Tak nakonec přeci jen nějaký ten "nový začátek", když máme ten nový rok.

Můj zdravotní stav už je trochu lepší a já to konečně udělal. Odstěhoval jsem se z 221B Baker Street. Mám nový byt. Jen takový menší, abych si ho mohl dovolit. Je tu mnohem větší prázdno a ticho než na Baker Street, ale už na mě alespoň nezírá Sherlockovo prázdné křeslo. Poslední dny to bylo vážně k nevydržení. I když tady to není o moc lepší. Doufal jsem, že by to nemuselo být tak hrozné, ale je.

Dnes je 30. ledna. Přesně před dvěma lety jsem se nastěhoval k Sherlockovi a ještě tu noc jsem s ním zažil vyšetřování našeho prvního společného případu, známého pod názvem Studie v růžovém. Tenkrát jsem Sherlocka na mém veřejném blogu označil jako "šíleného muže". Kdybych jen tušil, s kým mám vlastně tu čest a jak moc se můj život změní. 

A teď jsem tady v mém novém prázdném bytě. Zítra nastupuji do nové práce. Nedaleko odtud je taková malá klinika. Zatím je to jen na půl úvazku, potřebuji z něčeho platit nájem. Dal bych všechno za to, abych zase mohl se Sherlockem k nějakému případu, ale to už navždy zůstanou jen sny, zastrčené někde hluboko uvnitř mě. 

Dnes jsem na chvíli zapnul rádio. Musel jsem ho ale velmi rychle vypnout. Hráli tam jednu písničku, nikdy dříve jsem ji neslyšel, ale ten text... Jak pár slov dokáže tak dobře popsat to, jak se uvnitř cítím? 

"No, no, no, no more tomorrow. Till you come back, everyday is yesterday."