"Hej, Jimine," Hakyeon strčil do svého kamaráda loktem. Vypadal jako kamenná socha, když Hakyeon zastavil auto před nemocnicí a chystal se vystoupit. Jimin na něj nereagoval. "Jsi v pořádku?"

Blondýn zatřásl hlavou a usmál se.

"Jo, jen jsem se zamyslel," odpověděl a nahmatal kliku, aby si otevřel dveře. Sotva položil jednu nohu na tvrdý asfalt na parkovišti, Hakyeon už jej chytal v podpaží, aby mu pomohl. Chlapec protočil očima a snažil se vykroutit. "Zvládnu to," ujistil hnědovláska a obezřetnými kroky, a s Hakim po boku, dorazili bezpečně na recepci, kde se ohlásili, načež mohli vyjít do dvanáctého patra. Jeonghan na ně už čekal a ihned oba přijal.

"Ahoj, Jimine," zazubil se doktor a pokynul Hakyeonovi, aby se posadil. Dnes mohl zůstat během celého vyšetření s Jiminem, protože doktor byl ochoten je přijmout o víkendu.

"Dobrý den," kývl hlavou blondýn a opatrně se usadil na bílé, polstrované židli.

"Nebudu chodit kolem horké kaše," odkašlal si Jeonghan a otevřel si Jiminovu složku v počítači, "máme hodně práce a nemůžeme si dovolit zdržení. Během těch dvou týdnů, zaznamenal jsi nějaké zlepšení?"

Jimin se na chvíli zamyslel. Pár chvil s Yoongim dokázalo snadno zastínit veškeré momenty, kdy měl pocit, že vidí záblesk světla, prosvěcující tmu kolem. Nakonec kývl hlavou.

"Ano, občas jsem viděl poblikávající světlo z televize, ale jen večer."

"To je skvělé," usmál se doktor a ihned si tuto skutečnost zapsal, "viděl jsi ještě něco?"

"Hm," zabručel chlapec a nervózně podupával nohou, "ne, ani ne," odvětil poněkud zklamaně.

"Nevěš hlavu, všechno dobře dopadne. A neříkám to jen tak."

Jimin povytáhl obočí, Hakyeonova čelist povážlivě klesla, jakmile doktor vyřkl rozsudek.

"Myslím, že jakmile budeme hotovi se všemi testy, určíme, zdali půjde Jimin na operaci nebo ne. Ale něco mi říká, že je tu velká šance, že operace se zdaří," pronesl povzbudivě a s pořádnou dávkou nadšení Jeonghan.

Hakyeon nadšeně vypískl, Jimin naopak neměl slov. Nebyl si jistý. Jednu operaci už prodělal, v šestnácti letech, a pranic mu to nepomohlo. Ale Jeonghan mu dal důvod věřit, že to vyjde.

"Myslíte, že zas... uvidím?"

Doktor zavřel složku a skousl si ret.

"Nebudu lhát, Jimine. Je to složitá a náročná operace, jak pro chirurgy, tak pro pacienta. A rozhodně to nepůjde tak hladce, jak se může zdát. Ale ano, pokud vše půjde, jak má, znovu uvidíš. Ale nepředbíhejme. Všechno je teprve v začátcích. Můžeme jít?"

Chlapec kývl hlavou a vstal. Byl čas na další testy, které tvořily přípravu na operaci, a které zkoušely jeho připravenost.

*

"Hyung?" Jimin posedával v jídelně a učil se. Příští týden ho čeká test z biologie, a i když proti tomu předmětu nic neměl, z toho testu měl strach.

"Jo, je pozdě, promiň," omlouval se černovlásek přes telefon. Bylo skoro půl osmé večer, ale jeho den ještě zdaleka nekončil. "Jak to šlo u doktora?" optal se konverzačně, aby Jimina trochu rozmluvil. Podle chlapcova hlasu musel být unavený.

"Zatím mám pětašedesáti procentní šanci na uzdravení. Není to málo?" strachoval se. Yoongi se do mikrofonu zachechtal a blondýn uslyšel zašumění, které značilo, že byl Yoongi zřejmě venku a foukal vítr.

"I kdyby to bylo míň než padesát, je to pořád hodně. Je to vážně skvělé," černovlásek prošel dveřmi do obchodu a na zem ho v tom okamžiku téměř porazila silná vůně snad všech existujících květin. "Poslyš, můžu se tě na něco zeptat?"

"A-asi jo, o co jde?" jen ať nejde o ni, modlil se blondýn v duchu.

"Jaká kytka je vhodná pro holku?"

Blondýn zavřel oči a na poslední chvíli se mu podařilo zadržet smutný, zklamaný povzdech.

"Nevím," pokrčil rameny, ačkoli to nemohl muž na druhé straně vidět. Drobnými prsty si promnul čelo. "Co orchideje?"

Hm, to nezní špatně, pomyslel si černovlásek a pokýval hlavou. Natáhl krk, aby viděl přes nízké regály v květinářství a usmál se, když uviděl ty správné květiny. Koutky mu však další vteřinu klesly. Jimin byl stále na drátě a on chvíli váhal, než položil jednoduchou otázku:

"Máš je rád?" sakra, proč by mě to vůbec mělo zajímat?, vztekl se černovlásek v duchu.

