Howdy!!
Vítám vás u další kapitoly 😘
Trvalo to celkem dlouho, ale za to je delší než ostatní 😅

,,Deathe! To nemůžeš!" Zakřičel Geno na Deatha, který začal odcházet.

,,Musím.. když Charu nezlikviduju, Black se neprobudí. Vy budete tady, v bezpečí,"

Genovi se do očí hrnuly slzy a než se Death nadál, byl vtažen do objetí. Malinko se zasmál a objal Gena zpátky. ,,Chara je moc silná.. něco se ti stane.." zašeptal Geno.

Death se zašklebil. ,,Ty o mě pochybuješ?" Geno se zasmál a objal ho ještě pevněji. ,,Ne.. ale vážně.. nikam nechoď, nechci ztratit aj tebe.."

,,Neztratíš... Až se vrátím, třeba ti dám tu sušenku, co ti dlužím," Death se naklonil a vtiskl Genovi polibek na čelo.

Pak luskl prsty a s modrým světlem zmizel Genovi z dohledu. Měl z toho velmi špatný pocit. Zdálo se mu to až moc jednoduché. Chara si s Deathem domluví schůzku a Death samozřejmě souhlasí.

Geno si povzdechl, založil si ruce kolem hrudníku a sedl si k oknu.
Stiskl červenou šálu, co měl kolem krku a zavřel oči. ,,Nechci ho ztratit jako tebe.. ale tentokrát tu samou chybu neudělám. To ti přísahám, Paps..,"

•~~~•

Mezitím, co si Geno povídal se svým mrtvým bratrem, Red spal ve své posteli. Vedle něj spokojeně chrupčila dvojčata a Red pro jednou spal v klidu a bez nočních můr.

/////

Seděl v hebké trávě za západu slunce a podepíral se rukama.
Ptáci létali kolem a prozpěvovali si veselou písničku.

Když se ohlédl, usmál se. Vedle něj seděl Black. Na tváři neměl výjimečně úsměv. Red měl z toho blbý pocit, ale byl rád za to, že tu je Black s ním.

Black se na něj podíval a v očích se mu zračila bolest, ale zároveň radost.

Red samou radostí vyskočil a pevně svého přítele objal.
,,Škoda, že si jen moje představa..," zašeptal si spíše pro sebe.

,,Rede.. moc dlouho to nevydržím, ale musím ti něco říct," Black se odtáhl a položil mu ruce na ramena.

,,Tohle není sen... Díky našemu spojení jsem byl schopen, se alespoň na chvíli dostat do tvého vědomí," Red zbystřil.

,,Vím, jak zrušit paralýzu mého těla, ale musíš to stihnout do té doby než uplyne úplněk.. potom bude pro mě už moc pozdě..,"

Red se na něj podíval. ,,Ale to je už za dva dny!" Black pokračoval.

,,Musíš sebrat Chaře dýku, kterou mě paralyzovala. V rukojeti je protijed. Namočíš do něj čepel a musíš mě s ním bodnout do hrudi," Redovi se v očích objevil šok.

,,To nejde! Dyť bych tě tím mohl zabít!" Black se zamračil. ,,Pokud chceš, abych se probudil, uděláš to..," Red chvíli mlčel, ale nakonec přikývl.

,,Dobře.. už budu muset končit..," Black vtiskl Redovi pusu na tvář a odtáhl se. ,,Postarej se o ty tři, až se vzbudíš, víš, co máš dělat,"

S touhle větou se Redovi začala vytváře před očima černá mlha.

Blackova postava se začala rozmazávat a nakonec nebylo nic. Jenom prázdná nicota.

/////

Red se s trhnutím probudili a posadil se. Bylo to skutečný, nebo se mi to vážně jenom zdálo? Řekl si v duchu.

Ale stále cítil polibek na tvář, který mu Black vtisknul. To objetí bylo skutečné..

,,Než uplyne úplněk..," Red si povzdechl. ,,Do zítra.. Do zítra mám čas.. Já tě zachránit, to ti přísahám,"

Rychle vstal, oblékl si bundu a stiskl telefon v ruce.
Začal vytáčet číslo, které mu přišlo nejvhodnější.

,,Promiň, Tori, ale potřebuju pomoct," Z Torielina hlasů bylo poznat, že je celkem rozespalá.
,,Rede? Co potřebuješ?"

,,Přijď k nám domů, prosím, pohlídat Ashe s Routh, potřebuju si něco zařídit," chvilku bylo ticho, ale nakonec přece jen Tori odpověděla. ,,Dobře, za chvíli jsem tam," a ukončila hovor.

