"Yoongi?" ozvalo se tichým hlasem. Nepohnul se. Mávl rukou za sebe v domněnce, že tím hlas zaplaší. Ten se však vzápětí ozval znovu:

"Yoongi-hyung,"

Hyung? blesklo tmavovláskovi hlavou a zamračil se. Otevřel oči a zatímco si otíral ospalky, otočil se. Myslel si, že před sebou uvidí Sunghyo, ale namísto ní před ním stál drobný chlapec s blond vlasy. Yoongi se pootočil a hmátl rukou za sebe, ale postel byla prázdná. Byli tu jen oni dva.

"K-kde je-" větu nedokončil. Když stočil zrak zpět, chlapec si stačil přes hlavu přetáhnout tričko a odhodit ho na podlahu.

"Copak ji chceš namísto mě? Je snad v něčem lepší?" v Jiminově hlase znělo pobavení a v očích mu zablyštily jiskérky zvědavosti a vzrušení.

"O čem to mluvíš?"

"Ah, ššš," zavrtěl hlavou Jimin a znenadání se posadil na Yoongiho obkročmo, uvězňuje tak mezi stehny jeho boky. Dlaněmi přejel přes tmavovláskovo ploché břicho přes hruď až po krk. Naklonil se blíž. Mladík se díval Yoongimu zpříma do očí. Skousl si ret a černovlásek po něm střelil pohledem. Kriste bože, pomyslel si a vnímal rozkoš, nesoucí se až k jeho rozkroku.

"Choval jsem se moc špatně," šeptal dál Jimin a ústa přiložil k Yoongiho uchu, jehož lalůček něžně polaskal rty, "viď, hyung?"

Yoongi netušil, co na to říct. Vnímal jen doteky Jiminových rukou, které cítil po celém těle. Když se mladík zhoupl v bocích, intenzivní pocit vzrušení donutil Yoongiho zvrátit hlavu a skrze zuby nasát studený vzduch. Konečně se odvážil položit ruce na chlapcovy boky a promnout je prsty.

"Neměl bych ti ale říkat hyung," zamyslel se se šibalským úsměvem Jimin a znovu se naklonil téměř na dosah Yoongiho rtů. Ale nedotkl se jich, jen mezi nimi nechal přeskakovat neviditelné jiskérky a zároveň se nemohl vynadívat na Yoongiho, který se snažil ze všech sil držet zpátky.

"Proč bys ne-nemohl?" zakoktal se Yoongi a polkl knedlík v krku. Hladový pohled, který mu byl věnován ho však opět znervózněl a vzrušil současně.

"Vůbec jsem na tebe poslední dobou nebyl hodný," zopakoval Jimin, jako by to snad byla naprosto zřejmá, nad slunce jasná věc, "neměl bych ti říkat raději tak, jako ona? Líbilo by se ti to víc?" navrhl a sám se nad tím nápadem usmál. Připadalo mu tak perfektní, přirozené. Tak správné.

"Myslíš..." zajíkl se v uvědomění, jaké oslovení viselo vlastně ve vzduchu. „Myslíš „oppa"?"

"Ano," kývl hlavou Jimin. Ruce propletl za Yoongiho krkem, načež srazil jejich rty lačnící po polibku ve spojení plném vášně, očekávání a příslibů. Chlapcovy rty byly měkké a sladké, stejně jako na pohled. Yoongi se jich nemohl nabažit a i když mu docházel dech, odmítal políbení přerušit.

Nakonec ho však plíce zradily a on zalapal po dechu, čehož Jimin okamžitě využil a vklouzl jazykem do jeho úst.

"Chci víc," zaúpěl Jimin zastřeně, tiskl se k Yoongiho trupu svým, čímž kopíroval každou jeho linii. Brzy se sám odtáhl, ačkoli neochotně, a svou pozornost se rozhodl věnovat tmavovláskovu krku.

