Následující týden uběhl rychle, jako by to byl jeden den. Možná to bylo proto, že jsem měla neskutečně napilno. Musela jsem docházet na zkoušky famfrpálu jak Nebelvíru, tak Zmijozelu. Regulus byl z mé přítomnosti nadšený, což se o Theodoru, kapitánu družstva, moc říct nedalo. Byl nevrlý, a to jsem tam chodila jako kamarádka. On byl jeden z důvodů, proč jsme to prozatím nikde nerozhlašovali. Dalším důvodem byl Sirius.

Nepochybovala jsem, že se naštve, možná se mnou nějakou dobu nebude mluvit. Musela jsem vymyslet nějaký způsob, jak mu to říct, aniž by vyhodil Bradavice do vzduchu. Samozřejmě mu do toho nic nebylo, jelikož to byl přítel, ale stejně mu určitě bude vadit, že jeho nejlepší kamarádka chodí s jeho bratrem.

Nejdřív mi přišlo zvláštní, že jsem se dala dohromady s jedním ze svých nejlepších kamarádů, ale po pár dnech se mi to zdálo normální. Jako kdyby to tak mělo být.

"Máš už ten úkol z jasnovidectví?" zeptala se mě Bonnie ve středu, když jsme se o přestávce vracely do pokoje pro věci na přeměňování.
"Jo, ty ne?" řekla jsem a začala hledat úkol pro McGonagallovou. "Ne, nic mi nevychází. Nejde mi to," povzdechla si a vyndala ze skříně dva svitky pergamenu.
"Buď v klidu, mně taky ne," zašklebila jsem se.

Bonnie se zamračila, což znamenalo, že to chce vysvětlit. "Prostě jsem si to celý vymyslela," pokrčila jsem rameny.

"Ukaž mi to," vybídla mě. Ukázala jsem na zem, kde se válel úkol pro Trelawneyovou, a pokračovala v hledání. Kam jsem to jen mohla dát?
"Příští týden dostanu kašel kvůli nepříznivé konjunkci Marsu a Jupitera," přečetla nahlas první řádku mého úkolu.
"Tragické, že?" zašklebila jsem se.
"To tě neprokoukne?" zamračila se.
"Ne, párkrát zakašlu a bude spokojená," řekla jsem. "Tuhle větu jsem jí napsala i minulý rok a bylo to v pořádku. Hele mám to!"

Vyndala jsem z pod postele dva pergameny (roztahovala jsem písmena, jak jen to šlo, jelikož jsem vůbec nevěděla, co napsat) a radostně výskla.

"Proč tedy chodíš na jasnovidectví?" zeptala se Bonnie a skočila z posledních tří schodů, které vedly do dívčích ložnic.
"Mohla bych se tě zeptat na totéž," zamumlala jsem a vešla do společenské místnosti. Nikdo tam nebyl, alespoň jsem si to myslela, než jsme prošly okolo rudé pohovky. Dotyčný na ní spal, na obličeji měl černý cylindr, zpod kterého vykukovaly dlouhé vlasy. Sirius.

"Co tu dělá?" špitla Bonnie mým směrem.
Chystala jsem se odpovědět, že zapejká, ale on mě předběhl: "Sladce spinkám. Nevidíš?"

Obě jsme sebou trhly, jelikož jsme si myslely, že opravdu spí.

"Ty nespíš?" zeptala se nesměle Bonnie.
"Ale jo, jen ze spaní mluvím," řekl ironicky a sundal si cylindr z obličeje.
"Proč nejsi na vyučování?" zajímala jsem se.
"Protože se mi nechtělo," zašklebil se.
"A co řekneš profesorce McGonagallový?" chtěla vědět Bonnie.
"Že mi nezvonil budík," pokrčil rameny.
"Siriusi, ty nemáš budík," připomněla jsem mu.
"Právě proto nezvonil," mrknul na mě. "Neměly byste být už na hodině?"
"Sakra," zapištěla Bonnie. "Měj se. Aro, jdeme."

