Neboli Syndrom FOBO, je novodobý termín, při kterém se lidé děsí toho, že budou offline.

Dnes to popíšu z pohledu třetí osoby.

Procházím městem, vidím lidi,

oni však nedokáži vidět mě.

Procházím okolo nich ve tmě,

jelikož jejich světlem je displej,

od kterého se oči nepohnou.

Od jakýchsi želízek nemohou,

se dennodenně odtrhnout,

přitom stačí jen kabel vytrhnout,

a přerušit jejich spojení.

Ale takhle to nefunguje,

bez přítoku dat? Nežijí.

Není Wi-Fi, není virtuální život,

lidé se cítí jako na zemi pilot,

který přišel o duševní propojení,

se svým letadlem.

Chodí v těle rozpadlém,

schovaní za tím nereálným zrcadlem.

Mladí lidé chytají deprese,

které jejich mozek nesnese,

když mají málo procent baterie.

Nemohou odepisovat, třesou se nohy,

mizí jim to, na co mají vlohy,

již nemohou psát lidem slohy.

Závislost, horší než-li kokain,

stalo se to, musejí být offline.