"Dobré ráno!" pozdravil energicky a s nadšením černovlásek, jenž právě přeléval kávu vřící vodou a chystal se ji naservírovat na stůl právě procházejícímu ghúlovi. Namjun se, stejně jako již po mnoho rán, překvapeně zarazil a svému komorníkovi pozdrav váhavě oplatil, zatímco pozoroval, jak káva spolu se snídaní přistála na stole, dokonale naservírovaná a lákavě vonící. Usadil se tedy a s úsměvem se pustil do jídla.

Od nejtěžších dní jeho života uběhly celé měsíce a dnešním dnem to byl přesně celý půlrok, během kteréhož Jeongguk poctivě sloužil, dařilo se mu držet jazyk za zuby a neriskovat tak vlastní život. Spolu s jeho ostrými slovy vymizely i opakované urážky a rýpání ze strany ghúla, jehož pleť byla zdravě bronzová, propadlé tváře byly dávno zaváty písky času a do očí rudých jako krev se navrátila jiskra a život. Přesto, za zástěrkou pozitivismu, slušného chování a křehké tolerance, byla za tím vším tvrdá dřina, těžké vnitřní boje a neshody, které si v sobě každý z mužů nesl jako nesmazatelnou stopu. Nebylo nijak snadné smířit se s hořkostí citronu, nebylo lehké jen tak překousnout ghúlovu roli lva a Jeonggukovu pozici zebry, která se mohla při sebemenším zaváhání stále objevit na jídelníčku. Jiná cesta však neexistovala, nebylo možno nalézt žádnou zkratku, kterou se mohl komorník vydat, aby si svůj boj usnadnil. Musel se učit problémům a překážkám čelit, namísto utíkání před nimi.

Pod taktovkou zkušenějšího Nichkhuna, s nímž byl v kontaktu minimálně jedenkrát do týdne, se pak po krátkém přesvědčování odhodlal k navrhnutí několika kompromisů, které by mu ulehčily jeho trápení a uchránily srdce, kolem nějž se stále nacházela ta samá ledová stěna, blyštící se jako drahý kámen, obalující a chránící křehké jádro, které by už další bolest nemuselo zvládnout.

"Dnes jste vstával o něco později," pronesl při debarasu, vkládaje použité nádobí do myčky. "Takže budeme muset trochu uspíšit program. Zavezu vás do práce a vyzvednu vás po poslední schůzce," dodal, aniž ghúlovi věnoval pohled. Ten totiž věnoval displeji mobilního telefonu, kde si pro jistotu opět zrekapituloval, co čeká jak jeho, tak i Namjuna. Během týdnů, kdy pracoval na sobě a své neochotě smířit se s hořkostí křiklavě žlutého citrusového plodu, si uvědomil, že se poměrně snadno shlédl v dodržování týdenního rozpisu, na kterém dokonce začal sám pracovat a sestavovat ho. Byla to součást malé dohody, jejíž druhá polovina sestávala z něčeho, čemuž se ghúl dlouze a znechuceně bránil, než i on poznal sílu citronu a naučil se jeho chuť nedobrovolně polknout.

"Vždyť se mnou v kanceláři nebudeš," utrousil při obouvání bot, s odporem hledě na balíček mentolových žvýkaček, se kterými se k němu komorník natahoval a trpělivě vyčkával. Se zavrčením bublajícím v hrdle mu Namjun balení vytrhl z ruky a do úst si vhodil výrazně modrý kus dražé. Pro většinu lidí osvěžující, příjemně pálivá a peprmintová příchuť, pro ghúla se zalíbením v mlsání lidských očí hotová noční můra. Obličej se mu zkroutil do otrávené grimasy, jak tak na jazyku převaloval odpornou pachuť uhlí či zvratků, jen aby komorník nemusel při jejich rozhovorech snášet kovový zápach masa a krve, jehož původ mu byl stále nepříjemný, pociťoval k němu odpor, ale jak mu bylo před měsíci řečeno - zvykl si. Přestal se snažit dělat z citronové šťávy sladkou limonádu a přijal svůj úděl se vztyčenou hlavou.

Po útrpných vteřinách se nad svým zaměstnavatelem slitoval a podal mu papírový ubrousek, do kteréhož Namjun žvýkačku vyplivnul a trpělivě vyčkal, až ji černovlásek vyhodí a doprovodí jej k autu.

