Kailyn

Ráno přišlo brzy. Můj malý přítel, přiletěl jako každé ráno do našeho pokoje a zvesela spustil. Pohlédla jsem na jeho baculaté tělíčko, sedící na pelesti postele a pobaveně se pousmála.

"Na tohle si nikdy nezvyknu. Drásá mi to nervy, proč nemůže ráno mlčet?" Dusím smích, za noc se naše poloha nezměnila a Zayn zvedal hlavu z mé hrudi. Rozespale se pousmál a sklonil se pro polibek na dobré ráno.
"Mám ho rád, ale teď bych mu zakroutil krkem." "Zayne!" Šokovaně jsem na něj pohlédla, byť mi koutky zacukaly. Malý pro mě znamenal mnoho, dělal mi společnost, jeho švitoření mě vytrhávalo z letargie. Neustále zobáčkem prozpěvoval a díky němu, jsem se necítila tak osamocená, když byl Zayn mimo dům. Jen pomyšlení, že by se mu něco stalo, mi rozechvívalo hruď.
Nelíbila se mi ani představa, že by se nevrátil ze svých výletů po okolí.

"Neboj se. Vím, jak je pro tebe důležitý. Už jsem varoval i kluky, pokud by na něj dostali chuť." "Jak jsi je varoval?" "Rozcuchají mu peří a já je zabiju. Takhle jsem je varoval." Uchechtla jsem se a natáhla prst k ptáčkovi. Slétl z pelesti a spokojeně se uvelebil na mém ukazováčku.
Zayn mu přejel prstem po hřbetu a mrkl.
"Co pískale, nemůžeš mě budit později?" Vrabčák jen zapípal a odletěl na parapet. Se smíchem jsem prohrábla Zaynovi vlasy a pobaveně na něj mrkla. "Budit tě později? Spánek se ti zamlouvá?" "Mnohem víc, jak dřív. Nepotřebuju ho, to ne. Ale miluji, když u tebe ležím, ještě ve chvíli kdy spíš a tvoje srdíčko pravidelně buší, slyším tvůj dech a cítím tvoje tělo u mého. Je to dokonalý." S úsměvem přikývnu, sama miluji rána, kdy se budím na jeho hrudi, kolem sebe mám omotané jeho ruce a vím, že nic nehrozí.
"Chci se napít." Zachrčí a zvedne se na rukou. Zalehl mě a drze se usmál. "Dovolíš mi to?" S úsměvem jsem natočila hlavu na bok a odhrnula si vlasy. Jazykem mi přejel po kůži, chvilku mě na něj líbal a po pár minutách se zakousl.
Se syknutím jsem semkla víčka, naklonila hlavu o něco víc do boku a vpletla mu prsty do vlasů. Hltavě sál, polykal a jak se nabažil a ukojil hlad po krvi, ranku zacelil a znovu začal zahrnovat krk polibky.

Den, během kterého vlci zmizeli z lesa ven utekl rychle. Zayn byl doma, pročítal knihy po otci, čmáral na kusy pergamenu a znovu upínal zrak do knih. Vlci se vrátili pozdě večer, s šokem v očích jsem se dívala na siluetu velkého těla v dáli mezi stromy, a volala Zayna.

"Jsou to krávy, párek ovcí a-" Šokovaně se odmlčel. "Kůň." "Cože?"

Mužský smích a na zápraží domu, se objevila čtveřice právě proměněných vlků do mužů. "Co to je?" "Naše potrava." "Cože?" "Jako lidé, jsme nevypadali moc podezřele u ohrad. Vybrali jsme ty nejlepší kusy." Směje se Niall a rozverně mrkne. "Nikdo si toho nevšiml, hlídali jsme si záda. Až při počítání zjistí, že jim pár kousků chybí." Zayn jen zavrtěl hlavou a rozhlédl se kolem nás.
"Les tě nikdy nezradil, ani teď nikoho nevpustí." "Otázkou je, jak dlouho to les ještě vydrží. Pořád se sem snaží dostat a jestli jim zmizel dobytek, budou jej hledat a vás také. Pochybuju, že po vás nebudou pátrat, aspoň několik prvních dní. Pak je to možná omrzí v domnění, že jste utekli jinam, nicméně sem, se budou snažit dostat stále." "A to je neomrzí?" Harry se uchechtl a laxně se opřel o zábradlí.
"Ví, že tu jsem, že jsem zabil jejich lidi a že tu je i Kailyn. Pochybuju." Zayn trhl ramenem a přitáhl mě k sobě.
"Ty se neboj, tebe vždycky ochráním." Kývnu na souhlas, zatímco se muži/vlci baví lovem jedné z krav po lese a čeká je syrová večeře, Zayn se mnou seděl u stolu, přežvykoval upečené maso a pošilhával ke spížce.

"Zásoby dochází, budu muset do vesnice." "Přemýšlela jsem o tom." "O čem?" "Když sem kluci vehnali dobytek... Zayne, těch krav je několik a... Nemůžeš jim jednu vzít?" "A co s ní?" "Má mléko." Pousmála jsem se. "Stejně tak, bys mohl sehnat pár slepic a kohouta. Nemyslíš? Kolem nás je dost místa, mohl bys jim udělat ohrádky. A rovnou na tržišti koupit i sazeničky zeleniny. Ulehčilo by nám to. Od slepic vajíčka, od krávy mléko. Možná i malé selátko...?" Zvedla jsem oči a nejistě na něj pohlédla.
"Chceš hospodářství?" "Není to přímo hospodářství, jen by to nebylo špatné." Kýve hlavou, pak kývne rozhodně na souhlas. "Zítra to začnu řešit, nesežerou snad přes noc šest krav." S úšklebkem kývnu a zakrojím do masa.

Po večeři a opláchnutí se, jsem zalezla do postele. Zayn šel ven, najít vlky a něco s nimi probrat. Skoro jsem už usínala, mohl být pryč přes hodinu, hodinu a půl, když vrzli dveře od našeho pokoje. Svlékal se, nad lavorkem s vodou pro něj, která už vychladla, si myl ruce, oplachoval si obličej a jakmile shodil oblečení na zem, s líným zívnutím zamířil do postele. Tiše se do ní posadil, skrze řasy jsem jej pozorovala.
Chystal se mě obejmout a já mu vklouzla do náruče. Tiše se rozesmál, přitáhl si mě k sobě a zavrčel.
"Nahá?" "Ano." Přehodila jsem přes něj nohu a přitiskla se těsněji. "Chci maličké. Ty už snad ne?" S vypísknutím a smíchem, jsem skončila pod ním a žadonila o polibky. Jakmile byl připravený, bez svolení nebo jediného slova, do mě pronikl a spokojeně se usmál, nad mým slastným protočením panenek. 

"Miluju tě." Zachrčel tiše a hladově mě políbil...