Red vyběhl z domu a běžel, vlastně ani nevěděl, kam. V jedné věci ale měl jasno. Musí najít Charu a zachránit Blacka.

Když začínalo svítat, Red se unaveně sesul na trávu a těžce oddechoval.

,,Kde *huff* by mohli být?" Přemýšlel nahlas. Ještě chvíli se vydýchával, když v tom zaslechl výkřik.

,, Geno..," vydechl a znova plnou rychlostí vyběhl směrem, odkud výkřik slyšel.

Po pár metrech ho zaslechl znovu. Proběhl kolem starého, zkrouceného stromu a stanul na louce.

Vyděšeně se podíval na Gena, který byl přimáčknut k zemi nějakou černou stvůrou, která vzdáleně, ale hodně vzdáleně připomínala vlka.

Místo hlavy měl bílou vlčí lebku, ale stále měl osrstěné uši. Zuby v tlamě ostré jako břitva a dlouhé jako lidské předloktí, ze kterých odkapávaly provazce slin na Genovu tvář. Tělo potažené tenkou černou kůží bez srsti, přes kterou prosvítala žebra. Nohy byli oproti tělu nepřirozeně dlouhé, obrovskou tlapu měl položenou na Genově hrudi a drápy zarýval do bílé mikiny.

Geno měl v očích odlesky strachu a vyděšeně se díval do prázdných očí stvůry.

Red stočil pohled na Deatha.
V ruce držel svoji druhou magickou kosu, kterou měl přiloženou k odhalenému krku démonického dítěte.

Chara měla klidný úsměv na tváři a dívala se Deathovi zpříma do očí. Za to Death byl nejistý a očima těkal po Genovi.

Red stál bez pohnutí a zmraženě se díval na scénu před sebou.

,,Měli jsme dohodu, smrtko..," Chaře se stáhli rty do tenké čárky. ,,Nech ho jít, nemá s tím nic společnýho," zavrčel Death.
,,Měl si přijít sám!"

Geno vykřikl, když stvůra zesílila stisk na jeho hrudník. ,,Geno!" Zakřičel Death se strachem v hlase.

Red se vzpamatoval a teleportoval se k Genovi. Aktivoval magii a vyvolal Blastery. Stvůra na něj otočila hlavu a prázdnýma očima se do něj zabodla.

Red sevřel ruku v pěst a Blastery vystřelili. Stvůra zavyla a vrhla se po Redovi. Bez problémů se jí vyhl a tam, kde by mělo být srdce, poslal asi tucet kostí s ostrým koncem.

Stvůra zakňučela a skácela se k zemi. Jako černý kouř s rozplynula a zmizela.

Red přiběhl k Genovi. ,,R..ede..?" Genovi se špatně dýchalo a tělo se mu třáslo. ,,Shh.. dostanu tě pryč," řekl Red pevně.

Podepřel ho a pomohl mu se postavit. Geno zasténal, když se postavil na pravou nohu. ,,Můžeš chodit?" Zeptal se Red nejistě.

Geno zavrtěl hlavou na znamení, že ne. Red ho více podepřel a luskl prsty, čímž je přemístil na kraj lesa. ,, Počkej tu..," s tou větou se teleportoval zpátky zrovna v tu pravou chvíli.

Death se napřahoval kosou a Chara měla v očích poprvé za celou dobu strach. Třásla se a čekala na ,,smrt".

To Red ale nemohl dopustit. Zrovna v tu chvíli, kdy se čepel kosy začala přibližovat ke Chařině krku, Red se před ní objevil a čepel zablokoval.

Death se na něho šokovaně podíval a zčernaly mu oči.
,,Co. To. Děláš?" Red polkl, ale nespustil z něho oči.

,,Vím, že na mě budeš nasranej.. ale teď běž za Genem, je na kraji lesa," s touhle větou mu Red s Charou zmizeli z dohledu a nechali ho samotného stát na louce.

Death zaklonil hlavu a podíval se na oblohu, která se zatáhla šedou přikrývkou dešťových mraků.

Zahřmělo a na zem se začaly spouštět kapky studeného deště. Kapky dopadaly na Deathovu tvář a vsakovaly se do černého hábitu.

Death si povzdechl, nasadil si kapuci a otočil se směrem k lesu, ke kterému následně vyšel.

Za chvíli zahlédl Gena, sedícího na zemi. Když ho Geno zahlédl, samou radostí vyskočil a chtěl se mu vrhnout okolo krku.

Jenže když si stoupl na zraněnou nohu, se zasténáním se zhroutil zpátky na zem.

Death k němu přiběhl. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Gena starostlivě. Geno sykl, když se dotkl jeho nohy.