Jízda byla tichá a klidná, interiér auta vyplňovalo předení silného motoru a i na silnicích vládl mír. Pravda, provoz byl stále hustý, avšak plynulý. To platilo však jen do chvíle, než na semaforu naskočila červená, kolony aut zastavily a přes přechod se začaly valit davy lidí. Mladík svraštil obočí, když se několik mužů a žen zastavilo po celé délce přechodu a bylo jim fuk, že už dávno svítila zelená. Jejich tváře, skryté za maskami a kšiltovkami, nebylo možno rozpoznat, zato transparenty, které pozvedli nad hlavy, mluvily za vše: "STOP GHÚLŮM!" nebo dokonce: "SMRT PRO VŠECHNY LIDOŽROUTY!"

Jeonggukovi zatrnulo, když zahlédl i nápis, jenž brojil proti všem komorníkům, kteří byli považováni zrádce lidské rasy. Prudce sebou škubl, když jej zpět do reality vrhl hluboký hlas hnědovlasého muže, jehož hlava se objevila přímo mezi předními sedadly.

"Otoč to," poručil přísně, na rudých očích nasazeny sluneční brýle. "Najdeme jinou cestu," dodal o poznání smířlivěji, avšak po celou cestu, která se kvůli oklice značně protáhla, mlčky seděl na zadním sedadle a ni jednou zvedl zrak od displeje telefonu, do jehož klávesnice zuřivě ťukal, tmavé obočí přemýšlivě stažené k sobě a čelist zatnutou, div mu o sebe neskřípaly zuby.

"Dneska se mnou zůstaneš," pronesl ve výtahu, kam musel mladíka málem sám dotáhnout, jelikož dnešek měl strávit úklidem druhého patra a odevzdáním oblečení, které bylo třeba vyprat. Vázán povinnostmi, odmítal se Jeongguk nechat přemluvit a pokud by jej ghúl nezpražil varovným pohledem, dozajista by byl již teď na cestě zpět do bytu.

"Ale pane, měl jsem dnes za úkol postarat se o druhé patro bytu a-"

"Nebudu riskovat, že ti fanatici způsobí nějakou dopravní nehodu, ve které bys skončil cestou zpátky taky," prskl nazpět, přerušuje roztřeseného mladíka ve výmluvách a jakmile se dveře výtahu otevřely, vydupal z něj a jako zuřivý býk se hnal chodbou do kanceláře. Dlaněmi zatlačil do dvoukřídlých dveří, jež se vzápětí rozletěly a Jeongguk jimi stačil zavčasu proskočit a zabránit jejich opětovnému prásknutí při zavření. Zprvu mu vrtalo hlavou, proč by si o něj dělal jeho zaměstnavatel jakoukoli starost, když vtom mu došlo, že auto, které řídí, má několikanásobně větší hodnotu než jeho život a brzy byl tak jeho úvahám konec.

"Yunki, jste oba v pořádku?"

Zaslechl za svými zády, tudíž se zvědavě otočil a poslouchal hovor, jehož druhou stranu však slyšet nemohl. Byl proto značně vyveden z míry, když k němu Namjun vzhlédl a jednoduchým gestem si jej přivolal k sobě.

"Zopakoval bys to, prosím?" řekl dost nahlas, aby telefon položený na stole zaregistroval, že vůbec něco vypustil z úst.

"Říkal jsem, že teď tam je policejní jednotka. A v několika ulicích nejspíš bude uzávěrka. Těch šílenců tam bylo víc," zazněl Yunkiho chraplavý hlas, přerušovaný zvukem restování masa, které Jeongguk nebyl schopen po několika měsících služby nerozpoznat. Instinktivně ustoupil dozadu ve chvíli, kdy se ghúl mohutnýma rukama zapřel o desku stolu a pevně ji sevřel mezi prsty, až mu klouby zbělaly a tvořily tak do očí bijící kontrast s karamelovou pokožkou. Chlapec rukou vystřelil ke své košili, pod níž s úlevným výdechem nahmatal oblý tvar kapky, jejž stiskl mezi prsty. Stalo se to pro něj rituálem, kdykoli hrozilo, že se mu splaší srdce, jehož tlukot mohl ostrý sluch ghúla snadno zaznamenat.

"Nemůžeme jít přes město pěšky. Přece nezavřou všechny cesty," procedil skrze zuby ghúl, přecházeje před stolem tam a zpět, prsty si projížděl husté prameny vlasů a usilovně přemýšlel, nevšímaje si pohledu černovlasého hocha. Ten na něj koukal s nechápavostí zrcadlící se ve tváři, jelikož do dnešního dne neviděl staršího muže tak nervózního. Měl snad strach? Vždyť to bylo jen pár lidí s transparenty, prolétlo mu hlavou obratem.

