Max

Stála jsem na kraji silnice a sledovala, jak Nancy s Billym odjíždějí kamsi na večírek. Nelíbilo se mi, že s ním Nancy jela. Samozřejmě jsem se jí to snažila vehementně vymluvit, ale ona si nedala říct. Kdyby však věděla, jaký Billy doopravdy byl, nikdy by s ním do auta nenastoupila. Neměla jsem však tolik času, abych jí vyprávěla o tom, co všechno jsem si s ním prožila a upřímně ani se mi jí to vyprávět nechtělo. Proto mi nezbývalo nic než doufat v to, že se jí nic nestane.

Mlčky jsem sklopila svůj pohled k zemi a nakopla botou pár malých kamínků, které ležely kolem. Pokud bych měla mít Nancy na svědomí...Ne! Nemůžu myslet na takové věci. Billy by jí určitě nic neudělal, ne nic hrozného a ne, když jsem svědkem, že s ním odjela. Zavřela jsem oči a křečovitě k sobě tiskla oční víčka. Nancy bude určitě v pohodě.

Její odjezd byl dokonce pro mě výhodou. Otevřela jsem oči a vyndala z kapsy mikiny přeložený papír. Našla jsem ho u Nancy v pokoji. Mimoděk jsem si ho všimla, když jsem vyhazovala obal od sušenky. Válel se v koši popsanou stranou navrch a vyjímalo se na něm mé jméno. Znovu jsem přelétla naškrábaný text pohledem. Jakýsi Eddie se semnou chtěl setkat – dnes večer v parku nedaleko Hawkinské střední.

Žádného kluka jménem Eddie jsem neznala a co jsem si tak vybavovala, ani se mnou nikdo, kdo by se tak jmenoval, nechodil do třídy. Neměla jsem tedy nejmenší tušení, o koho se jednalo a jaký měl ten někdo důvod se semnou setkat. Někde uvnitř mě však zahořela zvědavost.

Rozhodně jsem se vydala pro Mikeyho kolo. Párkrát se zhluboka nadechla, podívala se na hodinky na mém zápěstí a nasedla. Cesta ke škole by mi na kole měla trvat půl hodiny, takže jsem měla nejvyšší čas na to vyjet, abych to záhadné setkání stihla.

Jak jsem očekávala, přesně na čas jsem vyjela zpoza bujných keřů a objevila se na rozlehlém travnatém plácku. Bylo to dokonalé místo na zašívání se místo školní docházky. Skrz keře a vysoké stromy na to místo nebylo vůbec vidět. Bylo fajn, že jsem se o takovém místě dozvěděla dřív, než jsem na střední začala chodit. Uprostřed plácku stál dřevěný stůl se dvěma lavicemi. Na jedné z nich seděl zády ke mně kluk s dlouhými hnědými vlasy.

Jakmile zaslechl šustění doprovázející můj příjezd, mrštně se otočil.

,,Ty jsi?" nakrčila jsem tázavě obočí, sesedla z kola a celého si ho důkladně prohlédla, ,,Eddie?"

Muselo mu být minimálně tolik kolik Billymu. Na sobě měl světlé džíny, bílé tričko s nějakým barevným potiskem a černou koženou bundu.

,,Jo, ale kdo jsi sakra ty?" vyhrkl nechápavě a také si mě přejel pohledem.

,,No...přece Max," odpověděla jsem stejně zmateně jako on.

Vykulil na mě své hnědé oči, ,,Max?" Na chvíli se odmlčel, zřejmě přemýšlel, pak do mě zabodl podezřívavý pohled, ,,ale měla jsi bejt starší," namítl a hned na to si frustrovaně povzdychl. ,,Idioti," zamumlal si spíš sám pro sebe, ale já to stejně slyšela.

Odtrhla jsem od něho pohled a zašátrala v kapse své mikiny, ze které jsem poté vytáhla přehnutý papír. ,,Tohle jsem našla u Nancy," zvedla jsem papír do úrovně jeho očí. ,,Píše se tam, že se semnou chceš sejít a musí to být pro mě, protože tam píšeš, ať to hlavně neříkám Billymu."

Eddie si znovu povzdychl. ,,No jo," hlesl a pak s lehce otráveným výrazem ve tváři máchl rukou směrem ke vzkazu. ,,Psal jsem to tobě. Chtěl jsem se něčím pomstít tvému bratrovi. Třeba s tebou začít chodit."

,,Chodit?" zopakovala jsem po něm tázavě a pak se zhnuseně zašklebila, ,,fuj!"

,,Jo, fuj!" zašklebil se na mě i on. ,,Když si dítě, tak to samozřejmě padá, nepotřebuju, aby mě měli lidi ještě i za pedofila."

,,Jaké dítě," vyhrkla jsem a dotčeně si založila ruce v bok.

Eddie na mě mávl rukou, poté se mu po obličeji rozlil široký úsměv. ,,Chodit spolu sice nemůžeme, ale mohli bychom vymyslet něco jiného...společně...něco Billymu provést."

