„On už ti to řekl?" zněl zklamaně Tae. Ina přikývla a dál jedla. Měla už takový hlad. Tae se naštvaně podíval na Jungkooka. „Všechno překazíš." zasyčel na něj. „Hele kluci všichni víme, že Nel půjde mě doprovodit na tenis." ozval se Hoseok a ti dva se na něj podívali. „No tak ne." řekl a vzdal to. Ina se jen usmívala. „Přestaňte bojovat Ina není žádná hračka. A půjde se mnou že? Co takhle jít do naší školní knihovny, rozhodně nejhezčí místo u nás na škole a možná i na planetě." řekl Namjoon s tím jeho sladkým úsměvem s ďolíčky. Nel pustila vidličku do talíře a radostně zajásala. „Super miluju knihovny. Tam, kde jsem dříve chodila měli nádhernou městskou knihovnu. Jsem zvědavá, jak vypadá ta vaše." Namjoon se podíval vítězně na ostatní. Jin daroval Nel pohled „jako vážně?" a Ina se stále usmívala. Opravdu milovala knihy a jestě více knihovny.

 „Vážně bych si na Namjoona dával pozor. Vypadá, jako pěknej nerd a chytrolín a že by si na holku něco nezkusil, ale popravdě Namjoon je z nás ten nejvíce úchylnej." říkal jí Jungkook mezi tím, co už zase byla hodina a učitel zase vysvětloval na tabuli nevysvětlitelné. „Jo jasně, to tak. Hele klídek horší, jak ty a Tae být nemůže." řekla mu aniž by se na něho podívala mezi tím, co si zapisovala poznámky a snažila se pochopit učivo. Jungkook se opřel do židle a díval se na ni se založenýma rukama. „Však uvidíš Ino. Pak si vzpomeneš na moje slova. Jen doufám, že mi tě nepřebere." zašeptal si sám pro sebe. Ina ho vůbec nevnímala.

Celá natěšená doběhla k Namjoonovi, který už na ni čekal u skříňky. „Tak co připravená poznat nový svět?" zeptal se a ona radostně přikývla. „Tak jdeme." A ona ho následovala. Když vešli velkými otevřenými dveřmi dovnitř. Měli nádherný pohled z takového balkónku. Knihovna byla opravdu dlouhá. Měla dvě patra a dole se to hemžilo studenty, kteří posedávali u stolů a počítačů. Všichni byli potichu a bylo slyšet jen klapání klávesnice a obracení stránek. Namjoon pozoroval její zaujatý obličej, věděl že si ji tím teď získal, ale chtěl jít na to pomalu. „Každá část je rozřazená podle žánrů a poté podle abecedy. Zde chodím po škole studovat. Je to tu takové mé klidné místečko, kde je bez kluků cítím mnohem klidněji. To víš občas musím trochu zklidnit, je opravdu těžké s nimi kamarádit." Ina se zasmála a stále se nemohla vynadívat. Namjoon se odvážil sáhnout po její ruce. Když jí chytil cítil, že její kůže je teplá a měkká, přesně jak si pamatoval u své milované. Ina se od ní skoro vůbec nelišila. Když ucítila jeho studenou ruku ve svojí podívala se na něj. „Tak pojď ukážu ti část s nejlepšími knížkami, nějaké ti doporučím." řekl a táhl ji pomalu za ruku k oddělení legend a fantasy. „Je opravdu až k nevíře, co si o nás lidi vymyslí, ale baví mě to. Sice nejsem rád, že jsem upír, ale když čtu ty to příběhy cítím, že mám naději." řekl a začal hledat knihu, kterou chtěl Ině doporučit. Sledovala ho. Stále cítila jeho ledovou ruku v té svojí teplé. Bavilo jí, jak je soustředný a plný energie. Byl jiný. V knihovně se zdál jiný. „A konečně." řekl a vytáhl z police jednu knížku. Vypadala starší, a že si ji už hodně lidí vypůjčilo. Pustil její ruku a dal jí do ruky knihu. „Tohle je kniha o nás. Je to všechno přesně tak jak to doopravdy je. Autor je fakt geniální. Ví o nás všechno a rozhodně to bude lepší když si o nás přečteš než, aby jsme ti to všechno říkali sami." řekl. Ina se podívala na knihu. Byla černá a modrá. Červený nápis dodal knize tajemnosti a nápis zvýraznil. „Bloody Vampire." byla kniha pojmenovaná. Otočila knihu a na zadní části knihy byla fotka autora. Vypadal velmi povědomě. Podívala se na Namjoona.  Poznala by ho všude. „To jsi napsal ty?" Měl na fotce brýle s černými silnými obroučkami. „No technicky v zato jsem to já, ale o něco mladší." řekl a Ina by přísahala, že se trošku červená. „Tak to si to určitě přečtu Namjoone, děkuji." řekla a objala knihu. Namjoon se usmál. „A Namjoone ty jsi tady." řekla jedna dívka, která k nim přišla, když zaslechla Namjoonovů hlas. Byla krásná, blondýnka s černými brýlemi na nose. Upravila si je když pohlédla na Inu. „Ahoj. Já jsem Ina." řekla a podala jí ruku. Ta ji přijala. „Ahoj, moc mě těší. Já jsem Kate. Hodně často studuji tady s Namjoonem a když jsem ho zaslechla myslela jsem, že si zase povídá sám se sebou." řekla a zasmála se s Inou. Namjoon se cítil velmi trapně. „Hele Ino, co takhle kdyby ses dál porozhlédla už sama, já musím s Kate ještě něco důležitého dokončit." řekl a táhl Kate co nejdál od Nel, aby už nic nemohla říct. Ina jí zamávala a musela se usmát nad tou situací. Vzdychla rozhodla se tedy projít všechny žánry a najít nějaké knihy, které by ji zaujali.

