"Bože, jsem tak nervózní," vydechl hlasem protkaným nervozitou Jimin a celý se třásl, od hlavy až k patě. Yoongi ho chytil za ramena, aby jej zklidnil.

"Nevrť sebou," rozkázal se smíchem a ukazovákem zatlačil na chlapcovu bradu, aby si jej natočil čelem k sobě, "leda bys chtěl, abych tě znovu píchl do oka," zamumlal a znovu se plně soustředil na práci. Jimin seděl na umyvadle, usmíval se a netrpělivě poklepával prsty o jeho okraj. Celou noc nespal a dokonce ho začalo bolet břicho, kvůli čemuž se ani nemohl nasnídat.

"Celý poslední měsíc jsi skládal zkoušky, které už máš za sebou," Yoongi protočil očima, odložil tužku a natáhl se pro lak, kterýmž Jiminovy světlé vlasy zafixoval, "a teď jsi nervózní z toho, že dostaneš kus papíru?"

Blondýn zahoupal nohama, sklonil hlavu a do tváří se mu vlila červeň.

"Vážně tam nebudeš?" zeptal se smutně, seskakuje na pevnou zem. Černovlásek si jej přitáhl za boky k sobě a políbil jej na čelo.

"Taky mě to mrzí, ale práce je práce."

S Jiminem na sebe poslední týdny skoro neměli čas. Černovlásek se začal v práci konečně činit, až to překvapilo i Namjoona, a Jimin se s Hakyeonem učil na zkoušky. A to tak intenzivně, že kdyby k nim měl jít Yoongi, zvládl by je taky. Dokázal by jejich zápisky odvykládat i pozpátku, nemluvě o tom, že musel mladíka den co den zkoušet z různých maturitních předmětů, což byl v podstatě veškerý čas, který spolu strávili.

"Tak co? Můžeme jít?" do koupelny vtrhl Hakyeon, nastrojený v uniformě a snad ještě nervóznější než Jimin. Yoongi si jej přeměřil pohledem a odkašlal si, aby si získal jeho pozornost.

"Nechceš, abych řídil?"

Hnědovlásek si založil ruce na prsou, našpulil rty a povytáhl obočí do tázavého oblouku.

"Já jen, že jste oba tak vyklepaní. Nerad bych, aby se Jiminovi něco stalo."

"Aha," štěkl Hakyeon a pohodil krátkými vlasy, "a kdyby se stalo něco mně, tak ti je to fuk?"

Yoongi se uvolněně usmál, objal pobaveného blondýna kolem ramen, a když procházel kolem Hakyeona ven z koupelny, bleskl po něm tmavýma očima.

"Naprosto," řekl pevným hlasem a štrádoval si to spolu s chlapcem po boku ven z bytu.

Slunce bylo venku sotva pár hodin, ale už teď bylo příšerné dusno a teplo, které Yoongi neměl rád. Z náprsní kapsy černého saka si vytáhl sluneční brýle a nasadil si je na nos. Otevřel blondýnovi dveře a počkal, dokud se neposadí.

"Tady," hodil po něm hnědovlásek klíčky, které Yoongi pohotově zachytil a nasedl za volant. Jako řidič si počínal velice profesionálně a s ledovým klidem se přidal do hustého ranního provozu. Ulice byly plné studentů, kteří s úsměvem mířili do svých škol, a také muži a ženy, všichni spěchající do práce.

Na křižovatce naskočila červená, Yoongi tedy zastavil a ve volné chvilce odstranil ruku z řadící páky a stiskl Jiminovo stehno. Chlapec sebou překvapeně cukl a podíval se vedle sebe. Usmál se a Yoongiho dlaň překryl vlastní.

"Pořád máš nervy na pochodu?"

Jimin se otázce zasmál a vyplázl jazyk v domnění, že se dívá přímo na černovláska.

"Už je to lepší," řekl chlapec nakonec, až si svá slova promyslel. Yoongi se sklonil a na chvíli přitiskl svá ústa na chlapcova, oba zcela nevědomí toho, že je ze zadního sedadla sleduje Hakyeon, který se na Jimina zářivě zubil.

Před školou trojice vystoupila a Jimin se sám vydal ke škole s dívkou, která jej doprovodila do třídy. Yoongi se na ni chvilku koukal a propaloval její záda vražedným pohledem.

"To je moje sestra," uklidnil Yoongiho Hakyeon. Černovlásek zamumlal tichou omluvu a zachrastil klíčky, natahuje se s nimi k hnědovláskovi. Ten zavrtěl hlavou a mávl nad nimi rukou. "Nech si je. Ať nepřijedeš pozdě."

"V kolik končíte?" naklonil hlavu na stranu Yoongi, aby unikl ostrému slunci do trochy stínu, který na ulici ještě zbyl.