"Budou muset. V noci budou všude hlídky, aby se ujistili, že jsou ti lidé pryč," tato odpověď donutila vysokého muže zavrčet jako rozlícená šelma. V ten okamžik vypadal jako lev, který v kleci chodí v nekonečných kruzích, uvězněný a neschopen dostat se na svobodu, zároveň však vystrašený z budoucnosti, za jejíž clonu nemohl nahlédnout, aby se mohl ujistit, že vše bude v pořádku.

"Ah, dobře, děkuju," broukl nakonec zklamaně a prostým přetažením ukazováku hovor ukončil, načež počastoval komorníka nejistým pohledem. "Zavolej firmě a řekni jim, že prádlo odvezou zítra. A pak mi udělej kávu, ano?" kuňkl, svalil se na křeslo za pracovním stolem a zahleděl se z okna, zatímco Jeongguk na chodbě vyřizoval telefonát a rovnou mířil do kuchyňky, kde se pustil do příprav nápoje. Zatímco čekal, až se voda uvaří, se sentimentálním úsměvem pohlédl na košík s ovocem, na kde mezi banány, jablky a pomeranči zahlédl i malý citron. Nichkhunova slova mu v hlavě rezonovala ještě nyní a on si je poslušně opakoval jako mantru, které se držel a neustále si ji připomínal.

Opatrně na stůl položil podšálek, na němž stál malý šálek s černou kávou, od jejíž hladiny stoupal bílý sloupeček páry. Nečekal na poděkování, pouze se uklonil a ke kávě přiložil i noviny, které pečlivě naaranžoval bokem a sám se odebral do jednoho ze tří křesel, kam se spokojeně usadil a sám svlažil rty v horkém bylinkovém čaji, do něhož si vymáčkl i kapku citronu a chuť doplnil nepatrným množstvím medu. Ačkoli si teď mohl užívat několik hodin samoty, které by běžně vyplnil pilným úklidem druhého patra domu, v koutku duše si vychutnával možnost zůstat v kanceláři, kde neměl co na práci. Po několika měsících, které se opakovaly jako rozbitý gramofon a každý úkon probíhal s chirurgickou přesností, si tak mohl konečně oddychnout.

Zabraný do hry na mobilním telefonu, nevšiml si páru očí, které po něm zvědavě pokukovaly. Namjun si nebyl tak docela jistý, kdy nastal onen zlom, který ze vzpurného mladého kluka udělal spolehlivého komorníka, jenž plnil své úkoly jako rozený profesionál, avšak oceňoval jeho snahu a úsilí. Přestože to oba muže stálo několik kompromisů, aby se vyhnuli hádkám, aby se neprojevovala ghúlí podstata, se kterou se Namjun musel od narození potýkat. Ačkoli žvýkací guma byla tím nejmenším, na co si hnědovlásek musel zvykat. Kupříkladu se musel pokaždé kousat do jazyka, aby nepoukázal na drobné, nepatrné přešlapy, které Jeongguk čas od času udělal. Nezřídka kdy se stávalo, že pokud ghúl zaspal, nepřišel ho jeho komorník vzbudit. Z bůhví jakého důvodu se bál vkročit byť jen na první nášlap schodiště vedoucího do vyššího patra apartmánu, pokud se na něm nacházel i Namjun. Musel se však odnaučit za to Jeonggukovi barvitě nadávat a rýpat do něj. Na oplátku se mladík zhostil pozice sekretářky na plný úvazek, tudíž naprosto s každým, s kým měl v hudebním průmyslu jeho zaměstnavatel co do činění, s tím se musel komorník vypořádávat zcela sám. Plánování všech schůzek i obědů, na které byl Namjun zván za účelem navázání spolupráce, to vše teď spadalo do rukou černovlasého hocha, který pak jen každý týden předložil program na následující dny, tedy meetingy a akce. Pro ghúla tak vznikala časová okna, která vyplnil tvořením toho, co mu šlo nejlépe - hudby.

