"Doufám, že jich nebude moc," prohodil Regulus a přejel prsty po měkké vazbě sešitu "abys se mnou mohla odjet,"
Nic říkajíc jsem přikývla. Byla jsem pevně rozhodnutá, že nepojedu, ale do očí jsem mu to říct nedokázala.
"Nechtěla bys dneska něco podniknout? Mohli bychom zrovna jít do Prasinek, když ti to v pátek nevyšlo," navrhl s očekáváním v hlase.
Nemohla jsem odmítnout, nějak se mi začínal vzdalovat, musela jsem se pokusit to napravit.

Možná se mi to jen zdálo, jelikož jsem si přiznala, že k jeho bratrovi také chovám city. Jenže pak tu byla děsivá otázka, na kterou jsem neznala odpověď. Nebo jsem jí znát nechtěla. Ke komu jsou ty city hlubší?
"To by bylo fajn," pousmála jsem se a nedávala najevo své rozpaky.
"Takže za hodinu před branou? Musím si ještě něco zařídit," chladná maska, kterou se často zahaloval, byla tatam a na rtech se mu dokonce objevil úsměv.
"Dobře, musím stejně najít nějaké oblečení," ukázala jsem z okna "když zase napadl sníh,"
"Je teprve začátek března, je normální, že sněží," uchechtl se Regulus nad mým nesouhlasem s počasím "Navíc sněžilo i v říjnu, pamatuješ?"

Samozřejmě, že jsem si to pamatovala. Neptal se na sníh, ale co se stalo v tu dobu. Začala jsem koulovanou, která skončila polibkem.
"Ne," uchechtla jsem se "Nějak si to nevybavuju,"
"Pak mi dovol, ti osvěžit paměť," řekl Regulus a naklonil se ke mně. Ucukla jsem - málo, sotva znatelně, ale ano -, nevšiml si toho a já ho tedy nechala, aby mě lehonce políbil.

"Připadá mi, že spolu trávíme hrozně málo času," povzdechl si, když se odtáhl.
"Jo, to je pravda," přitakala jsem "myslím ale, že je to tou spoustou úkolů, co po nás chtějí. Po Velikonocích to bude lepší,"
"Nechci ani myslet, jaký bude sedmý ročník," zavrtěl hlavou "s takovou, se od ledna do zkoušek OVCE neuvidíme jindy, než při hodinách,"
"Buď trošku optimista," usmála jsem se a sevřela jeho ledové ruce ve svých.
"Jsem realista," odporoval mi "a tohle je reálné až až,"

Moje oči už si pomalu zvykaly na tmu v místnosti. Všechny závěsy byly zatažené a dovnitř pronikalo jen minimum světla. Krčila jsem se vedle Bonnie na jedné z dřevěných lavic a čekala, až James vejde.
"Jsem tu prvně a můžu říct jen fuj," postěžovala si Bonnie a zavrtěla se na místě.
"Si hrozná fajnovka." uchechtla jsem se "V tomhle podniku je právě teď vyloženě naklizeno,"
"Fuj," zopakovala svůj názor na hospodu U Prasečí hlavy. Jsem si jistá, že kdybych dobře viděla její obličej, měla by tam znechucenou grimasu.

"Neprožívej to tolik," dloubla jsem jí do žeber a rošťácky se uculila.
"Au!" vypískla a hned si pusu zacpala dlaní, aby nás neprozradila - stejně jsem si ale myslela, že James o tajné oslavě narozenin ví. Ještě nikdy se nezapomnělo na ničí narozeniny a jaký jiný důvod by byl pro schůzku zde?
"To bolelo," sykla mým směrem "A dost - budu tam mít modřinu,"
"Však ty to přežiješ," mávla jsem nad jejími stížnostmi rukou a sledovala vchodové dveře hospody "A nevrť sebou pořád, začínám být z tebe nervózní!"

Bonnie nachvilku přestala klepat nohou o podlahu a dupla mi na palec. Měla jsem co dělat, abych taky nezakvílela au.
"To já jsem tady nervózní!" zhluboka se nadechla "Máma mi slíbila, že mi bude psát každý den, každý, abych měla jistotu, že je v pořádku. Od toho útoku na Deana Rodgera se o ní bojím čím dál víc. Je to jako kdyby měl Ty víš kdo spadeno na Ministerstvo kouzel,"
"Určitě má," přitakala jsem smutně "ale tvoje máma bude v pohodě, určitě."
"Vždyť na ministerstvu pracuje!" připomněla mi (jako kdybych to nevěděla) "A na podstatně vyšší pozici než pan Rodger. Už třetí den mi nenapsala,"
"To bude dobrý, třeba se jen zatoulala sova," snažila jsem se najít nějakou výmluvu - moc se mi to nedařilo.
"A co ty zbylé dvě?" vzlykla Bonnie.

