lavice, našel se odvážlivec, který si k ní přisedl. Podívala se na něj. „Ahoj já jsem Jackson." usmíval se na ní a ona mu potřásla rukou. „Já jsem Ina." Nezaujatým pohledem se otočila zase zpět, pohledem na tabuli, kde už přednášel  učitel. „Jsi tady nová  a jsi velice zajímavá." Ina se ho snažila ignorovat. „Nebudeš se mnou mluvit? Ty opravdu budeš poslouchat toho učitele? Zajímavé, takže jsi šprt, těch tady moc není." zasmál se. Ina se opravdu chtěla soustředit na výuku a tak mu naštvaně řekla:„Můžeš být s ticha? Opravdu si to tu nechci podělat hned první den." snažila se, aby to znělo co nejtišeji. Podíval se jí hluboko do očí, až jí to bylo nepříjemné. Jen se pozastavila nad jeho zajímavou barvou očí. Byli černé to ano, ale nebyli by tak zvláštní, kdyby v nich neviděla ještě pár odstínů tmavé fialové. Zvláštní. Pomyslela si. Chtěla od něj odtrhnout pohled ale chytil ji za bradu a otočil její hlavu zase k němu. Lekla se jeho rychlé reakce. Lekla se jeho chladného dotyku. „Jsi zajímavá a zvláštní." řekl tlumeným hlasem. Ina najednou nevnímala nic jiného. Když v tom někdo praštil ukazovátkem do stolu. Ina nadskočila. Podívala se na naštvaného učitele u jejich stolu. „Dobré ráno, neruším Jacksone? A co vy slečno, jste tady teprve po prvé a už chcete napomenutí, za nepozornost?" A Ina se začala okamžitě omlouvat. Jackson se posadil do židle, jako by byl nějaký borec. „Víte pane učiteli, já jsem se jen pokusil seznámit s naší novou spolužačkou." Pár holek na ní hodilo závistivé pohledy. „To mě nezajímá, sedněte si na své obvyklé místo Jacksone a věnujte se hodině. Vy se taky soustřeďte na hodinu slečno....?" Ptal se jí na jméno. „Ina." odpověděla. „Slečno Ino." řekl a šel zpátky k tabuli dál vysvětlovat učivo. Jackson si tedy sedl na své místo o dvě lavice před ní. Seděl vedle holky, která jí stále celou dobu nejvíce propichovala pohledem. Objala Jacksona kolem ramen a zašeptala mu něco do ucha. Ten se zasmál a dal jí polibek. Ina už je dál nepozorovala, ale bylo jí jasné, že je to jeho přítelkyně a on je tady určitě velmi známý lamač dívčích srdcí.

Po dalších hodinách úporného učení nastal čas na oběd. Všichni šli směrem jídelna a Ina je následovala. Poté si našla prázdný stůl a položila na něj jídlo, které si tady vybrala. Nabrala si nějaký bramborový salát a kuřecí maso. Moc na výběr tady neměli, ale to jí nevadilo, ona snědla vždycky všechno. Někdo si k ní přisedl. Podívala se tím směrem a byla to ta Jacksonova přítelkyně. „Pokud tady chceš přežít, tak se drž od mého přítele dál!" řekla arogantně. Ina měla takovou chuť jí propíchnout oči vidličkou. „Ale mě tvůj přítel nezajímá." odpověděla jí. „To říkáš teď." a s těmi slovy konečně odešla. Ina se konečně ponořila do své samoty a přemítala si staré časy, když byla ještě na své staré škole. Přemítala si také ty události, kdy pořád narážela na toho pitomce a on potom skončil skoro mrtvý. „Byla to Ina. To ona mě málem zabila. Zdá se být nevinná a bezbranná, ale když po mě vyjela, myslel jsem, že zemřu na místě." To slyšela, když na ní ještě ukazoval tím svým protivným prstem. Nejraději by se tehdy vytratila. Nic takového neudělala. Tak byla naštvaná. Kdyby se nic takového nestalo, tak by se možná nemusela stěhovat. Nekontrolovatelně upustila skleničku na zem a všichni se na ni podívali. Co to udělala? „Omlouvá se, jsem nešika." řekla a začala zvedat střepy. Přiběhla k ní kuchařka a podala jí smetáček s lopatkou. Až to měla uklizené raději hned vypadla ven z jídelny na další hodiny.

Takhle to šlo několik dnů. Stále sama se procházela chodbami s jedné třídy do druhé. Ano chodby byli plné studentů, ale ona se cítila sama. Neměla si s kým povídat. Sem tam se odvážil Jackson s ní hodit řeč, ale ignorovala ho. Vždy se raději dívala z okna než na něj. Jeho přítelkyně si sem tam u ní stěžovala, ale Ina ji nevěnovala pozornost. „Máš si ho hlídat. Hlídej si ho ať za mnou pořád nechodí. Je mi to taky otravný." řekla jí na to vždycky. A pak je jednou uviděla na chodbě, jak se spolu ti dva hádají. Rozhodla se do toho nezapojovat. S úsměvem je obešla a mířila zase domů. Daemon a matka stále někam jezdili. Věčně nebyli doma. Buď to byla pracovní cesta a nebo spolu jezdili na dovolenou. Takže věčně měla celý dům pro sebe. Tím se cítila, ještě více sama. Trávila tedy ten čas čtením a učením. Pak se dívala na televizi. Zkoušela i různé seriály a filmy. Nejvíce se pobavila u hororových filmů. Pak se docela bála usnout, protože čekala, že se jí zase budou zdát ty strašlivé sny, ale nic. A tak to šlo pořád dokola až jednoho večera, kdy dorazila domů a unaveně lehla do postele. Tehdy dorazila velice pozdě, protože se zapsala do kroužku hraní na klavír. Moc jí to nešlo a proto jí to učení trvalo tak dlouho, že vždy po hodině tam ještě mohla zůstat a trénovat sama. Ulehla unavená do postele a začala zavírat oči.

Stála jsem na chodbě. Temné chodbě. Kolem byli skříňky. Připadalo mi to tu velmi povědomé. Světla zablikala a přede mnou, pár metrů, se objevila tmavá postava. Už zase se mi zdají tyhle sny. Chtěla jsem se probrat a tak jsem se snažila štípnout do ruky, ale nepomohlo to. Světla zase zablikala a on byl ke mě mnohem blíže. „Nebudeš utíkat?" řekl. Podívala jsem se za sebe. Byla tam chodba mnohem temnější ani nevím, co mě čeká na konci. Rozhodla jsem se stát na místě. „Říkal jsem ti ať do tohohle města nechodíš. Neposlechla jsi mé  varování a proto budeš trpět." řekl a já si uvědomila, jak blízko už teď je. Zase jsem mu, ale i tak neviděla do tváře. Zvedl hlavu a světla ještě před tím zhasla. Stáli jsme tam v naprosté tmě. „Čas vypršel. Měla jsi utéct." řekl a já zahlédla jeho oči. Začali zářit červenou barvou. Neovládal mě strach spíše překvapení a zvědavost. Chtěla jsem po něm sáhnout. Dotknout se jeho tváře a přiblížit se k těm očím, ale než jsem natáhla ruku. Otevřel ústa a zaútočil na můj krk s vytasenými tesáky.

Ina se probudila celá zpocená. Těžce dýchala a v hrdle měla sucho. Šátrala ve tmě pro sklenici vody, kterou tam vždy měla. Napila se a snažila se uklidnit. Její sny se zase vrátili. „Sakra!" naštvaně položila sklenici zpět a zabořila hlavu do peřin. Ten sen se jí přehrával v hlavě stále dokola, dokud zase neusnula.