Zacinkání porcelánu vytrhlo komorníka z rozjímání a jeho tmavohnědé oči padly na drobný keramický inventář, do něhož ghúl poklepal černým nehtem a pobaveně se šklebil, když si všiml, že chlapci nejspíše pokazil šanci dosáhnout ve hře nejvyššího skóre. Přesto bez odmlouvání vstal, vyšlapal tři nízké schody a po lesklé černé podlaze, v níž mohl vidět svůj vlastní odraz, přešel ke stolu a prázdný šálek sklidil. Ještě předtím, než se vůbec otočil a vydal se na další cestu do kuchyně, zastavil a nadechl se k otázce, která Namjuna zastihla nepřipraveného, ale nijak ho nepřekvapila:

"Pane, kdo byli ti lidé?" pípl polohlasně, hrdlo stažené obavami, že dost možná ťal do živého a tato otázka rozhodně nebyla vhodná. S odpovědí, kterážto následovala a zněla prostě a jasně - "Potížisté", se musel tedy spokojit a odebrat se pryč. Starší muž se zatím zahleděl z okna na oblohu, která vypadala jako malířské dílo, které zároveň působilo, že malíř netušil, jak chce nebe, které si ke zvěčnění na plátno zvolil, vlastně nekreslit. Jako by se přes mračna táhla kouřová stěna, díky níž měly mraky namodralou barvu, zatímco slunce, do něhož bylo možno se přímo zahledět, aniž by člověk musel uhýbat pohledem, barvilo jejich okraje do vanilkového odstínu. Byl to krásný a současně zlověstný pohled.

*

"Máš všechno?" na město padla tma, světla se rozsvěcovala, ale lidé nevypadali, že se chystají jít zpět do svých domovů. A nyní se k chodcům přidají i Namjun spolu s komorníkem, který krátce přitakal, zhasnul a jako ocásek následoval vysokého muže k výtahu, kde mezi nimi nastalo dusivé ticho. Hnědovlásek se nemohl zbavit myšlenek na ranní incident, který se přihodil, Jeongguk se pro změnu snažil zbavit obav z toho, že bude muset kráčet nočním městem a spoléhat se na orientační smysl svého zaměstnavatele. Krom toho se mu v mysli jako bumerang vracely hrůzostrašné vzpomínky na minulost. Nutkavá potřeba dotknout se jizvy, která nepříjemně pálila a štípala, chlapci doslova drásala nervy, že ani slepému a hluchému by neunikla nervozita a napětí prostupující jeho tělem, natož aby jeho pach unikl ghúlovi, jenž zaregistroval každičký záškub, nepravidelný nádech a vrzání zubů, které o sebe třely. Neřekl však ani slovo, přestože na jazyku jej šimraly urážky a pichlavé poznámky, které se sebezapřením spolkl a nechal je spadnout do žaludku jako těžké cihly.

Před budovou je ofoukl studený vzduch, před nímž se Jeongguk ukryl do kabátu, nicméně ghúl se zdál být naprosto nedotčen změnou teploty a jejího klesání. Ostatní se modlili, aby už konečně přišlo jaro a s ním i slunečnější dny, lidožravým tvorům se zdálo být počasí naprosto ukradené, jelikož jejich těla byla natolik přizpůsobena a utužena, že shledávali rozdíl mezi zimou a létem naprosto zanedbatelným.
Jediným kývnutím nasměroval svého komorníka na cestu a spolu se tak vydali skrze ulice, jejichž silnice byly zcela prázdné a uzavřené úseky byly nejen vyznačené zábranami, ale také obklíčené skupinami policistů, kteří je ostražitě hlídali. Černovlásek nepobíral, proč by se taková panika strhávala kvůli několika protestujícím, nicméně tato akce ho donutila znovu myslet na matku, které se od nástupu do nové práce neozval. Její číslo si nepamatoval. A i kdyby, kontaktovat ji nesměl, pokud nechtěl riskovat vyhazov, který si nemohl dovolit. Jedinou útěchou mu tak bylo, že alespoň valnou část svého platu odesílal na její účet a mohl si tak být jistý, že se o ni minimálně v tomto ohledu byl schopen postarat.

Mezi oběma muži vládlo hrobové ticho, které bylo přerušované ruchem města; motory projíždějících aut, která se hnala o několik ulic dál v kilometrových kolonách, ozvěnami klaksonů a tichými rozhovory kolemjdoucích. Vším tím šumem, který v Soulu vládl den co den, noc co noc. S heknutím byl Jeongguk proti své vůli zastaven, když narazil do těla vysokého muže, který stál uprostřed chodníku, oči doširoka otevřené a každý sval v těle jako struna napjatý. Komorník se slovy omluv odskočil od svého zaměstnavatele, ale než ze sebe stačil vydat další hlásku, ghúl mu ucpal pusu dlaní a věnoval mu přísný pohled. Následně chlapce popadl za rameno, dlouhými kroky jej vedl ulicí a právě v tom momentu k černovláskovým uším dolehl hluk, pokřiky a dusot kroků. Bůhví proč jeho srdce zrychlilo, stejně jako plíce začaly pracovat daleko namáhavěji. Bez varování se do něj zasekly pařáty úzkosti, které se zabořily do jeho masa ještě hlouběji, jakmile spolu s Namjunem skončil v zapadlé ulici, kde nebylo ani živáčka. Na místě, kde pouliční lampy vrhaly kaluže světla na bohapustou ulici, v níž nebylo nic jiného než vysoké betonové budovy ohraničené dvoumetrovými drátěnými ploty, se zvuky z hlavní ulice utlumily. Alespoň pro uši vyděšeného člověka, který je byl ještě schopen sám vytlačovat z mysli, zatímco vysoký hnědovlásek slyšel stále naprosto vše, jako by se to odehrávalo jen několik metrů od něj.

