"Copak je to?" zamumlal tázavě Yoongi. Ležel na posteli a Sunghyina hlava spočívala na jeho hrudi. Oba spokojeně oddechovali, právě probuzení a čilí.

"Jen taková hloupost," kuňkla hnědovláska, zatímco si v ruce pohrávala s malým pleteným náramkem, na němž se ze strany na stranu pohupoval přívěsek ve tvaru slona. Uvnitř malé kovové ozdoby byla umístěna kulička a náramek tak roztomile chrastil a cinkal.

"Nic od tebe není hloupost," ujistil Sunghyo Yoongi a políbil ji do vlasů, pak natáhl ruku a nechal si náramek zapnout. "Děkuju, zlato," broukl a se zamručením vstal z postele.

"Půjdu nám udělat snídani," řekl a přes hlavu si přetáhl tričko, "máš nějaké speciální přání?"

Sunghyo se protáhla a kousla se do rtu.

"Co jen ovocnou mísu?"

Chlapec pokýval hlavou, kolenem se opřel o matraci a krátce přiložil své rty na dívčino čelo.

"Bezva nápad," načež tiše vyšel na chodbu. Myslel, že Jimin bude během vlastního volna spát déle, ale blondýn byl ranní ptáče. Stál u kuchyňského pultu a chystal si snídani.

Yoongi se za něj tiše přikradl a v nestřeženém okamžiku mu prohrábl už tak rozcuchané, světlé vlasy. Zařinčení, které tento zdánlivě nevinný pohyb doprovázelo, donutilo Jiminovu krev v žilách ztuhnout v krystalky a celé jeho tělo se náhle přestalo pohybovat.

"C-Co to bylo?" zašeptal slaboučce.

"Náramek," odpověděl s pokrčením ramen Yoongi a začal se ochomýtat kolem, aby si opatřil suroviny na přípravu litého těsta na palačinky. Když se pohledem vrátil k chlapcově tváři, zalekl se jeho bledosti. "Je ti dobře?" sotva se dotkl jeho vlasů, Jimin se po něm ohnal. "Sakra!" ujelo černovláskovi. "Co to do tebe vjelo?"

On si to neuvědomuje, Jimin zavřel oči. Bylo mu do breku. Ta zmije, byla myšlenka, která se mu mihla hlavou, než opustil místnost a snažil se co nejrychleji dostat do pokoje.

Yoongi okamžitě běžel za ním.

"Tak stůj přece!" houkl starší z mužů a taktak se vyhnul zavírajícím se dveřím, do kterých pohotově strčil dlaní, aby je zastavil a otevřel. Jimin jej nevnímal, zalezl si do postele a schoulil se do třesoucího se klubíčka, kolíbal se ze strany na stranu a snažil se nedat najevo, jak moc mizerně mu je. Jedna slza si ale přeci jen našla cestu ven a kutálela se po jeho tváři. Yoongi se na něj nechápavě díval a váhavě se posadil vedle něj.

"Je mi fajn," řekl Jimin co nejpevnějším hlasem.

"A proto pláčeš?" Yoongi opatrně uchopil chlapcovu tvář, ale ten se mu po chvíli vytrhl. Oči, lesknoucí se slzami, měl zabodnuté kdesi na tmavozelené dece.

"Jen jsem... si na něco vzpomněl. Jsem v pořádku."

Když Yoongi odešel, ačkoli velice nerad nechával chlapce o samotě v takové náladě, nahmatal Jimin na nočním stolku svůj telefon a nacvičenými pohyby vytočil Hakyeona.

"Jo?" chraplavý hlas prozrazoval, že Hakyeon se musel zřejmě před chvílí probudit.

"Haki... o-ona-"

Jakmile hnědovlásek zaslechl zajíknutí, zapomněl na to, jak moc by si zas rád lehl do peřin.

"Co ti ta potvora provedla?!" zahřměl rozčileně a dle šumu Jimin odhadoval, že se Hakyeon právě vysoukal z postele.

