Jako 10. báseň jsem si připravil něco speciálního, krutého, morbidního.. Stále se to týká naší lidské psychiky. Ale v této básni asi nepochopíte proč to dělají, je " vyjímečná " v tom, že postižený lidé, si ve své nemoci doslova libují. Uvidíte sami.

Už jako malý kluk jsem zvířata rád týral,

ještě jako dítě, jsem viděl, jak můj táta umíral.

Vidět utrpení, a bolest druhých mě naplňuje,

ale ten nádherný pocit se mi zvláštně popisuje.

Vidět řezné rány na těle druhého,

to je něco krásného!

Miluju jak se nůž prořezává kůží, po té masem,

začalo se mi líbit býti psychopatem.

Povím ti to jako umělec, ne jako vědec,

víš tvé tělo je plátno, a má zbraň štětec.

Ukončit jejich mizerný život pouhým bodnutím?

Neee.. Vychutnávám si to do posledního krve kápnutí!

Ďábelsky se usmívat na svou oběť,

směšné.. Nestihnou si sepsat závěť!

Vidět všechny ty vyděšené a ubohé tváře,

pomohu jim s úsměvem po nožem krvavé čáře.

Láska? Soucit? Pche, taková slova já neznám,

jedině chaos, strach a nouzi na vás chystám.

Kdyby jste jen věděli, co skrývá má půda,

byli by jste přesvědčení o tom, že jsem zrůda.

Tolik úžasných nástrojů a šikovných hraček,

pomůcky, kterýma vás rozdrtím do sraček.

Pochop to, do vraždy se hrnu vždy směle,

jsem psychopat v ještě krutějším těle.

Případně se omlouvám za chyby, nebo nesmyslné sestavení slov. Mám velmi rozházené myšlenky, kdyby bylo něco hodně špatně, přijmu váš názor, a opravím to.

Děkuji pěkně.