"O půl jedenácté jdeme do tělocvičny, aby se mohli vykecat učitelé a ředitel a samozřejmě si tam jdeme i pro vysvědčení. Řekněme... ve tři čtvrtě na dvanáct?"

Černovlásek kývl hlavou a zdvihl dva prsty roztažené do tvaru „V", na rozloučení. Hnědovlásek namísto toho zvedl pěst a usmál se.

"Fighting!" křikl nadšeně, za což si vysloužil Yoongiho dokonale nacvičený škleb. Bože, jak byl rád, že už nemusí chodit do školy.

"Ach jo, ty taky?" houkl tmavovlásek nazpět.

Než stačil Hakyeon cokoli říct, nebo byť jen naznačit, nasedl Yoongi do auta a vyrazil do práce.

*

"Jsi jako na jehlách," za Yoongiho zády se vynořila vysoká, hubená postava. Namjoon si přitáhl židli od vedlejšího, neobsazeného stolu a posadil se na ni obkročmo. Bradu položil na opěradlo a usmál se. Yoongi se na něj koutkem oka podíval a zachechtal se. Z nějakého důvodu mu přišel Namjoonův úsměv legrační. Zřejmě za to mohla jeho velká ústa a ďolíčky ve tvářích, o očích, které se proměnily ve dvě malé škvírky, ani nemluvil.

"Je to tak vidět?"

Hnědovlásek pokýval hlavou.

"Co Jimin?" to bylo poprvé, kdy se jej Namjoon na jeho vztah zeptal tak přímo. Černovlásek přestal na chvíli pracovat, aby mohl snáz najít ta správná slova. Nakonec, po chvíli ticha, přerušovaného klikáním do klávesnic ostatních pracovníků, našel jen jedno.

"Je to s ním hezké," mnohým by to mohlo připadat, jako by byl jejich vztah takzvaně nemastný, neslaný, ale Namjoon chápavě zamručel. Bylo to velice výmluvné přídavné jméno. "Dneska si jde pro maturitní vysvědčení," dodal černovlásek s hrdým úsměvem. A potom na operaci, doplnil v duchu, ne však tak nadšeně. Nic si nenalhával, měl strach.

"Ty tam s ním nebudeš?"

"Mám práci," zamračil se Yoongi a palcem ukázal na obrazovku. Potom se v jeho sluchátkách ozvalo vyzvánění. Stiskem tlačítka si přepojil hovor a odrecitoval do mikrofonu nacvičenou frázi, načež začal s volajícím řešit jeho problém s neposlušným počítačem.

*

Všechny třídy, které letos maturovaly, scházely ze schodů, míříce do tělocvičny na závěrečný proslov. Jimin kolem sebe vnímal nepřeberné množství pachů, zvuků a téměř nebyl schopen zaslechnout Hakyeona, který právě na všechen tento rozruch nadával a neodpouštěl si velice ostrá slova, kvůli kterým se na něj otočilo několik překvapených studentů.

V tělocvičně všechny hlasy a konverzace ještě zesílily kvůli tomu, jak se odrážely od stěn.

"Sedni si," houkl Hakyeon přes dav a zatlačil na chlapcovo rameno, čímž jej usadil na nepohodlnou školní židli. Jimin se klepal a cítil, jak se mu potí dlaně.

Učitelé začali postupně odříkávat všechny studenty, kteří si chodili pro svůj doklad o dokončení střední školy. Hakyeon z toho nebyl nijak zvlášť nadšený, jelikož se chystal na vysokou školu, kde se bude dít něco podobného. Pokud ji ovšem dokončí.

"Cha Hakyeon!" hnědovlásek se zvedl a s úsměvem a poklonou si převzal vysvědčení. Teď bude chvíli trvat, než dojde na Jiminovo jméno. Hakyeon využil jeho nervozity a absolutní nevšímavosti, aby se rozhlédl po obrovité tělocvičně. Dokonce i z druhého patra na ně koukalo několik desítek lidí. Šlo o přátele, příbuzné, ale on se snažil najít černovlasou kštici a černé sako, pod kterým by svítilo bílé tričko. Zklamaně si povzdychl, když si Yoongiho nevšiml. Tak nějak doufal, stejně jako Jimin, že se objeví.

"Park Jimin!" tentokrát se nezvedl pouze jeden, ale hned dva studenti. Hakyeon držel Jimina pod paží a pomalu jej vedl k malému výstupku. Elegantně chlapce nasměroval na učitele, který trpělivě vyčkal, než bude moci blond mladíkovi předat vysvědčení. Když se tak stalo, chlapci si šli opět sednout.

Po posledním studentu nastal velký šrumec a chaos. Každý student si hledal své příbuzné a nechal se zasypat gratulacemi. Jimin se chystal spolu s Hakyeonem opustit školu, ale hlasité zakašlání je donutilo se zastavit.

"A já ti pogratulovat nemůžu?"

