Půl druhé odpoledne. Byl začátek června a na počasí to bylo jasně znát. Slunce svítilo skoro do půl desáté večer a každým dnem se zdálo, že zapadá o pár minut později. Sluneční paprsky mimo jiné zahřívaly zemi, což mělo v ocelové džungli, jakou Soul rozhodně byl, hotový skleníkový efekt. Pokud bylo celý den jasno a nebe blankytně modré bez jediného mráčku, teplota snadno přesáhla i třicet pět stupňů.

Yoongi byl nadšený, že mohl zůstat doma během týdne. V práci byl, až na jeden den o víkendu, v podstatě nonstop a pracoval jako šroubek. Ale teplé počasí a rozpálené silnice i chodníky nebyly tím hlavním důvodem, proč byl rád v bytě. Se Sunghyo posledních pár týdnů nevycházel. Pořád se hádali, i kvůli těm nejnepodstatnějším důvodům. Sunghyo také mimo jiné už po několikáté zkoušela přesvědčit černovláska, aby se sestěhovali do jednoho bytu. A Yoongi pokaždé odmítl. Nechtěl si to přiznat, ale i když byla Sunghyo atraktivní, a ze začátku milá, nějak se to během pár měsíců změnilo. A pak taky... jak by mohl nechat Jimina samotného? Zvykl si na jeho přítomnost, hlas, úsměvy, kterými ho křehké stvoření sem tam počastovalo, jeho vůni a bůh věděl, že stejně tak si zvykl na kradmé doteky, které si vzájemně věnovali. A ať už od jejich „polibku ze vzteku", jak to Yoongi moc rád nazýval, uběhlo kolik týdnů chtělo, pořád ho měl v živé paměti a občas se přistihl, jak na to divoké, vášnivé spojení, myslí i během práce.

Ale dnes tomu tak nebylo. Hned jak se rozloučil s Jiminem, kterého si vyzvedl Hakyeon a odvedl ho do školy, zalezl do svého pokoje a začal prohrabovat všechny své věci. Když byla řeč o Hakyeonovi, Yoongi se s ním začal bavit a - k Jiminově radosti - zdálo se, že už si navzájem nejdou po krku. Dokonce i Hakyeonovy vražedné pohledy vymizely. Yoongi si byl jistý, že ho může nazývat přízviskem „kamarád".

"Doprčic, kde to je?" mumlal zhrublým hlasem a s hlavou vraženou ve skříni vyhazoval všechno oblečení, které bylo původně puntičkářsky naskládané v jednotlivých poličkách do úhledných komínků. V současnosti však vypadal jeho pokoj, jako by jím proběhlo stádo pakoňů. Vítězně se usmál, když konečně vytáhl dlouhý pruh látky - šátek. Přeložil ho natřikrát, aby skrze něj nebylo vidět na krok.

"Přece to nemůže být tak zlé."

*

"Tak zítra!" houkl Hakyeon, který se chystal nasednout zpět do auta. "Vyzvednu tě v devět!"

"Dobře!" přitakal Jimin, který opatrně nahmatal kliku dveří vedoucích do bytového domu a s pomocí hole vyšlapal schody. Volnou rukou se natáhl za sebe, jelikož klíče od bytu si schovával v síťce na boční straně školního batohu. Zachrastění mu prozradilo, že svazek nahmatal. Studený kov se v jeho dlani rychle ohřál dříve, než jej strčil do zámku, aby si mohl odemknout. Prošel do chodbičky, sundal ze sebe boty a uklidil je do botníku, mezi ostatní, stejně pečlivě urovnané páry bot.

Jeho tělo se náhle strachy zatřáslo, když zaslechl hlasitý zvuk, který zněl jako padající hrnce.

"Děje se něco?!" křikl vykolejeně a spěchal do kuchyně, odkud hluk vycházel.

"O-omlouvám se," řekl Yoongi zahanbeně. Chlapci se při jeho slovech ulevilo a ze srdce mu spadl obrovský balvan. Měl strach, že je to nějaký nezvaný host, proti kterému by byl bezbranný. I když je v téhle zemi kriminalita téměř na nule.

