"Nikdy," řekla McGonagallová přísně, „nikdy jsem se nesetkala s takovými studenty jako jste vy."
"Všechno je jednou poprvé," špitnul James Siriovi, kterému se na tváři objevil rozpustilý úsměv.
"Neustále porušujete školní řád, nedodržujete večerku, trápíte paní Norrisovou a další šílené věci," pokračovala.

Docela se mi ulevilo, když nezmínila malování knírů po obrazech.

McGonagallová se podívala na Petera a pak na Siriuse "Neslyšeli jste, že jsem na vás včera klepala?"

"Jo, ale hudba byla dost nahlas, tak nás to tolik nerušilo," odpověděl Sir. Profesorka se na něj zamračila a pak se podívala na Jamese "Pane Pottere, pokud tyto vaše alotrie neskončí, nebo se minimálně nezmenší, vyloučím vás z famfrpálového družstva."

Jamesův úsměv se okamžitě stáhl do zděšeného pohledu. Tady končí legrace, pomyslela jsem si při pohledu na něj.

"Pane Pettigrewe," oslovila Petera, který okamžitě sklopil oči, „od vás jsem čekala víc. Děláte jim ocásek a necháváte je, aby vás využívali."

Peter stále čučel do země. Moc dobře věděl, jak je to s tím jejich přátelstvím.

"A vy slečno Blueová," dala mi ruku na rameno. Podívala jsem se jí do šedivých očí, které neukazovaly žádnou emoci. "Vám bych radila trávit více času s Regulusem Blackem, ten na vás nemá špatný vliv."

Zůstala jsem na ní zírat. Ona mi doporučila společnost zmijozelského studenta?

"Cože?" vyprskl Sirius "Proč by s tím Baziliškem měla trávit čas?" rozhodil rukama. "Patří k nám, ne do Zmijozelu."
"To já samozřejmě vím," posadila se za stůl, „ale vy jí kazíte. V prvním ročníku to byla bezproblémová studentka a minulý rok si vysloužila hned sedm školních trestů."
"To je pořád o dost méně než my," zasmál se Sir. "Nebudu o tom diskutovat!" McGonagalová praštila pěstí do stolu. "S panem Lupinem jsem už mluvila. Školní trest pro tentokrát nedostanete," přejela nás pohledem, "ale vy pane Pottere, pamatujte na má slova."

Cestou do nebelvírské haly nikdo nepromluvil, teprve až tam ze sebe James vysoukal: "Ona to asi myslela vážně, co?"

"Ale vosy s medem," svalil se Sir na pohovku, kde jsem seděla já. "Jen tě straší. Moc dobře ví, že by lepšího chytače nenašla."
"Jenže pro ní je důležitější, aby to tu fungovalo," řekla jsem. "Smíří se s tím, že nebudeme mít školní pohár, když to tady dá do klidu."

Zbytek týdne jsme se skutečně chovali ukázkově - jak se jen dalo. Samozřejmě jsme se bavili, ale zdrželi jsme se pronásledování Norrisové a večírků. Zbytek sedmého ročníku taky ubral, když zjistil, že chce McGonagallová Jamese vyloučit. Znamenalo by to dost menší šanci na výhru ve famfrpálu. James byl taky kapitán družstva, musel by se tedy shánět nový.

Zatímco jsem se s Bonnie učila na bylinkářství, Removi se povedlo do učení na OVCE zasvětit Jamese a Petera, jen Sirius naháněl kdejakou sukni a v pátek nám oznámil, že chodí s Beatrice Youngovou. Všichni jsme se dali do smíchu, jelikož nám bylo jasný, že to do dalšího pátku nevydrží.

Bonnie jediná vypadala sklesle. Před dvěma lety mi prozradila, že je do Siria zakoukaná. Snažila jsem se z ní tu poblázněnost dostat, protože jsem pochybovala, že zrovna s ní by to Sir začal myslet vážně, ale ona si nedala říct. Neustále za mnou chodila s tím, že já se s Tichošlápkem přátelím, tak ať jí dám radu, jak na něj. Zrovna nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela.

Musela jsem jí tedy vyjmenovat všechna jeho oblíbená jídla. Následně jsem jí využila k chytání krys kvůli ocáskům.

Dostala jsem pak od Křiklana pochvalu a Filch mě seřval, jelikož jsem paní Norrisový sebrala večeři.

V pátek jsem se taky rozhodla udělat úkol, na který jsem se o prázdninách vykašlala. Vzala jsem si dalekohled, pergameny a kružítka, a vydala se do astronomické věže, kreslit hvězdnou mapu Velké medvědice.

"Co tu děláš, Aro?" ozval se za mnou James.
"Úkol," řekla jsem a namalovala další kolečko, které mělo představovat hvězdu.
"Co tu děláš ty?" zajímala jsem se.
"Nemohl jsem spát, tak jsem se šel projít. Tohle mi prochází jen o víkendu," odpověděl.

Během školního týdne bylo zakázáno potulovat se v noci po škole, což ovšem naštěstí neplatilo o víkendu.

"A proč máš neviditelný plášť?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, že má přes ruku hozenou hnědou látku. Chvíli se na mě díval a pak se usmál. "Fajn. Nebyla pravda, že jsem nemohl spát."
"Opravdu?" zeptala jsem se ironicky.
"Zmijozel dneska slaví první zápas, který bude zítra."
"To, že slaví?" podivila jsem se.
"Chci dát Srabusovi někam chrousty," ukázal na papírový pytlík.

