"Hyung!" Jiminův hlas zněl s každým takovým zvoláním zoufaleji a každé oslovení doprovázel poklepáním na mléčné sklo sprchy.

"Copak?" Yoongi se kousal do rtu, usilovně se snaže nerozesmát. Zadkem se opíral o okraj umyvadla a ruce měl překřížené na hrudi.

"Už mi je líp! Můžu jít ven?"

Černovlásek protočil očima a poraženecky přitakal. Ze žebřinového topení, připevněného ke kachlové stěně, stáhnul ručník a přešel s ním až ke sprchovému koutu. Počkal, dokud Jimin neotevře dveře a hned na to jej začal sušit. S něhou mu vysušil vlasy a druhou rukou mu je upravoval do rozkošného, rozcuchaného účesu-neúčesu. Měkkou látkou sestupoval z útlých ramen na bříško a boky. Zatímco látku sunul níž a zbavoval Jiminovu pokožku pomalu chladnoucích kapek, následoval stejnou dráhu i svými ústy a užíval si chlapcovy tiché steny a husí kůži, která mu začala pomalu naskakovat. Těsně nad jeho klínem se Yoongi zastavil a napřímil se. Jimin držel hlavu sklopenou k zemi, snad aby skryl červenání, a mezi zuby drtil růžový, plný ret.

"Tomu nejde odolat," zamumlal Yoongi nesrozumitelně, až měl blondýn problém jeho slova rozluštit. Než se stačil zeptat, byl zatažen zpět do sprchy, tentokrát v ní však nebyl sám a vlažnou vodu vystřídala horká. Brzy byla všude kolem pára a oba mladíci se divoce líbali a rukama pátrali po tělech toho druhého.

Yoongi naklonil hlavu na stranu a zatímco na blondýnově krku tvořil značku, tiskl se k němu boky a kopíroval linii Jiminových. Chlapec zatím prsty nalezl lem trička a snažil se pod vlhkou látku, těsně přisátou k Yoongiho tělu, dostat. Brzy své snahy vzdal, místo toho naznačoval Yoongimu, aby zvedl paže, čímž mu umožnil, aby ho Jimin otravného kusu oděvu zbavil. Kalhoty už si ze sebe však stáhl sám a bez váhání si vyzvedl chlapce kolem pasu. Přitlačil jej na studenou stěnu a přivlastňoval jej od naběhlých rtů, přes hranu čelisti a krk až na klíční kost. Doputoval k rameni, kde obnovil svoji již zmizelou značku zubů a rukama promnul Jiminův zadeček, přičemž blondýn spokojeně zavzdychal.

Jimin cítil vzrušení proudící celým jeho tělem, což možná pomohlo tomu, že se odvážil Yoongiho požádat o tu nejjednodušší, nejpřirozenější věc, ke které může mezi dvěma lidmi, zamilovanými lidmi, dojít.

"Prosím, miluj se se mnou,"

Černovlásek mu cosi zabručel do ucha a uvolnil ze sevření jednu Jiminovu nohu, aby si jej mohl připravit. Ačkoli to bylo teprve potřetí, kdy mělo dojít k intimnostem, Jimin si počínal velice dobře, působil dojmem zkušeného mladého muže, který už v životě jednoho partnera mít musel.

"Bože, přestávám ti věřit," zašeptal zamyšleně Yoongi, který ve zlomku sekundy do Jimina pronikl, jak nejhlouběji mohl.

"C-cože?"

Yoongi uchopil Jiminovu tvář a nedbale spojil jejich ústa a jejich polibky doprovázel rytmickými přírazy.

"Nevěřím, že jsi byl nevinný, než jsem přišel já," zašepotal do polibku tmavovlásek a pevněji chlapce ve své náruči stiskl. Jimin se chtě nechtě rozesmál a objal černovláska kolem ramen, aby získal lepší rovnováhu, což bylo s pouhou jednou nohou na zemi a druhou omotanou kolem mužova boku, složitější, než se na první pohled mohlo zdát.