Na to jsem samozřejmě odpověď neměla. Ani jedna jsme nemohla dělat nic víc, než doufat, že je její máma v pořádku.
"Pst, už jde!" šeptla Lily a všichni se přikrčili.

Zabloudila jsem pohledem ke dveřím, kde stali připraveni Sirius, Remus a Peter. Obrázek, jak ti tři mu skáčou na záda, jsem si představila ještě dřív, než se vůbec stal. James vešel a jakmile mu skočili na záda (skoro ho povalili), všichni ostatní zakřičeli na celou hospodu "Všechno nejlepší Jamesi!"

Docela mě udivilo, že podnapilý šenkýř, který tu právě zaskakoval za Aberfortha, rosvítil tak, jak jsme po něm žádali - jakmile James vejde.

K Potterovi se okamžitě všichni nahrnuli a začali mu gratulovat k osmnáctinám - byl posledním z Pobetrů, kdo je ještě neoslavil.
"Teď jsi dospělej i pro mudly," zachechtal se Fred a dal oslavenci herdu do zad.
"No konečně je to tady, už jsem se bál, že se tvých narozenin nedočkám," zasmál se Sirius a pak dodal potišeji "chtělo by to nějakou vylomeninu."
"Ne, vylomeniny dneska ne," zabědovala Lily a objala Jamese "Všechno nejlepší,"
"Děkuju, lásko," usmál se a zabořil jí obličej do vlasů.
"Konečně nemáš starší ženskou," řekl Simon a stiskl Jamesovi ruku.
"Starší jsem pořád," uculila se Lily.
"A taky chytřejší," řekla Luna, která byla z toho ruchu trochu přepadlá "Moudrost přichází s věkem, ale u tebe se toho bát nemusíme, ne?"
"Buď bez obav." kývl James a taky si s ní potřásl rukou.

"Všechno nejlepší, kamaráde." zazubil se Peter "Ten červenej dárek je ode mne,"
Na tváři se mi rozlil ještě širší úsměv, když jsem si všimla, že červené jsou skoro všechny - barva Nebelvíru.
"Jasně, díky." zachechtal se James, jelikož mu zřejmě došlo to samé, co mě.

Jako další mu šla pogratulovat Bonnie. Nezůstala jen u obyčejného všechno nejlepší, ale pořádně to rozvedla. Její monolog ukončil až Remus, který se chtěl taky dostat ke slovu.

"Um, Lucy?" ozval se jemný hlásek za mnou.
Otočila jsem se na Lunu se zdvyženým obočím "Ano?"
"Můžeme spolu tedy mluvit? Myslím, že teď si našeho odchodu nikdo všímat nebude," řekla tiše.
"Jo, dobře." souhlasila jsem "Jdeme ven?"
Luna přikývla a strčila mi do rukou mou mikinu, sama už byla oblečená na ven. Sice už nesněžilo, ale zima byla stále.
Opatrně jsme se vyplížily ven a pro jistotu zahly za roh hostince, kdyby si šel někdo ven třeba zakouřit. O ničí společnost jsem nestála.

Jakmile jsme vyšly ze dveří, udeřil mě do obličeje večerní chlad. Zvedla jsem oči k měsíci, kolem než se roztahovala růžovo-oranžová mračna.
"Červánky," usmála se dojatě Luna "bude nějaká změna."
"Je to jen mudlovská pověra těch, kteří si myslí, že jsou dobří meterologové." zakroutila jsem hlavou.
"Já nemluvila o počasí," udělala krátkou pauzu "jednou jsem četla, že v kouzelnickém světě znamenají velkou změnu, která se bude týkat všech."
"Máš nějaký typ?" zeptala jsem se dychtivě.
"Ani ne," zavrtěla hlavou "Tak tedy, co ti leží na srdci?"

Popadla jsem jí za rukáv a odtáhla jí ještě kousek za budovu, pak jsem se zhluboka nadechla a pomalu začala "Pamatuješ, jak jsem po tobě a Lily na začátku měsíce chtěla, abyste zdržely kluky a já si mohla promluvit se Siriem?"
Luna kývla "Nějak ses zapomněla zmínit, jak to dopadlo. Ze Siriuse jsem taky nic nedostala..." nechala větu nedokončenou, protože si všimla, že se nadechuji, abych mohla promluvit.
"Vlastně jsme se strašně pohádali," řekla jsem.
"Pohádali?" zeptala se zmateně "Vždyť je Sirius jako výměněný."
"Pohádali jsme se a pak mi řekl, abych odešla - já odmítla. Sdělil mi tedy, že půjde on," zhluboka jsem se nadechla "než stačil otevřít dveře, poprosila jsem ho, aby mě políbil."

