O pár hodin předtím

Billy

,,Díky za odvoz," broukla Nancy, když jsem zastavil mezi auty přistavenými nedaleko rodinného baráku, ze kterého se linula hlasitá hudba.

Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Bylo to trochu divný, ale vážně jsem si s ní neměl co říct. Většinou jsem holky jen balil, na nenucené rozhovory mě zrovna moc neužilo.

,,To je v pohodě," odpověděl jsem a čekal, až vystoupí z auta. Ona však dál seděla, jako by snad ven ani nechtěla. Pohled měla namířený někam skrz čelní sklo.

,,Myslíš si, že Max v pořádku dorazí domů?" hlesla tázavě, ,,možná jsme jí tam neměli tak nechat."

,,O ní se nemusíš bát, je dost samostatná," odpověděl jsem na to a pak se jízlivě zašklebil, ,,někdy až příliš." Nechápal jsem, proč se Nancy tak najednou začala o Max bát, ale jistě jsem věděl, že se má sestra dokázala na kole dostat bezpečně domů. Přeci jenom dokázala v minulosti sama zdrhnout až na nádraží, které bylo vzdálené několik mil a to jen se skateboardem.

Nancy chvíli zamyšleně mlčela, ale pak na mě upřela tázavý pohled. ,,Znáš toho...ehm...Eddieho?" vysoukala ze sebe trhaně.

,,Eddieho?" zopakoval jsem po ní. V paměti jsem pátral, koho by tak mohla myslet. Po chvilce mi svitlo. ,,Myslíš toho feťáka?" ujišťoval jsem se.

Souhlasně kývla hlavou a pak se zhluboka nadechla. ,,Víš, dneska za mnou přišel v jídelně a prosil mě, abych Max předala vzkaz."

Pomalu jsem se jí zadíval do očí. ,,Cože?" pronesl jsem zmateně.

,,Já...bylo mi divný, co by jí on mohl chtít a tak jsem si ten vzkaz přečetla."

,,A co v něm bylo?" vyhrkl jsem horlivě.

,,Chtěl se s Max sejít u školy a...," najednou se odmlčela.

,,Co?" naléhal jsem.

,,Nechtěl, aby o tom tobě říkala," hlesla tiše.

Nějakou dobu jsem na ní pouze mlčky civěl a snažil se nějak v hlavě zpracovat to, co mi právě řekla. ,,Kdy se měli sejít?" zajímalo mě, když jsem se konečně trochu vzpamatoval.

,,Dneska," odpověděla mi Nancy, ,,ale nemusíš se bát, ten vzkaz jsem vyhodila, nějak se mi to celé nelíbilo."

,,Kde u školy?" vypálil jsem další otázku a na to, co řekla dál, nebral žádný zřetel.

Nancy se znovu dala poslušně do odpovědi, ,,za lesem, je t-" najednou ale zmlkla.

Vchodové dveře domu nedaleko nás se totiž zničehonic rozletěly dokořán. Hlasitost hudby zesílila. Co nás ale zaujalo víc, byla trojice lidí, kteří z nich vyklopýtali. Nějaká holka s klukem, které jsem matně poznával ze školy, podpírali na šrot ožralého Stevena.

,,No to snad," hlesla Nancy s vytřeštěnýma očima a v mžiku vyskočila z auta.

Drahý Steve se měl asi na co těšit, škoda, že jsem nemohl zůstat. S nepatrným úsměvem jsem za Nancy zamkl dveře a pak už s klasicky kamennou tváří otočil klíčkem v zapalování. Hlavou se mi začínali míhat obrazy toho, co s Max a tím debilem provedu.

,,Počkej!" vykřikla najednou Nancy a namířila na mě svůj pohled, ,,jedeš pryč?"

,,Jo, musím zjistit, co má Max s tím idiotem," procedil jsem skrz zaťaté zuby a ani se na ní nepodíval.

,,Ale jak se dostanu domů?" namítla zoufalým tónem.

Oba dva jsme pohlédli na jejího zlitého přítele, který si jí ani nevšiml. Právě byl dost zaneprázdněný svojí očividnou kamarádkou, která ho stále podpírala a něčemu se přitom společně s ním nahlas smála.

,,To mi je upřímně srdečně u prdele," promluvil jsem, čímž jsem si znovu vysloužil Nancynu pozornost.

Nejdříve upírala svůj pohled na mě a pak ho znovu zamířila na Stevena, který najednou s dvojící seděl na chodníku.

,,Pojedu s tebou," pronesla po chvilce rozhodně a pokusila se otevřít dveře. ,,No tak," zaúpěla, když zjistila, že jsou zamčené.

,,Odvezl jsem tě sem. Dál se s tebou otravovat nehodlám," řekl jsem znuděně a hlasitě túroval motor

Nancy si frustrovaně povzdechla a pak se shýbla tak, aby mi přes okýnko viděla do obličeje. ,,Billy, prosím," zkusila mě přesvědčit svýma psíma očima. Víc než její prosebný pohled mě však přesvědčil výhled do jejího překvapivě přitažlivého výstřihu, který mi svým postojem nabídla.

,,Víš," hlesl jsem s očima upřenýma na její kozy, vůbec jsem si nedělal hlavu s tím, zda to bylo neomalené. ,,Pro Stevena je tě docela škoda."

Nancy překvapeně vykulila oči a hned na to jimi sklouzla na místo, na které směřovaly ty mé. ,,Ty prase!" vyhrkla rozhořčeně a vytáhla si výstřih tílka až skoro k bradě. Mračila se u toho a zároveň jí tváře hořely studem. Musel jsem uznat, že naštvaná vypadala rozkošně.

Se samolibým úsměvem jsem se natáhl ke dveřím, u kterých stála, odemkl je a otevřel. ,,Nastup si," vyzval jsem jí.

Odmítavě si založila ruce v bok. ,,Ani omylem," prskla. ,,S takovým...," marně se snažila přijít na nějaké ne příliš sprosté oslovení.

,,Dělej, nebudu ti to nabízet dvakrát," pronesl jsem důrazně a narovnal se zpátky k volantu. ,,Jsem sice možná trochu prasák, ale na zadanou holku bych nechmátl," dodal jsem, abych jí uklidnil.

Chvíli to vypadalo, že má slova nezabrala, když mě jen mlčky propalovala pohledem, pak dokonce dveře zavřela. To ovšem jen proto, aby otevřela zadní a nasedla dozadu. Pohled měla upřený před sebe, a tak jsem se podíval do zpětného zrcátka, kde se naše oči střetly a tvář zkřivil do ironického úšklebku. ,,Teda pokud by sama nechtěla," řekl jsem a pak vypálil po silnici pryč.