"Pevně se mě chyť," pokynul chlapci černovlásek a Jimin obtočil své paže ještě o něco těsněji kolem mužových ramen. V následující vteřině ztratil zem pod nohama a jediné, co mu bránilo spadnout na kluzkou podlahu, byly Yoongiho ruce, kterými chlapce pevně držel. Jedinou pomocí mu byla kachlová stěna, o kterou byl hoch opřený.

Blonďáček zakláněl hlavu a oči držel po celou dobu pevně zavřené. Jediné, na co se v ten moment skutečně zmohl, byly zoufalé a hlasité steny a vzlyky, ve kterých Yoongi slyšel neutuchající prosby, aby nepřestával.

"Yo-Yoongi, já už to-to nevydržím," sotva ze sebe ta slova s námahou vydal, zalapal Jimin po dechu při prudším, hlubším přírazu. Prsty křečovitě zaryl do masa na Yoongiho zádech a nohama tiskl jeho boky. Černovlásek se natáhl k napjaté kůži na Jiminově krku a mlaskavě jej na ono místo políbil.

"Tak to přece nedrž," pousmál se a zrychlil tempo.

"H-hyung!" vykřikl euforicky a celičké tělo se octlo v křeči a oba muži se nechali zavalit pocitem extáze jen několik okamžiků po sobě. Yoongi zbožňoval pohled na svého milence, když se do toho stavu dostal. A líbilo se mu také to, že ho tam dostal on. Opatrně Jimina postavil na vratké nohy, ale pro jistotu jej neustále přidržoval i ve chvíli, kdy se rukou natahoval k baterii, aby vypnul proud vody, která za těch několik žhavých minut stačila zchladnout.

"Měli bychom se sbalit," prohodil zadýchaně Yoongi, zatímco pomáhal Jiminovi do trička, jelikož chlapec byl ještě stále příliš vyčerpaný, než aby cokoli udělal.

"Hm," broukl a jakmile mohl, opřel se o Yoongiho hruď. Oba stále postávali uprostřed koupelny, ve které se díky páře značně snížila viditelnost. Yoongi objal chlapce kolem pasu a odvedl jej na postel, načež se vrátil do koupelny otevřít okno, uklidit vodou nasáklé oblečení a zbavit se vody, která byla všude kolem.

*

"Takže, bílé tričko a tepláky," mumlal si Yoongi pro sebe a začal věci soukat do tašky, od čehož jej Jimin před asi půl hodinou nechtě vyrušil. "Jeonghan říkal, že než tě převléknou do těch legračních šatů, můžeš mít na sobě něco svého."

Jimin se nad Yoongiho výrazem pro nemocniční oděv zasmál a schoulil se na posteli do klubíčka. Jeho úsměv zapříčinil to, že mu téměř úplně zmizely oči. Jeho smích byl dost nakažlivý na to, aby rozesmál i Yoongiho, který právě zapínal tašku. Když ji dopnul docela, pocítil zvláštní úzkost uprostřed hrudníku. Nikdy nic takového nezažil, ten strach o milovanou osobu.

Jimin jako by díky náhlému tichu vytušil, co se děje, se posadil a zašmátral rukama v pokusu nahmatat Yoongiho tělo. Černovlásek chvilku váhal, než vztáhl ruku a nechal se Jiminem přitáhnout k posteli. Stehny narazil o dřevěný rám a blondýn se posadil tak, že kdyby chtěl, mohl mezi nohama stisknout Yoongiho kolena. Dlaněmi bloudil od černovláskova plochého břicha na bedra a hlavu položil několik centimetrů nad pupík.

Yoongi neměl z téhle polohy na Jimina příliš dobrý výhled, ale to mu nebránilo v tom se na něj dívat. Navíc, když se tak mlčky díval na Jiminovy husté, světlé vlasy, neodolal a zabořil do nich prsty, aby je mohl v pravidelných pohybech prohrabovat a cuchat v beztvárný chumel.

