Kailyn

Nechala jsem mluvit jen jeho. Popsal vše od začátku, jak mě ušetřil, jak mě pak zachránil...

Muži jej poslouchali bez přerušování, usmívali se... I Louis, byť měl v očích bolest.

„Takže, tvůj klan bude vzkříšený. Otec by byl hrdý." Kývá na souhlas, hladí mě po paži a stále mě k sobě tiskne.
Posedali jsme kousek od Liama, v krbu dohořívalo dřevo a když chtěl Zayn vyjít před dům pro další, držím jej a odmítám pustit.

„Bojí se nás... Nezná nás." Niall, ten šedobílý vlk, se usměje a vytáhne se na nohy. „Půjdu pro dříví." Za pár minut byl zpět s polínky, krb znovu zahořel a oni mluvili o době, kdy byli bez Zayna.
Popisovali to mnohem podrobněji, než předtím a po pár minutách, kdy shrnuli svůj příběh, nastalo ticho.

„Nenapadlo nás, že nejsi sám..." „Nemáte kam jít." „Najdeme si v lese doupě... Tedy, pokud nás nevykážeš. Jsi tu pán, jsi náš pán." Těkala jsem očima po jejich tvářích a setkala se s modrou dobrotou v očích Louise.
Cítil jen bolest, doslova z něj vyzařovala a já si nedovedla představit, co by se stalo, mít Zaynovo dítě a pak zemřít, i s ním. Jak by na tom byl on?

Stisk kolem ramen zesílil, dával mi očima najevo, ať nad tímto nepřemýšlím a já se o něj opřela. Objal mě, znovu probírali minulost, a já začala usínat.

Vzbudila jsem se v posteli, bylo pozdě večer a Zayn vedle mě neležel. Našla jsem je před domem. Zayna a čtyři vlky.
Ti se živili z malé krávy a Zayn je sledoval skeptickým pohledem.

„Už si sám nepamatuju, kdy jsem měl syrové maso." Sklapla jsem ústa k sobě a ušklíbla se. „Slyšel jsi mě?" „I cítil." Přitáhne si mě do náruče a já se s žaludkem na vodě, obracím od té podívané.
Vlci trhali maso, hltavě přežvykovali.

„Jsou to zvířata, jako já..." „Ale ty už to neděláš. Nebo ano?" „Občas někdo zmizí..." Zašklebí se a výhružně se skloní.
„Jsem zvíře! To ze mě nikdy nedostaneš. Nepotřebuji zabíjet, už ne, tak jako oni... To jsi změnila, ale nevyženeš stvůru nikdy." Kývám na souhlas, ani to nechci.
„Kde budou spát?" „Venku... Tam." Ukáže na křoviny, které zakrývají vstup do skály.

„Nikdy jsem si toho nevšimla." „Byl tam balvan. Vypadalo to, jako obyčejná skála." Hladí mě po tváři a odežene vlka – Nialla. Ten má v očích pobavení a v tlamě kus masa, ze kterého odkapává krev.

„Fuj!" Vlci vyjí, Zaynův smích se nese k obloze.

*************************************
Víc bohužel nemám. Múza v tomto případě nebyla tolik silná... Nicméně se pokusím udělat ještě malý maratonek ve čtvrtek, kde bude mít Blackwood větší zastoupení :o) Nebo ještě během dne něco dopíšu, ale to nezaručuju :)

♥♥♥♥