Zayn

Slyšel jsem svůj řev a měl pocit, že bolestí zešílím.
Nebylo to poprvé, co jsem byl zraněný, ale takto zraněný jsem nebyl nikdy.

Cítil jsem v sobě její prsty, bolelo to, což je strašně paradoxní. Fyzická bolest mi byla velkou neznámou. Nikdy nic nebolelo tak, jako teď.
Bolest ustupovala, až jsem ji přestal vnímat, stejně jako okolí.

Se zavrčením jsem se probouzel.

Díval jsem se do stropní stěny skály a přemítal. Když jsem upadal do jakéhosi bezvědomí, nečekal jsem, že se proberu.
Teď mě na hrudi něco lechtalo a s překvapením zjistil, že mi u boku leží Kailyn. Byla ke mně zády, několik pramínků jejích vlasů se mi dostalo na tělo a to bylo to, co mě lechtalo.
Bezděky jsem vzal pramínky do ruky a usmál se.
Potřeboval bych se napít, její odhalený krček mě sváděl a já si v duchu rekapituloval náš rozhovor před mým bezvědomím.
Zmohl mě a já znovu usnul s pocitem, že ji na mně musí přece jen záležet.

Další procitnutí přišlo o několik hodin později, možná o dvě.

Tentokrát můj bok nikdo nezahříval, v šeru jsem očima našel Kailyn. Seděla asi o metr dál, objímala si kolena a dívala se někam do tmy.

„Pořád to bolí." Vydechnu a semknu víčka. Slyším šustění pláště, cítím jak se přisouvá blíž. „To bude dobrý." Nevím, jestli tón hlasu má uklidnit mě, nebo ji.
„Co jsi mi to udělala?" Dotýkám se břicha a hledím jí do očí.
„Snažila jsem se-snažila jsem se ti pomoct." „Je to pryč." Vydechnu úlevně. Pořád mám bolesti, ale nejsou takové, jako předtím. Bolí to jen, jako obyčejná rána. Kousky železa jsou pryč a já vím, že za pár dní budu na nohou. Přesto se cítím jako-jako vykuchaný. Lepší slovo mě nenapadá, a v duchu si říkám, proč jsem tak nezachránil otce.

Ona ty kousky vybrala, dostala je ze mě. Zachránila mi život a já se o to u otce nepokusil. Ani já, ani vlci. Proč? Proč mě to nenapadlo? Nebo-nebo mi v tom nějak zabránil otec? Mohl se mi dostat do hlavy... Ale zase se nabízela otázka, proč by mi v tom bránil.

„Cože?" „Všechny kousky. Vytáhla jsi je. Proč?" "Proč?" Otázku položí udiveným podtónem. Jako by mi mělo být jasné, proč to udělala. „Zabíjelo mě to. Řekl jsem ti to. Mohla jsi mě nechat umřít." Nechápu to. Měla to udělat. Přece se mě jen bojí, ublížil jsem ji.

Vrtí však hlavou a na rtech má nejistý úsměv. Hladí mě po tváři, přivírám oči pod jejím dotekem a sám se dotknu její pokožky.
Je ledová, potřebovala by zahřát. Mám všechny deky, udržuje mě v teple a sama je přitom stále podchlazená.

„Není tu nic k jídlu." Zní to jako omluva. Jako kdyby bylo její povinností, zajistit mi potravu. Což tedy... Ona byla potravou. Hladil jsem ji po krku, cítil, jak mi do bříšek prstů naráží krev a chtěl se z ní napít.
„Nabídl bych ti, aby sis vzala mou krev, ale asi by ti nechutnala." Ošila se a já se pobaveně ušklíbl. Znovu jsem si přejel rty jazykem a podíval se na její krček. Stopy mých zubů byly pořád znatelné a já zoufale chtěl její krev.
„Krev zasytí víc, než potrava. Tedy, ta lidská." Krotím se, nutím sám sebe mluvit bez vzteku, hladu...
„Potřebuješ se napít..." Sklonila se níž a přivřela oči. „Jen trošku." Šeptám, dotýkám se těch svůdně vykrojených úst a hlavou mi bleskne, jestli vůbec někdy byla s mužem.

„Kailyn, nenechala jsi mě umřít... Mohla jsi, ale neudělala jsi to. Dej mi jen trošku, pár kapek. Prosím." Chrčím, hlad mi prostupuje hlasem a ona se zachvěje.

„Bude to bolet?" „Ne, neublížím ti." „Nerozerveš mi hrdlo?" „Ne!" „Tak to udělej." Narovnala se do sedu, posadil jsem se a přitáhl ji k sobě. Jednou rukou jsem se zapíral o deky, druhou ji svíral kolem pasu.

„Uvolni se." Pochybovačně na mě pohlédla a já se ji rty otřel o tvář.
„Kailyn... Věř, že tě nechci zabít. Nechci ti způsobovat bolest. Můj otec, nikdy z matky nepil. Ale ti, kteří jeho rukou zahynuli, tak trpěli. Já sám vraždím krutým způsobem. To co jsi viděla... Nebylo to nic z toho, jaký jsem doopravdy. Jsem stvůra, krvelačná bestie, ale tobě... Kailyn, neublížím ti." Chytila mě za tvář a tentokrát mi přejela palcem po rtech ona.

„Ukaž mi je, znovu." Vycenil jsem zuby, zachvěla se a sykla. Zkusila jejich ostrost prstem a řízla se. Vzal jsem její prst a olízl kapičku krve. Vyškubla mi ruku a objala mě kolem krku. Přerývaně dýchala, druhou rukou chytila vlasy, shrnula je na stranu a naklonila hlavu.

Zasténala. Hlad mě hnal kupředu, ale přesto jsem se krotil. Olízl jsem její pokožku a letmo ji políbil. Znovu vzdychla, ve vlasech jsem ucítil její prsty a pak se zakousl.
Nevykřikla ani nezasténala. Jen se chvěla, sykala...
Hltavě jsem pil, polykal tu sladkou tekutinu a neměl dost. Přestal jsem se zapírat dlaní o zem, objal ji kolem pasu a přetáhl ji přes sebe.
Svalil jsem ji na záda a odtáhl se. Ranky zacelil a pohlédl do těch tmavých očí.

*******************************************
Děkuju :o) ♥♥♥