"Já zapomněla," protočila učitelka očima a pokynula rukama, abysme pokračovali.

Během následujících tří minut, kdy hrála píseň na tanec, jsem Sirovi šlápla na nohu snad desetkrát a on, na rozdíl od Jamese, to nepřehlížel, ale vracel mi to. Takže jsme si ke konci vzájemně dupali na nohy, a vypadalo to, jako kdybychom nacvičovali stepování.

"Dobrá," prohlásila McGonagallová pár minut předtím, než měla začít večeře. "To pro dnešek stačí, za dva týdny se tady opět sejdeme," tleskla dlaněmi, a věci v místnosti se začaly přesouvat na svá pravá místa. Jakmile jsme si posedali ke svému stolu, prostřel nám spoustu jídla.

"Přeji dobrou chuť," zamrmlala profesorka a rychle odešla pryč.
"Už nás nemůže ani vidět," povzdechl si Rem.
"Podle mě šla za Trelawneyovou nebo Brumbálem," vyhrkla jsem bez přemýšlení.

"A to jako proč?" zeptal se Tichošlápek a pousmál se na Bonnie, která se zapomněla a v úžasu na něj zírala. Jemně jsem jí kopla do nohy, aby toho nechala. Nechtěla jsem následující týden řešit její zlomené srdíčko.
"Předtím, než mi vynadala za to, že koukám na sníh, si cosi mumlala. Vyznělo to jako Trelawneyová," odpověděla jsem a setkala jsem se s Lilyiným pohledem, který mi dal za pravdu.
"Víš, podle mě abys to neměla řešit," navrhnl Sir. "Učitelé jsou tady praštěný, nikdo je nepochopí."

Zanedlouho se do místnosti nahrnuli příslušníci i ostatních kolejí. Lily na mě a Kim nepatrně kývla, což znamenalo, že by se ráda vypařila. Hned mi došlo proč: Severus právě přišel na večeři. Bonnie se rozhodla jít s námi. Nepochybovala jsem, že se cítí jistější, když není na místě, kde je tak narváno. "Lucy," oslovila mě na pohyblivých schodech.

"Jo?" řekla jsem a přestala okrajově vnímat konverzaci Kim a Lily o OVCE.
"Všimla sis, že se na mě usmál?" zeptala se blaženě.
"Předpokládám, že myslíš Siria," ujistila jsem se.
"Samozřejmě," usmála se.
"Bonnie, nechci ti kazit radost, ale tohle nebyl úsměv, po kterém toužíš."
"Kazíš mi radost," zamračila se. Tohle nemělo cenu. Věděla jsem, že je Bonnie dost chytrá na to, aby si s ním nic nezačínala, ale ne tak moc, aby mě s tím pořád neotravovala. Pravděpodobně si myslela, že mu nějak domluvím, ale to jsem v plánu neměla. Dál jsem se k tomu tedy nevyjadřovala a zbytek večera řešila s Lily a Kim zkoušky. Přeci jen, budu OVCE mít už příští rok.

Další ráno jsem byla mrzutá jako obvykle, když musím vstávat dříve, než se mému línému tělu chce. Moje sova Talon seděla na venkovním parapetu okna a zuřivě klepala zobákem do skla. Nerozuměla jsem, proč ještě nevyspává v sovinci.

Neohrabaně jsem se vymotala z teploučké deky a přešla k oknu. Rychle jsem jej otevřela, aby do pokoje nevniklo moc studeného vzduchu. Celou noc chumelilo.

Talon vlétla dovnitř a já za ní rychle přibouchla.

"Co je?" zeptala jsem se nevrle a dřepla si na postel. Moje sovička začala nezbedně poskakovat na polštáři a mě konečně napadlo, podívat se jí na nohu. Měla tam vzkaz. Jakmile jsem jí ho odmotala z pařátů, dožadovala se nějaké mlsky. Ulomila jsem jí kousek čokolády. Tohle kdyby věděl Kettleburn, profesor péče o kouzelné tvory. Moje sova není kouzelná, ale stejně by mi vynadal. Nicméně  Talon prostě zbožňovala čokoládu, stejně jako Náměsíčník. Nevypadala, že by se chtěla vrátit do sovince, tak jsem se rozhodla jí tu nechat. Posadila se na opěradlo postele a během několika sekund spala.

Chvilku jsem se na ní s lehkým úsměvem dívala a pak si vzpomněla na papír, co mi přinesla. Docela mě zajímalo, kdo by mi mohl psát. A hlavně, koho by napadlo mě posílat poštu ráno. Jakmile jsem vzkaz rozložila, věděla jsem, kdo byl jeho autor už jen podle písma.

Velmi nerad tě budím, ale nechtěla by si do Prasinek? Samozřejmě, že ano. Za deset minut na snídani.
R. A. B.

Regulus. Nasupeně jsem si povzdechla. Měl pravdu, návštěvu Prasinek bych neodmítla, ale taky mohl napsat odpoledne. Vzkaz jsem schovala pod polštář a začala hledat svetr, který jsem si koupila v Londýně pár dní před odjezdem do Bradavic. Vítězně jsem zajásala, když jsem ho našla pod haldou naházených učebnic ve skříni. Byla jsem docela ráda, že domácí skřítkové nám neuklízí skříně, protože z té mé, by jim rozhodně přeskočilo.

