Subjektivní pocity drženého člověka/blázna na psychiatrii.

1) Nejdříve bych chtěl moc poděkovat za obrázky, které mi byly poslány. Opravdu moc se mi líbí a chci se s nimi podělit i s vámi.

2) Kdo z vás též rád kreslí/maluje a chtěl by též udělat nějaký obrázek k této sbírce, tak budu velice vděčný, když se se svými výtvory podělíte!

3) Často dostávám otázky týkající se hmotného výtisku. Víte, já bych byl též moc rád kdyby se to podařilo, jen vám povím pravdu. Dle mého tato sbírka není dostačující na to, aby mohla být vydána. Mám zde spousty chyb a některé básně by mohli býti lépe vystiženy.

Takže pokud se budu pouštět do něčeho takového, jako do vydání, tak přepíšu všechny básně a to trochu času zabere.. (:

Užijte si báseň.

Čas plyne tak moc rychle,

až mé tělo svírá do krychle,

kde po mně stěny jdou,

přináší mi píseň svou,

seznamují mě s tou hrou,

kde není nikdy konce.

Ta melodie maže myšlení,

avšak ty postavy jsou smyšlený,

je to šílený.

Ze tmy vycházejí zvuky,

kéž by monstra zobaly z ruky,

a nevěznily mě tu roky.

Krmí mě svými „ vitamíny "

prý to očistí od té špíny,

která se nanesla na mozek.

„ Zvedneme tě od trosek "

pravily a já jedl.

Nemohl jsem stát, proto jsem sedl,

a díky nim? Už se nezvedl.

Proč mají monstra bílé pláště?