,,Proč si to udělal?" Dožadoval se Death odpovědi. Geno mu pohlédl do očí a na sucho polkl.
,,Já.. nechtěl jsem udělat tu samou chybu jako tenkrát..,"

Než se Geno nadál, byl vtažen do polibku, který s radostí oplatil.
,,Řekl jsem ti, že se vrátím.. měl jsem o tebe strašnej strach, kdyby si umřel..," Deathovi se zlomil hlas.

Geno se uchechtl. ,,Už jsem ti to řekl tenkrát.. já umřu až řeknu, že umřu," Death se malinko zasmál a opatrně vzal Gena do náručí.

,,Jdeme domů..," Geno přikývl a zachumlal se Deathovi v náruči. Následně si ale všiml, že Death má v očích odlesky něčeho, co u něj viděl jen jednou..

,, Děje se něco?" Zeptal se nejistě.
Death zavrtěl hlavou. ,,Ne," tímhle dal najevo, že o tom nechce mluvit a tak si Geno opřel hlavu o Deathovu hruď a užíval si ten klid, který jim proplouval.

•~~~•

Když se Red s Charou objevili v dubovém lese, najednou všechno utichlo.

,,Proč si to udělal?" Zeptala se Chara podrážděně po chvíli mlčení. Red se na ni otočil a než se Chara nadála, byla přitlačena k nejbližšímu stromu.

Red ji držel pod krkem a pevně ji přimáčkl k hrubému kmeni.
,,Nebylo to pro tebe," vyštěkl.

Sáhl ji k pasu a zpoza opasku vytáhl dýku s vyřezávanou rukojetí ve tvaru hada.

,,Chci jen tohle," pustil Chařin krk a po jeho prstech zbyly začervenalé otisky. Chara se svezla na zem a držela se za krk.

,,Ještě se uvidíme," zachroptěla a s černým kouřem zmizela bůhvíkde. Red se podíval na dýku, na jejíž čepeli ještě byly zaschlé skvrny od krve.

,,To máš pravdu.. uvidíme..,"

•~~~•

,,Vy dva! Uklidněte se!" Vykřikla Toriel a oba dva, Death s Redem, na sebe přestali chvíli řvát.

,,Nechal ji utýct!" Red se začal obhajovat. ,,Jenom proto, abych ji sebral tu dýku! Pusť mě tam nebo si mě nepřej!"

Death se zasmál. ,,Já se smrtelníka nebojím," Red se uchechtl a vzpomněl si, že se může teleportovat.

,,Pokud si zapomněl.. nejsem obyčejnej smrtelník," luskl prsty a objevil se u Blacka v pokoji.

Rychle odšrouboval zátku na rukojeti a vysypal malou lahvičku s čirou tekutinou.

Otevřel lahvičku a tou tekutinou polil celou čepel dýky.

,,Otevři, dělej!" Ozvalo se za dveřmi. Někdo začal mlátit na dveře vší silou, ale nepovedlo se mu je otevřít.

Red na nic nečekal. Sedl si na Blacka rozkročmo a napřáhl se. Na moment zaváhal, ale když se mu vybavila Blackova spokojená a usměvavá tvář, váhat přestal.

Čepel dýky zabodl Blackovi do hrudi přesně ve chvíli, kdy se Deathovi podařilo vyrazit dveře.

Deathovi se v očích objevila jiskra vzteku. ,,Cos to udělal?!" Death chtěl po něm skočit, ale stalo se to, co nikdo nečekal.

/////

Black najednou zalapal po dechu a prudce se posadil. Zrychleně dýchal a držel se za hrudník.

,,Blacku!" Kolem krku mu najednou visel Red. Black ho pevně objal zpátky. ,,Věděl jsem, že to dokážeš,"

Red mu zabořil hlavu do ramene.
,,Chyběl si mi," ,,Ty mě taky,"

Death na ně koukal jako na zjevení. ,,Jak-Co-Proč?" Nemohl najít správnou otázku, kterou by položil.

Black se na něj otočil. ,,To.. je trochu na dlouho," zasmál se.

Deathova tvář se obměkčila a nakonec se usmál.

,,Až se budeš cítit připravený, přijď dolů. Někdo tam na tebe čeká,"

Black přikývl a pak se znova ponořil do Redova objetí.
Dlouhou chvíli seděli mlčky a ani jeden z nich nepotřeboval mluvit. Stačilo jim, že jsou opět spolu, šťastní a jejich rodina se rozrostla o další přírůstky.

Už to znělo jako perfektní konec, ale to by byla celkem krátká knížka 😅😅
Nemohla bych to ukončit tak rychle, takže teď se budu věnovat těm dvoum prckům!
Zatím se mějte, Špunti 😘