Svetr jsem si přetáhla přes hlavu a vydala se hledat kalhoty a ponožky. V kraťasech od pyžama bych podruhé na snídani jít nemusela. Ano, i to tu bylo. Šlo tenkrát o sázku. Zvládla jsem jít v pyžamu na snídani jen já, James a Sirius. Remus to odmítl hned na začátku, Peter se bál, že by se mu ostatní smáli, a Bonnie to připadalo nedůstojné. Suchaři.

Na snídani jsem šla ve vysokých botech, jelikož se mi nepovedlo najít dvě stejné ponožky. Možná bych se svým nepořádkem opravdu měla něco udělat. Regulus na mě čekal pod schody a vypadal lehce otrávený mou nedochvilností.

"Áhoj," zívla jsem a ani se neobtěžovala dát si ruku přes pusu.
"Nazdar ospalče," usmál se.
"Ty se směješ," ukázala jsem na něj prstem, "ale já si plánovala dlouhý nedělní spánek."
"Omlouvám se, madam," zašklebil se a společně jsme vešli do Velké síně. Stoly byly opět přeplněné jídlem, a já si uvědomila, že padám hlady. Včera jsme přeci s holkama odešly dost brzy a já tudíž neměla čas se nasytit.

Jelikož byla místnost úplně prázdná, mohli jsme si sednout k jednomu stolu: zmijozelskému. Regulus striktně odmítal se k našemu nebelvírskému stolu byť jen přiblížit. Vždyť tam studuje můj bratr, připomněl mi před pár lety, když jsme prvně společně snídali.

U zmijozelského stolu jsem se cítila divně. Možná to bylo z toho, že jsem se bála, co by se stalo, kdyby sem nějací studenti této koleje nakráčeli. Pravděpodobně bych se vypařila.

"...taky si musím dojít pro inkoust," ozval se Regulus, a já se vymanila z přemýšlení a uvědomila si, že na mě nejspíš mluvil.
"Ten hvězdnej?" zeptala jsem se a natáhla se po poháru na pití, který měl na sobě zmijozelský znak. Jakmile jsem se ho dotkla, had se proměnil ve lva. Ani jsem se tomu nedivila.
"Hvězdnej," zopakoval má slova s odporem. "Ne, má v sobě hvězdný částečky."
"Promiň," zvedla jsem ruce v obranném gestu.
"Slyšel jsem, že Nebelvír nacvičuje tanec v sobotu," nadhodil. "Včera jste byli prvně, ne?"
"Jo," potvrdila jsem a usmála se nad vzpomínkou, jak mi to nešlo.
"S kým si tancovala?" zajímal se.

Rychle jsem si spočítala, že by nebylo moudré přiznat, že se Siriem, a proto jsem řekla jen Jamesovo jméno.

"A ty? Kdo byla tvá partnerka?"
"Seline Smithová," odpověděl. Ta mě a Jamese tenkrát nevědomky pustila do Zmijozelu. Byla opravdu hezká, nedivila jsem se, že s ní chtěl Reg tancovat. Nebo za ním přišla ona?
"Půjdeme?" zeptal se Regulus a hned se zvedl. Jeho pohyb jsem napodobila.

"Za chvíli jsem zpátky, jen se obleču," řekla jsem a zmizela. V pokoji jsem si vzala šálu Nebelvíru a huňaté rukavice, nepochybovala jsem, že venku mrzne. Všimla jsem si, že Bonnie ještě vyspává a Denisa Freyová zamračeně hledí do zdi. Byla naštvaná na Siria a já se jí nedivila, spíš mě zarazilo, že do toho šla. Ještě než jsem stihla pokoj opustit, Talon vzlétla a posadila se mi pod vlasy na rameno.

"Nosíš pořád tu sponu," podotkl Regulus, když jsme se sešli před hlavní bránou a zamířili ven.
"Jo, je pěkná," kývla jsem a neodolala pohledu na poletující vyrytou zlatonku.

"Spíš divná," řekl.
"To já si myslím o tom inkoustu," okřikla jsem ho s drzým zašklebením. To jsem ale dělat neměla, jelikož jsem dostala několikaminutovou přednášku o jeho inkoustu s hvězdnými částečkami.
"Jak myslíš," utla jsem ho, když jsem měla vymluvenou díru do hlavy. Nechápala jsem, jak může být takový perfekcionista. A taky šprt. Byl v Křiklanově klubu, stejně jako Lily.
"Ty si jí vzala s sebou?" zeptal se mě najednou a já si uvědomila, že mluví o mé sově.
"Jo, jak se ti povedlo dát jí ten papír? Všechny poklove," řekla jsem a před očima se mi zjevil Sirius v Bradavickém expressu, jak jí nazývá Klove.