Mladík neměl odvahu zeptat se, co se to vlastně děje, a co dělají na tak děsivém místě, avšak zvědavost brzy vzala za své a Jeongguk se i přes nepříjemný pocit tlačící jej v hrudi rozhlédl po okolí. Veliké, široké prostranství bylo ze všech stran obklopené stavbami, z nichž některé ještě ani nebyly dokončené. Pod nohama neměl nic jiného než černý asfaltový koberec a celé místo prorůstal odporný, lezavý chlad, zařezávající se do odhalené kůže na jeho rukou a krku. Otřásl se a tvář schoval do límce hrubého kabátu, pohledem loupaje po ghúlovi, který za celou dobu nepronesl jediné slovo. Tehdy se mu naskytla možnost nahlédnout na hlavní cestu, tam, kde právě teď pochodovaly desítky lidí, kteří pokřikovali děsivá hesla, nad hlavami drželi transparenty a výhružně zvedali nad hlavu zatnuté pěsti.

"To jsou oni?" pošeptal, vědom si toho, že nehledě na to, jak tiše ta slova pronesl, v bezpečí doputovala k Namjunovým uším. Jedinou odpovědí však bylo pokývání hlavou, s nímž se musel komorník chtě nechtě spokojit. Slyšel o lidech, kteří s ghúly ve společnosti nesouhlasili ještě o několik stupňů víc než on sám, avšak nikdy netušil, že se s nimi setká. Byť z takové vzdálenosti. Zmocňovala se ho podivná úzkost i navzdory tomu, že stačilo málo a sám by v podobném průvodu také pochodoval.

"Neměli by tady co dělat. Do centra města by se neměli dostat," špitl polohlasně Namjun, dávaje si veliký pozor na to, kolik protestantů vlastně prochází. "Musíme jít, hned," vyhrkl o poznání naléhavěji, panika zrcadlící se v jeho tváři děsila i černovláska, který přidal do kroku, aby se mu vysoký muž neztratil ve spletitých uličkách, jimiž procházeli a vyhýbali se tak průvodu zfanatizovaných občanů, kteří vzali nenávist vůči lidožroutům na zcela jinou úroveň. 

***

Všem přeji krásnou sobotu! Dnešní díl se nám ke konci maličko zkomplikoval, nemám pravdu?  Pokud si teď někdo z vás říká, že jde jen o takovou drobnost, jednu vlnu protestů, která brzy vyšumí, vřele vám doporučuji, abyste si tuto událost zapamatovali, jelikož rozhodně nikam šumět nebude :D ^^

Všem vám také chci moc a moc poděkovat za naprosto odzbrojující podporu, ze které mám vždy chuť skákat tři metry do vzduchu. Miluju vás! ^^

!!! UPOZORNĚNÍ !!!

Nebojte, nejde o nic vážného. Pouze i sem připisuji informaci o nově vytvořených databázích, které vám spolehlivěji pomohou hledat příběhy na wattpadu, jelikož všichni víme, jak na tom algoritmus naší milé platformy je ^^ 

Jedná se o databázi vytvořenou autory, z nichž jedna se zaměřuje pouze na fanfikce, kde se však nevyskytuje žádný pár. Příběhy jsou ovšem pečlivě kontrolovány předtím, než se do seznamu vůbec dostanou, tudíž je zaručena jejich kvalita ^^

Druhá databáze se týká všech příběhů. Můžete je zde nejen vyhledávat, ale i přidávat, pokud jste autoři a chcete svým čtenářům usnadnit hledání :))

Obě databáze jsem si prohlížela, na druhé zmiňované se mi navíc opravdu pohodlně hledá, takže vřele doporučuji mrknout na odkazy, které nechám v komentářích pod kapitolou ^^ 

To bude ode mě vše! Přeji vám krásný zbytek víkendu!