Jak je možné, že nemá výčitky? Má přece přítelkyni! Byl si jistý, že ji má rád. Ale miloval ji? Tam už tu jistotu nenacházel. A Jimin ten pocit ještě nahlodával svým hbitým jazykem, opečovávajícím vystouplou krční tepnu rychlými pohyby, ale i intenzivním sáním. Rozhodně tam bude mít značku. Ah, čert to vem, mávl nad tím Yoongi v duchu rukou.

"Chceš víc i ty?" zeptal se blondýn a tmavýma očima probodl Yoongiho. Přitakal. Chtěl. Chtěl všechno, co mu mohl Jimin nabídnout. A ten nezahálel.

Povalil staršího na matraci a vznášel se nad ním, skláněl se nad jeho bříškem. Mezi prsty zachytil lem Yoongiho vytahaného trika a táhl ho směrem nahoru ke krku, slíbávaje každý kousek holé kůže, kterou tím odhalil. Každý polibek přitom doprovázelo krátké mlasknutí, či spokojené zapředení, jehož vibrace Yoongi vnímal hluboko uvnitř sebe. Celé jeho tělo se začalo třást a on přímo hořel nedočkavostí a vyčkával, co chlapec podnikne dál. Nechal si přetáhnout látku přes hlavu jako hadrová panenka a paží si ji rovnou podložil, aby viděl každý blondýnův pohyb. Se zatajeným dechem sledoval, jak z něj Jimin stahuje poslední kousek oblečení a se skousnutým rtem si prohlíží Yoongiho vztyčenou chloubu.

Drobnou dlaní ji pevně uchopil a černovlásek zaklonil hlavu, nechávaje ze sebe unikat táhlé syknutí na znamení, že Jimin si vede víc než dobře. Když pak ucítil jeho horké rty, pevně obemknuté kolem něj, zavzdychal.

"Konečně," zabručel spokojeně mladší chlapec a vyplázl jazyk, aby mohl celou Yoongiho chloubu polaskat od kořene až po vlhkou špičku.

Yoongi se podepřel loktem a volnou rukou zvedl Jimina za bradu, který se mu tak podíval zpříma do tváře.

"Tohle jsi chtěl slyšet?" pronesl chraplavě. Yoongi musel zhluboka dýchat, aby mohl bez úhony sledovat Jiminovo tělo, stále ještě zabalené do šortek.

"Uhm-hm," broukl blondýn a s úsměvem se vrátil k předchozí činnosti, zatímco mu do uší proudil neustálý příval vzdychů, proložených sprostými slůvky, kterým se Yoongi zkrátka nedovedl ubránit.

"Jsi zatraceně úžasný," zasténal a cítil, že už je blízko vrcholu. Těsně před jeho dosažením Jimin ustal s pohyby a počkal, až na něj černovlásek vrhne rozčilený pohled.

Usmál se. Znovu si skousl ret a přiložil si k němu ukazovák v naději, že svou nevinnou image Yoongiho obalamutí.

"Vážně zlobíš," mračil se.

"Potrestáš mě?" Jimin při těch slovech zčervenal. Ne však studem.

"Přesně tak, maličký," přitakal okamžitě Yoongi a hmátl po Jiminově paži, přitahuje si ho k sobě. Několika ráznými pohyby z chlapce strhl oblečení a bez přípravy do něj vnikl. Jimin vyjekl překvapením, ale s Yoongiho nemilosrdným tempem se velice rychle sžil a nezmohl se ani na jakékoli protesty, krom slziček v okraji očí. Nestihl to. A i kdyby, sténal by stejně hlasitě, jako právě teď.

Yoongi nijak neměnil jejich polohu ani rychlé tempo, pouze své rty přitiskl k Jiminově hrudi, kterou líbal na každém místě, na které dosáhl. Rukama objímal jeho záda orosená potem a začal boky pohybovat tak, že se ocital hluboko v Jiminově nitru. Brzy se oba jen stěží popadali dech a vlasy se jim lepily potem do silnějších pramenů na spánky. Na ničem takovém jim však nezáleželo.

Černovlásek Jimina položil na matraci a palcem jej hladil po červeném líčku. Blondýn se široce usmál, prsty objal Yoongiho zápěstí a položil něžné políbení na okraj dlaně.

