"Jimine, no tak," zakňoural frustrovaně Hakyeon, který jen bezmocně sledoval, jak se Jimin nimrá v jídle a nedostal do sebe jediné sousto, "musíš něco jíst," zkusil mírným tónem hnědovlásek, ale Jimin pohotově trhl hlavou na stranu a sevřel rty.

"Nemám hlad," odsekl a na důkaz svých slov odhodil hůlky na talíř. Už tak štíhlý, Jimin během dvou a půl měsíce shodil váhu a byl nezdravě vyhublý.

"Dneska musíš mít plný žaludek," připomněl mu Hakyeon a založil ruce na prsou. Blondýn sevřel malou ruku v pěst a čelisti viditelně ztuhly.

"Já tam nechci," spodní ret se mu roztřásl a do tmavých očí se valily první slzy. A dnes rozhodně ne poslední. "Nechci tam jít," hlas mu přeskakoval a zadrhával se, tudíž slova zněla, jako kdyby je od sebe úmyslně odsekával. Hakyeon se natáhl přes stůl, aby mohl Jiminovu ruku stisknout ve své. K jeho překvapení mladší chlapec ucukl. Od doby, kdy se Yoongiho vztah se Sunghyo dostal do takového stadia, že spolu trávili každou druhou noc, se Jimin nejen pořádně nevyspal, protože často přespávají právě v jeho a Yoongiho bytě, ale taky na sebe už pomalu ani nenechal sáhnout. Bylo to frustrující pro všechny, kteří byli zvyklí vidět Jimina se jen usmívat. Skoro to působilo, že Jimin trpěl schizofrenií, či měl jakési alter ego, jehož druhá, horší polovina, se probojovávala na povrch.

"Musíš tam. Vyjde to."

Jimin se ušklíbl.

"To říkáš pokaždé," prskl a vstal. Popadl vedle stolu opřenou bílou hůl a vydal se z jídelny zpět do třídy. Ano, odmítal číkoli pomoc a začal se znovu spoléhat na nástroj, který v prvním ročníku střední odložil a přísahal, že se ho už v životě netkne. Hakyeon okamžitě vyběhl za ním a postavil se před něj, i když riskoval, že se jej Jimin pokusí holí přetáhnout přes záda.

"Je to jenom další vyšetření," naléhal hnědovlásek a popadl chlapce za předloktí dost pevně na to, aby se nemohl vysmeknout. A že se doopravdy snažil.

"Omyl," vyjel Jimin, "je to jen další série vyšetření, kdy mi řeknou, že mám šanci na uzdravení. A nakonec se ukáže, že mi dali jen další falešnou naději a já zůstanu slepým do konce života. Já už na to nemám, Haki!"

"Zkusíš to a uvidíš," trval si na svém tvrzení starší z dvojice, za což si vysloužil táhlé poraženecké vzdychnutí.

*

Jimin přišel ze školy ve značně mizerné náladě. Poslední týdny byl ve stresu, jaký ještě nikdy nezažil. Povzdychl si. Prošel koupelnou do svého pokoje a pohodil tašku na postel, nebo tak dle zvuku dopadajícího předmětu alespoň usoudil. Sám se na postel pak usadil a složil hlavu do dlaní. Za necelé dva týdny jej čeká další prohlídka. Další z mnoha a mnoha prohlídek a vyšetření, kterých již za léta zažil nespočet, a každé z nich jen snižovalo pravděpodobnost uzdravení a zvyšovalo jeho bezmoc. Zvykl si, že nevidí nic než nekonečnou tmu, ale pokaždé, když zhasl drobný plamínek vyhlídky na vyléčení, cítil se hůř a trvalo dlouhé dny, než se z toho byl schopen vzpamatovat, postavit se a jít dál, čelit svému osudu nevidomého. Mrzelo ho, že neuvidí své rodiče spokojeně zestárnout, neuvidí svého nejlepšího přítele, ale nejhorší věcí bylo, že neuvidí toho, na kom mu začalo záležet v momentě, kdy mu otevřel dveře svého bytu a přijal jej pod svoji střechu.

Proč mu na Yoongim záleželo? Proč by ho mělo mrzet, že nikdy neuvidí jeho tvář? A nebude se ho moci dotknout... Bojuj, tak mu to řekl Hakyeon. Ale jak má bojovat bez vůle? Yoongi mluvil jen o Sunghyo. Ty tam byly rozhovory o práci, škole a o tom, jak se Yoongi má. A s tím, jak Yoongiho vztah s dívkou pokračoval a prohluboval se, tím více byl Jimin uzavřený do sebe.

Vyděšeně zalapal po dechu, když se jej cizí ruka dotkla na rameni. Ucukl a posunul křehké tělo dál od zdroje tepla, které naráželo do jeho tváře.

"To jsem já," promluvil něžný hlas a Jimin se mohl uklidnit. Svaly v těle, do teď napnuté jako struny, se uvolnily a Jimin sklopil hlavu. Hrál si s droboučkými prsty, z nichž malíček byl ten nejmenší a nejrozkošnější.

"Tohle mi nedělej," špitl blondýn, posunuje se o kousek vedle, aby se mohla druhá osoba posadit taktéž. "Proč jsi nešel rovnou domů? Nemáš mě vůbec co sledovat!" pronesl v žertu Jimin, ale Hakyeon jeho lež velice snadno prokoukl a zavrtěl hlavou.

