Poslední zářijový týden jsem se rozhodla dojít naškubat hrabanku zákeřnou, kterou po mě chtěla Prýtová na bylinkářství. Jelikož jsem ale na kytky nikdy neměla buňky, rozhodla jsem se využít Lily, aby mi s tím pomohla. Souhlasila. V odpoledních hodinách jsme se vydaly ven z hradu a zamířily na pozemky. Lily tvrdila, že jich tady moc není, ale pořád lepší než je kupovat za deset galeonů v Prasinkách.

Musely jsme až k jezeru, kde se ona rostlina vyskytovala, jelikož si libovala ve vlhku. Musely jsme drobnou rostlinku opatrně vytrhávat i s kořeny, což mě neskutečně štvalo, jelikož se mi každou chvíli přilepila na kůži, a to dost svědělo. Název téhle kytky byl opodstatněný. Když se na člověka přilepila, obmotala ho a zůstala tak dlouho, mohla ho i zabít.

"Nesnáším bylinkářství," postěžovala jsem si, když Lily hodila do vaku poslední hrabanku, a já ho zavázala. "Vždyť ty snad ani nemáš oblíbený předmět," popíchla mě Lily.
"Kouzelný formule ujdou," řekla jsem, "taky mě docela baví obrana proti černé magii."
"Co lektvary? Péče o kouzelné tvory?" lehce vystrčila bradičku a nadzvedla obočí.
"Lektvary? Ne, ne. A péče o kouzelné tvory? Zvířata mě zkrátka nemají ráda."
"Vždyť na lektvary chodíš ráda," sdělila mi Lily svůj postřeh. "To jo," připustila jsem, "ale ne kvůli předmětu."
"Aha, tak proč?" vyzvídala Lily. Docela by mě zajímalo, co jí napadlo.
"Víš přeci, že se přátelím se Siriovým bratrem, ne? Je to jedna z mála příležitostí, kdy se vidět," řekla jsem.
"Regulus?" zeptala se.
"Jo, je ve Zmijozelu," upřesnila jsem, ale to ona určitě věděla.
"Ano, jistě. Jen mě zarazilo, že se s ním přátelíš. Myslela jsem, že tvoji kamarádi jsou Poberti a spol. Prostě průšviháři a tak," pokrčila rameny.
"To taky," přitakala jsem, "ale s Regem jsme si padli do oka už ve vlaku v prvním ročníku. Proč?" divila jsem se. Zajímalo mě, proč se Lily stará o mé přátelství s Regulusem.
"Vlastně nevím. Jen zvědavost. Slyšela jsem, že se dost zajímá o černou magii," oznámila mi.

"To dost lidí," kývla jsem.
"Takhle jsem to nemyslela, Lucy," zdůraznila mé jméno. "Slyšela jsem, že ho to moc zajímá, víc než jiné studenty zmijozelské koleje."
"Má to z domova, jeho rodina jsou blbci," řekla jsem. "Sirius kvůli tomu utekl."
"Slyšela jsem," kývla Lily a chystala se něco ještě dodat, ale přerušil jí hlásek malinké blondýnky, která chodila do prváku ve Zmijozelu: "Ahoj Lucy."

Kousek od nás stála Jane. Kdyby neměla hábit, věřila bych, že se mi to zdá.

"Ahoj, ráda tě zase vidím," usmála jsem se na ní. Všimla jsem si Lilyinýho zvláštního výrazu a tak jsem je představila. "Jane, tohle je má kamarádka Lily. Lily, tohle je Jane, která se mnou žije v sirotčinci."
"Aha," zamrkala Lily. "Ahoj, těší mě."
"Lucy, je se mnou něco špatně?" zeptala se Jane a dřepla si do mokré trávy.
"Proč by s tebou mělo být něco špatně?" podivila jsem se.
"Protože jsem ve Zmijozelu," povzdechla si.
"Ne, to určitě ne," uklidňovala jsem jí. "Ve Zmijozelu jsou taky fajn lidi, já tam mám kamaráda Reguluse," obrátila jsem se k Lily a čekala, že ona zmíní Severuse, ale nestalo se. "Chová se teď jako blbec," dodala téměř neslyšně, jako by mi četla myšlenky.
"Toho asi znám, Reguluse," pípla Jane, "hodně kouří." Lily okamžitě nakrčila nos.
"To je teď v módě," zasmála jsem se. "I moji kamarádi z Nebelvíru kouří."

Byla to pravda. Sirius a James. Hlavně James, ten pálil jednu za druhou.

"To mi povídej," obrátila Lily oči v sloup.
"Ale proč nejsem ve stejné koleji jako ty?" Janeininy oči se zaleskly slzami.
"Protože máš vlohy pro tuto kolej," odpověděla jsem rychle.
"Neznamená to, že je s tebou něco špatně," vložila se do toho Lily.
"Dobře," kvíkla Jane a utřela si oči rukávem.
"Hele, Poberti," odplivla Lily ta dvě slova. Podívala jsem se jejím směrem a skutečně je uviděla. Byli tam všichni čtyři. Vepředu si vykračovali James se Sirem, za nimi Náměsíčník a pár kroků za nimi se valil Peter.

"Ti taky nikde nemůžou chybět," pousmála jsem se a otočila se k Jane, kterou jsem povzbudivě poplácala po rameni.
"Asi jdou k vrbě," komentovala Lily, co se děje. "Tam jsem viděla toho kluka," řekla zvesela Jane.
"Jakýho?" zeptaly jsme se s Lily najednou.
"Je taky z naší koleje," řekla "takovej vysokej, má delší černý vlasy a hrozně křivý nos," ukázala na ten svůj maličký a ušklíbla se. Rychle jsem se od Lily otočila, protože mě přepadal nával smíchu a ona nesnášela, když se Snapeovi někdo posmíval kvůli nosu.