*

Prudce se posadil. Byl doslova zbrocený potem, tričko měl úplně mokré a hruď se divoce zvedala, vzduch v plicích ostře bodal. Ohlédl se. Sunghyo ležela vedle něj, zcela nehnutě, a hluboce spala. Yoongi ze sebe stáhl přikrývku a v koupelně si rozsvítil světlo. Měl kruhy pod očima a vlasy jako vrabčí hnízdo. Prohlížel si svůj krk. Žádná značka, pomyslel si a úlevně vydechl. Studenou vodou si opláchl obličej a zůstal opřený dlaněmi o okraj umyvadla.

"Hyung?"
Vlasy na zátylku se mu zježily. Ztuhl a kmital očima sem a tam. Vzpomínky na nepřirozeně živý sen se mu vracely a narážely do něj jako příbojové vlny.
"Hyung, jsi v pořádku?" Jimin sešel drobný schůdek a přicupital blíž. Yoongi se zavrtěl při doteku na rameni, kdy se Jimin ujišťoval, že stojí vedle něj.

"Jo, v naprostém," odpověděl nepřítomně, před očima sebou obrázek blondýna, dívajícího se mu do očí a šeptající to slovo, které ho donutilo se vzrušit jako ještě nikdy v životě. Pokud nepočítal zvýšenou teplotu, nedostatek kyslíku v mozku a příliš mnoho krve nalité v nemyslitelných partiích, vyvázl z toho jako relativní vítěz.

"Úplně hoříš," zhrozil se chlapec, hřbetem ruky se dotýkaje Yoongiho čela. "Ah, omlouvám se," zamumlal, jakmile si dotek uvědomil. "Zítra je sobota, to jsi doma, ne?"

"Popravdě," řekl Yoongi, otáčeje se zády k umyvadlu a opíraje se o něj bedry, "jdu do práce,"

"S horečkou nikam nemůžeš," vrtěl hlavou blondýn, "radši zůstaň doma. Vyležíš to. Jeden den snad nebude vadit, hm?" Jimin se usmál, dívaje se směrem do zrcadla, Yoongi se mezitím koukal přímo na něj. V tom snu viděl, zamyslel se.

"Asi máš pravdu," přiznal si, "jdeme spát."

*

Yoongimu den volna prozatím pomáhal. Když se v noci probudil po zážitku, který sám nevěděl, jestli popsat jako děsivý nebo vzrušující, ačkoli si moc dobře uvědomoval, co při něm cítil, bylo mu nad slunce jasné, že do práce zkrátka nemůže, jak říkal Jimin. Bylo štěstí, že zatímco Sunghyo využívala koupelnu, Yoongi zavolal Namjoonovi, že dnešní sobotu nebude moct dorazit kvůli nevolnosti. Namjoon byl ten typ kamaráda, který se za vás přimluvil u šéfa, aniž to pro flákače mělo nějaké důsledky.

A Yoongi tedy prospal téměř polovinu dne. Vzbudil se pár minut před polednem a okamžitě se cítil čilejší. Žádná práce, žádné starosti. Ještě s ospalkami na očích došel do koupelny a za pár minut už nechal vodu bičovat ztuhlá záda příjemně teplou vodou, do které se pak přidala i vůně sprchového gelu.

Ve volném triku a teplácích vešel do kuchyně. Tam ho jeho dobrá nálada okamžitě přešla. Jimin stál u pultu a krájel ovoce na čtvrtky, aby si z něj mohl udělat salát. Ihned mu proběhly hlavou myšlenky posledních několika týdnů. Jimin byl odtažitý a už se sám sobě ani nepodobal. S Yoongim jen sem tam prohodil pár slov a kdykoli se jej Yoongi pokusil alespoň poplácat po rameni, Jimin se nenechal. Snad krom včerejšího večera, což černovlásek připisoval jeho nadšení z prohlídky u doktora. Bylo to oprávněné nadšení.