"Mě má ráda," zašklebil se a natáhl k mému rameni ruku. Chtěla jsem uhnout, aby neměl rozštíplý prst, ale stalo jsem něco, co jsem nečekala: Talon z mého ramena přeskočila do jeho dlaně.
"No to si děláš srandu," podivila jsem se a sledovala, jak se můj kulíšek nechává od Rega hladit. Možná je to tím, že si alespoň od minulého roku pamatuje její jméno. Na rozdíl od Siria. Koupila jsem si jí za úspěšné složení NKÚ.

Zatímco si Regulus hrál s mojí sovou, opatrně jsem se vzdálila a nabrala do rukou mokrý sníh. I přes rukavice nepříjemně studil. Udělala jsem pěknou kouli a hodila jí na něj. Dávala jsem pozor, abych netrefila Talon, protože by si to se mnou pak vyřídila. Její klování a škrábance opravdu bolí.

Regulus se lekl a cukl sebou, načež Talon vzlétla, aby zjistila, co se děje.

"Tak takhle ty," zasmál se a vyprášil si sníh ze zelené šály. Pravděpodobně ho měl i za krkem. Rychle jsem začala dělat novou kouli, jelikož mi bylo jasné, že mi to oplatí. Ještě než jsem se stačila narovnat a utvářet její tvar, schytala jsem ledovku do obličeje.
"To nebylo hezký!" vykřikla jsem a zvedla se ze země, kam jsem spadla.
"Nápodobně," zavolal a v rukou si přehazoval další kouli. Rychle jsem po něm hodila hroudu sněhu a pustila se do běhu, jelikož mi bylo jasné, že tuhle válku vyhrát nemůžu. Regulus byl sice vysoký, ale taky neskutečně mrštný. Prostě chytač.

Byla jsem téměř u Hagridova srubu, když mě další koule praštila do zad. Rychle jsem se otočila a hodila po něm spěšně vytvořený tvar ze sněhu. K mému překvapení jsem se trefila: dokonce mu spadla čepice. Nechal jí tam ležet a vydal se za mnou s další sněhovou náloží. Skoro jsem ho nepoznávala. Nikdy jsme nic takového neprožili. Byli jsme kamarádi a smáli jsme se, to ano, ale nikdy jsme takhle neblbli. Regulus byl vždy vážný a vzorný student, teď mi připadalo, jako by patřil k Pobertům.

Stihla jsem ještě jednou hodit, než mi k zimou rudému obličeji připlácl kus sněhu. Nečekala jsem to a zavrávolala. Regulus stál dost blízko a tak jsem ho chytla za zelenostříbrnou šálu v domnění, že mě udrží a já se zase nevyválím. Bohužel jsem se spletla. Tak jako on zaskočil mě, já překvapila svým manévrem jeho, a než jsem se stačila vzpamatovat, oba jsme padali do sněhu.

Já spadla na záda a on na mě, naštěstí se stačil zapřít pažemi vedle mé hlavy a tak na mě nedopadl celou vahou. Jakmile jsem si z očí vytřela alespoň většinu sněhu, nezmohla jsem se na nic jiného, než se rozesmát. Brzy jsem si ale všimla, že Regulus se nesměje. Upřeně mě pozoroval a stahoval mi kaštanové vlasy z obličeje.

Dívala jsem se mu do očí a doufala, že v nich něco odhalím, ale on mi můj pohled oplatil teprve vteřinku předtím, než přitiskl své rty na mé.

Zaskočil mě, nepopiratelně. Jak dlouho si to plánoval? Není to jen brzký apríl? Nemohl být. Jakmile si všiml mého překvapení, odtáhl se. Teď mi koukal do očí. Přímo se do nich vpíjel. Ten pohled se mi nelíbil, ani v nejmenším. Netušila jsem, co bych měla správně udělat, a tak jsem udělala to, co jsem jednoduše chtěla. Zvedla k němu hlavu a taky ho políbila. Jeho pohled okamžitě zněžněl, věděla jsem to i přesto, že jsem měla zavřené oči. Jeho rty stažené do úzké linky povolily a jemně se rozevřely. Teprve teď mi došlo, že když mi v Prasinkách řekl, že mě má rád, nemyslel to kamarádsky. A já ho očividně taky neměla ráda po kamarádské straně. Nikdy mě nenapadlo takhle o tom přemýšlet.

Pomalu se ode mě odtáhl, ve tváři mu pohrával úsměv. Moje sovička poskakovala ve sněhu vedle nás a pískala jako smyslů zbavená (houkala málokdy). "Asi žárlí," usmála jsem se.
"A na koho z nás?" zeptal se Regulus a pomohl mi se zvednout. Byla jsem celá mokrá, a to jsme leželi na zemi jen chvilku.
"Víš," řekl a namotal si pramen mých vlasů na prst, "možná ti přeci jen budou říkat Blackova holka."

Á už je to tady :D delší kapča s překvapením.
Budu doufat, že se líbila...
(když jste uviděli ten gif, koho jste typovali? upřímně.. :D)
Jinak se omlouvám za ty šílený popisy polibku, ale tohle prostě popisovat neumím..
Jasně Terko a proto píšeš romanci na HP *mlátí hlavou o jízdní řád, protože zeď není poblíž*
Tak se mějte krásně a zanechte mi komentáře :)