Říká se, jak na nový rok, tak po celý rok. Zdá se, že celý rok strávím chozením na Sherlockův hrob a psaním tohoto stupidního blogu. Nechápu proč jsem s tím ještě nesekl. Měl bych jít spát. Ve 3 ráno a s alkoholem v krvi se špatně píše. 

Byl jsem odpoledne znovu venku. Jen jsem tak bezmyšlenkovitě bloumal Londýnem a najednou jsem zjistil, že stojím na místě, kam dopadl Sherlock. Nevím proč jsem na to místo šel, ale jedna věc mi tam trochu zlepšila náladu. V okolí jsem našel pár vzkazů jako Věřím v Sherlocka, Sherlock nebyl podvodník a několik dalších verzí. Byl jsem rád, že nejsem jediný, kdo v něj stále věří.

Trochu lepší nálada mě ovšem ihned přešla. Jak jsem tam tak postával, zase jsem ho tam viděl ležet. Vybavilo se mi, jak jsem se snažil protlačit davem lidí, který stál okolo jeho těla. Jak jsem uchopil jeho ruku a nenahmatal žádný puls. Ten pohled na Sherlockův zkrvavený obličej, když ho otočili na záda. Ale především jeho oči...

Ten prázdný výraz vídám ve snech stále dokola. Sherlock měl úžasné oči. Vždy když se objevil nějaký nový případ, rozzářily se jako světélka na vánočním stromečku. Jenže ona světélka zmizela ve chvíli, kdy ta krutá betonová dlažba ukončila život toho nejúžasnějšího člověka, jakého jsem měl možnost poznat. 

Lidé mi tvrdí, že nový rok přinese nový začátek. Jaký začátek? Začátek čeho? Můj nejlepší přítel je pryč a s ním i můj život.

Proč jsem tě jen nedokázal zastavit, Sherlocku?