"Co to vyvádíš?" zasmál se a zašátral před sebou rukou, aby se mu povedlo Yoongiho najít. Když se mu podařilo nahmatat jeho ruku, vítězně se usmál.

"Jen jsem byl zvědavý, jak se tady můžeš-"

"Žiju tu už léta," přerušil Yoongiho s typicky andělským úsměvem a natáhl ke staršímu muži obě ruce. S doteky lehkými jako pírko přejel přes jeho paže až na krk, na kterém ucítil pod levou rukou jemnou látku. Prsty našel uzlík za černovláskovou hlavou, držící pásku přes oči. "Příště buď opatrnější," nabádal jej Jimin, zatímco odkládal šátek na stůl v jídelně. Přišlo mu roztomilé, jak se Yoongi snaží přijít na to, jak těžké to chvílemi může Jimin mít. Ale ne v tomhle bytě, který má prozkoumaný do posledního smítka prachu.

Yoongi se za něj mlčky přikradl a chvíli se rozmýšlel, než rozhodně objal Jimina kolem pasu a přitiskl svoji hruď na jeho záda. Jimin zamrkal a nervózně se usmál. Očima těkal po celé místnosti a opět, nezastavily se u žádného bodu, na kterém by pohledem zakotvily. Atmosféra mezi nimi zhoustla, že by se dala krájet.

Černovlásek uvolnil jednu ruku z chlapcova uzounkého pasu a přejel prsty po hraně blondýnovy čelisti. Poklepal mu prsty na bradu, čímž mu neznačil, aby se v jeho náručí otočil čelem k němu. Dýchali si navzájem do tváří a Jimin nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou. Další dotek, jenž mu Yoongi věnoval, byl i přes svoji jemnost natolik intenzivní, že Jimin nedokázal zabránit mrazení, které mu vyjelo přes celou páteř až na zátylek, kde jej Yoongi držel, stahuje si jej do nejistého polibku. Jimin cítil třas mužových rtů a i když nechtěl kazit tuhle chvilku, zatlačil do jeho hrudi. Bylo to sotva znatelné, ale Yoongi se s tichým mlasknutím skutečně odtáhl. Bože, co to dělám, Yoongi v duchu křičel vzteky. Slabý hlásek v jeho hlavě mu ale našeptával, že nic z toho, co s Jiminem cítí, není špatně.

"Máš přece dívku," zašeptal slabě Jimin, choulící se v černovláskově pevné náruči. Hlavu držel sklopenou a stejně tak i oči. V drobných prstech svíral tenkou látku trička, které na sobě Yoongi měl a vnímal vůni aviváže smísenou s parfémem, který Yoongi používal.

"Hm," zabručel Yoongi a zvedl oči k chlapcovým vlasům, jejichž pramen si natočil na ukazovák, "nevím, co to se mnou děláš," třásl se přitom, kdykoli pocítil chlapcův sebemenší náznak pohybu. "Va-vadí ti to?" vykoktal otázku, jejíž odpovědi se skrytě děsil.

"Vadí mi, že... tímhle jsi vlastně Sunghyo podvedl. Už podruhé,"

To bolelo, pomyslel si Yoongi, i když měl Jimin naprostou pravdu. I to zatracené prohrabávání vlasů a objímání bylo svým způsobem podvádění. A tímto, v pořadí už druhým polibkem, pouze zatloukl hřebík do rakve jejich vztahu. Studenými prsty zvedl Jiminovu hlavu a pozvedl pohled svých očí, dívaje se na špičku jeho nosu.

"Zopakuješ to, prosím?"

Miloval, když Jimin mluvil tím něžným, okouzlujícím hlasem, ze kterého se mu podlamovala kolena jako nějaké zamilované holčině, které bylo sotva patnáct. Přesto přivřel oči a znovu a znovu ochutnával chlapcovy šťavnaté rty. Nejsem gay, opakoval si v duchu. Ze začátku možná, ale teď už si tím tak jistý nebyl. Tohle už rozhodně nebylo žádné objevování a posouvání hranic. Protože nějaké podělané hranice nechal hodně daleko za sebou. Pouštěl se na tenký led, na jehož konci, kde už byl led dost silný, čekal Jimin. A Yoongi už byl na jeho dosah.

