"Zmijozel vede 60:40," zahlásila Luna.

Čím dál častěji jsem se dívala k profesorům, kde seděl Brumbál a kontroloval oblohu. Měla jsem pocit, že jí sleduje víc než zápas. Pak se prodral mezi sedícími učiteli a něco Luně pošeptal, ta okamžitě vyvalila oči.

"Určitě, pane řediteli?" ozvala se v megafonu, jelikož stála moc blízko u něj.

Brumbál přikývl a ještě něco zadrmolil, načež opustil stadion. Luna překvapením zamrkala a pak začala mluvit: "Pozor hráči famfrpálu!" upoutala na sebe pozornost. "Pro dnešní zápas je udělena výjimka, a k jeho ukončení nemusí být polapena Zlatonka. Zápas končí za deset minut, pokud se do té doby nepovede chytači chytnout Zlatonku, zápas bude anulován a přesunut na jiný termín."

Davem se okamžitě ozvalo nesouhlasné kvílení. "Tak proč ho dávali hned první týden?" vztekal se Fred Jacoby. Sirius šířil vzduchem nepěkné nadávky a Remus si schoval obličej do dlaní a předstíral, že tady není.

Lina dala další gól, což znamenalo, že Zmijozel vedl už jen o deset bodů. S každou minutou, kdy se zápas blížil ke konci, křičelo publikum víc a víc.

James i Regulus hledali Zlatonku, aby se zápas nemusel opakovat, ale sílící déšť jim v tom moc nepomáhal.

James se najednou rozletěl a Regulus se okamžitě vydal za ním. Tady nemohlo jít o let, kdy chce jeden chytač zmást druhého, James Zlatonku opravdu viděl. Nebelvír i Zmijozel okamžitě začal podporovat své chytače.

"To dá," uklidňoval nás Sirius. Spíš uklidňoval sebe.

"Jamesi, dělej!" zakřičela Lily. Jako kdyby jí slyšel; zrychlil tak, že z něj byla jen rozmazaná létající šmouha, a za chvilku Luna hlásila, že první letošní zápas vyhrál Nebelvír s dvě stě body.

Všichni se okamžitě začali hrnout dolů, aby mohli hráčům pogratulovat - v případě Pobertů si dát pořádnou ránu. Všimla jsem si, že Regulus není zrovna veselý, a Theodor mu to bezpochyby dá sežrat. Vydala jsem se za ním. Nesl koště na rameni směrem zpět do hradu a ve tváři naštvaný výraz.

"Regu, počkej!" zavolala jsem na něj. Ani se na mě neotočil, ale zastavil. Rychle jsem ho doběhla a podívala se do zelených očí. Byly plné vzteku.
"Ano?" zeptal se naštvaně. Jednou z mála chyb, které měl, byla jeho cholerická povaha. "Asi nemá cenu říkat něco jako, že to nevadí, příště se to povede, že?"
"To nemá," řekl bezvýrazně.
"A nechtělo by se ti do Prasinek, dneska?" navrhla jsem. „Když jsem tě minule musela odmítnout."

Popravdě jsem ho chtěla přivést na jiné myšlenky. Chvilku mlčel a pravděpodobně zvažoval, jaké má možnosti, co jiného by dělal a nakonec souhlasil. Pevný výraz mu zněžněl a v oči už nebyly tak plné vzteku jako před minutou.

Oba jsme se pak vydali do hradu, kde se naše cesty rozdělily. Regulus si šel převléct famfrpálový dres a já hodlala někde vyhrabat teplou bundu, jelikož venku bylo čím dál hnusněji. Ve společenské místnosti jsem narazila na Jamese se Siriem, jak si vášnivě vykládají dojmy ze zápasu.

"A co si o tom myslíš ty, Aro?" houknul na mě Sirius.

„To, co vždycky," zašklebila jsem se. Nechtělo se mi vymýšlet milion pochval, o které by James stál.

Na schodišti do dívčích ložnic jsem se srazila s Lily. Z rukou jí vypadla kniha, kterou právě četla. Bradavické dějiny? Ty četla snad tisíckrát. Podala jsem jí knihu v modrém obalu.

"Děkuju," pousmála se, „a promiň, nekoukala jsem na cestu."
"To neřeš," mávla jsem nad tím rukou. "A dole je James, jen aby tě nezaskočil," upozornila jsem jí.

Lily mi věnovala děkovný pohled a pak nasadila neprůstřelný výraz, který patřil jedině Dvanácterákovi.

Jakmile přišla do společenské místnosti, James vykřikl její příjmení a zavalil jí tisícem nesrozumitelností. Vzala jsem schody po dvou a o to rychleji se dostala do pokoje, kde jsem vyhrabala v téměř rozpadlé skříni teplou bundu. Pro jistotu jsem se přezula do teplejších bot, vzala si peníze a mazala zpátky. Ve společné místnosti jsem spatřila čtoucí Lily, vedle které seděl James a pramen jejích vlasů měl mezi horním rtem a nosem jako knírek. Jelikož mi to připomnělo mé malování knírů na obraz Buclaté dámy, rozhodla jsem se to nekomentovat. Lily se ho bezpochyby pokoušela setřást.