A teď tam stál; v šedivé huňaté mikině z neuvěřitelně jemné látky, potrhaných kraťasech a bílých vysokých ponožkách. Vypadal... dobře? Yoongi netušil, jak výjev před sebou popsat. Pamatoval si, jak byl první den přivítán chlapcem s plachým pohledem ve vytahaném svetru fádní, béžové barvy. Teď se mu na něm přesně tenhle typ oblečení líbil.

Připlížil se za něj. Jimin si broukal a nevnímal chlapce stojícího za sebou. Yoongi se nadechl jeho vůně, očekávaje, že opět ucítí konvalinky, ale namísto toho z Jimina doslova ve vlnách vycházela intenzivní, svěží vůně hrušky. Skvěle se tak hodil do teplého květnového počasí, kdy se stromy chystaly na to, až budou jejich větve obtěžkány velkými, šťavnatými plody.

Přes rameno se koukl na jeho ruce a zamrazilo ho. Jeho sen mu znovu a znovu jako film problikával před očima a on si nemohl pomoci, aby si nepředstavoval, jak se ho Jimin dotýká i ve skutečnosti. Všechny doteky, které se odehrály ve snu, cítil teď na sobě; lehké tahání za vlasy, škrábání nehtů na zádech a vlhké, horké rty kolem něj.

Jaké by to bylo, kdyby se mě dotkl, zamyslel se krátce, a právě v tom okamžiku se natáhl pro obě Jiminova zápěstí a pevně je sevřel do svých prstů.

"Dobré ráno," řekl neutrálně Jimin, který se vzpamatovával z šoku, že se Yoongimu podařilo ho zaskočit. "Co to dě-" nestačil ani otázku dokončit, když jej Yoongi začal bez jakýchkoli slov na vysvětlenou táhnout do obývacího pokoje, kde se spolu s ním posadil na pohovku.

"Prohlédni si mě," vydechl Yoongi. Hlas se mu třásl a on si připadal nervózněji, než při své úplně první puse. Která za to mimochodem ani nestála. V duchu však věděl, že tohle bude něco jiného. Lepšího a, z nějakého důvodu, intimnějšího.

"Cože?" Jimin byl překvapený stejně jako černovlásek, ale nepokusil se o únik. Jen seděl a snažil se pochopit situaci. Opravdu se to děje? Žádá ho Yoongi o to, aby si ho směl prohlédnout? Aby ho mohl poprvé vidět?

"Chci to," dodal sebevědomě Yoongi, ale moc dobře věděl, že neví, oč přesně žádá. Jistě, Jimin vnímá především díky hmatu, ale vůbec netušil, co se vlastně stane.

"Opravdu? Můžu se tě dotknout?"
Kdybys jen věděl, zachechtal se v duchu Yoongi, ale v odpověď jen souhlasně zamručel. Jimin stiskl Yoongiho ruce. Bylo to něžné gesto, kterým mu vlastně vyjadřoval díky.

"Jen... nehýbej se, dobře?"

"To se neboj," ujistil blondýna Yoongi. Nehne se, na to byl až moc napjatý.

Jimin vyjel prsty po Yoongiho krku. Bylo to jako příjemné zašimrání a Yoongi se spokojeně usmál. Bylo to něco úplně jiného, než čekal. Jakákoli představa, kterou o tomhle kdy mohl mít, by se nevyrovnala realitě, s každým dalším pohybem si víc a víc uvědomoval, že Jimin jej poznává tak, jak ho znají ostatní celá léta.

Jiminovy prsty našly vystouplý vrcholek brady, kde se zastavil a lehce na ni zatlačil. Chvíli kroužil kolem, aby si udělal přesný obrázek o jejím tvaru. Když bříšky prstů přejel přes rty, Yoongi se usmál ještě víc a Jimin jej bez přemýšlení napodobil. Palcem pravé ruky přejel po spodním rtu, zatímco levým přes horní.

"Máš krásné rty," pronesl bez náznaku studu Jimin.

"Uhm, díky," Yoongiho tváře musely být červené jako zralá rajčata. Cítil, jak hoří a nepochyboval o tom, že Jimin o tom musí také vědět.