"Lucy," řekla Lily přiškrceně.
"Hm?" broukla jsem, jelikož jsem pořád měla problém s ovládáním.
"Co když jdou na Severuse?"
Rychle jsem se na ní otočila. "Třeba o něm neví."
"To si nemyslím," zamumlala Lily a vydala se za Poberty. "Sakra," zaklela jsem a otočila se k Jane. "Už jdi, nechoď za námi!"

Rozeběhla jsem se za Lily. Něco na její intuici bylo oprávněné, a Jane jsem tam nechtěla. Jestli se něco semele, neměla by to vidět.

"Myslíš, že je dobrej nápad, se jim do toho míchat?" zeptala jsem se, a když jsem vydělala její výraz, rychle jsem dodala: "Pokud tedy něco plánujou."
"Nevím, ale štve mě, jak si ten pitomec Potter na všech honí ego," zaprskala.

Radši jsem jí ani nepřipomínala, že to dělá kvůli ní. Divný způsob vyjádření náklonnosti, ale on si nenechal poradit.

Šly jsme rychlým krokem a zanedlouho jsme měly výhled na celou situaci.

Snape seděl pod velkým mnoholetým dubem a listoval v učebnici lektvarů. Přicházejících Pobertů si nevšiml, dokud na něj nezačali pokřikovat.

"Ach ne," povzdechla si Lily a rozeběhla se. Já ji následovala. Bohužel, než jsme tam doběhly, James vyslovil kouzlo a z jeho hůlky vytryskla síla, která Severuse vznesla do výšky hlavou dolu.

"Nech mě, ty pitomče," soptil Snape.
"Jamesi!" zavolala jsem na něj. Otočil se na mě s úšklebkem. Skoro jsem ho nepoznávala. Poprvé za těch šest let, co jsem ho znala, jsem v něm viděla toho arogantního náfuku, jak ho nazývala Lily. "Tohle už přeháníš," vykřikla jsem.
"Pottere," upřela Lily své zelené oči na Jamese, "prosím, nech Seva na pokoji."
"Opravdu?" smál se James. "A co za to?"
"Jamesi Pottere!" zakřičela jsem na něj a přistihla se, že si pomalu vyndavám hůlku z rukávu.
"Pojď se mnou na rande, Evansová," řekl James, "a já tohohle ubožáčka nechám být."
Všimla jsem si, že Remus dal Jamesovi ruku na rameno, aby mu sdělil, že to přehání, ale jeho to nezajímalo.
"Nech toho," okřikla jsem Jamese, ale v tu samou chvíli Lily řekla: "Dobře. Ano, půjdu."

Zůstala jsem na ní zírat. A nebyla jsem jediná. James se překvapeně usmál a jak slíbil, pustil Severuse. Dokonce ho nechal sestoupat dolů a nepustil ho z několika metrové výšky.
"Ne!" křikl Snape, když získal rovnováhu. "Nepotřebuju, aby se mě zastávala nějaká ubohá mudlovská šmejdka!"

V tu chvíli všichni ztichli. Lily se okamžitě do očí nahrnuly slzy, a Snape s údivem rozevřel oči. James se chystal něco udělat, ale já byla k Severusovi blíž, a tak jsem ho předběhla. Snape byl o pěkný kousek vyšší, ale já měla plnou hlavu vzteku a tělo adrenalinu, a najednou moje pěst vystřelila proti jeho obličeji. Severus se zapotácel a já zjistila, že mě pěkně bolí ruka.

"Lucy," vzlykla Lily a já se na ní otočila. Byla uplakaná a tváře měla od slz rudé.
"Tohle si přehnal," zasoptil James, jdoucí k Snapeovi.
"Nech ho," řekla Lily, "nestojí za to. Ani jeden z vás za to nestojí." S těmito slovy se rozeběhla pryč.

Zůstala jsem stát jako opařená. Opravdu jsem ho právě uhodila? Opravdu právě nazval Lily mudlovskou šmejdkou?

"Vážně, nech ho," zastavila jsem Jamese. "Už to stačilo."
"To přehnal, klidně vezmu na sebe tu ránu pěstí," řekl. "Stejně by se ale nikde nechlubil, že mu vymalovala fasádu holka, a ještě k tomu z Nebelvíru."
"Opovaž se jí teď připomínat to rande," zamračila jsem se na Jamese a také se vydala k hradu.
"Aro!" zavolal na mě Sir. Neotočila jsem se. Byla jsem na ně naštvaná. Na úplně všechny. Vždyť je Rem mohl zastavit, nebo to říct mě a já bych Lily odvedla, a oni by si to vyříkali sami.
"Aro, stůj!" zavolal znova a doběhl mě.
"Tys to věděl, měli jste to v plánu!" začala jsem ho obviňovat.
"Ha, chvíli jsem se bál, že dostanu pěstí taky," usmál se, ale pak mu došlo, že ta poznámka není vhodná. Navíc mě neskutečně bolely klouby, a takovou ránu už bych znova nezvládla.
"Je to jako když jste ho vylákali, aby ho Rem za úplňku zabil!" pokračovala jsem. "Chováte se jako idioti."
"Teď se ho zastáváš?" podivil se Sirius.
"Nezastávám, ale tohle jste přehnali," řekla jsem a následovala Lily do hradu.    

Opět jsem tu s dalším dílem.
Samozřejmě vím, že tento incident se neodehrál v posledním ročníku a taky úplně jinak, ale prostě se mi to sem hodilo :D
Berte tento díl jako maličký vánoční dárek
VŠEM PŘEJI KRÁSNÉ VÁNOCE.