Než jsem nadála, táhla mě za rukáv hábitu až k učebně. Sedla jsem si na své místo vzadu, hned vedle vycpané bublinatky. Do několika minut do místnosti vznešeně vpochodovala kočka, která se okamžitě proměnila v naši oblíbenou profesorku. "Dobrý den, dobrý den," pokývala hlavou a usadila se za katedru. "Prosím, odevzdejte mi své úkoly."

Andrew Jones zvedl ruku a McGonagallová se přes miniaturní brýle zamračila. "Jestli mi dnes ještě někdo řekne jako pan Potter, že mu úkol snědl pan Pettigrew, dostane trest až do konce prosince!"

Vyprskla jsem smíchy a rozhodně jsem nebyla jediná.

"Dost!" zaburácela profesorka. "Pane Jonesi, co jste chtěl?"
"Jestli nevadí, že mám o jeden svitek víc?" omluvně se usmál. "Mně se to jen na dva nevešlo."
"Šprte," uchechtla jsem se a McGonagalová mě zpražila pohledem. "Ne, nevadí to. Slečno Blueová, vy určitě úkol máte."
"Jistě," odpověděla jsem uraženě.
"A jak velké mezery mezi slovy jste dělala? Palec, dva? Nebo snad celou stopu?" zamračila se.

Určitě umí číst myšlenky. Nebo na rozdíl od Trelawneyový opravdu vidí do budoucna.

"Ani jedno," usmála jsem se s nezbytnou dávkou drzosti.

Dál už se se mnou nebavila a vybrala si pergameny. Následně jsme probrali novou látku a měli jsme si jí po zbytek hodiny procvičovat, zatímco ona opravovala naše úkoly. Na konci hodiny nám dala známky a jediný, kdo měl přijatelné hodnocení, byl Andrew. Dokonce i Bonnie se úkol nezdařil, což se profesorce nelíbilo a tak se rozhodla, že nás úkol nechá vypracovat ještě jednou.

"James měl pravdu," soptila jsem při balení věcí na přeměňování.
"Cože? Jako že mu snědl...," nerozuměla mi Bonnie.
"Ne, že ta ženská nemá srdce. On si nemůže zatancovat se Siriusem a já musím tohleto psát znova," vysvětlila jsem jí a společně jsme opustily učebnu.
"Počkej, Potter chtěl tancovat se Siriusem?" vyvalila na mě brunetka oči.
"To byl z jeho strany vtip," vysvětlila jsem s hraným úsměvem, a jakmile se na mě přestala dívat, obrátila oči v sloup.
"Jo, Aro. A už se o mě nemusíš bát," zasmála se Bonnie.
"Prosím? Kdy jsem se o tebe měla bát?" zeptala jsem se zmateně.
"No, že se dám dohromady se Siriusem."
"Nedala by ses s ním dohromady," zaúpěla jsem. "On se nikdy s nikým nedává dohromady."
"To je fuk, prostě s ním nebudu mít nic," řekla hrdě.
"Co tě k tomu vedlo?" zajímala jsem se lehce pobaveně.
"Jsem teď s Fredem Jacobym," blaženě se usmála.
"Sakra," vyhrkla jsem.
"Co je?" zamračila se Bonnie a vstoupila na pohyblivé schody. "Nejdřív mi zakazuješ být se Siriusem, dobře to chápu, ale proč nemůžu být s Fredem?"
"Nic ti nezakazuju," zamračila jsem se.
"Tak proč ti to vadí? Jestli mi řekneš, že ho chceš ty, asi tě shodím dolu," vyhrožovala mi podrážděně.
"Ne!" rozesmála jsem se "Merline, jen to ne."

Bonnie mi věnovala ne zrovna hezký pohled.