"Třeseš se," špitl blondýn a zvedl hlavu, čímž se Yoongiho dlaně octly na jeho tvářích.

"Jo," kuňkl slabě černovlásek a skousl si ret, "ah, to vážně?" vydechl překvapeně a ze stolku popadl vyzvánějící mobil. "Ano?"

"Zdravím," ozval se Jeonghan. Už podle jeho hlasu bylo jasné, že se musel usmívat. Ten doktor byl někdy až otravně pozitivní. Ale aspoň se netvářil, jako by mu ulétly včely, což někteří doktoři často dělávají. "Jak na tom Jimin je?"

Černovlásek odtáhl mobil od ucha a stiskl blondýnovu ruku.

"Hned jsem zpátky," promluvil směrem k Jiminovi černovlásek a odběhl do obývacího pokoje, kde se posadil na gauč. Samou nervozitou popadl do ruky polštář a začal ho nesmyslně dlachnit, mačkat a všelijak popotahovat.

"Je nervózní," a já ještě víc, dodal si v duchu.

"To je pochopitelné," Jeonghanův hlas zněl přes telefon zastřeněji než obvykle, "ale je nezbytně nutné, aby nebyl ve stresu."

Černovlásek povytáhl obočí a v následujícím okamžiku jej svraštil.

"Tomu rozumím, ale nebude to jeho první operace. Už to, že nemá jistotu, že se to povede, mu moc nepomůže."

"Všichni věříme v to nejlepší. Zítra ráno v osm hodin ho, prosím, přivez," požádal jej Jeonghan mírným hlasem. Černovlásek si povzdychl. Rychlým pohledem na hodiny zjistil, že to není ani za čtyřiadvacet hodin.

"Budeme tam," přislíbil Yoongi a hovor po rychlém rozloučení ukončil. Mobil pohodil na pohovku vedle sebe a hlavou praštil o opěradlo. Tvář si skryl do dlaní a skrze nos vypustil dávku horkého vzduchu.

"Proč jsi odešel?"

Yoongi nadskočil a otočil se po směru něžného hlasu. Jimin stál za rohem, rukama se opíral o světlou, okrově natřenou stěnu a zdálo se, že se dívá z okna. Yoongi mu věnoval rozněžnělý a zároveň smutný pohled. Věděl, že ta operace se musí povést. Už proto, aby Jimin mohl vidět to, co všechno se kolem změnilo. Aby viděl překrásný domov, ve kterém žije. Aby viděl Yoongiho. A aby mohl vidět sám sebe.

"Půjdeš za mnou?" požádal váhavě černovlásek a sledoval, jak se Jimin odpíchl od stěny a obezřetnými kroky neslyšně našlapoval na dřevěnou podlahu. Mírně se předklonil, aby úspěšně nahmatal tělo gauče, na který si klekl a po kolenou se doplazil až k Yoongimu, který si jej přitáhl obkročmo na klín. "Tvoji rodiče... přijedou sem?"

"Až z Busanu? Asi ano. Máma určitě," usmál se blondýn a starší se zamyslel.

"Nevěděl jsem, že jsi odtamtud," zazubil se Yoongi nad novým zjištěním. Blondýn pokrčil rameny a pohrával si s límcem svého trička. Jeho malé prsty vypadali v ten moment neskutečně roztomile.

"Neptal ses,"

"Ještě jsem se neptal na hodně věcí," podotkl chraplavě Yoongi a z úst vypustil nervózní povzdych. "Nikdy jsem nepotkal rodiče svého protějšku..."

Po tomto přiznání si Jimin překryl ústa dlaní a zvonivě se zasmál.

"T-to myslíš vážně?"

Yoongi pustil Jiminovi boky, celé tělo opřel do pohodlného gauče a na truc si založil ruce na prsou, což se Jimin snažil napravit tím, že se rukama snažil obejmout Yoongiho zápěstí a táhnout je směrem k sobě.