"Ah, ale notak," zavrčel do Jiminových rtů, který se nad těmi slovy zachechtal. Ze zadní kapsy riflí vytáhl černovlásek vibrující mobil. "Ahoj, Sunghyo," vyhrkl až přespříliš rychle, jen aby konverzaci urychlil. "Ne, dneska večer nemůžu," pohledem zabloudil na mladíka po svém boku a usmál se. Natáhl ruku a palcem přejel přes jeho plný, spodní ret. "Mám nějakou práci, musím ji do zítřka dodělat."

Jimin zvedl hlavu a usmál se. Když jej Yoongi pohladil na tváři, do doteku se opřel a oběma rukama objal jeho zápěstí, aby si jej přidržel o něco déle u sebe. "Měj se," zakončil hovor Yoongi a mobil odložil na stůl.

"Měl by ses s ní vidět."

"Ne, jak jsem řekl, mám práci," odvětil s potutelným úsměvem Yoongi a odvedl Jimina do jeho pokoje, kde ho nechal, ať se převlékne z uniformy. Potom strávili celý den u televize, k obědu Yoongi objednal pizzu a když nastal čas večeře, uvařil ramyeon. Víc nepotřebovali.

Když se blížila noc, byli už oba kluci vysprchovaní a seděli na gauči. V bytě vládlo ticho, které přerušoval jen jejich tlumený rozhovor, u kterého se Yoongi divil a nechápal, jak mohl být takový idiot. Jimin byl ta nejkřehčí bytost, jakou kdy viděl a on měl pocit, že ho musí chránit. Zžíral ho pocit viny, že se zahazoval s někým, jako byla Sunghyo. Byl to jeden ze stabilnějších vztahů, které měl, ale taky byl nejkratší. Nikdy si navíc nepotrpěl na nějaké přeslazené vztahy a gesta, jako třeba drobné pusinky do vlasů, neustálé mazlení a nesmyslná slovíčka. A s Jiminem měl chuť to všechno dělat. Snad s výjimkou přihlouplých oslovení, po kterých bude zřejmě už navěky dostávat kopřivku. Zadíval se na jeho profil, osvícený světlem z televizní obrazovky. Ne, navzdory tomu, jak sladký se chlapec zdál, a jak rozkošně baculaté tváře měl, mu neměl v plánu říkat "koblížku" ani "cukříku".

Nemohl si však pomoci; neustále se musel blondýna nějakým způsobem dotýkat. Ať už šlo o obyčejné prohrabávání vlasů, nebo drobné polibky na tvář a krk. A Jimin byl o to víc k zulíbání, když netušil, jak na to reagovat. Červenal se a chechtal, jen aby skryl nervozitu.

"Pojď se mnou," řekl najednou Yoongi, popadaje Jiminovu ručku do své a proplétaje s ním prsty. Byl u vytržení z toho, jak přirozené to všechno s chlapcem bylo. Místo do Jiminovy, šli do jeho ložnice, kde jej postavil k posteli a nechal ho tam chvíli stát, aby se vrátil do jídelny. Když se vrátil zpět, držel v rukách šátek.

Rty se přiblížil k Jiminově uchu. "Věříš mi?"

Jiminův dech se na okamžik zasekl v hrdle, jakmile jej černovlásek políbil na citlivé místo za uchem.

"Myslím, že ano," špitl v odpověď, a pak cítil, jak mu starší muž váže látku kolem očí. "Yoongi," zasmál se, "vždyť jsem slepý."

Yoongi jeho protesty umlčel polibkem.

"Nemluv, jen... si to zkus užít."

Volné konce látky pošimraly blondýna na odhalených ramenech. Yoongi se posadil na postel a za tričko si k sobě chlapce přitáhl, aby na něj dosáhl, jak nejlépe to bylo možné. "Neublížím ti, slibuju," ujistil ho Yoongi, než vyhrnul oděv nahoru, aby odhalil jen malý proužek kůže. Sotva na Jiminův podbřišek dopadl mužův horký dech, roztřeseně nasál vzduch skrze zuby a zvedl ruce, aby našel Yoongiho ramena, za která se pevně chytil. Aby ještě více upevnil Jiminovu rovnováhu, přidržel si jej černovlásek kolem boků.

