Billy

Zastavil jsem se svým Camarem u obrubníku a zhluboka vydechl vzduch z plic. Vytáčelo mě, že jsem musel své sestře dělat podělaný taxi. Copak jí nemohli odvézt Wheelerovi? Stejně u nich byla častěji než doma. To si jí rovnou k sobě mohli nastěhovat, alespoň by mi neustále nenarušovala moje plány. Já jsem byl ale jako vždy všem u prdele. Co, že jsem měl něco domluvené. Max si jen pískla a musel jsem jí odvést a pak zase vyzvedávat jak si jen přála. Jako by nestačilo, že jsem jí vozil a vyzvedával ze školy.

Naštvaně jsem vystoupil z auta a rozešel se k tomu přehnaně velkému baráku.

,,Ahoj," pozdravila mě paní Wheelerová, když po tom, co jsem zazvonil, otevřela dveře. Lačným pohledem si mě při tom přeměřovala od hlavy až k patě. Její manžel se v posteli asi moc nečinil. Zvedl jsem ruku ke svému obličeji a nepatrně si posunul sluneční brýle, tak aby mi viděla do očí a hluboce se do těch její zadíval. Její hlasité polknutí bylo nepřeslechnutelné.

,,Ehm...Max je...je nahoře," vyhrkla ze sebe trhaně a pak ode dveří poodstoupila a nepatrně se natočila ke schodišti do prvního patra. ,,Max! Máš tu bratra!" zakřičela nahlas.

,,Dojdu si pro ní," oznámil jsem jí, když se Max neozývala a bez čekání na její reakci jí obešel a vydal se chodbou ke schodům a pak nahoru.

V patře jsem chvíli tápal, pak jsem však přes jedny dveře zaslechl dívčí smích. Rozešel jsem se k nim a rázně vrazil dovnitř.

,,Max! Pokud si teď hned nepohneš, vyser...," začal jsem ze sebe chrlit slova, ale najednou jsem se zasekl.

Pohled mi skončil na hubené brunetce. Seděla přímo naproti mně. Na sobě měla překvapivě vyzývavé tílko a tmavou krátkou sukni. Její krátké vlasy, většinu času rozpuštěné a kroutící se do kudrlin, měla nyní sepnuté dozadu, jen pár neposedných pramínků, které se očividně snažila zkrotit Max, stojící za ní, jí padalo do obličeje. Vypadala jinak, než jsem jí znal ze školy. Pohledem jsem sjel k jejímu výstřihu a tam na malý moment zůstal.

,,Neumíš klepat?" prskla po mě má sestra a vykoukla zpoza Nancy, tak aby mě mohla zpražit svým pohledem. ,,Co kdyby tu Nancy byla nahá?"

Zmateně jsem párkrát zamrkal, odtrhnul pohled od Nancy a opět nasadil svůj typický znuděný výraz. ,,Jedeme!" vyřkl jsem rázně a chystal se pokoj opustit.

,,Ještě nejsme hotový," namítla Max.

,,Kolik je hodin?" zajímalo Nancy.

,,Dost!" odsekl jsem nevraživě.

,,Pět," odpověděla jí hned po mě Max.

,,Pět?" ujišťovala se Nancy, ,,Steve tu už dávno měl být."

,,Určitě má jen zpoždění," reagovala na to Max.

Nancy se zamračila a pak se zvedla ze židle, na které před Max seděla. ,,Musím mu zavolat," prohlásila a odpochodovala kolem mě do chodby, přičemž mě ovanula výrazná květinová vůně.

Chvíli jsem sledoval, jak přistoupila k telefonu připevněnému ke zdi. Ta její sukně...nikdy jsem si nevšiml, jak měla hezké nohy. Rozhodně by měla takové oblečení nosit častěji. Když promluvila do sluchátka, sklouzl jí pohled na mě. Odvrátil jsem rychle zrak jinam. Poté jsem dvěma dlouhými kroky přistoupil k Max a chňapl jí za ruku. ,,Řekl jsem, že jdeme!" procedil jsem skrz zaťaté zuby.

Max mě probodla vražedným pohledem, přičemž vzdorovitě pozvedla bradu a jedním prudkým pohybem se mi vysmykla ze sevření. Nejraději bych jí v tu chvíli jednu vlepil za to, jak drzá byla, ale to jsem si musel nechat až na doma.