Zvedla jsem k Luně oči, abych viděla její reakci. Chvilku se mračila, jelikož usilovně přemýšlela, pak se ale příjemně usmála "Vlastně jsem si myslela, že se něco takového stalo - jinak by se nechoval, jak se chová."
"Co si o tom myslíš?" chtěla jsem vědět "Nevím, s kým jiným to probrat."
"Víš, na mém názoru zas tak moc nezáleží. Jde o ten tvůj,"
"Já právě nevím, co si mám myslet. Jsi jediná, kdo o tom ví. Ani jeden z nás se o tom nikomu nezmínil." přiznala jsem.

Luna mě přejela pátrajícím pohledem "Takže jste se dali dohromady?"
Pokrčila jsem rameny "Já nevím. Políbili jsme se všehovšudy čtyřikrát. Dvakrát ten den, o kterém jsem ti vyprávěla. Jednou, když jsem byla přemýšlet v společenské místnosti v noci a pak, to byla jen taková pusa, na odpočívadle mezi schody do ložnic."
"Takže k němu přeci jen cítíš víc, než přátelství." zamumlala si pro sebe Luna "Jak moc?" Tahle otázka už byla mířena na mě.
Párkrát jsem přikývla "Miluju ho."

Luna se rychle usmála, ale pak jí koutky zase spadly "A co Regulus?"
"To je právě ono," povzdechla jsem si "já nevím."
"Jestli miluješ dva lidi najednou, měla by sis vybrat toho druhého. Protože kdybys toho prvního milovala doopravdy, nikdy bys nezačala milovat toho druhého." zašeptala Luna "Kdysi mi to řekla babička,"
"Radíš mi, ať si vyberu Siriuse?" zeptala jsem se a jakmile jsem to vyslovila, projel mnou studený pocit. Když si ho vyberu, ztratím Reguluse. Nemohu o něj přijít. Ale stejně tak nemohu přijít o Siria.
"Nikdy bych nikomu neradila, aby si vybral Siriuse." zavrtěla hlavou Luna "Neber to zle, ale jeho charakter se mi dost příčí. Říkám jen, že ten druhý je nejspíš lepší volba."
"Jenže, který byl ten první?" přemýšlela jsem nahlas.
"Co tím míníš?"
"Že nevím, koho jsem měla radši dřív." odpověděla jsem "City k Regulusovi jsem si přiznala sice dřív, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že pro mě Sirius znamenal víc už předtím,"
"Tak si vyber Reguluse." řekla Luna bez emocí. Až jsem se lekla, jak dokáže být chladná. Možná, že její příjmení ji vystihovalo víc, než jsem si myslela.
"Zeptám se tě jinak," usmála se a já trochu pookřála "když si viděla ty Siriovi úlety, co si cítila?"
"Smála jsem se," řekla jsem pravdu.
"Smích je obranná reakce na smutek."
"Nevím, myslela jsem si, že je vtipné, kolik holek mu na to skočí, tomu jsem se smála."
"A jseš si jistá?"

To jsem s jistotou říct nemohla.
"Víš, mám takovou teorii." řekla a opřela se o stěnu baráku "Necítila si zklamání? Nebyla si smutná, že je tu někdo jiný než ty a přitom si byla ráda, že nechce takhle využít tebe?"
Neodpověděla jsem. Ta její teorie měla něco do sebe, ale nebyla jsem si jistá, že je pravdivá.
"A kdyby?"
"Potom by byl Sirius tím prvním, nemám pravdu?" zeptala se Luna a zkoumavě si mě prohlédla.
"Asi ano," přikývla jsem.
"Neříkám, že se babičinými slovy musíš řídit, ale připadají mi docela logická."

Doufala jsem, že mi rozhovor s Lunou pomůže udělat si v tom jasno, ale popravdě mě ještě více zmátl.
"Vyber si toho, koho považuješ za volbu správnou," dodala Luna "Oni dva se nesnáší, jejich vztah už nejde spravit. Je to jen tvoje volba. Vybírej tedy sobecky. Představ si životy bez jednoho z nich. Ten, který se ti bude jevit jako těžší, je správná odpověď."

Podělte se se mnou o svou domněnku, který z Blacků byl ten "první" :D
Myslíte, že se Ara bude později řídit radou Luniny babičky?
DĚKUJU ZA 15 . MÍSTO V FF vím, zmiňovala jsem umístění i posledně, ale mě prostě přijde správné poděkovat :) a taky za 15K přečtení
Na gifu Regulus