Zayn

Usmála se a znovu mi ret skousla. Spokojeně jsem zavrčel a odtáhl se.

„Nebo se pletu?" Chci odpovědi, byť v hlavě má jasnou odpověď. „Ano." Šeptla a přejela mi nehty po pažích. „Pomůžeš mi?" „Jak?" Do tváří ji vstupuje stud. Stoupám si ke kraji posteli, chci porušit vše, co jsem s pouličními holkami dělal. Chci zbortit mýty o tom, co se děje v postelích manželů.
Nechci být jen nadřazený, její místo nepatří jen pode mě...

„S tímto." Hladovým pohledem skenuji její nahé tělo. Zachvěla se, možná chladem nebo touhou a stanula u mě. Tisknu ji na sebe, líbí se jí to a spokojeně semkne víčka, sotva ji letmo políbím.
Za pár vteřin jsem nahý.
 Hladí mě po podbřišku, a přesto se nepodívá. S něhou jí okusuji hranu čelisti a spokojeně zavrčím. Stále mě hladí, drápky mi klouže po těle.
Vím, co mám rád. Není pasé vše, co lidé považují za nechutné a odpudivé... Navádím si její dlaň na svou chloubu, omotá kolem ní prsty a šokovaně ke mně vzhlédne.
„Bojíš se?" „Ano." „Neublížím ti." „A já tobě?" „Toho se bát nemusíš." Šeptáme si navzájem do úst. S pár pohyby jí pomůžu sám, přivírá víčka, sténá a konečně pohlédne.

„Pro Boha...!" „Kay... To je rouhání Ďábla." Ušklíbla se, oddělala ruku a přitiskla se. „Chci se milovat." „Nechceš si..." Hledám správné slovo a v těch několika vteřinách, prolétnu vzpomínky, na styk s courami.
Křičely, drásaly mi záda nehty a jejich záda se dřela ve většině případů, o kamenné zdi budov. Temné uličky, ze kterých ne všechny odešly...
Bral jsem si, co mi nabízely, a ještě mnohem víc.
Slastné steny na počátku, se měnily v hystericky řev o pomoc. Měly bolesti, chtěly abych toho nechal. Proklínaly mě a já... Já se jen usmíval a ničil jejich těla, která byla stejně opotřebovaná.
Některé jsem zabil pro radost, jiné z hladu, nebo jen tak...

„Nechceš si hrát?" „Ne." Špitla a pousmála se. „Chci vědět, jaké to je." Povalil jsem ji do postele a nalehl.

„Nebojíš se?" „Tebe?" Kývnu na souhlas a hladím ji po tváři. „Nebojím. Neublížíš mi. Mně neublížíš." „Jsi si tak jistá? Co když přestanu myslet a zapomenu, kdo je pode mnou?" „To se nestane. Záleží ti na mně. Jsem tvoje... Neublížil bys tomu, co máš přece rád." „Miluju tě, není to jen mít rád." Skousla si ret a pousmála se.
„Ublížíš tomu, co miluješ?" „Nikdy." Skláním se, chci ji políbit. „Měla jsem tě ráda." Šeptne mi těsně u rtů a letmo políbí. „Ale... Už několik dní, to cítím jinak. Tak jako ty." „Neřekneš to?" „Miluju tě." Zavrčím spokojeností a hladově ji líbám.

„Smím?" Kývne na souhlas a vezme mi tvář do dlaní. „Chci-" „Tobě neublížím, ano? Bude to... Nevím, jaké to bude. Ale budu na tebe něžný. Neublížím ti, ano?" Kýve, vrtí něžně hlavou a stahuje si mou tvář ke své.
„Já se nebojím, rozumíš? S tebou... Chci vědět, jako to je. Chci to poznat a chci," Ztlumila hlas do šepotu. „Chci, abys už nebyl sám. Abys nebyl už poslední, svého druhu. Chci ti dát dítě."
„Ani jsi nepoznala, jaké to je a šeptáš, že mi chceš splnit přání?" Kýve, naléhavě mě hladí a motá mi kolem boků nohy. „Vím, že se mi to bude líbit." „Udělám to takové..." Mumlu tiše a pohlédnu ke krbu. Oheň dohořívá, ale její tělíčko bude v teple...

Krotím hlad, když ji líbám na krku. Olizuju pokožku, slastně sténá a já vnímám, jak jí krev proudí žilami i tepnami.

„Máš hlad." Špitla a skousla si ret. „Chceš se napít." Zavrčím a dlouze ji políbím. Sykla a přejela mi prsty po vlasech.
„Tak kousni." „Ano?" „Ano." Zasténala... Dlouze a procítěně. Polykám krev a spokojeně přivírám víčka. Brouká, hladí mě ve vlasech a sotva ranky zacelím, sladce se usměje.

„Stačilo?" „Prozatím ano." „A teď bude co?" „Teď?" Políbím ji, rovnou pak sjedu na krk, kterému se věnuji sotva letmo a přisaji se k prsu.
Drží mě za hlavu, tichounce vzdychá... Laskám její tělo tak, jako ještě nikdy. Žádná nezažila ani náznak něhy, kterého jsem schopný.