"Pamatuješ, co ti říkala McGonagallová?" ujišťovala jsem se, i když jsem byla rozhodnutá, že s ním půjdu.
"Aro," řekl varovným tónem.
"Tak jdeme," ušklíbla jsem se. James na mě mrkl přes brýle a rozložil plášť.
"Proč s tebou nešel Tichošlápek?" zeptala jsem se. "Protože kdyby nás chytili, řeknu, že si šla za Regulusem," řekl a usmál se.
"Zmetku jeden," zasmála jsem se taky. "Tomu ale chrousty nikam dávat nebudeš," dloubla jsem Jamese do žeber.
"Tak nic," řekl sklesle. Reg byl stejně jako James chytač, a k tomu docela dobrý. Sirius ho neměl rád, protože byli bratři a James, protože byl jeho sok. "Jeho nech na pokoji, jinak odejdu a řeknu Lily, co provádíš," vyhrožovala jsem mu.

"Fajn, nechám ho být," slíbil mi.
"A Sirius tedy spí nebo je někde s Beatrice?" napadlo mě.
"Chrápe, Rem mu dneska pomohl s úkolem pro McGonagallovou a jeho to hrozně unavilo," vysmíval se mu.

Když jsme přišli do sklepení, kde sídlil Zmijozel, museli jsme ještě najít obraz, kterým se dostaneme dovnitř.

"Ještěže není Snape z Havraspáru, tam mají nějaký otázky místo hesla," řekl James.
"Přemýšlet, to bysme si dali!" utahovala jsem si z Jamese, zatímco jsme čekali, než se objeví nějaká dobrá duše, která nás nevědomky pustí dovnitř.

"Hele a není to nějak očarovaný? Jako aby studenti nemohli do jiných kolejí?" napadlo mě.
"Jistě. Úplně stejně je začarovaná kuchyně," zasmál se James. Do kuchyně chodili v noci minimálně dvakrát do týdne. Vsadila bych se, že o tom Brumbál ví, jen čeká, kdy je má přistihnout. Nebo mu to je jedno.

"Hele, to je Seline," špitnul James. Naproti nám šla blonďatá studentka Zmijozelu. Až na ty vlasy, vypadala dost jako Lily.
"Víš, že je docela podobná Lily?" šeptla jsem.
"Lily Evansový? To ne," zamračil se James a narovnal si brýle na nose. "Lily je o pár centimetrů vyšší a má kratší vlasy, navíc je nenosí v takovým drdolu. A Seline má oproti Lily hrozně velký nohy. No fakt, takový lodě."

Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou "Kamaráde, ty se di léčit," poradila jsem mu.
"Prurium draco," řekla Seline jednomu obrazu a ten se otevřel. "Typickej Zmijozel," povzdechl si James. "Heslo školy je, ať nelechtáme spícího draka a jaký má Zmijozel? Lechtej draka."

"No a co?" protočila jsem očima a strčila do něj, aby šel, a nezůstali jsme na chodbě. Docela jsem se divila, že nám to prošlo. Rozhlédla jsem se kolem, byla jsem tu prvně a moc se mi tu nelíbilo. Všechno tu bylo zelené, což jen přispívalo k pocitu, že jsme opravdu pod vodou (zmijozelská hala byla ve sklepení vedle jezera).

"Snape tu není," oznámil mi James.
"Ten bude někde zalezlej a začtenej do lektvarů," usoudila jsem. "Tak jdeme," řekl James povzbudivě. S velkou opatrností jsme prolezli mezi davem zmijozelských až k vstupu do chlapeckých ložnic.
"Myslíš, že je tu taky nějaký zaopatření, aby nechodili kluci k holkám a naopak?" napadlo mě.
"Aro, budeš se divit, ale Snape spí normálně u kluků - alespoň doufám. Nepůjdeme do dívčí ložnice, takže nemusíš mít strach, že by se něco stalo."
"Mluvila jsem o sobě," zamračila jsem se.
"Jo tak," pousmál se a došlo mu, že to nebyl vtip. "Myslím, že ne. U nás taky není u chlapeckých ložnic nic proti holkám."
"Která holka by taky lezla ke klukům?" zasmála jsem se.
"Víš, že právě to teď děláš?" utahoval si ze mě James.
"Jenže já jdu s tebou," připomněla jsem mu. "Kdybych šla sama nebo s jinou holkou, bylo by to něco jiného."

Zmijozelské ložnice mě děsily ještě víc, než hala. Měla jsem pocit, že každou chvíli začne stěnami prosakovat voda, a my se tu všichni utopíme (mám vrozený strach ze spousty vody).

"Hele, vidím Srabuse," drknul do mě James, ale já zase viděla Reguluse. Seděl na posteli s tmavě zelenými závěsy, měl na sobě jen kraťasy od pyžama, četl nějaký pergamen a ve volné ruce držel téměř vykouřenou cigaretu.
"Kam mu ty chrousty dáš?" zeptala jsem se Jamese.
"Nevím," zabědoval, „nemám tušení."

Snape zvedl hlavu od učebnice lektvarů a rozhlédl se. Skoro to vypadalo, že tuší, že tu jsme. Připadalo mi, že stejnou intuici má i James, protože se ani nehnul a bedlivě ho pozoroval.

Severus se pořádně rozhlédl a pak se zase ponořil do četby. Měli jsme štěstí.
"Tak kam?" vyzvídala jsem, jestli už na něco přišel.
"Co do bot?" napadlo mě.
"Ne, to by je zamordoval, a nic by z toho nebylo," povzdechl si. "Dám mu je k věcem na lektvary, to se bude divit."

Oba jsme se sehnuli k jeho posteli, pod kterou měl - k našemu štěstí - otevřený kufr s baňkami a přísadami na lekvary.

"Pojď sem, kamaráde." James vzal jednoho brouka do ruky a strčil ho do frakční baňky.

Další kapča na světě :)
MOCINKY DĚKUJU ZA VAŠÍ PODPORU, JSTE SKVĚLÍ :)