Jimin si sice nebyl jistý, odkud hlas přichází, ale ani to vědět nemusel. Yoongi k němu doslova přiběhl, popadl jej za boky a zvedl jej do vzduchu, aby s ním mohl udělat jedno kolečko, než si jej přitáhl do pevného, ujišťujícího objetí.

"Už jsem ani nedoufal, že přijdeš!" blondýn se široce usmíval a pevně objímal Yoongiho kolem ramen nazpět, hlavu natočenou lehce doleva. Starší si jej k sobě přitiskl ještě o něco víc a zabořil mu nos do vonících vlasů.

"Měl jsem hodně práce, ale ještě jsem stihl finiš," zamumlal Yoongi a všichni tři se začali vymotávat z chumlu lidí na vzduch. Hakyeon si od černovláska převzal klíčky a odřídil celou cestu až k nim domů, kde mladíky vyložil a sám se pak vydal domů, kde se mohl začít balit na rodinnou dovolenou.

*

"Ještě dva dny, viď?" huhlal Jimin do Yoongiho ramene. Oba v tichosti leželi v posteli, Yoongi si četl knihu, kterou si nedávno koupil, poté, co mu ze své vlastní Jimin četl. Omelas byla krátká povídka, v tištěné verzi měla jen pár stránek, ale příběh byl velmi poutavý, až strhující. Nedivil se, že ji Jimin četl tak často.

"Jo," kuňkl černovlásek a natáhl ruku, aby mohl nehty jemně přejíždět přes chlapcova záda.

"Dopadne to dobře," uklidňoval ho.

"Snad..."

Yoongi pocítil, jak sebou Jimin cukl a trhaně se nadechl.

"Už jsem byl tak nějak smířený s tím, že zkrátka nic neuvidím, ale... nevím, co si počnu, jestli se ta operace nepovede," blondýn ze všech sil zadržoval slzy a mezi prsty drtil Yoongiho tričko na spaní.

"Jak to myslíš? I kdyby to mělo zůstat tak, jak to je, chci s tebou zůstat."

Jimin zvedl hlavu a uslzenýma očima se zadíval na Yoongiho čelo, přesto měl černovlásek pocit, že se mu Jimin kouká do očí. Bylo to svým způsobem magické. Když si vzpomněl, jak vypadaly Jiminovy oči, když jej potkal - bez jiskry a špetky života - a teď, když se na chlapce podíval, vypadaly jeho oči jinak. Nijak se nezměnil jejich vzhled, ale pohled v nich byl teď úplně jiný. Rozhodně intenzivnější, hlubší a sem tam měl pocit, že v záplavě hořké čokolády zahlédl maličké, tančící jiskérky.

Yoongi nedovedl nadále odpírat svým tužbám a odložil knihu bokem, aby mohl chlapce procítěně políbit. Jimin mu polibky oplácel s něžností jemu vlastní a rukou vyhledal Yoongiho tvář.

"Pojď spát, jsi unavený. Zítra ti bude líp," pobídl Jimina Yoongi zadýchaně a bránil sám sobě, aby mladíka nepovalil a nezkoušel s ním dělat nemravnosti, nad kterými by dozajista strávili polovinu noci.

*

Černovlásek stál u Jiminovy skříně a snažil se v ní najít pohodlné oblečení, které vkládal do sportovní tašky, ležící na posteli. Blondýn zatím tiše seděl a nervózně si pohrával s prsty. Klepal s nimi o hranu rámu postele, vyťukával do stehen neznámý rytmus, nebo si rovnou prokřupával klouby a do toho ještě podupával nohou. Nechal toho teprve v moment, kdy si vzal jeho ruce Yoongi do dlaní a promnul je. Díky tření se Jiminovy drobné ručky ohřály a on se cítil lépe. I tak se ale třásl a cítil, že se začíná potit.

"Bože, jsi úplně bledý," poznamenal starostlivě Yoongi a hřbetem ruky se dotkl Jiminova čela. "Snad nejsi nemocný," černovlásek podsunul jednu ruku pod Jiminova kolena a druhou si podepřel jeho záda. S lehkostí si jej vytáhl do náručí a nesl jen pár kroků do koupelny, kde ho postavil před sprchový kout.

Přes hlavu mu bez jakýchkoli protestů přetáhl tričko a s prsty zaháknutými za lem tepláků stáhl i je.

"Nejsem si jistý, jestli teď potřebuju sprchu, hyung."

"Potřebuješ," oponoval mu Yoongi a hravě jej štípl do tváří, "a pěkně ledovou," dodal, líbaje Jimina a celou vahou se opřel do jeho drobného tělíčka, čímž jej snadno zatlačil pod hlavici sprchy. Natáhl se k baterii a teplotu nastavil na vlažnou. Se smíchem se odtáhl, když do něj Jimin ublíženě strčil pěstí poté, co vyděšeně vypískl nad teplotou vody.

***

Tak, termín operace už se nám blíží :O Jste z toho nervózní?