Tohle je můj první příspěvek od té doby, co jsem se přestěhoval. Nějakou dobu jsme se zabydlovali a nebo byla Mary stále okolo, takže jsem nemohl nic napsat. Potřebuji být sám když píšu tento blog. Je to mé soukromí, mé myšlenky, mé city...

Tady jsem poprvé přiznal, že jsem Sherlocka miloval a tady to také zůstane. Bezpečné zaheslované a skryté před zraky všech, tak jako po celou dobu, kdy ještě žil a já měl tu čest s ním být. Teď je to ale vše pryč a mé city k Sherlockovi odsunula do pozadí láska k Mary. Je úžasná. Nevím proč jsem ji tak dlouho odmítal. Konečně se nemusím utápět ve věčně samotě a přemýšlet co by kdyby.

V práci se mi daří. Se zlepšením mého stavu jsem si mohl dovolit nabrat více pacientů. Nemohu říct že by mě to nějak přehnaně bavilo, nejsou to mise v Afghánistánu ani vyšetřování s Sherlockem, ale jednou jsem složil lékařskou přísahu, tak ji hodláme dodržovat. Navíc s Mary jako mou zdravotní sestrou nám to jde od ruky. 

Mary už spí a já bych si měl jít také lehnout. Je už pozdě a zítra ordinuji velmi brzy, abych mohl mít odpoledne volno a stavit se konečně na hřbitově.