"Vážně tě jejich vztah tak sebral?" ujišťoval se hnědovlásek, doufaje v negativní odpověď. Pokývání hlavy ho donutilo trpce zavřít oči a sevřít prsty do pěstí.

"Vím, co jsi mi říkal. Ale nemůžu..."
Hakyeon si povzdychl. Dveře od bytu se otevřely a oba chlapci zvedli hlavu. Jeden prudce, s vykulenýma očima, druhý pomalu, oči nechávaje přišpendlené k podlaze vyrobené ze světlého dřeva.
"Radši jdi," popohnal Hakyeona mladší chlapec a postavil se na nohy.

"Na prohlídku půjdu s tebou," pronesl nesmlouvavě hnědovlásek, a když už se Jimin nadechoval k odpovědi, Hakyeon jej velice rychle a rázně zarazil:

"A nechci nic slyšet," pak Jimina objal kolem ramen a pohladil ho po vlasech. Nic z toho mu nebylo opětováno. "Měj se."

*

K večeru se Jimin opět ochomýtal v kuchyni. Nebylo třeba cokoli vařit, ale nedokázal přes tenké stěny poslouchat štěbetání dvojice, prokládané mlaskavými zvuky, které měly zcela jasný původ. Čtení, ba ani poslech hudby, nedokázal přehlušit jeho myšlenky, ve kterých se tvořily scénáře toho, co se ve vedlejším pokoji mohlo dít. Jeden horší než druhý.

Uslyšel kroky. V tichosti přešel k lednici a otevřel ji. Když sahal do nejspodnější police, nebyl schopen nahmatat máslo, které chtěl použít pro opečení toastu.

"Y-Yoongi? Kde je máslo?"

"Yoongi je u sebe," pronesl vysoký dívčí hlas. Sunghyo ve společnosti černovláska zněla vždy něžně, dle tónu hlasu Jimin poznal, že se často usmívá, ale teď zněl její hlas jedovatě. Dokonce i ona všudypřítomná jemnost se nějakým zázrakem vytratila do neznáma a Jimin se náhle necítil v její přítomnosti bezpečně.

"Aha," kuňkl blondýn a dál bezmocně prohledával lednici, "a povíš mi prosím, kde to najdu máslo?"

"Vždyť na něj koukáš," odsekla Sunghyo a do sklenice si napustila vodu. Lokla si a ustoupila, aby unikla těžké vůni květin. Nenáviděla konvalinky, které z nějakého důvodu nemohla vystát. A vůně růží byla přeslazená a musela se držet na uzdě, aby z úst nevypustila nějakou nejapnou poznámku. Před Yoongim si musela hrát na milou holčičku, ale když tady teď nebyl, neměla důvod, aby se k blondýnovi chovala jakkoli uctivě, nehledě na její dobré vychování.

Za celé dva měsíce vídala Jimina pomalu stejně často jako Yoongiho. A rozhodně si nepadli do noty. Každý byl v nitru naprosto odlišnou osobou, pouze Jimin ze sebe dělal chudáčka, který potřebuje téměř neustálý dohled. Snad jediným plusem bylo, že Yoongi se teď věnoval jen a pouze Sunghyo. Nemohl z ní spustit a oči a rozhodně mu nechyběly doteky, které Jiminovi tak často věnovával.

Yoongi by se měl přestěhovat ke mně, problesklo Sunghyo hlavou těsně předtím, než do kuchyně vešel Yoongi. Vyhledal dívku pohledem, usmál se a vlípl jí něžný polibek do vlasů, jejichž vůně byla stále stejně svěží, kdykoli do nich zabořil nos.

"Kde's byla?"

"Jen jsem se šla napít,"

Jimin zavřel oči a konečně nahmatal vaničku másla, která se nacházela o dvě poličky výš. Nemohl jejich tichou konverzaci téměř vystát.

"Děje se něco?" Yoongi si podezíravě přeměřil Jimina pohledem. Chlapec byl shrbený a jeho pleť měla nezdravý, popelavý odstín.

"Ehm, ne, nic se neděje, Yoongi," odpověděl pevným hlasem, ale třas skrýt nedokázal. Ne docela, protože nic nebylo v pořádku. Protože měl ze Sunghyo strach... a proto, že měl strach o Yoongiho, který se mu každou další chvíli strávenou s ní, vzdaloval.

A nejen on. I Hakyeon začínal pociťovat, že Jimin se začíná cítit daleko lépe sám, obklopen pouze svými myšlenkami a strachem.

Otázkou bylo, jak dlouho to Jimin vydrží. A jak dlouho to vydrží Yoongi.

***

Nebudu lhát, s touhle částí jsem si mohla vyhrát trochu lépe. A musím se omluvit za jeho délku, je o dost kratší, než normálně bývá ://

Děkuju vám samozřejmě za aktivitu a velikánskou podporu u předchozí části ❤️

A abych vás nezahrnovala jen špatnými zprávami, brzo vám celou tu dobu, kdy se nic moc nedělo, nebo kdy to za moc nestálo, dobře vynahradím ^^ Víc neprozradím, ale moc se na tu chvíli těším, tudíž doufám, že se mi povede vám ji ve slovech předat tak, jak ji pokaždé vidím před očima ^^ ❤️