Dnes jsem měl další sezení s Ellou. Rozhodla se tentokrát zkusit nějakou jinou metodu a ptala se mě na spoustu náhodných otázek. Moje oblíbená barva, mé oblíbené zvíře, co bych si koupil kdybych vyhrál loterii... Prostě zbytečnost za zbytečností dle mého názoru. Sherlocka mi to stejně nevrátí.

Když už jsme u Sherlocka, padla i jedna otázky, kterou jsem kdysi slyšel i od něj. "Kdyby jsi umíral, co by byla tvá poslední slova?" Lhal jsem. Lhal jsem tenkrát a lhal jsem i teď. Sherlockovi jsem řekl "Prosím, bože, zachraň mě." a terapeutce jsem namluvil, že jakožto bývalý voják nemám co říct. 

Jaká by byla má poslední slova před smrtí? 

(krátká úvaha)

Kdybych měl odpovědět teď v tuto chvíli a podle pravdy, bez váhání bych řekl "konečně". Proč konečně? Konečně bych se zase mohl setkat s Sherlockem. Konečně bych mu řekl, jak moc mě to mrzí. Konečně bych se mu mohl omluvit za to, že jsem ho nezastavil a že jsem mu nebyl lepším přítelem. 

Pokud bych neřekl konečně, nejspíše bych mlčel. Ano, opravdu nemám co říct. Smrti se nebojím, spíše k ní mám jistý druh respektu. Smrt mi vzala spoustu přátel včetně toho nejlepšího. Musel jsem se dívat jak odchází. Jak jejich životy vyprchávají, zatímco já jsem se je pokoušel zachránit. 

Kdyby ale Sherlock žil a já měl poslední šanci k němu promluvit, nejspíše bych našel odvahu a řekl mu to nikdy nevyřčené. Přiznal bych, jak moc mi změnil život, jak mě zachránil a jak vstoupil do mého srdce, aniž bych si to uvědomil. Sám jsem si to dlouho odmítal přiznat, až teď po jeho smrti si to plně uvědomuji. 

Miloval jsem Sherlocka Holmese. To už se on ale nikdy nedozví.