Netuše, jak jen to bylo fyzicky možné, kus látky kolem jeho očí jen umocnil pocit naprosté tmy kolem něj, donutilo jej to vnímat každý dotyk, polibek, vydechnutí horkého vzduchu na citlivou pokožku nepoměrně silněji. Ztrácel z toho rozum.

"C-co- ah... Co to vyvádíš?" zaskřehotal bezmocně na samém pokraji šepotu.

"Podvádím svoji budoucí ex-přítelkyni," odtušil černovlasý pokušitel. Jimin se nadechl, aby mohl z úst vypustit vyděšené "Prosím?" ale namísto toho se zmohl na prosté překvapené zasténání v momentě, kdy jej Yoongi políbil na přecitlivělou kůži na nenápadně vystupující pánvi.

"Hezké?" optal se s úsměvem Yoongi a zvedl hlavu, aby mohl vidět Jiminovu pootevřenou pusu, ze které se ozval jeho první skutečný sten.

"Jo, myslím, že jo," odpověděl s ohromeným úsměvem, rudnoucími líčky a maličko zadýchaně.

Yoongi nechtěl kazit ten okamžik tím, že se zasměje, proto nechal bublat smích hluboko v hrdle, s ústy přitisknutými k bronzové pokožce je nechal rezonovat napříč Jiminovým tělem.

"Mám to zopakovat?" provokoval nevinného anděla, jehož právě bez výčitek svědomí kazil.

"Prosím, hyung," Jimin při dalším polibku zaťal prsty do mužových ramenou a z úst mu utekl další vzdech. Yoongi ještě chvíli laskal jen ten malý proužek pokožky, ale pak špičkou nosu vyhrnul látku o něco výš a objevoval tak kousek po kousku Jiminovo tělo. Když už látka příliš překážela, Yoongi se postavil.

"Můžu ti ho sundat?" zeptal se a zatahal za lem vytahaného pyžama.

"Můžeš."

"Jistě? Nedělej to jen proto, že to tak chci já," Yoongi rozhodně nechtěl Jimina do ničeho nutit. Ne do něčeho natolik choulostivého.

"Sundej mi ho. Věřím ti."

Ta slova se ozývala v Yoongiho hlavě ještě chvíli poté, co odhazoval triko na koberec vedle postele. Opatrně vzal Jimina do náruče a položil si ho na postel.

Jimin vnímal, jak se matrace kolem něj střídavě prohýbá, jak přijímá další váhu navíc. Nakonec cítil celkem čtyři body, kde matrace klesala. Dva z nich byly podél jeho těla, kde měl Yoongi položená kolena, další dva vedle jeho hlavy. Mladší z mužů zvedl jednu nohu a omotal ji kolem Yoongiho pasu, avšak druhou nechal jen lehce pokrčenou, aby mu mohl být černovlásek blíž.

Yoongi se opíral o dlaně a jednou rukou s lehkostí stáhnul šátek kolem Jiminových očí a zahodil ho. Pak přitiskl rty na blondýnovo čelo, s neobvyklou něžností přejel přes chlapcův nos až na ústa, do nichž se vpil. Nijak se nesnažil polibek prohloubit. Oběma vyhovovalo lenivé ochutnávání horního nebo spodního rtu, Jimin se na víc ani nedovedl soustředit přes přerývavé, mělké dýchání, které nedokázal udržet na uzdě. Jakmile Yoongi skousl jeho spodní ret, prohnul se v páteři a hrudníkem narazil na Yoongiho, a ten se do polibku usmál.

Dech se mu však zkrátil tak, že už polibek prostě nedovedl protahovat o nic déle. Odtáhl se a dovolil plicím přijmout tolik potřebnou dávku kyslíku. Zatočila se mu hlava. V pokoji vládla neprostupná tma a jen mdlá světla z ulice pronikala skrze na půl zatažené žaluzie, ale i tak si všiml chlapcových červených tváří, zavřených očí se třepotajícími se řasami a pootevřených, lesknoucích se rtů.

