Když jsme se poprvé setkali, Sherlocku, řekl jsi mi, že někdy nepromluvíš celé hodiny. Už jsi na mě nepromluvil několik měsíců. Chybí mi tvůj hlas. Dal bych všechno za to, abych s tebou zase mohl vyšetřovat a poslouchat tvé dedukce. Už bych ti nenadával, že se předvádíš. Stačilo by mi, že jsi tu živý a zdravý.

Dnes v noci jsem zase nemohl spát. Nejdříve jsem měl jako vždy noční můry z Afghánistánu a pak se opět objevily Sherlockovy oči. Ten mrtvý pohled a krev na jeho obličeji... Probudil jsem se zpocený, zmatený a naprosto bezmocný. Opět jsem ho nedokázal zastavit a jen jsem nečinně přihlížel, jak jeho tělo padalo vzduchem bez zábran. 

Po takovýchto snech většinou už neusnu a tak jen sedím v mém prázdném ponurém bytě až do rána. Ubíjející ticho jsem začal přehlušovat hudbou. Chybí mi Sherlockovo hraní na housle, které mě vždy uklidnilo a tak jsem se ho rozhodl zkusit nahradit CDčky. Nemá to takový efekt, ale přeci jen se mi srdeční tep a dech zklidní trochu rychleji.  

Prošel jsem mé starší příspěvky a zjistil, že jsem tu ještě nezmínil jednu věc. Od Sherlockovi smrti jsem nejel taxíkem. Je to jedna z věcí, co mi Sherlocka velmi silně připomíná a kterou nemohu snést. Je to zvláštní. Bez některých věcí spojených se Sherlockem nemohu být a jiné zase nemohu vystát.

Ale takový byl prostě Sherlock. Někdy jste se bez něj nemohli obejít a jindy jste měli chuť ho na místě zabít.

~~~

Nechci moc do tohoto díla zasahovat poznámkami autora, ale musím poděkovat za 1 000 přečtení, všechny hlasy a komentáře. Zároveň se omlouvám za nepravidelné aktualizace, ale mám teď velmi málo volného čase. Ještě jednou děkuji všem :)