,,Sakra!" protnul najednou nastalé ticho Nancyn naštvaný hlas.

Max se kolem mě prosmykla. Otočil jsem se za ní a zahlédl to, jak Nancy neurvale vrazila telefonní sluchátko na jeho místo.

,,Stalo se něco?" zajímala se Max.

Nancy si s povzdychem přiložila ruku k čelu a začala si ho mnout. ,,Steve prý někam odešel s jeho kamarády," odpověděla. ,,Zapomněl na naše výročí."

Hlasitě jsem se nadechl a protočil frustrovaně očima. ,,To je sice kurva smutný, ale já už bych vážně chtěl jet," pronesl jsem a obě zpražil důrazným pohledem, ,,mám taky svoje plány."

Max se však chovala jako by mě vůbec neslyšela. ,,Kam šel? Měla by si jít za ním a pořádně mu vynadat," radila Nancy jako by snad měla s kluky sama nějaké zkušenosti. Musel jsem se nahlas uchechtnout.

Obě na mě upřely své pohledy. Najednou mě něco napadlo. ,,Možná vím, kde ten tvůj frajer bude," oznámil jsem jim.

,,Víš?" podivila se Nancy.

Souhlasně jsem zakýval hlavou. ,,U jednoho kluka ze školy se pořádá večírek. Vsadil bych svoje Camaro za to, že tam určitě bude."

Nancy chvíli tiše přemýšlela. ,,Steve na večírky chodí rád," přiznala po chvíli.

,,Mohl bych tě tam odvézt," nabídl jsem jí.

Zaraženě na mě pohlédla. ,,Myslela jsem si, že máš své plány," namítla a v hlase se jí odrážela nedůvěra.

Max vedle ní začala nesouhlasně kývat hlavou.

Co si o mě sakra myslely? Že bych jí snad někam zavezl a zkoušel to na ní? Hezká sice byla to jo. Já měl ale rád, když se mnou buchty šly dobrovolně, což zrovna u ní nehrozilo. Nancy Wheelerová byla vyhlášená frigida. Ten její si v jednom kuse stěžoval na to, jak těžké bylo jí k něčemu přemluvit. Vlastně jsem se ani nedivil, že jí vyměnil za večer na párty.

Křivě jsem se na ní ušklíbl, ,,však jo. Jedu na ten večírek."

,,No...tak dobře," vysoukala ze sebe po chvíli ticha a pak na mě upřela své velké hnědé oči, ,,pokud budeš tak hodný."

Nahlas jsem se uchechtnul. Prej hodný. ,,Tak jdeme než si to rozmyslím," pronesl jsem a vydal se pryč z pokoje.

U Camara jsem se zastavil, opřel se o něho a s netrpělivým podupáváním nohou na Nancy čekal. Už už jsem to chtěl vzdát a prostě odjet, když vyběhla z domu. Odlepil jsem zadek od svého auta a otevřel dveře spolujezdce. ,,Prosím," pokynul jsem k ní hlavou s úšklebkem. Nancy na mě zaraženě vykulila oči, ale pak beze slova nastoupila. Chystal jsem se zavřít dveře a obejít auto, zastavil mě však Maxin hlas.

,,Hej!" zakřičela a přiběhla k nám. ,,Jak se jako dostanu domů?"

Otráveně jsem na ní pohlédl. ,,Nancy, nemá tady tvůj bratr kolo?" tázal jsem se, zatímco jsem si se svojí sestrou vyměňoval naštvané pohledy.

,,Kolo?" vyprskla Max a naštvaně si vložila ruce do kapes své bundy, pak sebou ale nepatrně cukla a celá zjihla. ,,No...vlastně kolo nezní tak špatně," pronesla a sklopila svůj pohled k zemi.

Přišlo mi to celé nějak divné, ale vážně už mě tlačil čas a tak, když Nancy potvrdila, že by mělo být kolo jejího bratra v garáži, nakázal jsem Max jet domů a její chování se rozhodl neřešit. Možná, že si jen uvědomila, že by mi neměla odmlouvat. Třeba konečně dostávala rozum.