Howdy!!
Vítám vás u oficiální první kapitoly mě nové knihy!
Navazuje na knihu I forgive you a I want to remember..
Snad se vám to bude líbit a doufám, že u toho vydržíme!!

,,To si ze mě děláš prdel?!" zakřičel Red, když uhnul před modrým oštěpem. ,,To bych měla řikat spíš já, ne? Zabil si mi kámoše!" Undyne se po něm ohnala a Red nestihl uhnout. Dostal ránu pěstí a skácel se k zemi. Chytil se za tvář a vyděšeně se podíval na kapitánku Národní hlídky.

,,J-já ho nezabil.." šeptl rotřeseným hlasem. ,,Ne?! A kdo teda?! Moje morče?!" Když se na Reda rozletěly další oštěpy, musel se teleportovat o pár metrů dál, aby to neschytal.

,,Já jsem tě viděla! Bez zaváhání si mu rozkřápl duši vejpůl! Myslela jsem si, že potom všem, čím sme si my tři prošli, se nestaneš takovým hajzlem.." Red nevěděl co říct. Před očima se mu promítla celá jeho minulost, která začínala v laboratoři jeho otce. Jako malým dětem jim byla vpichována ODHODLANOST, vyexktraktována ze zavražděných lidí. S Undyne a Papyrusem, zabaleným v šátku, se jim podařilo utéct. Teda hned potom, co Gaster zešílel a spadl do svého vlastního stroje.

,,Jenže jak to vypadá, Papyrus měl pravdu.. Jsi jenom přítěž! Pro všechny! Si zbytečnej a nikoho nezajímá, jestli chcípneš!" Odplivla si a kolem tváře mu prolétl oštěp a zanechal po sobě krvavou ranku.
Redovi zčernaly oči.
Takže... si to myslí i Undyne? Po tom všem ji proti mě naočkoval? Pomyslel si sklesle.

,,J-Já tě nechcu zabít.." řekl potichu, když mu Undyne dala další ránu pěstí. ,,Fuhuhu!! Ale já tebe jo!!" Když si uvědomil, že to Undyne myslí vážně, uhnul ji z dosahu. Ale... Já ho nezabil! Ovládal mě Error!! chtělo se mu zakřičet, ale nedostalo se mu hlasu.

Pomalu si začal uvědomovat, že kdyby ho Error neovládl, udělal by to už dřív. Papyrus s ním zacházel jako kdyby byl nakažený nějakou infekční nemocí.

Ponižoval ho přede všemi a to dokonce i před Alphys, se kterou byla jakžtakž kloudná řeč. Pokaždé, když Papyrus někoho naštval, schytal to Red.

Jenže teď zjistil, že potom, co ho Error ovládl a následně unesl, ho všichni chtějí zabít. Po tváři mu stekla jediná slza, otočil se a začal odcházet.

,,Kam si myslíš, že deš?! Ještě sem s tebou neskončila!!" Red se ani neotočil. Zvedl ruku a letící oštěp se zasekl do zdi z kostí, která vyjela ze země.
,,Ale já s tebou jo.." zavrčel.

Undyne se uchechtla. ,,To si jenom myslíš..." Rozeběhla se k němu a napřáhla se pěstí.
Redovi se rozsvítilo oko a hrdelně zavrčel. Prudce se otočil a za ním se objevil obrovský Gaster Blaster s červenýma duhovkama. Když sepjal ruku v pěst, vystřelil. Světelný paprsek se trefil přímo do Undyne, která nestihla zareagovat. WaterFallem se rozhléhal bolestný výkřik. Undyne padla vysílením na kolena.

,,A dost!" rozkřikl se Red prázdným prostranstvím. ,,Už mě sere, jak mě každej z vás obviňuje za to, co jsem neudělal!" Udělal jsem to, ale nechtěl jsem... Red se zhluboka nadechl a pokračoval.

,,To, co se stalo, byla zkurvená nehoda! Nemohl jsem tomu nijak zabránit!! Si jako vážně myslíš, že bych zabil vlastního bratra?! Po tom všem, co jsem se o něj od mala staral?! Ty mě znáš, Undyne... Znáš mě až moc dobře na to, aby ses nechala zaslepit vztekem! Já jsem měl Papyruse rád a mysli si co chceš... n-nechtěl j-jsem... to E-Error..." po tvářích mu steklo pár slz. Magie z oka mu vyprchala a celé jeho tělo se začalo třást. Než Undyne stihla nějak zareagovat, Red lusknul a s červeným světlem zmizel.

S tímhle už nedokážu žít.. říkal si v duchu, když v ruce sevřel rukojeť ostrého nože. Ještě naposledy se rozhlédl po okolí. Kolem byla krásná příroda plná života a klidu. Na zemi rostlo mnoho druhů různobarevných květin. Rostla tam také velká červená růže. Její vůně se mísila s vlhkým okolním vzduchem.

Red se podíval na třesoucí se ruku, která svírala nůž. ,,Undyne má pravdu... Nikomu nebudu chybět, když chcípnu.." zašeptal si spíše pro sebe. Po tvářích mu tekly proudy slz a třásl se po celém těle.

,,Heh... kdo by čekal, že zrovna já skončim s nožem v ruce, že? Jsem strašnej ubožák..." uchechtl se a rukojeť nože chytil oběma rukama. Nadzvedl ji před hruď a zhluboka se nadechl.

Objevila se jeho popraskaná duše, zraněná mnoha strastmi života. Špičku čepele namířil přímo na prostředek. Zajímavé je, že necítíl žádný strach. Nebál se smrti. Smrt byla na pořádku jeho každodenní rutiny. Ještě jednou se zhluboka nadechl a prudkým pohybem si vrazil nůž do hrudi.

Čepel projela skrz hrudní kost a vylezla zezadu vedle páteře. Red zalapal po dechu a bolestí zatnul zuby. Na třesoucích se rukou se objevily krvavé skvrny. Krev se mu vsakovala do červeného roláku a odkapávala na zem. Padl na kolena a následně se svezl na zem. Nečekal, že to bude až tak bolet.

Rozostřený pohled mu sjel na onu růži. Cítil jak jeho tělo začíná ochabovat a oči se mu začínají zavírat. Tak asi sbohem světe.. nebudeš mi chybět... Poslední, co viděl rozmazaným pohledem, byla červená růže, která z jedné poloviny začala černat a pár nohou. Potom byla jenom tma a zima..

No dobře...
To jsem si na začátek mohla vybrat něco veselejšího, ale to bych nebyla já 😅😅
Myslím, že když byl v Inkově a Errorově příběhu dost psychicky na dně...
Chtěla jsem to nějak rozvést..
Noo a napadl mě tenhle příběh!!
Koho nohy myslíte, že Red uviděl než upadl do bezvědomí??
Nooo.. dozvíte se v další kapitole!!

P.S. Tenhle ship vymyslela Danhelka a jsem ji za to mooc vděčná!!
Moc děkuju, Zlatko 😘