"Jsi neodolatelný," tón hlasu balancoval na hranici mezi šepotem a hlubokým, nebezpečným mručením. Jimin vykouzlil na tváři sladký úsměv a spokojeně vypískl, když se Yoongi věnoval hraně jeho čelisti a krku, který oštipoval, aniž by po sobě zanechával zarudlé flíčky. Vnímal slanou chuť pokožky a vdechoval vůni sprchového gelu, která se ovšem každým okamžikem vytrácela, nahrazována vůní Jiminova vzrušení.

Pokračoval níž na klíční kosti, odkud zabloudil na útlé rameno, kde znovu vyhledal růžový otisk zubů. Obkroužil postižené místo jazykem a zabořil prsty do Jiminova těla, když se jeho hruď znovu vzpínala a z jeho hrdla unikaly líbivé zvuky ve stále kratších intervalech.

Vrátil se nad Jiminův trup, kde slíbával jeho střed přes hrudní kost. Rukama vyjel vzhůru a palci sem tam zavadil o ztuhlé bradavky, čímž donutil Jimina vzdychat ještě naléhavěji. Pozastavil se nad jednou z nich a zakmital přes ni jazykem, vzal si ji do úst, nasál a znovu propustil. Rty ani na okamžik neopouštěl chlapcovo tělo a dlaněmi bloudil, kam až dosáhl. Znovu se svezl níž, aby dosáhl na Jiminovy nohy, které uchopil a posunky mu naznačoval, aby jej stehny pevně sevřel kolem boků. Když tak Jimin učinil, zhoupl se černovlásek v bocích.

"Y-Yoongi," vydechl s námahou Jimin a prsty omotal Yoongiho paže. Drtil je a snažil se odvést pozornost od příjemného horka putujícího do jeho rozkroku. Opakovaně si navlhčoval rty, ale ať už se snažil myslet na cokoli, Yoongi jej vždycky strhl zpět do reality a nutil ho vnímat všechno, co mu dával, každou buňkou těla. A Jimin se tomu nedovedl bránit. Chtěl to. Bože, a jak. Dováděl ho na pokraj blaha. Až chlapce dostal na jeho samý vrchol, když dlaní polaskal jeho zdaleka nejzranitelnější místo.

"A-ah!" zajíkl se blondýn. Všechny svaly v jeho těle ztuhly a on poznal, jak bouřlivě strhující pocit mu může Yoongi dát pouhými doteky. Černovlásek jej nechal, ať se k němu Jimin tiskne celou svou bytostí a počkal, dokud jeho vrchol neodezní.

Jimin sebou žuchl do matrace a zprudka oddechoval. Odhalený hrudník lesknoucí se potem se nepravidelně zvedal a celé tělo bylo ochablé. Tváře už nebyly jen červené, ale dočista rudé a horké, díky rychle proudící krvi. Yoongi setřel Jiminův pot a palci jej hladil přes spánky až na líčka.

"Jsi unavený, viď?"

Blondýn ve stavu opadajícího vyvrcholení zvládl kývnutí. Yoongi jej pomocí kapesníků očistil, ale Jimin jen matně vnímal, jak mu stahuje prádlo, aby se dostal až k potřísněnému klínu. Když Yoongi kapesníky vyhodil, lehl si do postele a přitáhl si Jimina k sobě. Zabořil mu nos do vlasů a nechával se ukolíbat vůní sladkých hrušek. Tohle bylo poprvé v životě, kdy mohl za něčí úplně první orgasmus. Taky to bylo poprvé, kdy se nemusel svlékat, aby mohl zažít něco tak dokonalého. A aby těch poprvé nebylo málo - Všechno se to stalo s mladým klukem, díky kterému se ještě tutéž noc rozhodl, že s dívkami skončil.

***

Co myslíte? Nebylo to moc ukvapené? Nebo jste čekali na něco podobného? Osobně doufám, že nikoli a věřím, že jste si díl užili ^^

Velice vám všem děkuji za podporu ❤️