Gif pro odlehčení situace a hudba z mého oblíbeného dílu :)

Tak jo, upřímně ani nevím, co bych sem do toho poděkování měla napsat.
Jistě, mohla bych plýtvat slovy a obsáhlou slohovku, v jejíž každé druhé větě by bylo "děkuju moc". 😂 a ono to tak asi dopadne.

Upřímně, vždycky jsem měla spoustu nápadů na psaní. Pro něco jsem se nadchla, napsala kapitolu dvě a pak jsem si řekla, že to nemá cenu a příběh  se nepokoušela ani více rozvíjet - mám to tak pořád.

Před dvěma (možná třemi 😂) lety mě napadla myšlenka tohoto příběhu a říkala jsem si, že bych to mohla zkusit. Dopadlo to úplně stejně jak jsem zmiňovala v předchozím odstavci. Příběh jsem tedy hodila do šuplíku a věnovala se vymýšlení jiných příběhů, které se na veřejnost nejspíš nikdy nedostanou...

Pak z ničeho nic mě ale začaly napadat věty, situace a takové věci, které jsem chtěla použít, ale neměla jsem kam. Rozhodla jsem se tedy dát druhou šanci tomuto příběhu a BUM! on má ke dnešku přes 21K přečtení a může se pyšnit nejlepšími čtenáři a štítkem Dokončeno.

Upřímně, nikdy jsem nevěřila, že něco dopíšu. Vždycky jsem si představovala, jaké to bude psát poslední kapitolu, ale nikdy jsem to nezažila. Ten pocit je hrozný a krásný zároveň. Hořkosladký. Víte, že alespoň něco se vám v životě trochu povedlo.

Kolikrát jsem si během toho půlroku psaní říkala, že se to zachvilku číst přestane a já zruším publikování a budu dělat, jako že příběh nikdy nebyl.
Taky jsem kolikrát přemýšlela, že nebudu psát další kapitolu, jelikož je to strašný klišé a stejně to nikdo nedočte. Sirius, Casanova, který se zamiluje je přeci na Wattpadu všude.
Pak jsem ale dostala vaše názory v podobě komentářů nebo zpráv a řekla jsem si, že to třeba tak beznadějný není. Děkuju, že jste mě donutili nepřestat psát.

Upřímně, původní myšlenka byla taková, že ani já téměř do konce nebudu vědět, koho si hrdinka vybere (mluvím o tom začátku před dvěma lety 😊) protože záporáci jsou prostě super. Říkala jsem si, že to bude realističtější. Jenže se mi z Reguluse vyklubal někdo, kdo s jeho postavou měl společné jen jméno. O Siriovi ani nemluvě.

Když jsem se vrátila ke psaní, už jsem měla jasno. Sirius je jedna z mých nej postav (ne, že by jeho bratr nebyl) a proto jsem ho dala jako konečnou volbu.
Regulus je podle mého hrdina, který se postavil Voldymu, i když to znamenalo jistou smrt. Asi naštěstí (jinak by to v tomto příběhu bylo moc zamotané) se na škole choval jako povrchní idiot a stoupenec pána zla. Takže, Rugulusovi shippeři, zde je důvod, proč jsem se rozhodla takto. Ne protože ho nemám ráda, ale proto, že byl takový. V té době Ara nemohla vědět, že to dopadne jinak. Děkuju, že jste to ale dočetli :)

Co se týče konce, vím, že je na mě spousta z vás naštvaná. Nicméně jsem si poslední kapitolu za takových okolností plánovala. Nevěřili byste, kolik večerů jsem seděla u počítače a do zkouškové kapitoly si psala věty a situace, jaké tam určitě chci mít.
Potom jsem si znovu přečetla Fénixův řád, kde Sirius zemřel (jako vždy jsem brečela jak malá 😁) shlédla Vězně z Azkabanu, kde se Sirius objevil poprvé naživu - je přeci zmíněný i v Kameni mudrců knize a řekla jsem si, že tu scénu, kde Gary ukazuje Danielu na srdce tam prostě musím mít.

Taky mi připadá zvláštní, jak jsem si oblíbila "nepodstatné" postavy, které jsem vytvořila. Bonnie, Fred a Luna. Upřímně jsem neměla ze začátku je nějak moc používat. Bonnie měla být třeba zmíněna jako holka, která jen s Lucy sedí, a nakonec se z ní stala jedna z jejich nejlepších kamarádek. To samé Luna. Chtěla jsem jí tam zmínit, aby i Rem někoho měl...

Musím se přiznat, že poslední kapitolu jsem psala ze všech nejdéle. Ne proto, že by mi to nešlo a nebyla by inspirace (napsala jsem to bez přestávky), v takových chvílích od toho prostě odejdu, jelikož stejně nic nevymyslím, ale protože se mi tak třásly ruce, že jsem snad každé třetí slovo opravovala. Nebudu lhát, slušně jsem si u toho pobrečela. Ano, Terka je cíťa. 😁

Děkuju všem, kteří mě podporovali. Někteří od samého začátku, jiní se přidali později. Na tom nesejde. Ať už jste mi kapitoly hvězdičkovali, psali ty nádherné dlouhé komentáře, příběh přidávali do svých seznamů čtení označených jako Nejlepší atd nebo ostatním doporučovali mou ffku na Facebookových skupinách.

Strašně nerada se s tímto příběhem loučím. Psala jsem ho denně, vždy jsem alespoň pár vět přidala. Je to teď nějaké prázdné...
Rozhodně ale neplánuju přestat se psaním😊
Chtěla bych publikovat povídku z Lunina pohledu, když v pátém (zlomovém) ročníku nastoupila do Bradavic. Rozhodně by nebyla takhle dlouhá, ale pár kapitol ano. Třeba se u ní setkáme.
A když už ne u téhle, mám ještě několik dalších nápadů. Dva z nich opět zahrnují svět HP - ty musím ještě moc moc promyslet a pak tu mám další, třeba z žánru fantasy.

Děkuju, za čas, který jste vyplýtvali na čtení mé 'knihy'. Nikdo vám ho už nevrátí a já doufám, že toho nelitujete. Snad ještě někdy budu moci číst vaše názory u nějakého z mých příběhů.
Neplecha ukončena.

Terka