"Tys nikdy ani neměl přítele. Pořád jsem na tom líp," díky mlasknutí, které Jimin zaslechl, tušil, že na něj černovlásek vyplázl jazyk. Poznámka o tom, že Yoongi byl jeho první, ho nijak nerozhodila. Nestyděl se za to a rozhodně se mu vyplatilo počkat.

"Jací jsou?" zeptal se zničehonic Yoongi a uchopil chlapcovy ruce do svých. Sklonil se a rty přikládal na každý vystouplý kloub pod prsty.

"Kdo?" Naklonil blondýn hlavu na stranu a skousl si ret. Yoongiho ústa byla účinnou zbraní a netrvalo dlouho a chlapcovy tváře brzy zářily nachovým odstínem.

"Vaši," zamumlal černovlásek do kůže a špičkou nosu šťouchl Jimina do dlaně, aby ji zvedl a mohl zasypat polibky i ji. Chvíli váhal, zdali se k tomu odhodlat, ale nakonec skrze ústa prostrčil i jazyk a Jimin zčervenal ještě o odstín více. Byl k zulíbání. Yoongiho péče v sobě chovala jakýsi erotický nádech, ale nejednalo se o nic než pouhé mazlení a prozkoumávání.

"J-jsou moc milí, hlavně máma... a-ah!" kuňkl tlumeně mladík a ruku, které se ani zdaleka nedostávalo téže pozornosti, sevřel v pěst.

"Takže můžu být v klidu?" černovlásek pohladil Jimina po tváři, na kterouž jej následně políbil.

Usmál se při pohledu na roztřesené klubko na jeho klíně. Jimin byl chvílemi svolný k divočejším praktikám a někdy vypadal jako nezkušený puberťák, který se při každé narážce na cokoli sexuálního stydlivě červená.

"Hádám, že můžeš," usmál se nejistě blondýn a znovu dovolil Yoongimu vpít se do jeho rtů.

"Budeš taky klidný? Až to přijde?"

Když se chlapec neměl k odpovědi, strčil do něj Yoongi nosem.

"Uhm-hm," broukl a natahoval krk, dožaduje se dalšího políbení, čemuž se Yoongi krátce zasmál. Ale odpírat mu to nemohl, ani sobě ne.

"Moc tě miluju," řekl mezi polibky rozhodně a tiskl si k sobě Jimina tak těsně, že mezi nimi nezbyl jediný nevyplněný prostor.

"Já vím, říkáš mi to každý den," zavtipkoval mladík a nechal se povalit na gauč, s Yoongim nad sebou. "Já tebe taky."

"Jak jinak? Jsem neodolatelný!"

Jimin se zachechtal a hravě praštil černovláska do ramene. Poté však zvážněl a nahmatal jeho zátylek, přitahuje si jej jen několik milimetrů nad svou tvář. Zvedl oči a chvíli pátral, hledal pevný bod, dokud jako zázrakem nenašel Yoongiho oči. A přestože se jeho oči nepatrně mihotaly zleva doprava, jediný rozdíl byl v tom, že Yoongi ho reálně mohl vidět. Jimin však dokázal Yoongiho vnímat dalšími způsoby, a to bylo dost.

"To tedy jsi."

***

Přidávám sem už dvacátou část a já vám chci neskutečně poděkovat za to, jak moc jste u téhle povídky aktivní a zapojujete se ^^ Pro každého autora to opravdu moc znamená, mě nevyjímaje ^^

Ale nebudu vám lhát, blížíme se do finiše! :// Nechtěla jsem vám to říkat, ale nepřála jsem si to na vás ani jen tak vychrlit, když už bude pozdě. Už zbývají pouhé dvě kapitoly k dokončení příběhu ://

Operace už je za dveřmi a vypadá to, že rodiče našeho hlavního hrdiny dorazí do Soulu taktéž! Co myslíte, přijmou jeho rodiče Yoongiho, nebo z toho bude pořádný průšvih?