"Koupila mu náramek,"

"Huh? Náramek?" zarazil se Hakyeon. "To tě tak rozhodil nějakej blbej nár-"

"Včera jsem do ní nechtě vrazil a... ten náramek chrastí,"

"Kde ji mám zakopat?" zavrčel ledově klidným hlasem hnědovlásek. Jimin málokdy do někoho strčil, měl velice dobrý sluch a slyšel skoro všechno, co se kolem něj šustlo. A pokud se přeci jen něco takového stalo, lidé pro něj měli pochopení. Ale Sunghyo... proč asi koupila Yoongimu ten náramek? Připomínala mu, že ona je Yoongiho dívka. To ona ho může vidět. Ona je lepší než Jimin.

Mladík se poznámce neslyšně zasmál, načež si utřel slzu a praštil pěstí do matrace. Ne, nebude plakat. Je načase, aby se o sebe postaral a nevolal uprostřed noci lidem, kteří nyní stěží mohli něco podniknout.

"Nedělej žádné hlouposti," nabádal Hakyeona, "vyřeším si to sám. Děkuju, mám tě rád," rozloučil se s úsměvem na znavené tváři.

*

Jimin vařil oběd. Krájel zeleninu, kterou měl v plánu zapékat, ale dnes se mu do kulinářského umění nechtělo.

"Yoongi! Kam jdeš?" ten pisklavý smích trhal Jiminovy ušní bubínky. Jak ji může Yoongi vystát? Jimin snad nezažil den, kdy by po něm Sunghyo něco nechtěla. Buď měla na něco chuť, nebo byla moc líná dojít si pro sklenici s vodou. Yoongi pro ni vlastně dělal první poslední, ale naopak už to nefungovalo.

Yoongi se objevil vedle Jimina, neříkaje jediné slovo. Od rána spolu nepromluvili a Yoongimu to zřejmě vyhovovalo. Když se černovlásek natahoval pro sklenici, náramek hlasitě zacinkal. Jimin trpce zavřel oči a odložil nůž tak, aby nikoho nezranil.

"Yoongi-hyung, sundej tu... blbost."

"Co? Proč?" podivil se chlapec.

Jimin se nadechl pro nějakou ostrou odpověď, ale nakonec se zmohl jen na povzdych a něžnou žádost:

"Prosím, nenos to."

"Chci, abys o mně věděl a nelekl se," vysvětlil jednoduše, propaluje mladíka nechápavým pohledem. Jimin natočil hlavu na bok, směrem k Yoongimu.

"Nedělej ze mě zrůdu, Yoongi!" za celou dobu, kdy s Jiminem bydlel, tohle bylo poprvé, kdy Jimin zvýšil hlas a zněl rozzlobeně. Yoongi se zamračil, bublal v něm vztek.

"Nic takového z tebe nedělám," obořil se do něj a odložil sklenici na linku.

"Zlato, pojď už za mnou!" ozval se dívčí hlas a Jimin sebou polekaně škubl.

"Nemiluje tě, Yoongi," pronesl na hranici šepotu, že jeho hlas téměř zanikl i v tichu prostorné místnosti. Černovlásek přesto zalapal po dechu, sotva k němu ta slova dolehla.

"Cože?"

"Možná, že nic nevidím, Yoongi," pronesl mírným tónem blond chlapec, "ale ten, kdo je tu slepý... to nejsem já."

Ta slova byla jako žhavá láva, pálila a vypalovala se černovlasému muži přímo na kůži. Měl chuť řvát, obvinit Jimina z toho, že nic nechápe, jeho tělo se mu však postavilo na odpor.

Popadl chlapce za bok a přitáhl si jej do těsného objetí, tělo na tělo. A v dalším okamžiku se vpil do jeho rtů, polibek prosycený nevyřčenými slovy a neprojevenými city. Navzájem se ochutnávali a zkoušeli, kdo tuhle hru vydrží hrát déle. Jimin vztáhl ruku, kterážto byla až do poloviny hřbetu zahalena do volného, pleteného svetru, a pohladil staršího muže po tváři, načež mu vjel do vlasů a probíral se jako noc černými prameny. Oči měl pevně zavřené a snažil se vychutnat si každou vteřinu, kdy si ho k sobě Yoongi tiskl stále blíž a krátce se nadechl, aby vydržel ve spojení co nejdéle.

Nemohl se blondýnových plných, růžových a nekonečně sladkých rtů nabažit. Během jediné vteřiny si zamiloval jejich měkkost i sladkou chuť, spolu s níž mu do chřípí vnikala dobře známá květinová vůně. A obojího se odmítal vzdát.