"Jde o to, že když s ním chodíš, budete spolu tancovat ne?"
"Jistě," přitakala mi hrdě. "Už mě i pozval na ples."
"Bezva. Protože to znamená, že Lily Evansová nemá tanečníka na zkoušky," řekla jsem.
"No a?" nechápala Bonnie.
"Takže po ní okamžitě půjde Potter," odpověděla jsem.
"Vymyslela bych i jiná slova na vyjádření této situace, ale zůstaneme pro slušnost u sakra," odpověděla Bonnie s vyvalenýma očima.

Před obrazem Buclaté dámy jsme se setkaly s Denisou Freyovou, která si stále udržovala kyselý obličej. Věnovala mi nehezký pohled a pak řekla vstupní heslo.

Věděla, jak to s Tichošlápkem dopadne, a mě teď nesnáší, protože se s ním přátelím.

"Co tedy podniknem?" starala se Bonnie.
"Pozvu ho na následující zkoušku tancování já," odpověděla jsem a přemýšlela, jestli to opravdu udělám. Ano, nemám s kým jiným tančit, pokud se chci vyvarovat další lekce stepování.
"A s kým půjdeš na ples?" zajímala se.
"S Regulusem," řekla jsem, než jsem si to stačila promyslet. Zatím mě nepozval, ale počítala jsem s tím. Bylo by zvláštní, kdyby jsme tam nešli spolu, vzhledem k posledním událostem.
"Aha," usmála se Bonnie, zjevně neměla jakékoliv podezření.

Ve společenské místnosti byl klid. Tedy až na Poberty sedící na pohovce. Removi na klíně seděla Luna a něco si s úsměvem šuškali.

"Vyspinkáno?" pozdravila jsem Siria, který seděl na opěradle.
"Do růžova," zašklebil se a ukazováčky se píchl do tváří.
"O tom nepochybujeme, tvé chrápání bylo slyšet až u Velké síně," zahihňala se Luna a líbla Rema na tvář.
"Mlč, Sněhurko," zamračil se Tichošlápek.
"Má pravdu," zastal se své přítelkyně Remus a drknul do Siria, čímž ho shodil na zem. "A neříkej jí Sněhurko."
"Vždyť tak vypadá. Bílá kůže a černý vlasy," zanadával a zvednul se.

Otočila jsem se k Jamesovi, který pohledem hypnotizoval Lilyiny zrzavé vlasy.

"Pottere," oslovila jsem ho a stoupla si vedle něj.
"Hm?" zamručel, aniž by se na mě podíval.
"Půjdeš se mnou na zkoušku tancování, že jo?"

Okamžitě se na mě podívaly tři páry očí: Jamesovy, Lilyiny a Siriovy.

"No, jo. To bych mohl," zamrmlal nechápavě, ale zjevně mu hned došel účel mé pozvánky, když se podíval na Lily, která mi věnovala drobný úsměv.
"Já myslel, že budeme tancovat zase spolu," zamračil se na oko Sirius.
"Ne, jednou stačilo," vyplázla jsem na něj jazyk a vydala se do ložnic.
"Kdy jí to hodláš říct?" uslyšela jsem v šumění hlasů. Připadalo mi, že Jamesův. Nebo Remův. Možná se Jamese ptal, kdy pozve Lily na Vánoční ples. Odpověď už jsem neslyšela, ale bylo mi to jedno, jelikož jsem uslyšela známé pískání své sovičky. Vyběhla jsem schody a zjistila, že sedí na mé posteli a vybaluje z obalu čokoládovou žabku.

"Ty jedna!" ušklíbla jsem se, ale čokoládu jsem jí nevzala.

Měla na noze přivázaný vzkaz. Jsem poslední dobou nějaká chtěná. Po jeho přečtení jsem hned věděla odpověď a taky to, že jsem Bonnie vlastně ani nelhala.

Zapomněl jsem se zeptat; Půjdeš se mnou na ten ples?

R. A. B.   

Je zde další kapitola! =D já vím, nudná, ale potřebuje to nějaký klid před bouří ne?
Děkuju vám za tu nálož komentářů u minulé části! Úžasný. Na gifu Rem ❤