Upíral na mě svůj pohled, ze kterého vyzařovalo nadšení a škodolibost. Opravdu se chtěl pomstít. Netušila jsem sice co mu můj nevlastní bratr provedl, ale zřejmě to nebyla žádná prkotina. I když bych ráda pro Billyho vymyslela nějakou lumpárnu, nemohla jsem.

,,Hele," hlesla jsem a zabodla svůj pohled do země, ,,fakt ráda bych ti pomohla, ale nejde to. Dokážu si představit, jak moc se chceš Billymu pomstít, on...je to vážně idiot, ale...Věř, že ať už se k tobě zachoval jakkoli, tak si nezažil ani desetinu toho čeho je doopravdy schopný."

Po mém proslovu nastalo ticho. Hlavou se mi prohnalo tolik vzpomínek a všechny zahrnovaly rozzuřeného Billyho. Hleděl na mě a v očích mu žhnul takový vztek, až mi to vehnalo slzy do očí. Bála jsem se ho. Většinou jsem se sice před ním snažila vypadat jako, že z něho strach nemám, ale opak byl pravdou. Tak moc jsem se ho bála. Pomalu jsem zvedla skelný pohled a namířila ho na Eddieho. Tvářil se zamyšleně.

,,Billy vážně není typ člověka, kterého chceš naštvat," dodala jsem a pak bez jediného dalšího slova zvedla kolo ze země, nasedla na něho a odjela.

Domů jsem dorazila až po setmění. Naštěstí měli být rodiče pryč, takže mi ani nikdo nemohl vynadat. Billy se z večírků vracel zpravidla až nad ránem. Bezstarostně jsem tedy uložila Mikeyho kolo do garáže a vydala se ke vstupním dveřím. Celý dům byl zahalený do temna a všude bylo ticho. Vydala jsem se po schodech do patra a u toho přemýšlela nad tím podivným setkáním s Eddiem. Najednou se někdo vyřítil naproti mně ze tmy.

,,Ty malá mrcho!" rozkřikl se Billy a silně mě chytil za rameno, až se mi jeho nehty na ruce zaryli do kůže. ,,Kde si sakra byla?" Nekompromisně mě přirazil ke stěně, abych se mu nemohla vysmeknout.

,,Billy, uklidni se," vřískla jsem šokovaná jeho výpadem. To jsem však neměla dělat.

Ve chvilce se rukou, kterou mě nesvíral, rozmáchl a s hlasitým plesknutím mi vlepil facku. ,,Ty mi nemáš co říkat, abych se uklidnil!"

Instinktivně jsem si ke tváři přitiskla dlaň. V místě, do kterého mě udeřil, mi silně pulzovalo. Z očí mi vytryskly slzy.

,,Mluv!" zavrčel Billy a zatřásl mým ramenem.

,,Byla jsem venku," vzlykla jsem. ,,Procházela jsem se."

Billy se ke mně nahnul, tak až mě ovanul silný zápach alkoholu. ,,Lžeš!" prohlásil nekompromisně.

Odmítavě jsem kývala hlavou ze strany na stranu. Z očí mi u toho stékaly proudy slz. Nemohla jsem mu říct pravdu. Zabil by mě, kdyby zjistil, že jsem byla s jeho spolužákem. Tím spíš, když se navzájem nemuseli. K mé smůle, ale vždy poznal, když jsem mu lhala. Nechápala jsem jak, ale prostě to tak bylo.

,,Byla si s tím černým klukem, co?" procedil skrz zaťaté zuby a konečně se ode mě odtáhnul, nepřestával mě však držet v bolestném sevření.

Zaraženě jsem mlčela. Mohla jsem očekávat, že si tohle bude myslet. Šlo o Lucase, kluka z mé třídy, se kterým mě jednou zahlídl před školou. Billy, stejně jako jeho otec, nesnášel černochy. Pořádně mi kvůli Lucasovi vynadal a samozřejmě mi zakázal se s ním bavit. Ne, že bych ho tedy poslechla. Lucas byl jediný člověk ze školy, který se semnou dobrovolně bavil a byl milý. Nemohla jsem to na něho hodit. Billy by mu určitě ublížil.

,,Byla?" vykřikl Billy netrpělivě, když se nedočkal odpovědi.

,,Ne," zaúpěla jsem.

Billy se zhluboka nadechl. Bylo to zvláštní, ale vypadalo to jako by mi věřil. Jako by pravdu poznal stejně jako lež. ,,Tak s kým, hm?" zadíval se mi do očí. Jeho hruď se divoce zvedala a klesala. Byl rozzuřený do nepříčetnosti, ,,nekryj ho, Max."

Neměla jsem jinou možnost. Musela jsem jít s pravdou ven. S pohledem upřeným do jeho doširoka rozevřených očí zastřených zuřivostí jsem pomalu sáhla do kapsy.