Jimin je miloval. Byly to květiny, které působily exoticky a křehce. Nejraději měl bílé orchideje, ale moc si je nepamatoval. Byl ještě malý, když je viděl v obchodě a jeho máma mu řekla, co je to za rostliny, zasazené v proutěném květináči za oknem květinářství.

"Ano," kuňkl tiše, "mám je moc rád."

*

"Šel bych za školu, přidáš se?"

Nejen Jimin, ale i studenti, kteří otázku zaslechli, se překvapeně otočili po Hakyeonovi, kterému bylo zřejmě úplně fuk, že něco takového vypustil z pusy.

"Ty ses neučil, že ne?"

Hnědovlásek se zatvářil na oko kajícně, ale svého častého ponocování nelitoval.

"Ne-e," zavrtěl zprudka hlavou, "ani nevím, co v tom testu bude," přidal ještě, zatímco si projížděl novinky na sociálních sítích.

"Máš ještě dvacet minut, pojď," biologie byla hned první hodina a Jimin neváhal, popadl hnědovláska za ruku a táhl ho směrem ke škole, ale nakonec se musel nechat vést on sám, aby dorazili co nejdřív. Ve třídě donutil hnědovláska vytáhnout sešit a učit se, až se z něj kouřilo.

"Řekni mi, budu to někdy potřebovat?" na hodinu mělo zvonit za jednu minutu a Hakyeon cítil, že by mohl test napsat na průměrné C.

"Třeba z tebe bude doktor," pokrčil rameny Jimin a nachystal si notebook.

"Vždyť já ani nevím, co si mám vzít na kašel," Hakyeon držel povytažené obočí do té doby, než do třídy nakráčel učitel. Papíry rozdal sám a dal studentům dvacet minut na dokončení dvoustránkového testu. Jimina si mezitím vyvolal na jiné téma ústně.

"Výborně, A," řekl Jiminovi po úmorném zkoušení, kdy z něj dostal i informace, které Jimin neznal, nebo si přinejmenším nebyl jistý jejich správností.

"Testy opravím do konce týdne. Nyní se začneme věnovat nové látce, a to jednotlivým lidským smyslům. Otevřete si učebnice."

"Jestli mi dá horší známku než C, tak toho učitele vykastruju," hudroval Hakyeon, zatímco vedl Jimina domů. "Ten test sestavoval někdo, kdo se tomu věnuje snad od mala. Pomalu jsem tomu nerozuměl."

"Kdyby ses učil, nemusel bys tu teď nadávat," odtušil s úšklebkem blondýn.

"Neprskej na mě!" okřikl ho Hakyeon a hravě do chlapce šťouchl, aniž ho vychýlil z dráhy chůze. "Nějak nám poslední dobou vystrkuješ drápky. Nemá na tebe ta čarodějnice špatnej vliv?"

"Myslíš?" zarazil se chlapec. "Oh, třeba z nás budou nejlepší kámošky!" nato se oba mladíci hlasitě rozesmáli. Pak však Jimin zavrtěl hlavou, až mu ofina zakryla okouzlující hnědé oči. "Dneska se budu jenom válet. Vůbec nic se mi nechce dělat," tohle Jimin moc často neříkal. Leda by věděl, že má ten den přijít Sunghyo. Ty dny nesnášel. Připadal si v její společnosti nesvůj a neměl z ní dobrý pocit, nicméně přímo jí to říct nemohl z mnoha důvodů. Nechtěl urazit Yoongiho, nechtěl ho proti sobě poštvat a nechtěl ho ztratit. Jeho výchova byla v tomto ohledu silnější než vlastní mínění.

*

Slunečný den zlepšil Yoongiho náladu o sto procent. Nejen, že Sunghyo byla nadšená z květin, které jí předal i s pozvánkou do jeho bytu, ale už se moc těšil domů, kde si odpočine. A navíc měl pro svého spolubydlícího překvapení, které si s sebou nesl zabalené ve světle hnědém šustivém papíru. Vyběhl schody do patra a klíči neobvykle rychle odemkl vstupní dveře. Boty zkopal z nohou a hodil pod botník, aniž by se je obtěžoval skládat.

"Jimine?" houkl, ale automaticky už zamířil do pokoje, kde tušil Jimina začteného do knihy.

"Tady!" ozvalo se z obývacího pokoje, kam se černovlásek vydal. Opatrně sejmul papír z předmětu v pravé ruce a přikradl se za Jimina, sedícího na gauči, začteného do tlusté knihy, po jejíchž řádcích přejížděl bříšky prstů. Přesně, jak předpokládal.

Blondýn ucítil na hraně čelisti něžný dotek, ale nebyla to lidská ruka. Předmět ho příjemně šimral a dotek se přenesl z tváře až na krk, kde jej Yoongi polechtal, než předmět odstranil. Do nosu jej udeřila vůně květin, která mu byla povědomá.