Nakonec jim však dech došel, ale než pustil blonďáčka úplně, hranou ruky mu shrnul hřejivou látku z ramene. Jiminova kůže byla bezchybná, poseta několika drobnými znaménky a zářila zlatavým odstínem. Sklonil se k vystouplé klíční kůstce a něžně ji políbil. Ústy pak brázdil Jiminovo odhalené rameno, kde se jeho opojná vůně stala nejintenzivnější a Yoongi ji neváhal zhluboka nasát, aby si ji otiskl do paměti. Ve finále lehce stiskl mezi zuby jemnou kůži, jako varování, aby chlapec mlčel, ale Jimin v tom vycítil ještě něco. Něco, co mu našeptávalo, že brzy nastanou velké změny, a že tohle byl jenom pouhý začátek.

Yoongi se pomalu odtahoval, rozrušený, a možná i trochu vyděšený, z toho, co právě udělal. K čertu, ničeho ale nelitoval. A obzvlášť jistý si tím byl, když uviděl Jiminovy pulsující rty, vyčkávající na další polibek. Tak lákavé. Tmavovlásek však musel sladkému vábení odolat. Popadl sklenici s vodou a vypařil se; jediné, co po něm pak zbylo, byla kořeněná směs citrusů, ostrého dřevitého srdce a poslední vteřiny bylo možno cítit rázné, neskonale mužné zakončení vavřínu.

Ale chlapci bylo fuk, že utekl. Stále si v hlavě totiž přehrával svůj úplně první polibek, během nějž se cítil být na vrcholu blaha, v sedmém nebi, vznášející se na nadýchaných obláčcích, do nichž jej starší muž svými vášnivými polibky vynesl.

Jimin přejížděl prsty po rtech ještě dlouho poté, co se černovlásek vytratil za svou přítelkyní. Měl teď výčitky, že Jimina políbil? Chlapec doufal, že během toho krátkého, ale neuvěřitelně silného spojení cítil Yoongi totéž; vlnobití v břiše, mrazení přejíždějící přes celičkou páteř a lehký třas prostupující celé jeho tělo od kořínků vlasů až po špičky prstů na nohou. Doširoka se usmál a pažemi si objal trup.

*

Někdy k večeru, nebo možná teprve pozdnímu odpoledni, Sunghyo odcházela z bytu a loučila se s Yoongim políbením na tvář. Yoongi překvapeně zjišťoval, jak vyumělkované polibky to všechno byly. A nemyslel tím pouze Sunghyo. Se všemi dívkami se vždycky několikrát políbil, nebo jim věnoval pusu na tvář, cokoli. Ale... všechno se teď zdálo tak automatické. Zkrátka, když byli dva spolu, čekalo se od nich, že se prostě budou líbat a budou praktikovat hříšné aktivity v posteli. Jenomže Yoongi nikdy necítil nic silnějšího než polibek s chlapcem, i když to byl spíš jen polibek ze vzteku. Nikdy nic s mužem neměl. Měl hodně přátel z řad mužů, ale ani omylem by se na některého z nich sám nikdy nevrhl, aby mu mohl okusovat rty a ještě si to tak užívat.

Vždyť se mi málem postavil, do hajzlu, černovlásek zavrtěl hlavou, aby ty myšlenky vypustil, ale ten obrázek, kdy se jeho tvář přibližovala k Jiminově, se mu přehrával zas a zas. A pořád měl pocit, že kolem sebe cítí konvalinky a růže.

Jakmile se za dívkou zavřely dveře, šel do Jiminova pokoje.

Chlapec ležel na posteli v téměř úplné tmě, která byla natolik neprostupná, že Yoongi si viděl sotva na špičku nosu. Dech se mu třásl díky tomu, jak moc se snažil být zticha, aby o něm Jimin nevěděl. Jediný zvuk v pokoji tak tvořilo tiché šustění způsobené Jiminovou četbou. Jindy zcela neslyšná činnost byla v temném bytě nepřirozeně hlasitá. Yoongi přicupital k posteli po špičkách a tiše secvakl vypínač na lampičce, stojící na nočním stolku. Na světlo černovlásek zareagoval zavřením očí, ale Jimin nehnul ani brvou. Teprve po chvíli si naslinil špičku prstu, aby se mu lépe podařilo otočit stranu.

"Copak?" zašeptal s potutelným úsměvem blondýn. Jeho hlas zněl měkce a něžně, z čehož Yoongiho zamrazilo v páteři.