Další zastávkou byl pak jeho nos, který Jiminovi přišel nepatrně širší, než jaký měl Hakyeon, ale to si nechal raději pro sebe. Dvěma prsty vyjel po jeho hřbetě, dokud nenarazil na kořen mezi obočím. Natáhl obě ruce a rozutekl se jimi do opačných směrů čela. Snadno vyhledal linii Yoongiho vlasů a pomalu obkružoval celou Yoongiho tvář. Ukazováky a prostředníky se na okamžik pozastavil u spánků, které chlapci promasíroval a do několika vteřin měl celý okruh spojený zpět na bradě.

"Jakou barvu mají tvoje vlasy?" zeptal se Jimin tiše, tak tiše, že to Yoongi málem přeslechl.

"Černou,"

Mladík se usmál a pokračoval dál bez jediné poznámky.

Droboučkými dlaněmi vzal Yoongiho za tváře a přejel po nich palci. Skousl si ret. Jeho pokožka byla dokonale jemná, hebká, bez jediné chybičky.

"Zavři oči," zašeptal a Yoongi bez okolků poslechl. Neměl sílu, chuť ani vůli odporovat. Byl vydán Jiminovi na milost a byl to nepopsatelný pocit. Světlovlásek si dal při prohlížení očí obzvlášť záležet - Velice zlehka přejížděl přes víčka a vnímal každou řasu, o kterou se otřel, a nevynechal ani obočí, aby poznal tvar jejich klenby.
"Tvoje-"

"Co je s nimi?" zarazil se Yoongi a rukama objal Jiminova zápěstí, přejížděje přes ně palci.

"Jsou překrásné," přiznal Jimin a odtáhl se. "Jsi úžasný, děkuju."
Yoongi konečně otevřel oči a zadíval se na Jimina, který se nevědomky díval přímo na něj. Tenhle pohled měl příležitost vidět jen jednou, ale tentokrát to bylo mnohem... dokonalejší. Silnější. Kdyby Yoongi nacházel správná slova, popsal by ten okamžik, ale momentálně mohl sílu Jiminova pohledu popsat jen jako ránu kladivem nebo bleskem. Byl spalující. Jeho tělo začalo konat namísto hlavy.

Propustil Jiminovy ruce, které vyměnil za jeho boky. Povalil blondýnovo drobné tělo na gauč, přičemž Jimin vypustil z úst cosi mezi obyčejným výdechem a slastným zasténáním, u kterého zaklonil hlavu, zavřel tmavé oči a vystavoval krk, lákající k polaskání. Ruce nechal volně ležet kolem hlavy, čímž působil jako dokonalá oběť - lákavě, neodolatelně, svůdně. Cítil Yoongiho váhu na svém těle, ale necítil se jako uvězněný, naopak, nikdy nepociťoval větší volnost. Černovlásek se sklonil na dosah jeho plných, tmavých rtů, které si Jimin navlhčil jazykem, čímž je na pohled učinil ještě plnějšími. Dýchali si navzájem do tváří a Yoongi dovolil mladšímu chlapci, uchopit jej kolem krku. Pokud by se zničehonic neotevřely dveře, jejich ústa by se jistě srazila k sobě a nebylo by možné je od sebe odtrhnout. V ten moment po sobě lačnili jako nikdy po nikom. Ať už si jejich rozum myslel cokoli, jejich těla věděla, že se potřebují navzájem. Hořeli nedočkavostí a oběma prolétla hlavou tatáž myšlenka: Tohle je ono. Tohle chceme. Tohle potřebujeme.

A tohle se stane.

***

Přináším vám další díl, který vysvětluje předchozí událost, kterou jsem díl ukončila ^^ Asi jsem vás s devátou kapitolou musela zmást, alespoň jsem to tak vydedukovala z vašich komentářů, za které jen tak "mimochodem" moc děkuju ^^

Snad jste s tímhle vysvětlením spokojení, protože jsem si dávala záležet, jak jen jsem toho byla schopná ^^