Věnuji : Nath_Lupin

Bylo krásné Bradavické ráno respektive pršelo jak z konve a Nebelvírská společenská místnost byla narušena skupinkou lidí. Poberti. Jejich kamarádka Nath Lupinová zamyšleně neposlouchala tlachání Siriuse Blacka.
"nad čím přemýšlíš ségra?" probral ji její bratr Remus. Už seděli ve Velké síni a Nath sklouzla pohledem k Zmijozelskému stolu, kde právě snídal jejich nepřítel s větším nosem. Včera mu vysypali růžové mašličky do vlasů nasáknuté dámským parfémem. Nechtěla si to připustit, ale bylo ji ho líto. "ale nad ničím... Jen se snažím nechat v klidu mozek až Tichošlápek řekne nějakou blbost" protočila oči. Tomu se zbytek Pobertů zasmálo. "jen mluv dál kámo, jednou z tebe vypadne něco rozumného" mrkl na něj James. Jejich smích vyrušil i zadumaného Severuse a donutilo ho se podívat za skupinkou šikanátorů. Samozřejmě že se s nima smála i dívka s medově hnědými vlasy. Měla hlas jako ptačí zpět. Zamiloval se do ní už před časem, ale její činy ho od toho vždy opustily. "hele my jdeme si ještě udělat úkoly a Remus nám s tím pomůže, že jo?" řekl Sirius a zvedl se od stolu. Remus zakroutil očima a taky se zvedl. "tak běžte, já ještě dojim tenhle čokoládový dortík" usmála se Nath. Kluci kývli a s Peterem v zádech odešli. Jak tam Nath seděla a hypnotyzovala pohledem zákusek, síň se pomalu vyprázdnila. Co ji zarazilo je to, že ani Severus neodešel. Seděl tam o stůl před ní a lžičkou dloubal do cereálií. Nath se rozhodla udělat něco, čehož by normálně litovala, ale právě teď ji to přišlo jako dobrý nápad. Zvedla se od stolu a přesedla si ke Zmijozelskému stolu. Nevnímající Snape sebou trhl až mu lžička vyletěla z ruky a postříkala Nath. "Promiň!" vzal do ruky ubrousek a podal ji ho. Proč to vůbec dělá? Brunetce to však vůbec nevadilo. "to je v pohodě. Neměla jsem sem tak vletět" usmála se a převzala si nabízený kapesník. "co tu děláš Lupinová?" nadzvedl jedno obočí. Měl to být další špatný vtípek na něj? Nebo snad prohrála sázku s její partou dementů? "tak jo... Začneme znova. Já jsem Nath" nastavila mu ruku. Divně se podíval, ale ruku přijal.
"Severus" potřásli si. Byl celkem milý, pořád nechápala co je na něm špatného.
"a co rád děláš Srab- Severusi?"
Snape byl nadšený že o něj někdo jeví zájem, i když to byla ona. "No...teď tady upravuji tenhle vlkodlačí lektvar, aby byl účinnější" zvedl si z klínu učebnici lektvarů. Přišlo ji to trošku ujeté, ale to že její bratr si schovává papírky od čokolád je taky divný. "aha...." přesedla si na jeho stranu stolu. Severus se napnul. Nath ještě cítila tu voňavku co na něj vylili a trošku zčervenala. "co se červenáš?" chytl její bradu mezi prsty. "Seve..." to oslovení ji zaskočilo, ale hodlala pokračovat. "..omlouvám se za všechno co jsem ti kdy provedla. Ty jsi skvělý a chytrý kluk a ja neměla sebemenší důvod chovat se tak jak jsem se chovala..." místo odpovědi ji však na rtech přistály cizí rty. Byly studené, ale měkké. Nikdy by neřekla, že mastovlas bude tak dobře líbat. Samozřejmě hned začala spolupracovat a dala mu ruce na ramena. Nepřestávali. Jeho silné ruce prohrabávaly její vlasy a hladily ji po zádech. Bylo jim úplně jedno, že jsou úplně jiní, ale přesto si k sobě našli cestu. Úplně zapomněli na jejich předešlé vztahy. Jejich moment byl teď a tady. Zanedlouho už mu Nath seděla na klíně. Když se od sebe dotáhli z důvodu nedostatku kyslíku, Sev promluvil.
"miluju tě Lupinová"
"i já tebe Srabusi"

A tak se tento nevšední pár dal dohromady. Jejich přátelé si na ně zvykli, ale Jamesovi a Siriusovi to trvalo o něco déle. Jejich životy se rozdělily až v Bitvě o Bradavice, kdy oba zemřeli. Mít stejný datum úmrtí na náhrobku je přece cool.

Nath, prosím, nezabijej mě. Děkuji moc