Pak jsem se ale zarazila. Nebyl tu Sirius. To nevěstilo nic dobrého. Dost jsem pochybovala, že se s Remem a Peterem šprtá v knihovně. Vydala jsem na nádvoří, kde jsme se měli sejít s Regulusem. Cestou jsem potkala bezhlavého Nika, který se mi poklonil na pozdrav, a já potlačila reflex vyvrhnout snídani. Rychle jsem si vybavila obrázek Jamese, jak ho před dvěma roky napodoboval, když se nedíval. Vyplázl jazyk, zašilhal očima a hlavu naklonil ke straně.

"Taky zdravím," vysoukala jsem ze sebe a pokračovala. Cesta mi připadala delší, než kdy jindy, proto jsem taky nabrala svižnější tempo. Bohužel jsem zanedlouho musela zpomalit, jelikož naproti mně plula McGonagallová (v tom jejím zeleném hábitu opravdu vypadala, že pluje).

"Dobrý den," zářivě jsem se na ní usmála, což jí očividně přišlo krajně podezřelé.

"Kampak, Blueová?" nadzvedla obočí.

"Do Prasinek, paní profesorko," odpověděla jsem tak slušně, až to bylo drzé.

"A s kým?" zajímala se.

"S Regulusem," řekla jsem pravdu, "přesně, jak jste mi doporučila."

Dál už se mě na nic nevyptávala a já pokračovala. Před východem z hradu jsem se ale zarazila. Mé obavy se naplnily, byl tam Sirius. A taky Regulus. A mluvili spolu. To není dobré, pomyslela jsem si a okamžitě si to k nim namířila. Oba vypadali dost naštvaně, přičemž to Sirius maskoval pohrdavým úsměvem (měla jsem ho zkrátka přečteného).

"Co se tady děje?" upozornila jsem je na svou přítomnost, které si doteď ani jeden nevšiml.

"Ahoj lásko," pozdravil mě šťastně Sirius a líbnul mě na tvář. Tohle jsem nečekala, chtěla jsem se okamžitě zeptat, co to předvádí, ale to už se chystal říct něco Reg. Toho Sir přerušil slovy: "Zkus si něco a dostaneš takovou ránu pěstí, že tě ani Accio nepřivede zpátky."

"Tak to by stačilo," zarazila jsem Tichošlápka, který vypadal, že své výhrůžky co nevidět zrealizuje.

"Jak myslíš," usmál se na mě sladce, "uvidíme se později," řekl a odešel se spokojeným výrazem.

Stačil mi jediný pohled na Reguluse, aby mi došlo, že je něco špatně. Víc špatně než prohra ve famfrpálu.

"Fajn, tak co se tu dělo?" zeptala jsem se a opravdu byla zvědavá na odpověď.
"Byla si s ním v posteli?" zeptal se na rovinu. Otráveně jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Měla jsem počítat s tím, že se Sirius svému bratrovi pochlubí.
"Ne," řekla jsem, „on tam byl se mnou."

Odpovědí mi byl hnusný pohled.

"Nebylo to takhle," pustila jsem se do vysvětlování. "Přišel mě probudit, abych nezaspala zápas."
"A jak se asi dostal do dívčích ložnic?" zeptal se Regulus nedůvěřivě.
"Vždyť je to Sirius!" rozhodila jsem rukama.
"A co to oslovení?" mračil se dál.
"Nevím," přiznala jsem.
"Jasně," odfrknul si a zabořil ruce do velkých kapes kabátu.
"Chceš se dohadovat? Jestli ano, tak jdu do Prasinek sama," zamračila jsem se.
"Ne, nechci," řekl po pár sekundách s menší dávkou vzteku.
"Fajn, jdeme tedy?" zeptala jsem se pro jistotu.
"Jo," odpověděl suše.

Vyklouzli jsme z hradu a vydali se po rozmočené cestě do Prasinek. Obloha vskutku byla čím dál temnější, a po několika minutách jsem se ani nedivila, že zápas chtěli zrušit. Stejně mi ale hlava nebrala, proč ho dali hned takhle brzy.

"Lucy?" řekl najednou Reg s poněkud zaraženým výrazem.
"Hm?" broukla jsem a čekala, co z něj vyleze.
"Jak si myslela to, co si mi říkala před zápasem?"
"Musíš být konkrétnější," upozornila jsem ho.
"No, ty slova na povzbuzení. Jak si mluvila o tom, že se ti líbí moje pyžamo."
"Jo tak," kousla jsem se do tváře a přemýšlela, jak zformulovat následující větu. "Já byla včera u vás."

DĚKUJU ZA HALDU VOTES 😍 A TAKY ZA 700 PŘEČTENÍ, TO JE ÚŽASNÝ!!
NA GIFU SIRIUS