Necelou hodinku procházela regály a zastavila se u detektivek. Jedna ji zaujala, byla o krvelačném vrahovy, který sváděl vinu a nevinnou oběť. Nevinnému se život kvůli němu obrátil život na ruby. „Krvelačná pomsta" se jmenovala kniha. „To je přesně můj případ." řekla si pro sebe Ina a přidala si knihu do náruče mezi ostatní dvě, které si zatím vybrala. Fakt nebude dělat doma už nic jiného než jen číst. „Tu knížku jsem četl." řekl za ní hluboký hlas. Ina poskočila, jak se lekla a upustila jednu knížku na zem. Hned se po ní natáhla a Jimin ji pozoroval, jak ji pomalu zvedá. Možná něco už tuší? Pomyslel si. „Ty pořád chodíš do školy? Já myslela, že už tě vykopli?" řekla a snažila se, aby tón byl co nejnepříjemnější. Jimin se pousmál. „To by sis tak přála. Měla by jsi o de mě klid a spokojeně by sis flirtovala se svými podivnými kamarády. A pak jim všem zlomila srdce nebo ještě hůř, by jsi je pohřbila." řekl. Ina se nechtěla nechat vyprovokovat. „Není to tak Ino? Nejsi snad vražedkyně? Proč všichni kolem tebe umírají? Proč vlastně ti umřel tehdy tvůj tatík, taky máš jeho smrt na starosti?" jen to vypustil z úst už byl namáčknutý na polici s knihami. Ina mu držela pod krkem dýku, kterou jí dal ráno Jungkook. Byla stříbrná.„Stříbro, první zbraň proti upírům. Žádné pitomé kolíky nebo dřevo." pomyslela na Jungkookova slova. Jimin se podíval na ni a pak se usmál. Neměl vůbec strach. „Kde jsi tu dýku vzala princezničko?" snažil se neznít moc nervózně. Možná už opravdu vím že je upír, ale ještě nic nesmí zkusit dokud mu to ona sama neřekne. „Dárek od kamaráda." řekla ostře a přiblížila dýku k jeho krku, když se pohnul. „Ozbrojená jsi nebezpečná." řekl a Ina se odfrkla. „Řekni mi něco Jimine. Zabil jsi toho kluka?" Jiminův úsměv mizel. „Kterého?" zeptal se. Přišla snad na to? Běhalo mu hlavou. „  Ty moc dobře víš, kterého. Tak zabil nebo ne!" vykřikla možná až moc nahlas a měla trošku strach, že je někdo uslyšel naklonila se tedy, aby viděla do uličky, ale nikdo kolem nich nebyl. Jimin využil situace a když jen trošku dýku povolila chytil ji kolem zápěstí velmi silně a ona bolestí upustila dýku na zem. Jimin se osvobodil, ale ona si hned dýku vzala zpět do rukou a namířila ji na něj. On už mohl klidně utéct. Byl volný, ale chtěl si s ní ještě více hrát. „A máš na svědomí i smrt těch tří holek, že?" Jimin se začal smát. „Nesváděj vinu na mě Ino. Všechno je to tvoje vina.". „Ino! Kde jsi!" uslyšeli z dálky Namjoonův tlumený křik, aby nerušili ostatní čtenáře. Ina se jen na chvíli odvrátila, aby se podívala za hlasem a když se pak otočila na Jimina, už tam nestál. „Sakra!" zaklela a šla Namjoonovi naproti.