"To je-"

"Orchidej," usmál se Yoongi, opřený o opěradlo gauče, sklánějící se nad chlapcovou blonďatou hlavou. Když mu zabořil nos do vlasů na přivítanou, vůbec si neuvědomil, jak to vnitřně s Jiminem zamávalo, nebo jak výbušné pocity to v něm vyvolávalo. V ten moment mu to zkrátka přišlo dokonale vhodné, nepřemýšlel nad tím. Vůni květin přebil černovláskův parfém, kombinovaný podtóny svěžího jarního vánku. Jimina zamrazilo z toho, jak blízko si v ten okamžik byli.

"Líbily se jí?" řekl Jimin nenuceně, ale zeptal se jen ze slušnosti. Ve skutečnosti mu bylo ukradené, jak se Sunghyo ohledně květin cítila.

"Kdo? Orchideje? Nekoupil jsem jí je," zavrtěl hlavou Yoongi, obešel kus nábytku a posadil se vedle Jimina s jednou nohou pokrčenou pod zbytkem těla. "Dal jsem jí růže, orchidej jsem vzal tobě," Yoongi to bral jako přátelské gesto, čistě jako Jiminův kamarád a spolubydlící, ale chlapec byl díky tomu v mnohem lepším rozpoložení. "Chceš se jí dotknout?"

"Můžu?"

Yoongi zaklonil hlavu, aby se mohl zasmát, nechápaje chlapcovu otázku.

"Teď je to tvoje květina. Jistěže ano."

Jimin opatrně natáhl ruce a počkal, dokud mu do nich Yoongi nevtiskl stonek.

"Jakou má barvu?" zeptal se blondýn a Yoongi mohl v jeho očích poprvé uvidět náznak života.

"Bílou s růžovým žíháním. Byla jediná taková," černovlásek sledoval, jak mladík prsty opatrně prozkoumává květinu a její okvětní lístky. Oba v ten moment vypadali křehce - Jimin i orchidej. Yoongi neodolal a opřel bradu o chlapcovo rameno.

"Dáme ji do vázy. Můžu použít tu v kuchyni?"

Jimin neodpovídal. Mísily se v něm desítky emocí, točících se kolem těch tří minut, kdy se ho Yoongi dvakrát dotkl, koupil mu květinu, a kdy mohl naplno vnímat jeho tělo, opírající se mu o bok, spolu se sálajícím teplem a příjemnou vůní. Nasucho polkl a nejistě kývl hlavou.

"Dosáhneš tam?" ujistil se při uvědomění si, že skleněná váza stojí na kuchyňské skříni.

"No dovol, jsem dost vysoký!" zalhal černovlásek a Jimin si jej okamžitě představil jako vysokého, mladého muže s černými vlasy a rysy, které si vykresloval v hlavě, když si ho prohlížel. Zapochyboval. Vážně byl Yoongi tak vysoký?

*

Večer přišla Sunghyo. Jimin se navečeřel dřív, než dorazila, a proto byl připravený dát si rychlou sprchu a pokusit se brzy usnout. Věděl, co se bude přes noc dít a nehodlal to poslouchat. Nikdo, skutečně neexistoval nikdo, kdo by mohl jeho náladu soustavně kazit s takovou efektivitou a rychlostí, jako Yoongiho přítelkyně. Špunty do uší se s každou takovou nocí zdály jako lepší a lepší nápad.

"Hej! Dávej pozor, kam chodíš!" opřel se do blondýnových uší ublížený, pisklavý hlas. Zarazil se a rozklepal jako osika.

"Omlouvám se," zamumlal a dívku rychle, v rámci vlastních možností, obešel a práskl dveřmi, jakmile vešel do koupelny.

"Co se děje?" Yoongi se nechápavě mračil na Sunghyo, která mávla rukou na dveře, které Jimin právě zavřel.

"To nemehlo do mě jenom vrazilo."

Yoongi zavrtěl hlavou a dívku objal kolem pasu.

"Nemůže za to, jen tě asi nezaslechl, když jsi procházela," bránil chlapce smířlivým tónem.

"Yoongi, proč se prostě nenastěhuješ ke mně?"

Černovlásek protočil očima.

"Zlato, o tom už jsem s tebou mluvil. Známe se teprve pár měsíců. Na večeři jsme to probírali a já ti řekl ne. Teď ti to říkám taky, dej nám trochu času," usmál se a políbil Sunghyo na špičku nosu, vdechuje její sladkou vůni. Proč mu ta vůně přestává být příjemná? Proč touží po konvalinkách, růžích a po pohledu do něžných, nevinných očí? Zatraceně... co se to se mnou děje, podivil se sám sobě.

...

Zlatíčka, omlouvám se, že jsem nepřidala takovou dobu další díl, ale krom monitoru se rozhodl pro jistotu stagnovat i notebook. Takže jsem sice mohla psát, ale nebylo možné načíst nic, krom Youtube... na mém telefonu...

Ale už mám nový monitor a zas se vrátím k pravidelnosti zveřejňování ^^