"Já... jen se chci omluvit za to, jak jsem dneska vyletěl," vykoktal černovlásek a poškrábal se na zátylku. Nejradši by se neviděl. Cítil, jak se mu rozhořely tváře. Nervózně polkl a nahnul se přes chlapcovo rameno. Bohužel se mu nepodařilo poznat, o jakou knihu se jednalo. Jednak neuměl číst písmo vyražené do stránek, za druhé Jiminova ruka překrývala přebal.

"Co... co to čteš?"

"Ti, kteří odcházejí z Omelas," odpověděl blondýn s mírným úsměvem. "Čtu to snad po sté." Dodal zasněně a na chvíli ustal v pohybech ruky. Odkašlal si a při tom se snažil nějakým způsobem posadit, ačkoli tušil, že při tom musí vypadat nemotorně. "Ch-chceš, abych tě to naučil?"

Yoongi se při tom dotazu trhaně nadechl a pokýval hlavou. Když si uvědomil, že ho Jimin nemohl vidět, vydechl z úst tichou odpověď. Než si to stačí rozmyslet.

Opatrně nadzvedl přikrývku, pod kterou byl Jimin zachumlaný jako v kokonu, a uvelebil se po jeho boku, tělo na tělo. Jimin zašátral po černovláskově ruce, který byl svolný k čemukoli, co měl Jimin v plánu.

"Můžeme?" zeptal se Jimin, přikládaje v další vteřině Yoongiho ukazovák na první znak. Teprve teď si Yoongi uvědomil, jak je kniha tlustá.

"Myslel jsem, že je to jen krátká povídka," zamumlal zamyšleně.

"Taky je, ale Braillovo písmo je moc velké, proto je to tak silná kniha," vysvětlil Jimin a nechal Yoongiho prozkoumat první písmeno, zakódované v několika tečkách.

"A," zamumlal Jimin a přestoupil na další znak, "tohle je L."

Yoongi předpokládal, že poslední písmeno bude „E". Když mu jeho domněnku blondýn potvrdil, odtáhl se.

"Vypadá to složitě," pronesl Yoongi.

"Teď se ti to může zdát těžké, ale je to vlastně snadné."

Trochu sebou zavrtěl a tělo si podepřel rukama, díky čemuž se otíral o chlapcovo rameno, na němž Yoongi zahlédl malý, červený otisk zubů. Jeho otisk. V ústech mu vyschlo. Ukazovákem pravé ruky přejel po Jiminově pokožce a ten se pod tím dotekem překvapeně zarazil a vnímal husí kůži, která po chvilce naštěstí zmizela, avšak Yoongi ruku nestáhl.

"Omlouvám se,"

"J-je to vidět?" broukl Jimin, zavíraje knihu a odkládaje ji bokem.

"Jen trošku," přiznal černovlásek šeptem. Jiminova kůže v tu chvíli působila jako magnet. Ani si neuvědomoval, jak mu vůně konvalinek a růží prostupuje chřípím a úplně ovládla jeho smysly. Bezmyšlenkovitě přitiskl vlhké rty na poškozené místečko a Jimin zvrátil hlavu, mezi zuby žmoulaje spodní ret. Bylo to doslova elektrizující. Mužovy rty jen stěží cítil, přesto ho vnímal úplně všude. V okamžiku, kdy Yoongi nechal vyklouznout špičku jazyku skrze zuby a přejel s ním po zrůžovělém místě, neubránil se blondýn sladkému vzdychu z opojného pocitu. V ten okamžik se Yoongi probral a odtáhl se. Snažil se vystrnadit Jiminovu slanou chuť, která byla svým způsobem spíše nasládlá a neodolatelně voněla, ale bylo to marné. Překročili hranici. Teď už nebylo cesty zpátky. A Yoongi za sebou zavřel poslední vrátka, kterými by mohl utéci.

***

Věřím, že na události dnešního dílu většina z vás čekala opravdu mučivě dlouho. A já z hloubi duše doufám, že se vám jejich první polibek líbil stejně tak, jako mně ^^

Všem vám moc děkuji za neuvěřitelnou podporu, která stále popohání k dalšímu a dalšímu psaní a zdokonalování se v něm, abyste si mé příběhy mohli užít plnými doušky ❤️